Auditorium strana 4 z 6

Kniha kriticky hodnotí fungování české Poslanecké sněmovny v letech 20102021, zejména pak chaotický pořad schůze, nemožnost opozice nastolovat svá témata, náchylnost k obstrukcím, nepružnost legislativního procesu a celkovou neefektivitu parlamentní práce. Na základě studia jednacích řádů a praxe fungování německého a rakouského parlamentu, jakož i obecnějších teoretických poznatků o parlamentech autor doporučuje provést re-formu jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Navrhovaná reforma by měla posílit efektivitu sněmovního jednání a odolnost vůči obstrukcím a zároveň lépe umožnit opozici na-stolovat její témata a přispět k atraktivnější podobě parlamentní debaty. Kniha zohledňuje také fungování parlamentů za pandemie Covid-19, rozhodování soudů o parlamentních otázkách a některé aspekty práce českého Senátu.

Idea osobní svobody byla ústředním momentem formulování moderního vztahu jednotlivce a státu, neboť právě v souvislosti s ní byl vyjádřen požadavek vyloučení svévole při zásahu do fyzické autonomie člověka uvězněním spojený s požadavkem spravedlivého vyvážení osobní svobody a veřejného zájmu. Politický vývoj moderních dějin a odbočky na cestě k prosazení ochrany lidských práv však ukazují, že tomu byla právě osobní svoboda jednotlivce, která byla kardinálním místem útoku na lidská práva jednotlivce a skupin. I z tohoto důvodu ochrana osobní svobody vždy byla a zůstává centrální součástí tradiční konstitucionalistické domény, kterou je ochrana lidských práv jednotlivce. Kniha v tomto kontextu provádí čtenáře dosaženým stavem rozvoje ústavních principů, které jsou rozhodné pro posuzování ústavnosti zásahů do osobní svobody, a to především v kontextu trestního práva. Činí tak na pozadí konstitucionalizace zákonného práva jako procesu, který vede k posílení role ústavních principů a jejich intepretace a aplikace v oblasti trestního práva. Ačkoliv ochrana osobní svobody v České republice dosáhla relativně vysokého standardu sdíleného s demokratickými právními státy Evropy, kniha poukazuje na celou řadu složitých a aktuálních otázek, které naznačují, že problém ochrany osobní svobody není redukovatelný pouze na otázku interpretace a aplikace spletitých ústavních principů, ale je ve své podstatě otázkou po hledání spravedlnosti v situacích, kdy je omezována osobní svoboda jednotlivce.

Druhé vydání úspěšné monografie, která přehledným a uceleným způsobem shrnuje základní metodologii interpretace práva. Kniha vychází ze základního členění na výklad jazykový, systematický, historický a teleologický, které dále rozpracovává do padesáti vzájemně provázaných interpretačních zásad, jejichž aplikaci názorně demonstruje na příkladech z české judikatury a ukazuje, jak jsou používány v praxi. Kniha obsahuje také přehlednou tabulku, v níž jsou jednotlivé zásady popsané v knize přehledně utříděny. Kniha neopomíjí ani historii interpretace práva a názory české i zahraniční právní vědy a praxe na pravidla přednosti mezi interpretačními metodami. Kniha je určena jak nejširší právnické veřejnosti, tak i studentům právnických fakult.

Učebnice mezinárodního práva má za cíl poskytnout čtenářům přehled hlavních znaků současného mezinárodního práva. Kromě základních informací o pojmech a institutech mezinárodního práva zde čtenáři naleznou též odkazy na relevantní judikaturu mezinárodních soudních orgánů, jejíž znalost by měla být prohloubena v rámci seminářů a cvičení. Druhé a doplněné vydání osvědčené učebnice srozumitelným způsobem představuje základy mezinárodněprávního řádu a současně zohledňuje aktuální problémy, které souvisejí s rychle postupujícími procesy globalizace v oblastech ekonomie, technologie a komunikace. Učebnice je určena nejen odborné právnické komunitě, ale i studentům a zájemcům o mimoprávní obory.

Vlastnictví patří mezi základní instituty soukromého práva již od starověku. Moderní pojetí vlastnictví má své kořeny v právu římském, které položilo základy většině jeho hlavních atributů. Římská právní věda se velmi podrobně zabývala především praktickými stránkami vlastnictví, zejména pak rozličnými způsoby jeho nabývání, které rozdělila do několika typů a vytvořila pro ně speciální pravidla. Předkládaná kniha se soustředí na nabývání vlastnictví způsoby odlišnými od převodu vlastnictví, jmenovitě pak vydržením, přírůstkem, zpracováním, smísením, nálezem pokladu a dalšími. Autoři přistoupili k tématu komparativním způsobem, a proto srovnávají konkrétní nabývací instituty římského práva s platným občanským zákoníkem.

