Argo strana 187 z 314

Sedm království se zmítá v agónii intrik a zrady. Také proto se pozornost vypravěče upírá jiným směrem na východ. Za mořem povstává z popela a prachu mocná vládkyně Daenerys z rodu Targaryenů, matka draků, kteří stále rostou a sílí. Daenerys se stává majákem, ke kterému míří i Tyrion Lannister. Ke slovu se dostává také pouštní království Dorne, na šachovnici se objevují nové figury, aby zaplnily místo těch dávno padlých. Na Zdi, kde se situace zhoršuje doslova každým okamžikem, se stává velitelem John Sníh. Na vrata buší Zdivočelí, kterým jsou v patách Jiní, ani všichni bratři ve zbrani nejsou z volby nadšeni. Zima je prakticky tady a velké finále před branami. Na celém světě má miliony nadšených fanoušků, kteří netrpělivě čekají na každé pokračování. Píseň ledu a ohně vychází v novém překladu a úpravě.

Anička z Bánovců nad Bebravou, hrdinka, jež měla reálný předobraz. Lehce autistická dívenka, dcerka bánovského komunisty, který se kamarádil s židáky, důvěřivá a dobrá křesťanka, způsobem sobě vlastním vypráví příběh svůj, příběh svého města, příběh své země Slovenska. Druhá světová válka a Slovenský štát, často nebezpečně idealizovaný. A monsignor Tiso, první slovenský prezident a politik, který kolaboroval s nacistickým Německem a vypravoval židovské transporty do koncentračních táborů; přesto jej i dnes mnozí uctívají. Dívčino vyprávění je proloženo dobovými novinovými zprávami a fotografiemi. Anička Tisa osobně znala, obdivovala jej, pravidelně ho vídala a psala za něj dopisy vojákům na frontu. I díky tomu je příběh muže, který se jako politik přecenil, jako kněz zklamal a jako člověk selhal, daleko silnější, plastičtější a znepokojivější. Rozčarování lidí blízkých, emotivních či slabých duchem, lidí, kteří vás bezmezně milovali, má totiž dopad daleko drtivější než jakákoli racionální úvaha a obžaloba odpůrců nebo historiků... Cena Jána Johanidesa 2018 laureát. Anasoft Litera 2017 a Cena René 2017 finalista. Vydání knihy podpořilo Literárně informační centrum v Bratislavě.

Melisanda Stokesová je odbornice na starověké jazyky. Když se na chodbě univerzity náhodou sejde s Tristanem Lyonsem, jenž se zabývá vojenskou rozvědkou, netuší, že se ocitla na prahu událostí, které naruby obrátí nejen její život, ale i lidské dějiny. Mladík jí totiž navrhne cosi neuvěřitelného: aby mu pomocí překladů pečlivě tajených dávných dokumentů pomohla dokázat, že magie kdysi existovala a byla provozována. Až příchod osvícenství a moderní vědy ji oslabil a nakonec zcela zničil. Magie podle pramenů zmizela v roce 1851 – a Tristan je odhodlán nejen přijít na to, proč se tak stalo, ale pokud možno také magii vzkřísit z mrtvých a využít ji k rozvědným a vojenským účelům. Tak vznikne D.O.D.O. – Detašované oddělení diachronních operací, které přijde na jeden velmi nadějný, ale také velmi znepokojující způsob využití magie, jenž může lidstvu přinést mnoho užitku, ale i mnoho škody. Román, do kterého Neal Stephenson vnesl nápaditost, intelekt a sofistikovanost a Nicole Gallandová lidskou vřelost, humor a vypravěčské nadání, oživí nejen magii, ale taky vaši víru v nemožné, která byla odjakživa na sci-fi a fantastice tím největším lákadlem.

