Argo strana 180 z 311

Autor zde sleduje další osudy Tiberia Claudia Caesara, který se stal římským imperátorem za pomoci svého přítele Agrippy a vládl až do své násilné smrti v roce 54 n. l. Svoje osudy vypráví ústy autora v čtivém románu, v němž naprosto objektivně a bez samolibosti seznamuje čtenáře nejen se svými drobnými i závažnými státotvornými úspěchy, ale hlavně s celkovou atmosférou doby, v níž se zrodilo křesťanství jako další z historických epoch ve vývoji lidstva

Orwellův psychologicko-společenský román, kritizující mamon a nadvládu peněz v meziválečné anglické společnosti.Gordon Comstock je mladý spisovatel, který pohrdá „bohem peněz“ a jeho nadvládou nad celou meziválečnou anglickou společností. Odmítne proto práci v reklamní agentuře a nechá se zaměstnat v malém knihkupectví. Výsledkem je však pocit, že jím jeho dívka Rosemary pohrdá právě proto, že se vzdal světských statků. Bože chraň aspidistru je psychologicko-společenský román, v němž Orwell trefně vykresluje tápání mladého, zmateného idealisty ve společnosti hnané touhou po zisku. Se suchým humorem popisuje pošetilé chování svých hrdinů, zároveň však odmítá poskytovat jednoduché odpovědi na jejich složitá osobní dilemata. „Kdo chce porozumět dvacátému století, musí si přečíst Orwella.“ New York Review of Books

George Bowling, drobný obchodník ve středním věku, je unaven dětmi i rodinným životem. Když si jede pro novou zubní protézu, přepadne ho záchvat nostalgie a vydá se do kraje svého dětství, aby si oddechl a zavzpomínal. Městečko je však změněno k nepoznání: všude se rozpíná beton, z rybníka, kde chtěl vždycky chytit velkého kapra, je najednou špinavá skládka a žumpa. Ve vzduchu se vznáší tíživá hrozba války – a na městečko dopadá první letecká bomba. Román Nadechnout se vyšel v předvečer druhé světové války, v roce 1939, a zákonitě odráží atmosféru blížící se bouře: přichází nový, dravý, násilný svět, před kterým není možno se utéct do nostalgických vzpomínek. Také v tomto společenském románu Orwell mistrně vykresluje svět průměrných lidí, které existenční strach drtí do té míry, že se z něj stává strach existenciální. „Kdo chce porozumět dvacátému století, musí si přečíst Orwella.“ – New York Review of Books

Když se za Fredovou na konci Příběhu služebnice zabouchly dveře dodávky, neměli čtenáři ani ponětí, zda ji čeká svoboda, vězení, nebo smrt. Ale kdo si počkal, ten se po pětatřiceti letech napětí dočkal Svědectví. Margaret Atwoodová pokračuje v příběhu Gileádu více než patnáct let poté, co June zmizela neznámo kde, a rozvíjí ho ve zdrcujících výpovědích tří ženských hrdinek, které mají s tímto režimem co do činění, byť každá v jiné roli. Ne náhodou získala věhlasná autorka za své čím dál aktuálnější dílo – v němž se sžíravá, bezelstná a neohrožená kritika totality splétají v účinný nástroj – prestižní Bookerovu cenu. „Milí čtenáři: K napsání této knihy mě inspirovalo všechno, na co jste se mě kdy ptali ohledně Gileádu a jeho mašinerie. Tedy téměř všechno. Dalším zdrojem inspirace je svět, v němž žijeme.“ - Margaret Atwoodová