Postavení menšin je jednou z nejsložitějších společenských a politických otázek, k jejímž klíčovým aspektům patří kromě zákazu diskriminace a možností používání vlastního jazyka ve veřejném styku právě problematika školství. U menšin lišících se jazykem od většiny, tedy v zásadě u většiny národnostních minorit, představuje školství s výukou v mateřském jazyce zásadní prvek. Tato kniha se věnuje specifické problematice menšin, a to otázce vysokých škol s menšinovým jazykem. Vzdělávání v jazyce menšin na základních, často i středních úrovních škol, je v Evropě poměrně časté, zatímco výuka v menšinových jazycích na nejvyšší tj. univerzitní úrovni vzdělání je spíše věcí výjimečnou, a to i u států poskytujících menšinám rozsáhlá práva. Kniha vznikla ve spolupráci Právnické fakulty Univerzity Karlovy (zejména Ústavu právních dějin) a Pedagogické fakulty Univerzity J. Selyeho v Komárne. Jejími autory jsou zejména právníci a historici a pozornost je tak věnována tématům minulosti i současnosti. Publikace chce být příspěvkem k dalším diskusím o národnostní a menšinové problematice, přičemž je určena nejen pro odbornou, ale i laickou veřejnost.

Řeší-li dnes Evropa usilovně migrační otázku, není od věci si uvědomit, že jde o novou podobu starého problému. Stejně jako jinde, má i v Čechách rozli-šování mezi „domácími“ a cizinci prastaré kořeny a tradičně bylo také předmětem zájmu právních no-rem. Zřejmě nejcitlivější rozměr přistěhovalectví přitom původně představovalo usazování zahra-niční šlechty, které mohlo potenciálně znamenat narušení sféry vlivu domácích aristokratických rodů. Proto se již v době vlády Jana Lucembur-ského začíná objevovat první snaha o regulaci při-stěhovalectví a o právní zakotvení obyvatelského práva (později se pro něj v administrativní praxi i odborné literatuře vžil latinský termín „inkolát“). Usazování cizinců v Čechách sice nebylo a ani ne-mohlo být beze zbytku vyloučeno, pokud se ale chtěli stát de iure Čechy, museli podstoupit forma-lizovaný proces, v jehož průběhu jim bylo české obyvatelské právo uděleno. Významnou roli hrál v tomto procesu panovník, rozhodující slovo si ale v pohusitské době vybojovaly stavy a udělování in-kolátu se stalo jednou z významných kompetencí zemského sněmu. Česká historiografie zatím bohužel ke komplexnímu zpracování inkolátní problematiky nedo-spěla. Autor se v předložené publikaci snaží na základě mnohaletého pramenného výzkumu toto bílé místo částečně vyplnit, přičemž se zaměřuje na tzv. předbělohorské období (1526–1620). Vychází samozřejmě z analýzy normativních pramenů, které se k obyvatelskému právu vázaly, nevyhýbá se ale ani rozkrývání reálných administrativních procesů, jimiž byly příslušné normy naplňovány. Významnou součást knihy tvoří také soupis jednotlivých rodů, jejichž pří-slušníci byli v Čechách za obyvatele

Občanský zákoník z roku 2012 je svým způsobem návratem k tradici. Po dvou předchozích občanských zákonících z let 1950 a 1964, jejichž obsah stál na lidově-demokratických, resp. socialistických ideových základech, se nový občanský zákoník obrací zpět ke kořenům českého soukromého práva. Ty jsou historicky spjaty především s rakouským Všeobecným občanským zákoníkem z roku 1811, jehož obsah však vycházel z širší tradice kontinentální právní kultury z římského práva. V předkládané knize zkoumá autorský kolektiv právních romanistů faktický rozsah vlivu římského práva na nejnovější český kodex soukromého práva, konkrétně na jeho část věnovanou věcným právům. Ve stručných komentářích autoři srovnávají jednotlivá ustanovení nového českého občanského zákoníku s římským právem z období 1 stol. př. n. l. 3. stol. n. l. Ke svému výkladu přidávají překlady původních pramenů, které shodu, či naopak rozdíl oproti římskému právu, dokládají. Ukazují tak, že navzdory velkému časovému odstupu a technologickému i společenskému pokroku je odkaz římského práva, jednoho z pilířů evropské právní kultury, stále živý a nabízí tak i dnes potenciál pro normotvorbu, stejně jako pro aplikaci a výklad platného práva.

