Argo strana 186 z 262

Kniha českého literárního vědce, historika umění a estetika Josefa Vojvodíka zkoumá vztah avandgardního umění první poloviny 20. století k umění baroka a manýrismu. Na desítkách příkladů z výtvarného umění i literárních textů ukazuje, jak avandgardní umělci i s moderními interpretačními přístupy pracující teorici uvažovali o barokním umění jako umění veskrze moderním, uměním, jež v sobě nese rysy avangardy, jež bourá ztrnulé přistupy a vůči nim v opozici staví umění, jež odráží ducha nové doby.

Kniha Pět hospod, dva bary a noční klub současného welšského spisovatele Johna Williamse je souborem osmi povídek, odehrávajících se v multikulturní čtvrti Butetown v současném Cardiffu. Hrdiny povídek jsou postavy cardiffského podsvětí, gangsteři, pasáci, prostitutky, drogoví dealeři i drobní kriminálníci. Ve svých povídkách prokazuje John Williams nejen znalost rodného Cardiffu, ale také svého milovaného žánru.

Základní práce české předválečné historiografie, která patří ke zlatému fondu českého dějepisectví. Josef Šusta, jenž ve svých dílech jako jeden z mála dokázal obsáhnout dějiny od pozdní antiky až po přelom 19. a 20. století, v této rozsáhlé práci dokázal předložit koncept vytváření moderní středověké monarchie v českých zemích na přelomu 13. a 14. století. Ve své době se jednalo o studii zcela revoluční, protože na rozdíl od pozitivistického dějepisectví, orientovaného téměř výhradně na politické dějiny, Šusta vypráví velkolepý příběh mocenského a hospodářského vzestupu českého království, české šlechty a českých měst za vlády posledních Přemyslovců, s důrazem na prosazení se nového modelu reprezentace moci po nástupu Lucemburků. V jeho úvahách hrají velice významnou roli i problémy sociální a ekonomické „transformace“ české středověké společnosti, její dohánění západní Evropy a kvalitativně zásadní vzestup úrovně české kultury a umění. Kniha vychází s dvěma rozsáhlými doslovy věnovanými osobě Josefa Šusty (Jiří Lach) a konfrontaci jeho práce s poznatky soudobé medievalistiky (Libor Jan).

O úkladných vraždách, spáchaných v sebeobraně, o detektivním pátrání, jež vedlo zpátky, o morálním pádu, který byl krásný, a o zvrácené lásce, jež byla čistá - tento příběh vypráví Sedmikostelí, existenciální gotický horror o městě ve městě nad Vltavou.

Román Miloše Urbana je nebezpečným pátráním po tajemství univerzální věty. Existuje vůbec? Nebo je to chiméra? A proč někdo neváhá prolít krev, jen aby zůstala utajena? Martin Urann je zaměstnancem reklamky, kterému docházejí nápady, a tak mu hrozí propuštění. Dostane však ještě jednu šanci, úkol, do něhož se nikomu jinému nechce a nikdo nevěří v jeho splnitelnost. Martin Urann musí vymyslet slogan, který by platil pro všechny lidi a všechny situace a mohl by prodat jakékoli zboží. Ve svém zoufalství se hrdina chytne toho, co mu jako první přijde do cesty. Je to dívka, jež čte v metru knihu o světcích, hvězdách a kostelech. Odpověď je možná právě v této knize a inkoustem může být krev. První Urbanův román od dob Poslední tečky za Rukopisy, který není tak úplně černý. Lze jej rovněž číst jako volné pokračování románu Stín katedrály.

Ve třetím dílu chystané pentalogie se nám postavičky z muminího údolí představí tentokrát v dalších pěti příbězích: o čerstvosti nové lásky a rutině staré lásky, když se Muminek zamiluje; o změnách klimatu, když se muminí údolí promění v džungli; o návštěvnících z vesmíru v kapitole Muminek a Marťani; o kulturním turismu s Muminky u moře; a o společenském životě v údolí Muminků. Mottem tohoto svazku je: Žádný spisovatel se nemůže zatěžovat prkotinami, jako jsou praktické drobnosti.