Román Orlando (Orlando, č. 1994) z roku 1928 hrál pro autorku zcela zásadní roli, patrně je to i nejdelší milostný dopis, který kdy v literatuře vznikl, a Woolfová jej píše sobě samé. Orlando je téměř nesmrtelná bytost, na své cestě prochází dějinami od počátku sedmnáctého století, doby Alžběty I., až do století dvacátého, což dává autorce prostor vyjádřit se k postupným proměnám společenských mravů. Orlando se proměňuje z muže v ženu, aby jí už navždy zůstal. Autorka se v této impresionisticky laděné próze snaží o zachycení prchavého okamžiku a zároveň o propojení minulosti a přítomnosti a významně analyzuje otázky genderu, identity a tvořivosti. Snímek Orlando z roku 1992 je pokusem Sally Potterové přetlumočit do filmové řeči tento fantastický, fiktivní román a díky skvělým hereckým výkonům a esteticky neobyčejně vytříbené inscenaci je považován za vynikající literární adaptaci, jakkoliv nebylo snadné přenést na odlišné médium všechny vzájemně se překrývající časové roviny románové předlohy. Orlando je téměř nesmrtelná bytost, na své cestě prochází dějinami od počátku sedmnáctého století, doby Alžběty I., až do století dvacátého, což dává autorce prostor vyjádřit se k postupným proměnám společenských mravů.

Pětadvacet let před napsáním této knihy se Peter Mayle a jeho žena vypravili na dovolenou do jihofrancouzské Provence. Svět, který objevili, je okouzlil natolik, že se tam rozhodli přestěhovat a nikdy toho nelitovali. I Provence se za to čtvrtstoletí změnila, i tamní idylu zasáhl ruch, byznys a globalizace. Přesto si stále uchovává své ospalé kouzlo, a i když za tu dobu i v Provenci šálek kávy podražil, ještě pořád stojí za to si ho zaplatit a usadit se s ním před kteroukoliv hospůdkou: je to zaručeně nejlepší umístění, ze kterého lze sledovat typické scénky z každodenního života. Provence zůstává dobrým místem k životu. Poslední pocta kraji vína, levandule, mistrálu a moře od britského labužníka života.

Píše se rok 1945. Felix se už dva roky schovává v jámě, aby jej nenašli nacisté, a laskavý muž jménem Gabriek mu v noci nosí jídlo a vynáší nočník. V den svých třináctých narozenin chlapec uslyší nad svým úkrytem hlasy a je přesvědčený, že si pro něj přišli. Ale hlasy nepatřily ani nacistům, ani tajné policii patřily partyzánům. A tak se třináctiletý židovský sirotek stává členem partyzánského oddílu, který na polském území bojuje proti nacistům. Felix je přidělen jako pomocník k doktoru Zajakovi. Zůstává mezi neznámými drsnými chlapy a neustále musí dokazovat, že si zaslouží být partyzánem. Nemazlí se s ním ani sychravý zimní les, ani zběsilá atmosféra konce války. Je mu teprve třináct, ale zkušeností má víc než dospělý Také třetí díl ze série o židovském chlapci Felixovi čelícímu hrůzám druhé světové války a holokaustu zprostředkuje dětem tuto dobu lépe než sebedelší výklady v hodinách dějepisu. Jeden z důvodů, proč je tento hluboce lidský příběh tak čtivý, je, že autor oslavuje obyčejnost a dětské vidění světa, přestože líčí tu nejkrutější etapu lidských dějin. - Sunday Times Příběh plný nebezpečí a zoufalství, ale také odvahy a naděje - Guardian

