Argo strana 188 z 260

Ocelové město. Špína, chudoba a beznaděj. To se asi ve spojitosti s ostravskou aglomerací vybaví každému, kdo ji dosud neměl možnost navštívit. A s podobnými představami přijíždí na výlet do Ostřince, hornického města někde u severních hranic, také hlavní hrdina Boris. Do města, kde už nic nepřipomíná bývalý blahobyt, ale jehož obyvatelé nikdy neztratili svou hrdost pramenící ze zašlé slávy. Řada bizarních setkání s místními a jejich svérázným přístupem k životu v něm zprvu vyvolává vztek, později snad i soucit.Ale jak ho Ostřinec, podoben černé díře, pomalu vtahuje do svých útrob, propadá se do jiného světa a do jiného času, kde je možné doslova cokoliv a odkud vůbec není snadné uniknout. Jako by se dávní havíři ve své nenasytnosti prokopali až k samotným branám pekla, do jehož chřtánu se poddolované město zhroutilo a bylo nahrazeno tím, co na povrch vyvřelo z ohnivých hlubin. Borisovo hledání cesty ven, doprovázené řadou fantasmagorických událostí, je však současně hledáním cesty k sobě samému, k vlastnímu svědomí. Přivedla ho do Ostřince pouhá zvědavost, touha po nových zážitcích a možná i snaha pomoci, nebo za vším stála jen nadřazená potřeba zhlédnout cizí nouzi a neštěstí, jichž byl on sám ušetřen? Po odpovědích by však čtenář v knize, upomínající svým stylem na práce Borise Viana, pátral marně. Aby je nalezl, musí se zbavit role pouhého výletníka a jako ostřinečtí horníci se spustit až na temné dno vlastní duše…

Absurdní povídky, scénické skeče, úvahy, verše a modlitby ruského spisovatele, básníka, mystifikátora, podivína a divadelníka Daniila Charmse (1905-1942) tvoří pestrou mozaiku příběhů, nálad, motivů a emocí, která otevírá bránu do fantasmagorické říše jeho geniálních provokací, černého humoru nejhrubšího zrna, milostného třeštění a halucinogenních přeludů. Tato kniha seznamuje čtenáře s životem a dílem petrohradského básníka, spisovatele, divadelníka, svérázného filozofa, experimentátora a podivína, jehož texty a myšlenky stále vyvolávají v Rusku i v Evropě mimořádný ohlas. Základem knihy je reedice úspěšného vydání Charmsových povídek, dramatických textů, dopisů a deníkových zápisů pod titulem Čtyřnohá vrána. Text je však navíc obohacen o nová díla a dílka, z nichž mnohá jsou v češtině publikována vůbec poprvé. Některá z nich objevil básník, novinář a překladatel Ondřej Mrázek přímo v archivu Daniila Charmse v Knihovně Saltykova-Ščedrina v Petrohradě, jiná spatřila světlo světa poprvé. Absurdní a groteskní svět Charmsových hrdinů přináší inspiraci, která spojuje často velice odlišné proudy současné ruské alternativní kultury.

K hrdinům lidových příběhů z Barmy patří moudrý a spravedlivý králík, krokodýl Dešťový mrak či vodní draci nagové, kteří na sebe podle potřeby mohou brát lidskou podobu, ale také dokážou pouhým pohledem spálit živého tvora na popel. Dále se v nich vedle králů, princů a princezen setkáme jak s dobrými duchy naty, tak s duchy zlomyslnými, lidožravými obry a obryněmi, mazanými podvodníky, pijáky palmového vína a kuřáky opia. Mnohé příběhy vyvolávají úsměv, jiné přinášejí mravní naučení – to je příklad buddhistických džátak, které se do barmské lidové slovesnosti dostaly s všeobecným přijetím buddhismu před zhruba jedním tisíciletím.

S. je zločinec na útěku. Doposud vyvázl z každé pasti, kterou mu nastražila policie. Když se však dostane do ženského kláštera v horách a je mu poskytnut azyl, zjišťuje, že přežít tu v klidu jediný týden spolu s pěti mladými ženami a jednou tajemnou bytostí může být nad lidské schopnosti – a že při tom brzy jde o život. Max Unterwasser je pseudonym začínajícího autora. Vyhrazuje si upozornit, že jeho malý erotický horor je určen čtenáři mužského pohlaví a libertinského založení, a sám Michaelu lapidárně charakterizuje takto: „Je to příběh, který začíná jako pubertální fantazie a končí jako postpubertální noční můra.“

K hrdinům lidových příběhů z Barmy patří moudrý a spravedlivý králík, krokodýl Dešťový mrak či vodní draci nagové, kteří na sebe podle potřeby mohou brát lidskou podobu, ale také dokážou pouhým pohledem spálit živého tvora na popel. Dále se v nich vedle králů, princů a princezen setkáme jak s dobrými duchy naty, tak s duchy zlomyslnými, lidožravými obry a obryněmi, mazanými podvodníky, pijáky palmového vína a kuřáky opia. Mnohé příběhy vyvolávají úsměv, jiné přinášejí mravní naučení – to je příklad buddhistických džátak, které se do barmské lidové slovesnosti dostaly s všeobecným přijetím buddhismu před zhruba jedním tisíciletím.

