Argo strana 152 z 314

Kde se tu vzala kniha, která míchá hrušky s jablky a nabitý revolver s kouzelným prstenem? Příslušníci etnik, která jsou v knize zastoupena (indiánského, bílého, afroamerického a hispánského) vytvářejí dohromady jediný americký národ. Severoamerický kontinent se stal společným domovem nejen lidem, jejichž kořeny jsou často tak rozdílné, jak si jen možno představit, ale také jejich od věků tradovaným mýtům, pověstem a legendám, které za dobu společného soužití nezůstaly ušetřeny vzájemného ovlivňování.

Román je zpovědí současného mladého muže, středoškolského učitele dějepisu. Jako student se Aron stal zároveň aktérem i obětí sametové revoluce a teď zápasí s vlastní temnou minulostí, s nejasným pojetím dějin a s tím, že "slova jsou jako prošlé prášky a už na nikoho nepůsobí". Jedou v létě se rozhodne opustit školu, Prahu, přítelkyni i psychiatra. Připravuje se na cestu do Ameriky. Chce navštívit otce, jehož viděl jen jednou v životě za podivných okolností. Ale především chce pochopit význam tajemného hesla SIKA, které ho pronásleduje od dětství...

Kde se tu vzala kniha, která míchá hrušky s jablky a nabitý revolver s kouzelným prstenem? Příslušníci etnik, která jsou v knize zastoupena (indiánského, bílého, afroamerického a hispánského) vytvářejí dohromady jediný americký národ. Severoamerický kontinent se stal společným domovem nejen lidem, jejichž kořeny jsou často tak rozdílné, jak si jen možno představit, ale také jejich od věků tradovaným mýtům, pověstem a legendám, které za dobu společného soužití nezůstaly ušetřeny vzájemného ovlivňování.

Francouzský historik Alain Corbin dokázal jako jeden z prvních aplikovat metodické postupy školy Annales na moderní společnost 18. a 19. století. Jeho prozatím nejuznávanější práce je věnována zdánlivě odtažitému tématu — dějinám pachů. Právě na dějinách užívání lidských smyslů, na vztahu k vlastnímu okolí však zachycuje velké civilizační změny, k němž docházelo v různých sociálních prostředích. Původně téměř homogenní společnost se totiž podle jeho názoru začíná pod vlivem nových hygienických zvyklostí, užívání parfémů či naopak nových druhů kanálů a záchodů radikálně měnit a "čistí" se stávají citliví, až přecitlivělí k masám "špinavých". Flaubert nemůže spát, protože se nadýchal pachu dělníků — v této zkratce se odrážejí nové postoje elit, jež se začínají štítit a stranit spodiny. V souvislosti s tím se dle Corbina mohutně rozvíjí narcisismus, neurotické představy a nový význam získávají i pojmy jako delikátnost, soukromý prostor a komfort.

Francouzský historik Alain Corbin dokázal jako jeden z prvních aplikovat metodické postupy školy Annales na moderní společnost 18. a 19. století. Jeho prozatím nejuznávanější práce je věnována zdánlivě odtažitému tématu — dějinám pachů. Právě na dějinách užívání lidských smyslů, na vztahu k vlastnímu okolí však zachycuje velké civilizační změny, k němž docházelo v různých sociálních prostředích. Původně téměř homogenní společnost se totiž podle jeho názoru začíná pod vlivem nových hygienických zvyklostí, užívání parfémů či naopak nových druhů kanálů a záchodů radikálně měnit a "čistí" se stávají citliví, až přecitlivělí k masám "špinavých". Flaubert nemůže spát, protože se nadýchal pachu dělníků — v této zkratce se odrážejí nové postoje elit, jež se začínají štítit a stranit spodiny. V souvislosti s tím se dle Corbina mohutně rozvíjí narcisismus, neurotické představy a nový význam získávají i pojmy jako delikátnost, soukromý prostor a komfort.

Ucelený přehled služeb porodnic Čech, Moravy a Slezska s hodnocením. Informativní texty o přirozeném porodu doplněné autentickými porodními příběhy. Druhé, rozšířené vydání.