Justina a Julietta je dílo španělského komiksového kreslíře Raúla Cácerese, které ve španělském originále vyšlo v červnu roku 2010 v nakladatelství Viaje a Bizancio. Tento 142 stránkový komiks vznikl jako adaptace nejkontroverznějších děl Markýze de Sade Justina čili prokletí cnosti a Julietta čili slasti neřesti. V komiksu se střídají epizody ze života obou sester Justiny i Julietty, v obou případech je vypravěčem Julietta. Prvních pět kapitol vyšlo v časopisu Wet Fetish, pokračování ve Wetcomix (časopisech vycházejících v nakladatelství Megamultimedia). Série vycházela až do 16. kapitoly než byla cenzurována. Raúlo Cáceres nám díky své "Justině a Juliettě" ukazuje Sadeho ve světle dnešní doby, tělesnějšího a cyničtějšího, zrůdnějšího a opravdovějšího. Představuje nám autora ve své podstatě, bez výsad, bez přesvědčení, Markýze de Sade pouze pro dospělé Raúlo Cáceres nás prostřednictvím Markýze de Sade zve na cestu poznání, utváří nám před očima obrácený svět, kde černé je bílé, co bylo nahoře, spatřujeme dole a spravedlnost je nespravedlností všechno je nám podáno v té nejsyrovější, nejskandálnější podobě. Bezesporu se nabízí otázka proč? Protože, jak říká Markýz de Sade: Jen pokud důkladně poznáme dobro i zlo a máme tu možnost je porovnat, jsme opravdu schopni je od sebe bezpečně rozlišit. Jak ve smečce vlků rozpoznáme toho nejkrutějšího? A který svatý konal největší dobro? Seznámíme se s Justinou, dívkou, která si prožije všechny možné druhy ponížení. Po všech útrapách její důstojnost zůstává nedotčená, můžeme na ni být hrdí, anebo již nedokážeme uvěřit cnosti?

Kniha Prachu, první díl zamýšlené trilogie, nás zavádí do stejného prostředí, v němž se odehrávaly Jeho temné esence (tedy Zlatý kompas a spol.), Pullman ale děj posunul do doby o deset let dříve. Hrdinou je jedenáctiletý Malcolm Polstead, bystrý chlapec s výborným postřehem. Svou nenápadností je přímo předurčen stát se špionem. V hostinci jeho otce se schází celý Oxford. Malcolm a jeho daemon zde nepozorovaně vyslechnou spoustu novinek a klevet. Jenže pak se chlapci do rukou dostane tajná zpráva, v níž se mluví o nebezpečné substanci zvané Prach. Adresátka zprávy Malcolma vyhledá a požádá ho o spolupráci ohledně předávání informací. V hostinci Malcolmových rodičů se totiž začínají objevovat nezvyklí hosté, ať už z nejvyšších společenských a politických kruhů, nebo z podsvětí, a všichni jeví zájem o nemluvně jménem Lyra, kterou mají v péči jeptišky v nedalekém převorství. Turbulentní události a ničivá potopa nakonec způsobí, že se hrdina spolu s vesnickou dívkou Alicí ocitnou ve člunu La Belle Sauvage. Na palubě s nimi cestuje šestiměsíční Lyra, kterou čtenáři znají jako hlavní postavu Jeho temných esencí, a obě starší děti mají za úkol dostat ji do bezpečí k jejímu otci, lordu Asrielovi. V knize se opět kromě lorda Asriela setkáme i s Lyřinou matkou, paní Coulterovou, a s Romunem Coramem van Texelem. Strhující a úchvatná kniha. První polovina se čte jako napínavý thriller. Pak se ale jižní Anglie ocitne pod vodou a příběh nabere temnější, hlubší a ještě pozoruhodnější směr. Na světě je jen málo věcí, na které stojí za to čekat sedmnáct let, ale Kniha Prachu k nim rozhodně patří. (The Washington Post) Pullman píše stejně bravurně jako vždy. Kniha Prachu je triumfálním návratem do alternativního Oxfordu, který tak milujeme. (Bustle) () Tohle totiž není kniha na jedno použití, jak je v dnešní překotné době obvyklé. Tenhle román potřebujete důkladně strávit. Seznámit se s ním, počkat, až se jeho dozvuky usadí, a pak se k němu vrátit. Musíme být Pullmanovi vděční za jeho slova, za slova, která budou ještě dlouho sytit duši a fantazii svých čtenářů. (Hypable) Svrchované vypravěčské umění, které čtenáře dokonale strhne. Postavy jsou vykreslené stejně živě jako vždycky a velká témata pulzující pod povrchem příběhu vybízejí k hlubšímu zamyšlení a zkoumání. (Kirkus Reviews)