U příležitosti životního jubilea významného českého právního romanisty, právního historika a překladatele prof. JUDr. Michala Skřejpka DrSc., působícího na katedře právních dějin Právnické fakulty univerzity Karlovy, připravil kolektiv 60 autorů publikaci, jejímž ústředním motivem je hledání vlivu římského práva na formování moderního práva a genezi hodnot evropské civilizace. Kniha je zaměřená jak na římské právo ve starověku, tak na zkoumání těch institutů soukromého a veřejného práva, v nichž římské právo zanechalo své výrazné, anebo naopak dnes již málo zřetelné stopy. Autory knihy jsou odborníci z českých a slovenských univerzit.

Transformace justice patří mezi nejvýznamnější změny, k nimž v Československu po sametové revoluci dojít. Klíčovou se v tomto směru stala proměna prokuratury na státní zastupitelství.Ve své knize se autor zamýšlí nad bouřlivým vývojem státního zastupitelství v uplynulém čtvrtstoletí. Vedle procesu proměny prokuratury na státní zastupitelství a souvisejících legislativních otázek, které doprovázely polistopadovou diskusi o směřování státního zastupitelství a jeho místu ve strukturách justice, autor popisuje zásadní milníky v tomto vývoji. Připomíná mimo jiné i známé mediální kauzy („justiční mafie, katarský princ, David Rath, Nagyagate“ ad.), stejně jako některé osobnosti české justice i politiky, které zasáhly do diskusí o struktuře a fungování státního zastupitelství. Zastavuje se tak nad působením Marie Benešové, Pavla Němce, Otakara Motejla, Renaty Vesecké, Vlastimila Rampuly, Pavla Zemana, Lenky Bradáčové a dalších. Podrobně se věnuje zejména působení Renaty Vesecké ve funkci nejvyšší státní zástupkyně, jejíž problematické kroky vzbudily mezi státními zástupci nebývalý odpor, jenž nakonec přispěl k jejímu odvolání a emancipaci státního zastupitelství od světa politiky.

Pojem právnická dvouletka označuje období let 1948–1950, kdy došlo k zásadním změnám v československém právním řádu. Přestože dnes svým označením připomíná spíše hospodářské pětiletky, týkala se právnická dvouletka výlučně tvorby práva, výstavby nového, lidově demokratického právního řádu. Ministerstvo spravedlnosti přijalo přípravu nových jednotných, lidových a lidu srozumitelných právních předpisů jako svůj socialistický závazek. Tato kniha mapuje období právnické dvouletky od jejího vyhlášení v létě 1948, až do konce roku 1950, kdy byly přijaty poslední z nových kodexů. Jednotlivé kapitoly jsou věnovány organizaci práce na ministerstvu spravedlnosti, činnosti politické komise, jako nejdůležitějšího orgánu právnické dvouletky, i činnost komisí a subkomisí připravujících osnovy jednotlivých kodexů. Čtenář tak dostává jedinečnou možnost nahlédnout za oponu na jeviště legislativní práce konce 40. let a poznat, jak vznikaly kodexy práva rodinného, občanského, ale i trestního soudního i správního. Autoři v knize osvětlují nejen pozadí přípravy a politické vlivy na vznik lidově demokratického právního řádu, ale i přinášejí nový pohled na přejímání sovětských vzorů do československého práva. Stranou zájmu však nezůstaly ani některé další, s právem spojené fenomény přelomu 40. a 50. let 20. století. Samostatná kapitola je věnována reformě vysokého školství, ale i táborům nucené práce a cenzuře.

Fenomén politických procesů konce 40. a počátku 50. let v Československu představuje téma, které si tradičně spojujeme s etablováním a upevňováním komunistického režimu u nás. Jména jako Milada Horáková či Rudolf Slánský, kteří se stali nechtěnými ikonami monstrprocesů, jsou veřejnosti již dobře známá. Autoři této knihy se proto zaměřili na další, více, či méně známé osudy obětí komunistické justice, kterým dosud v odborné literatuře nebylo věnováno tolik pozornosti. Někteří z nich, jako Jiří Stříbrný či Fráňa Zemínová, patřili mezi všeobecně známé osobnosti své doby, aktivně angažované v politickém životě. Vedle nich však prošla náručí komunistické spravedlnosti také řada dnes de facto bezejmenných obětí. Tato kniha se snaží mimo jiné ukázat právě na takové kauzy a představit tragické osudy obyčejných lidí, intelektuálů, dělníků, rolníků, otců a matek dětí. Snad právě tato kniha přispěje k tomu, aby ani jejich jména neupadla v zapomnění.