Když v roce 2015 vyšel ve Spojených státech výběr toho nejlepšího z povídkové tvorby Lucii Berlinové, vysloužil autorce posmrtně přídomek „nejlepší americká spisovatelka, o které jste nikdy neslyšeli“. Od té doby byl Manuál pro uklízečky přeložen do třiceti jazyků a získal si srdce čtenářů i kritiků po celém světě. V povídkách, které vznikaly zhruba od šedesátých do devadesátých let 20. století, se Berlinová inspirovala dětstvím stráveným v těžařských městečkách na americkém Západu, mládím, které prožila mezi společenskou smetánkou v jihoamerickém Chile, třemi ztroskotanými manželstvími, celoživotním problémem s alkoholem, roky strávenými v kalifornském Oaklandu a Berkeley, na americkém Jihozápadě a v Mexiku, a v neposlední řadě nesčetnými zaměstnáními, které vykonávala, aby uživila čtyři syny a mohla se ve volných chvílích věnovat psaní. Berlinová bývá často přirovnávána k Raymondu Carverovi, Grace Paleyové, Alice Munroové, či dokonce A. P. Čechovovi, avšak její tvorba je především bytostně svá. S brutální upřímností a směsicí humoru a melancholie se čtenáři sdílí lásku k osamělým, ztraceným duším, které uvízly ve světě veřejných prádelen a protialkoholních léčeben, v podřadných zaměstnáních, v nefunkčních vztazích a rozvrácených rodinách. Díky lásce k vyprávění dovede životní prohry a existenciální krize nečekaně přetavit v krásný a očistný zážitek. Ze silně autobiografických střípků tak skládá výjimečný a univerzální portrét lidského osudu. Sbírka povídek „utajeného pokladu americké literatury“. „Mistrný pohled na svět, oslava umění v obyčejném.“ Las Vegas Weekly „Naprosto skvělá posmrtně vydaná sbírka povídek.“ The Chicago Tribune „Příběhy Berlinové vás donutí žasnout nad nepředvídatelnými událostmi vaší existence. Je to opravdu talent.“ The New York Times Do povídek Lucii Berlinové se bezhlavě zamilujete, propadnete jim už při prvním krásně upřímném odstavci a vydrží vám to až do konce. Berlinová dokáže usnovat literární síť, do níž zachycuje sám život. Jsem naprosto unešená. – Helen Oyeyemi Díky Manuálu pro uklízečky se celému světu představuje důležitá americká autorka, kterou literární trh po většinu jejího života nedokázal docenit. Při čtení jejích povídek budete žasnout, jaké nepředvídatelné události vám může každodenní existence přinést. Berlinová je opravdový talent. – Dwight Garner, The New York Times Berlinová si zaslouží, abychom ji řadili po bok Alice Munroové, Raymonda Carvera a Antona Pavloviče Čechova. V rytmu, výstavbě textu, dialogu, charakterizaci osob, popisech i všech dalších ohledech naprosto exceluje. – Nick Romeo, The Boston Globe Kniha roku 2015 podle deníku Boston Globe a týdeníku Entertainment Weekly

Výbor fejetonů, novinových článků, úvah a drobných próz, v nichž se opět zrcadlí pohnuté osudy autorky i jejích současníků a především krásná i šílená tvář minulého století. Novinářka Tomanová-Weisová se vždy velmi zajímala o osudy a činy obyčejných lidí, kteří se v nelítostném soukolí dějin zachovali jako hrdinové či osvědčili svoji lidskost. Tak kupříkladu zaznamenala příběh českého lékaře Františka Vaněčka, který v květnových dnech roku 1945 zachránil internované německé děti a odvezl je do bezpečí švýcarského velvyslanectví. V jiném textu zase vylíčila tragický příběh lidické ženy, jež přežila koncentrační tábor a po válce se setkala se svým domnělým ztraceným synkem. Doslov k českému vydání napsal rakouský spisovatel Erich Hackl. Helena Tomanová-Weisová (1912–2007) se narodila do pražské německé rodiny, její matka pocházela z francouzské části Švýcarska. Budoucí herečka, rozhlasová redaktorka, novinářka, překladatelka a spisovatelka vyrůstala a žila v těsném kontaktu s německou menšinou a stýkala se s jejími čelnými představiteli, Maxem Brodem, E. E. Kischem, Oskarem Baumem aj. V roce 1996 Argo publikovalo bilingvní vydání její vzpomínkové knihy Setkání v Praze/Begegnungen in Prag.

Aby poznal život chudých z první ruky, vydával se George Orwell na výpravy do chudých městských čtvrtí, nejprve v Londýně a později i v Paříži. Oblékal se jako nuzák, aby mezi místní lépe zapadl, protloukal se jen s minimem peněz, přespával v zavšivených ubytovnách, pracoval jako myč nádobí. S tím, jak chudí žijí a umírají, se seznámil bezprostředně též v jedné pařížské nemocnici, když na svých toulkách onemocněl. Orwellova sociologická reportáž dodnes slouží díky své upřímnosti a procítěnosti jako protipól všech suchých statistik o nezaměstnanosti, chudobě a bídě.

Jackův děda je už starý a zmatený: * když jde do obchodu, zapomene si přezout papuče * jí jen konzervy, z kterých vytváří nepoživatelné míchanice * často si nemůže vzpomenout, jak se Jack jmenuje Stále ale věří, že létá jako stíhač Královského letectva a bojuje proti Němcům v slavné bitvě o Anglii. Tak tomu před mnoha lety skutečně bylo… Jediný, kdo ho chápe, je právě jeho vnuk. Ve chvíli, kdy Jackovi rodiče umístí dědu do podivného a nehostinného domova pro staré lidi, se Jack rozhodne, že dědečka zachrání. Vydají se společně na velkou dobrodružnou cestu, dokonce opravdu vzlétnou do oblak. Nový román Davida Walliamse je úžasnou směsicí smutných momentů, detektivních motivů i typicky walliamsovského humoru. Řeší se v něm problém Alzheimerovy nemoci, vztahy v rodině a čtenáři se navíc dozví i něco z historie. Knihu opět ilustroval Tony Ross.