Už v prvotině Vybledlá krajina s kopci otevírá držitel Nobelovy ceny za rok 2017 Kazuo Ishiguro téma, v němž se posléze stal mistrem tiché hrůzy naaranžované do úhledné ikebany. Noblesně, nevtíravě, a přece nesmlouvavě porovnává zastydlé projevy velké sfingy jak problém svého času pojmenoval kolega John Fowles a zjišťuje, že zdánlivě prospěšná, ba důstojná uměřenost je typické japonské a britské povaze na škodu, protože ve skutečnosti strojeného člověka i jeho okolí drtí. Krátká návštěva jediné přeživší dcery přinutí stárnoucí Ecuko, ovdovělou Japonku žijící nyní na anglickém venkově, přenést se ve vzpomínkách zpět do horkého léta v rodném Nagasaki. Na sklonku druhé světové války se tu ale duše jejích spoluobčanů změnily k nepoznání. Nic už není jako za předválečného militantního režimu, po ulicích se plouží mátohy někdejších známých a jen málokdo v sobě najde sílu posunout se dál. Úslužná Ecuko si v krajině blednoucích vzpomínek vybavuje zejména měsíce před porodem prvního dítěte, kdy byla nucena přitakávat jediným žijícím příbuzným: panovačnému prvnímu choti a jeho stejně manipulátorskému otci. Zdá se, že poddajnou ženušku tehdy mohla posílit známost s nevyzpytatelnou sousedkou Sačiko a její neposlušnou dcerkou, které chtějí z města vypálených stínů za každou cenu pryč. Stupňující se neslyšný protest a všudypřítomné nagasacké trauma však dovedou drama těhotné Ecuko až k vyvrcholení, jehož kafkovské rysy umocní autorova oblíbená ich-forma. Ostatně právě díky tomuto Ishigurovu triku jsme názorně poznali, že si lidská paměť účelově vybírá a s léty klame, jak ukázaly znamenité romány Soumrak dne a Malíř pomíjivého světa. Příběh odměněný Pamětní cenou Winifred Holtbyové za nejlepší debut roku 1982 otevřel začínajícímu britskému spisovateli japonského původu dveře do magazínu Granta, jehož doporučení představuje nejlepší referenci pro vstup mezi ostrovní literární elitu. Ve zrádně hebké mollové tónině a s přispěním téměř minimalistického výrazu Kazuo Ishiguro líčí psychický blok vypravěčky, která se navzdory své malosti touží vysmeknout z oprátky velkých dějin. Nesrazí ji paměť zase do jámy po bombě?

Již od svého vstupu do světa literatury budil americký prozaik William S. Burroughs náležitý rozruch a i to je dosti slabý výraz na emoce, jež jeho knihy provázely. Byly zakazovány a nechápány, autor sám byl jedněmi zatracován a proklínán jako šarlatán a literární pervert, jinými naopak vynášen jako věrozvěst nových pohledů i přístupů. Bylo tomu již v případě jeho skandály proslaveného arcidíla Nahý oběd, a podobné reakce provázely i jeho další román Hebká mašinka (The Soft Machine). Nejen že zde Burroughs rozpoutává orgie fantazie překračující veškeré hranice a tabu, jeho postavy putují časem, svádějí boje se zrůdnými silami a magií, to vše na pozadí dusné halucinující atmosféry a neskutečných kulis zároveň nám ovšem Burroughs předvádí, jak bojovat s ovládáním myšlení, rozkrývá mechanismy veškerých závislostí a dokazuje, v čem spočívá jeho největší síla: v propojení naprosté autorské odvahy a subverze s mistrným literárním ztvárněním i těch zdánlivě nejnemožnějších idejí.