Protagonistou románu současného německého autora (narozen 1975) je mladý fyzik David Mahler, který se vědecky zabývá problémem času. Jedné noci zjistí, že druhý termodynamický zákon neplatí, čas nepostupuje lineárně dopředu. Ve stavu snového vytržení sepíše třicet stran matematicko-fyzikálního zdůvodnění. Čísla a vzorce jsou správné, základní fyzikální axiom tedy neplatí, minulost není minulost, zítřek může být včerejškem, minulé se teprve stane. Mahler se snaží svůj objev, který otřásá světem v samých základech, zveřejnit. Nepodaří se mu však proniknout do vnitřních kruhů vědeckého establishmentu, proto hledá podporu slavného fyzika, nositele Nobelovy ceny Borise Valentinova. Při honbě za nedostižitelným vědcem prožívá Mahler realitu tak, jako by byl jeho převratný objev potvrzen — svět se vykolejil z času. Mahlerovi se Valentinova nepodaří dostihnout, slavný vědec uniká. Osamělost, kterou Mahler trpí už od dětství, se stupňuje do nesnesitelnosti. Při osudném míjení Valentinova na závěr, kdy je setkání zdánlivě na dosah, a přesto nemožné, Mahler pod obrovitým zářícím sluncem umírá.

Na tento román života od autora Mateřské školky, Postele, Ach jo, atd… se čekalo několik let. Byl v plánu. Dlouho. Ještě se však „žil“. V Třetím přání jsou obsaženy zatím jenom jeho první dva díly, přičemž ten druhý končí oznámením: „Pokračování příště“. Plánuje se pět dílů, aby toho, když už, v životě románů podle Fulghuma nebylo málo, třetí je už skoro na papíře, a zbývající dva se teprve musí odžít. Jak typické pro Roberta Fulghuma, umělce života, který vždycky o umění žití psal. Vyprávění doplňují ilustrace s popisky, písničky s notami a rozverné veršovánky.

"Člověku nakonec nezbude, než sám na sobě provádět vivisekci. Ale musí to dělat nestranně, to znamená s určitou dávkou cynismu. Protože kdyby to dělal se zadostiučiněním nebo dokonce s radostí, tak by se z něj stal buď magor, nebo snob", říká vypravěč textu s názvem Blízká setkání z této knihy. Spisovatel se v ní vrací zpět k žánru povídky, tentokrát obohacené o nové vypravěčské prvky, zároveň však zůstává věrný svému sebeironickému stylu, který dokáže ve čtenáři vyvolat pobavený smích a mrazení v zádech současně. Vždyť: Jak je to dlouho, co takhle žijem? Kudy zpátky ke křižovatce, kde by se to dalo ještě zachránit? Žijem akorát ze slov? A jak ty se cítíš v tomto životě?

Termínem historická antropologie možná ne zcela přesně opisujeme velké dobrodružství ponoření se do tajů člověka jako jedince i příslušníka společnosti. Profesor Carlo Ginzburg v této své práci, obírající se tématem čarodějnictví a sabatu, ještě ne tak dávno označovaným za okrajové, ne-li přímo bizarní, podnikl vzrušující cestu v čase, aby vyhledal kořeny lidské povahy, chování a myšlení, spojených s čarodějnickými představami a s vírou v reálnou existenci čarodějnického sabatu. Jakmile koncem 17. století skončil hon na čarodějnice, sabat se rozplynul. Popřený jako reálný fakt podněcoval představivost malířů, básníků a filologů. Ale prastaré mýty, které splynuly do tohoto heterogenního stereotypu, přežily. A zůstávají dosud aktivní. Zkušenost, kterou lidstvo po celá tisíciletí vyjadřovalo prostřednictvím mýtů, obřadů, vytržení trvá jako jedno z ohnisek naší kultury, našeho způsobu pobývání na tomto světě.