S. je zločinec na útěku. Doposud vyvázl z každé pasti, kterou mu nastražila policie. Když se však dostane do ženského kláštera v horách a je mu poskytnut azyl, zjišťuje, že přežít tu v klidu jediný týden spolu s pěti mladými ženami a jednou tajemnou bytostí může být nad lidské schopnosti – a že při tom brzy jde o život. Max Unterwasser je pseudonym začínajícího autora. Vyhrazuje si upozornit, že jeho malý erotický horor je určen čtenáři mužského pohlaví a libertinského založení, a sám Michaelu lapidárně charakterizuje takto: „Je to příběh, který začíná jako pubertální fantazie a končí jako postpubertální noční můra.“

Francouzský historik Alain Corbin dokázal jako jeden z prvních aplikovat metodické postupy školy Annales na moderní společnost 18. a 19. století. Jeho prozatím nejuznávanější práce je věnována zdánlivě odtažitému tématu — dějinám pachů. Právě na dějinách užívání lidských smyslů, na vztahu k vlastnímu okolí však zachycuje velké civilizační změny, k němž docházelo v různých sociálních prostředích. Původně téměř homogenní společnost se totiž podle jeho názoru začíná pod vlivem nových hygienických zvyklostí, užívání parfémů či naopak nových druhů kanálů a záchodů radikálně měnit a "čistí" se stávají citliví, až přecitlivělí k masám "špinavých". Flaubert nemůže spát, protože se nadýchal pachu dělníků — v této zkratce se odrážejí nové postoje elit, jež se začínají štítit a stranit spodiny. V souvislosti s tím se dle Corbina mohutně rozvíjí narcisismus, neurotické představy a nový význam získávají i pojmy jako delikátnost, soukromý prostor a komfort.

Olympijské hry 2008 v Pekingu: Somálka Samia Jusuf Omarová zaběhla nejlepší čas svého života a stala se miláčkem publika, třebaže v cíli skončila poslední. Když se vrátila zpět do vlasti, nesměla už trénovat. Vládnoucí muslimští fundamentalisté ženám zakázali věnovat se sportu. Samia ale na svůj sen startovat na příští olympiádě v Londýně vsadila všechno a vydala se na dalekou cestu do Evropy, aby tam mohla svobodně žít a sportovat. Utopila se v nafukovacím člunu ve svých jednadvaceti letech kousek od italského pobřeží. Pravdivý příběh somálské běžkyně symbolizuje tragický osud bezpočtu bezejmenných uprchlíků. Přední německý komiksový kreslíř Reinhard Kleist znovu dokazuje, že i obtížné společenské téma lze vyprávět napínavě a s citem. Českým čtenářům je dobře znám biografickými komiksy Boxer a Cash. I see a darkness, ověnčenými několika význačnými mezinárodními cenami.

Ve své nové knize autorka opět spojuje beletristický text s vědeckými motivy, které knihu ilustrují a dotvářejí. Tentokrát je jejím tématem biologie. Pod maskou černé komedie se skrývá zkoumání lidské identity, problému, který přinesla dnešní doba nových objevů především v genetice, a s tím související otázky svobodné vůle. Jsme nástrojem vlastních genů? Ovlivňují naše myšlení paraziti? Nebo snad nejvíc vliv společnosti, ve které vyrůstáme? Hlavní hrdina Tomáš je student genetiky vychovaný adoptivními rodiči, pátrající pro vlastních kořenech. Věda formuje jeho pohled na svět, ale tato optika může pokřivovat jeho mezilidské, obzvlášť milostné vztahy.

Román autorky bestselleru Wolf Hall oceněného Booker Prize za rok 2009. Hrdinkou černé grotesky o styku se záhrobím, je Alison Hartová, která se svou asistentkou Colette cestuje po Anglii a vystupuje jako médium. Překvapeným divákům svých vystoupení sděluje konejšivé vzkazy od jejich drahých zesnulých. Říká jim ale pravdu? Pod zevnějškem usměvavé baculaté ženy se skrývá zoufalá osoba, kterou děsí hrůzy, jež tají svým klientům, a pronásledují ji duchové lidí z její vlastní minulosti. Vnikají od jejího domu, do jejího těla i mysli a sílí s každým jejím pokusem se jich zbavit...

První díl rozsáhlé románové fantasy trilogie. V paralelním světě podobném tomu našemu žije dvanáctiletá Lyra. V jejím světě má každý člověk daemona, který ho provází po celý život a je jakýmsi vnějším zpodobněním jeho povahy, a žijí tu i jiné podivuhodné bytosti, například mluvící medvědí kyrysníci nebo půvabné divoženky létající na borových větvích. Lyra s jejich pomocí putuje daleko na sever, aby zachránila svého kamaráda Rogera a další děti, které unesli obávaní Vrahouni. Na cestě ji provází aletheometr, přístroj podobný zlatému kompasu, který tomu, kdo s ním umí zacházet, odpoví na každou otázku.

Novelou Indické nokturno vstoupil italský spisovatel Antonio Tabucchi v osmdesátých letech na evropskou literární scénu roku 1987 za ni obdržel prestižní francouzskou cenu Médicis Étranger (mezi jeho rivaly byl tehdy i Bohumil Hrabal) tato kniha byla také úspěšně zfilmována. Je pojata jako cesta po Indii -mohla by sloužit i jako průvodce pro milovníky neobvyklého putování jak říká v úvodní poznámce autor. Protagonista hledá svého přítele jeho pouť je však i poutí po stopách vlastní minulosti a mění se v hledání sama sebe.