Zapomeňte na Steampunk! U nás jsme měli Parokoko, éru parních strojů za vlády královny Marie-Terezie. A největší páru ze všech hrdinů měl Juro Jánošík, pravá ruka palatina Turza. Na svém jízdním kempelenu a s parní valaškou v ruce se musí postavit nejen rebelujícím Čechům, bojujícím pomocí smrtonosných elektrických draků Prokopa Diviše, ale hlavně zlotřilé čarodějnici Mordule, která plánuje státní převrat ve službách nekromantického Dračího řádu. Akční příběh z alternativních slovenských dějin je první částí knižní ságy tajemného autora Svetozára Olovranta. Svetozár Olovrant je slovenský spisovatel, jehož pravou totožnost zná jen několik nejbližších přátel. Podle nezaručených zpráv se narodil roku 1975 v Trenčíně a žije sám jako poustevník na vrcholu opuštěného vodojemu kdesi v pustinách Turčianské kotliny. Odmítá vystupovat v médiích a s nakladatelem komunikuje pouze po internetu nebo přes nastrčené osoby. Mezi jeho záliby patří sportovní střelba z kuše a suchá frankovka. Ako rana valaškou medzi oči. Až hriešna hravosť textu. Krásny, vymaznaný jazyk, ktorý však pri akcii odsýpa rýchlejšie než tekutý piesok. Imaginácia boriaca zdravé aj nezdravé hranice. Humor viacerých váhových kategórií a jemné, no vytrvalé brnkanie na struny národných stereotypov. Spojenie jánošíkovských mýtov, mystiky, grotesky a steampunku, ktoré sa vám vypáli do pamäti. Pre mňa literárna udalosť nielen tohto roku. Jozef Karika

Komančové byli nejmocnějším indiánským kmenem v amerických dějinách. Proslavili se nedostižným jezdeckým i válečným uměním a legendární bojovností, dokázali zarazit rozpínání španělského impéria z Mexika i francouzských kolonistů z Louisiany. Anglosaští osadníci na obranu proti Komančům založili jednotky texaských hraničářů. V téže době byla také vynalezena převratná nová zbraň šestiranný kolt , která do bojů výrazně zasáhla. V druhé, komornější rovině knihy autor vypráví pozoruhodný příběh bílé squaw Cynthie Ann Parkerové, kterou v devíti letech unesli indiáni, a jejího syna Quanaha Parkera, jenž se stal posledním a největším náčelníkem Komančů. Vzestup a pád národa Komančů se dotýká éry španělského kolonialismu v Novém světě, americké občanské války, masové likvidace bizoních stád a rozvoje železnice v USA. Nabízí však především napínavé vyprávění o souboji nespoutaných vládců Velkých plání s dobyvačnou bílou civilizací a usiluje o objektivní historický přístup k tomuto složitému a citlivému tématu. Mimořádné dílo Vzestup a pád národa Komančů je knižní zjevení; když si ho přečtete, zůstane vám na džínách prach a krev. The New York Times Book Review