Druhá z cyklu bajek o fretkách se z větší části odehrává ve vzduchu, což je konečně pro Bacha příznačné. Dvojice fretek-pilotů se na pravidelném letu do Kalifornie dostává do největší bouře, jakou ve své letecké kariéře zažila. Katastrofální počasí je přinutí neplánovaně přistát v naprosto neznámé oblasti. Napínavý boj s nepřízní počasí se stává osudovou zkouškou, ve které projde testem nejen jejich odborná způsobilost, ale i individuální lidské, tedy fretčí kvality: odhodlanost, věrnost ideálu, schopnost nalézt v sobě lásku, i když ztrácíme naději.

Leckdy krutá a těžko pochopitelná se pro nás mohou zdát vyprávění lidí žijících v „primitivních“ materiálních podmínkách, obklopených džunglí, která je pro ně alfou i omegou životního koloběhu. Tato vyprávění jsou však hlubokou studnicí moudrosti a pouček, které jsou od útlého věku vštěpovány dětem a pomáhají jim částečně se zorientovat v neúprosném světě. Jsou i zdrojem zábavy a rozptýlení dlouhých večerů při olejových lampách. Díky této ústní tradici jsou uchovávány po generace příběhy významných lidí, příběhy o původu přírodních jevů, příběhy z říše zvířat aj. Kniha je souborem autentických vyprávění etnoložky, která strávila na Borneu několik měsíců mezi příslušníky kmene lovců lebek.

Po I. B. Singerovi nejznámější americký židovský spisovatel vydal roku 2001 trilogii novel, které jsou propojeny postavou ženy, jejíž život se dotkne tří velmi odlišných mužů. V námětech novel se odrážejí nejsložitější témata 20. století. Ilana Davita Dinnová se náhodou ocitá v roli posluchačky životních osudů tří mužů: první se týká dobytí jednoho polského města německou armádou a dění v místní synagoze, druhý idealistického ruského lékaře v době ruské občanské války a pak studené války, zaznamenaný písemně bývalým agentem KGB, a třetí významného profesora historie vojenství, který píše své memoáry. Osu knihy tvoří také životní příběh samotné posluchačky. Ze studentky, která dává hodiny angličtiny, je v poslední novele již slavná spisovatelka.

Šedesátka mikropříběhů z varšavského ghetta na počátku století, jak je odposlouchal malý chlapec za dveřmi světnice, v níž jeho otec rabín rozsuzoval spory sousedů a řešil otázky, co je člověku podle zákona dovoleno a co zakázáno. Defilé ostře načrtnutých postav, tragických i směšných, bezohledných i bezradných, které svým jednáním a osudem uváděli vypravěče do hořkých tajemství světa dospělých.

Mešuge byl původně napsán v jidiš a publikován na pokračování v letech 1981–1983. Pro Singerovy příznivce bude příjemným objevem, že volně navazuje na příběh jednoho z nejkrásnějších autorových románů – na Šošu. Děj románu Mešuge se odehrává už po válce v New Yorku, kam se podařilo uniknout před peklem druhé světové války vypravěči Šoši Aronu Greidingerovi. Aron se nečekaně setkává se svým přítelem Maxem, který měl to štěstí a přežil holocaust v Evropě. Je mu teď 67 let, ale přes svůj věk je vyhlášený tím, že naplno užívá všeho, co muži může poskytnout jídlo, pití a ženy. Max Arona seznamuje se svou bystrou a charismatickou milenkou Miriam, která rovněž přežila druhou světovou válku ve Starém světě. Aron v průběhu děje odkrývá pravdu o její minulosti, což ho přivede k úvahám o vlastním životě...

Překlady děl proslulého amerického židovského prozaika se už na naší literární scéně zabydlely a mezi čtenářsky nejpřitažlivější patří určitě jeho povídky. V nich se mohl uplatnit jako vynalézavý vypravěč a podat směsici příběhů o obyčejných i kuriózních lidech a věcech. Novodobě navazuje na staré lidové vypravěčství - jeho povídky mají zápletku a vyústění, udržují čtenáře v napětí a skýtají kromě děje i mnoho symbolických významů.