Michelle Obamová se díky svému životu naplněnému smyslem a úspěchy stala jednou z nejikoničtějších a nejpodmanivějších žen naší éry. Jako první dáma Spojených států amerických a první Afroameričanka v této roli pomohla nastolit nejvlídnější a nejpřístupnější atmosféru v Bílém domě v historii a vybudovala si pozici silné zastánkyně práv žen ve Spojených státech i po celém světě. Radikálně změnila životní styl mnoha rodin, které díky ní vedou zdravější a aktivnější život, naučila nás několik tanečních kroků, zabodovala v Carpool Karaoke Jamese Cordena a v nemilosrdné záři reflektorů dokázala vychovat dvě normální a skromné dcery. Michelle Obamová ve svých pamětech, díle plném hlubokých úvah a úchvatného vypravěčství, zve čtenáře do svého světa a zaznamenává zážitky, které ji formovaly – od dětství v chicagské South Side, přes léta, kdy jako vedoucí pracovnice vyvažovala mateřské a pracovní povinnosti, až po dobu, kterou strávila na nejslavnější světové adrese. S neomylnou upřímností a jiskřivým vtipem popisuje svá vítězství i zklamání na veřejnosti i v soukromí a vypráví svůj příběh, tak jak ho žila – svými slovy a podle svého. MŮJ PŘÍBĚH je kniha nejen vřelá, moudrá a sdělná, je to také neobvykle důvěrné sdělení ženy, která oplývá silnou duší, inteligencí a přirozenou moudrostí, ženy, která se vždy vzpírala všem očekáváním a jejíž příběh nás inspiruje ke stejnému postoji. Michelle Obamová ke své knize říká: „Když jsem psala BECOMING, byl to pro mě hluboký osobní zážitek. Úplně poprvé jsem měla prostor se otevřeně zamyslet nad svojí neočekávanou životní dráhou. V této knize hovořím o svých kořenech, o tom, jak malé děvče z chicagské South Side nalezlo ve svém hlase sílu a dokázalo tuto sílu předat jiným. Doufám, že moje osobní cesta bude čtenáře inspirovat k tomu, aby v sobě nalezli odvahu a stali se tím, kým touží být. Nemůžu se dočkat, až se s nimi o svůj příběh podělím.”

Události, k nimž došlo v Německu v letech 1919–1945, byly dramatické a děsivé. Nicméně našlo by se také spousta okamžiků nejistoty, pochyb i naděje. Kniha Cestovatelé ve třetí říši se snaží odpovědět na otázku, zda současníci mohli pochopit podstatu nacionálního socialismu, čelit vlivu nacistické propagandy a tušit či předvídat holokaust. Autorka vychází ze zpráv a svědectví očitých svědků, cizinců, kteří zemi především ve 30. letech navštívili a které Hitlerovo Německo z mnoha důvodů fascinovalo. Ze zkušenosti těchto cestovatelů, studentů, politiků, diplomatů, vědců, novinářů, umělců i prostých turistů, mezi nimiž najdeme např. Knuta Hamsuna, Charlese Lindbergha nebo Samuela Becketta, vytvořila Boydová komplexní, velmi barvitý a živý obraz tzv. třetí říše včetně všech jejích paradoxů od nenápadných, ale varovných počátků, přes vrchol moci až po konečný zánik. Knihu zahrnul Daily Telegraph mezi nejlepší knihy roku 2017. Nejlepší kniha roku 2017 podle čtenářů deníku Guardian. Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.

Navštivte spolu s námi tajemný cirkus, jenž přijíždí bez ohlášení, aby na svá noční představení roztáhl černobílá šapitó a poskytl svým návštěvníkům opravdu nezapomenutelné zážitky, které nevypadají jako pouhé triky a iluze, ale spíše jako opravdová a mocná kouzla. Nebývale úspěšný románový debut Erin Morgensternové s podmanivou magickou atmosférou sleduje v několika dějových liniích a časových rovinách nebezpečnou hru dvou kouzelníků, v níž jsou v sázce životy jejich učedníků. Co když ale cirkus, jenž má být jevištěm nemilosrdného souboje, k sobě Celii a Marca připoutal mnohem víc, než by si jejich mistři vůbec dokázali představit?