Coby osmnáctiletý mladík se Patrick Leigh Fermor vydal na v prosinci 1933 na pěší pouť Evropou, kterou zakončil příchodem do Istanbulu na počátku roku 1935. Prošel Nizozemskem do střední Evropy, Německem, proti proudu Rýna a dále slovanskými oblastmi, po proudu Dunaje až do Maďarska. Z kapesného jedné libry týdně hodlal Fermor žít jako tulák, poutník nebo kočovný učenec a přespávat v chudobincích, klášterech a stodolách, náhodné seznámení v Bavorsku mu však umožnilo prostřídat tento drsný život bezstarostnou zahálkou v komfortním prostředí středoevropských zámků. V Času darů Fermor prokázal nejen pronikavý postřeh a zvídavost, ale i nesporné literární nadání bohatým a poetickým jazykem podává obraz již zaniklého světa a líčí dějiny a kulturu střední Evropy. Čas darů si všímá stodol i horských vrcholků, zámečků i chalup, zahrnuje zastávky v Mnichově, Vídni i nezbytnou zajížďku do Prahy, přináší fascinující portréty národů i míst a patří ke skvostům novodobé anglické prózy. Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Křehký příběh o přátelství, které časem přerostlo v lásku. Hlavními postavami jsou dva osamělí lidé uprostřed velkoměsta sedmatřicetiletá Cukiko a její bývalý učitel ze střední školy. Kniha je neotřelým průvodcem po Japonsku, protože čtenáře nenásilně seznamuje i s japonskou kuchyní, kulturou, zvyky i zajímavými místy v Tokiu a jeho okolí. Zdánlivě prostý příběh křehkého vztahu sedmatřicetileté Cukiko a jejího mnohem staršího bývalého učitele, citlivě napsaný příběh plný očekávání a pochybností, rozchodů, náhodných setkání, nadějí a zklamání. Kniha získala v roce 2001 Cenu Džuničiróa Tanizakiho (Tanizaki Džuničiró šó) a později byla i zfilmována. Existuje také její zpracování do podoby kresleného komiksu manga.

Autor přesvědčivě zachycuje dynamiku současné krize liberální demokracie a ukazuje, jak hegemonie Západu postupně oslabuje. Do jaké míry doopravdy souvisel ekonomický a geopolitický vzestup západní civilizace s myšlenkami na rozvoj individuální svobody a rovnoprávnou účast občanů na politické moci? Příliš dlouho panuje nepodložené přesvědčení, že vzestup Západu se odehrál na základě všeobecně uznávaných hodnot, které proklamuje a šíří, a že většina obyvatel Západu je samozřejmě chápe a sdílí. A že vítězné tažení demokracie a svobody už nemůže nic ohrozit. Edward Luce svým textem dokládá, že realita nám ukazuje něco docela jiného. K tomu, abychom porozuměli podstatě této krize, těžko najdeme lepšího průvodce, než je tato kniha. Fareed Zakaria, The New York Times Book Review S oporou v přisvědčivých statistikách nabízí Edward Luce svižnou a obeznalou prohlídku doposud málo zmapovaného území, na němž se nyní musejí západní politici a vlády pohybovat. The Economist Luce je jedním z nejbystřejších novinářů dnešní doby a jeho postřehy mají nedozírnou hodnotu. Jane Mayerová, držitelka Pulitzerovy ceny za knihu Dark Money

Orosius ( kolem roku 420) byl pozdně antický spisovatel a historik, původem z Bracary v Lusitanii (dn. Braga v Portugalsku). Roku 414 přišel na útěku před Vandaly do afrického město Hippo Regia, v době svého pobytu u Jeronýma v Palestině se zapojil i do teologického sporu o učení pelagiánů. Dějiny proti pohanům v sedmi knihách (Historiae adversus paganos VII) jsou Orosiovým hlavním a nejdůležitějším dílem. Napsal je z podnětu církevního Otce Aurelia Augustina na podporu jeho historicko-eschatologické teze o vítězství Boží obce (civitas Dei) nad obcí pozemskou (civitas terrena). V dějinách, jež časově zabírají dobu od stvoření Adama až do roku 417, se Orosius snaží dokázat, že od příchodu Kristova na zem se situace lidstva zlepšila. Čerpal z Písma, Eusebiovy kroniky, Livia, Justina či Eutropia. V popisu událostí posledních desetiletí však již postupuje samostatně a tyto pasáže jsou z historického hlediska nejcennější. Orosiova kronika je sice napsána zaujatě a povrchně s rétoricky nadnesenou dikcí, představuje nicméně významný doklad ve vývoji křesťanské univerzalistické historiografie. V pozdější době z ní čerpal např. proslulý polyhistor Isidor ze Sevilly a těšila se velké čtenářskému ohlasu po celý středověk. První český překlad a edici Orosiova díla připravuje Bohumila Mouchová, která se pozdně antickou historiografií dlouhodobě zabývá, spolu s Bořivojem Markem.