Lidská práva jsou významným hybatelem moderní civilizace. V hospodářsky vyspělém prostředí dnešní Evropy přijde mnohým jen stěží uvěřitelné, že ještě v 21. století miliarda lidí na světě hladoví, téměř polovina lidstva nemá přístup k pitné vodě či lékařské péči, a miliony lidí žijí v otrockých podmínkách. Ani dnes, kdy lidská práva stojí v základech moderních právních řádů většiny evropských zemí je nelze považovat za cosi samozřejmého. Naopak, stále naléhavěji vyvstává nutnost se ochranou občanských a lidských práv na různých úrovních zabývat. Kniha se zabývá současnými proudy v pojetí občanských a lidských práv, které jsou vyvolány novou geopolitickou situací a zkušenostmi získanými z dvaceti pěti let po konci bipolarity světa. Zaměřuje se zejména obsah lidských práv a jejich filosofické zdroje a společenské poměry dané kulturními odlišnostmi různých oblastí světa, jež ovlivňují jejich pojetí a vývojové tendence. Kniha slouží také jako učebnice kurzu Ochrany občanských a lidských práv, vyučovaného na Právnické fakultě Univerzity Karlovy.

Kamill Resler proslul především po druhé světové válce jako advokát nacistického zločince K. H Franka před mimořádným lidovým soudem. Jeho profesní i osobní život však protínaly osudy mnoha dalších méně i více známých osobností. Resler nebyl jen obhájcem spravedlnosti. Během svého života byl také vojákem, Sokolem, anarchistou, literátem, mecenášem, milovníkem umění, bibliofilem a vlastencem. Za protektorátu často obhajoval mnoho Čechů před totalitním soudnictvím, mnohdy bez šance na úspěch. Ironií osudu mu byla po válce vnucena obhajoba K. H. Franka před retribučním soudem. S nevděčnou rolí se popral důstojně a navzdory opovržení ze strany veřejnosti i s uznáním od kolegů. Kniha je biografií Kamilla Reslera, od jeho narození, mladistvá léta plná ideálů, přes právnické začátky za první republiky, obhajoby za války i po válce až po jeho osud za komunistického režimu. Přináší mnoho dosud nezveřejněných informací – o kauzách, v nichž působil jako advokát, mimořádně bohatém osobním život i o strastiplném závěru života. Velmi podrobně je zpracována kapitola věnovaná Frankovi.

Větší zemský soud, konstituovaný v polovině 13. století za vlády Přemysla Otakara II., patřil po dlouhá staletí k nejvýznamnějším orgánům veřejné moci na půdě českého království. Nebyl jen nejprestižnějším a nejuznávanějším orgánem justičním, výlučně příslušným ve sporech o deskové statky, ale jeho kompetence přesahovaly i do oblasti správní a politické. Jeho přísedící, mezi nimiž čestné místo tradičně zaujímali nejvyšší zemští úředníci, tvořili užší královskou radu a výrazným způsobem ovlivňovali osudy celého českého státu. Zemský soud také plnil úlohu normotvornou a tzv. obecnými nálezy (jejichž význam byl ale v raném novověku za zenitem) mohl dotvářet podobu šlechtického práva. Je proto paradoxní, že česká právní historie nevěnovala dodnes tomuto klíčovému orgánu pozornost. Předkládaná kniha se snaží zaplnit do jisté míry tuto mezeru, shrnuje na základě archivního bádání dosavadní znalosti o vzniku, kompetencích a složení zemského soudu a podrobně mapuje jeho personální obsazení v době vlády císaře Rudolfa II.

Partnerství mezi subjekty veřejné správy, občanského i podnikatelského sektoru se v minulých desetiletích stalo univerzálním fenoménem při vytváření i realizaci veřejných politik. V obcích, městech i krajích vzniká v současnosti řada různých typů a forem partnerství, jejichž záměrem je řešení závažných sociálních i ekonomických problémů a zvyšování kvality života. Kniha představuje rozmanitost partnerských svazků vytvářených mezi organizacemi veřejné správy i mezi veřejnou správou a soukromým a občanským sektorem. Zabývá se motivy a příčinami vzniku partnerství, aktuálními problémy rozvíjení partnerství v lokálním a regionálním rozvoji i metodami podpory budování partnerských vztahů. Kniha je určena studentům vysokých škol i pracovníkům a institucím veřejného sektoru.