Román Alchymista – největší brazilský bestseller všech dob – byl dosud přeložen do 34 jazyků a prodalo se ho na 10 milionů výtisků. Takřka pohádkové vyprávění o cestě španělského pastýře za zakopaným pokladem, vycházející z příběhu o splněném snu ze sbírky Tisíc a jedna noc, je zároveň výzvou k naplnění vlastního osudu i poznáním posvátnosti světa, v němž žijeme. Na cestě za oním dvojím pokladem, plné zkoušek a důležitých setkání, je třeba dbát všech znamení a s neustálou trpělivostí a odvahou ( jako alchymista sledující proměnu obyčejného kovu ve zlato) přetvořit samu svou osobnost. Vydání čtvrté v Argu třetí.

Výjimečný příběh o výjimečném světě autistického chlapce. Christopher Boon je patnáctiletý hoch, který nerozumí lidským citům a nemá rád, když se ho kdokoli dotkne, ale je to matematický génius a obdivovatel Sherlocka Holmese. Když jednoho dne najde za plotem zahrady vidlemi zapíchnutého psa, rozhodne se, že vypátrá pachatele, a mimovolně vyřeší zdánlivě neřešitelnou krizi manželství svých rodičů. Detektivní novela byla ve Velké Británii zvolena Knihou roku 2003 v rámci prestižní Whitbreadovy ceny. Je zajímavé, jak nesmírně úspěšný je Podivný případ se psem ve Velké Británii. Ačkoli byl původně zamýšlen jako kniha o světě dětí a pro děti byl také určen, získal prestižní Whitbreadovu cenu a prodej dosahuje statisíců výtisků. Možná nastal čas přestat dělat rozdíl mezi dětskou literaturou a literaturou pro dospělé. Je vcelku pravděpodobné, že Haddonova kniha zůstane stejně výjimečná a osamělá jako její vypravěč, ostatně autisté jsou jedni z nejuzavřenějších a nejkonzervativnějších lidí na světě. Je ale jasné, že před sebou máme jednu z nejoriginálnějších knih, které v poslední době v České republice vyšly, nadto díky překladatelce Kateřině Novotné a nakladatelství Argo pořízenou v rekordně krátké době po prvním vydání ve Velké Británii. Richard Olehla, vyšlo též v Literárních novinách č. 22/2004

Praskající oheň v krbu, plíživé kroky křupající ve sněhu a doslova mrazivé tušení hrůzy. Ano, opět jsou tu tolik oblíbené Příšerné příběhy britského autora Chrise Priestleyho, kterého při návštěvě Prahy u příležitosti vydání českých překladů jeho knih město natolik nadchlo, že uvažuje umístit sem děj některého ze svých dalších děl. V sedmi příbězích prodchnutých tajuplnou, strašidelnou atmosférou čeká na čtenáře spousta geniálně nečekaných zvratů a samozřejmě nezbytné, hrůzu nahánějící poučení, že není radno porušovat pravidla ani psané či nepsané zákony a že zlé, zlomyslné chování je po zásluze potrestáno.

Nejbližší okolí jej považovalo za neškodného blázna, slaboduchého a méněcenného. Člověk, který po prodělané dětské mozkové obrně trpěl třasem rukou i hlavy, kulhal, byl nahluchlý a v rozrušení koktal, byl tím nejnepravděpodobnějším kandidátem na císařský trůn – a přesto na něj jako poslední dospělý žijící příslušník julsko-klaudijské dynastie usedl. Celé jeho jméno zní Tiberius Claudius Caesar Augustus Germanicus, většině smrtelníků je však znám pouze jako Claudius, a to i díky nejslavnějšímu románu britského historika a plodného romanopisce Roberta Gravese Já, Claudius.

Dorothy, dcera ovdovělého faráře, vede chudý, ale zbožný život – odolává svodům místního chlípníka, za sebemenší zhřešení, byť jen myšlenkou, se bodne špendlíkem. Jednoho dne se probudí po osmidenní ztrátě paměti na ulici a musí se protloukat spolu s vandráky – sbírá chmel, přespává v ubytovnách, nakonec skončí ve vězení pro potulku. Podaří se jí uniknout ze šikmé plochy? Přijme nabídku chlípníka, který jí podává pomocnou ruku? Nalezne její vnitřní kompas ztracený směr? Orwellův druhý, z části experimentální román živě nasvěcuje realitu meziválečné Anglie – bídu, dluhy, nezaměstnanost a hlad, s nimiž se museli běžní lidé každodenně vyrovnávat. Klade si také nelehké otázky o lidském údělu a smyslu pozemského života – dokáže člověk pomocí víry překonat věčné strádání a nespravedlnost? „Kdo chce porozumět dvacátému století, musí si přečíst Orwella.“ – New York Review of Books