Auditorium strana 4 z 6

Druhé vydání úspěšné monografie, která přehledným a uceleným způsobem shrnuje základní metodologii interpretace práva. Kniha vychází ze základního členění na výklad jazykový, systematický, historický a teleologický, které dále rozpracovává do padesáti vzájemně provázaných interpretačních zásad, jejichž aplikaci názorně demonstruje na příkladech z české judikatury a ukazuje, jak jsou používány v praxi. Kniha obsahuje také přehlednou tabulku, v níž jsou jednotlivé zásady popsané v knize přehledně utříděny. Kniha neopomíjí ani historii interpretace práva a názory české i zahraniční právní vědy a praxe na pravidla přednosti mezi interpretačními metodami. Kniha je určena jak nejširší právnické veřejnosti, tak i studentům právnických fakult.

Jak bude vypadat jaderné právo budoucnosti? Tato kniha se věnuje odpovědi na tuto otázku z perspektivy budoucího vývoje jaderných technologií v horizontu následujících desetiletí. Centrem pozornosti jsou otázky budoucí právní úpravy ve vazbě na problematiku nakládání s radioaktivními odpady a vyhořelým jaderným palivem, kterou se musí zabývat každý stát, jenž na svém území v minulosti provozoval, nebo v současnosti provozuje, jaderná zařízení. Pozornost je věnována nejenom právním aspektům ukládání těchto odpadů do úložišť v hlubinných geologických formacích, ale také perspektivám právní úpravy přepracování vyhořelého jaderného paliva. Autor se problematice věnuje jak z hlediska dalšího vývoje instrumentů mezinárodního práva, tak i našeho vnitrostátního práva. Vedle výše nastíněných témat jsou předmětem zájmu této studie i právní aspekty budoucího vývoje jaderných technologií: malé modulární reaktory, mobilní jaderné elektrárny a technologie jaderné fúze.

Deset let v praxi – hodnocení a výhled Kniha je věnována 10. výročí právní závaznosti Listiny základních práv Evropské unie. Její autoři, vyučující a doktorandi na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, hodnotí její působení na unijní úrovni i ve vnitrostátním prostředí jednotlivých členských států. Pozornost je věnována vybraným otázkám nejen aplikační praxe, ale také zohledňování Listiny v rámci unijní i národní normotvorby. Listina je zkoumána mimo jiné v kontextu kybernetického prostoru či genderové problematiky, které představují nové výzvy v oblasti ochrany základních práv.

Koncept dělby moci představuje jeden z výchozích stavebních prvků současných demokratických právních států. Jeho základní myšlenka založená na přesvědčení o tom, že koncentrovaná moc hrozí svým zneužitím, je stále platná, avšak postupy, jimiž se má takovému nežádoucímu stavu bránit, jsou proměnlivé. Funkční koncept dělby moci musí být tudíž dynamický. Prochází jednak spontánním vývojem, jednak jsou podoby dělby moci ovlivňovány řízenými společenskými procesy. Za základní charakteristiku těchto změn lze považovat měnící se přesvědčení o tom, kdo je nejlépe disponován čelit potenciálním snahám o uzurpaci většího dílu moci. Do koncepcí dělby moci se již nezapojují výlučně vnitrostátní orgány a další vnitrostátní aktéři. V nebývalé míře lze pozorovat ingerenci mezinárodních a nadnárodních organizací či vliv nestátního sektoru ať již ziskového nebo neziskového. Některými z těchto změn se kniha zabývá. Definuje samotný koncept dělby moci, obrací pozornost ke vztahům normotvůrce a orgánů aplikujících právo, které popisuje na pozadí dichotomie tvorby a dotváření práva, analyzuje vliv mezinárodních a nadnárodních organizací na činnost vnitrostátních orgánů jako jednu z forem jejich kontroly, v neposlední řadě se věnuje i rozdělení moci uvnitř justice.

V roce 2019 jsme si připomínali 100. výročí vzniku Mezinárodní organizace práce (MOP), založené Versaillskou mírovou konferencí v roce 1919 jakožto součásti mírového uspořádání po první světové válce. Za dobu své existence přijala bezmála 200 úmluv mezinárodních standardů, upravujících nejrůznější aspekty práce, které přispěly, často radikálně, ke zlepšení pracovních podmínek na celém světě. I v současnosti musí reflektovat aktuální trendy a jevy ve společnosti, jakými jsou globalizace, automatizace, robotizace, informační technologie, digitalizace, nové formy organizace práce, které otřásají tradičními pilíři světa práce a přináší zásadní momenty. Monografie věnovaná uvedenému výročí přibližuje nejen historii MOP, včetně myšlenkových proudů a historických souvislostí, které vedly k jejímu vytvoření, ale i rozbor mezinárodních pracovních standardů prakticky ve všech tematických oblastech (kolektivní právo, pracovní podmínky, ochrana zdraví, rovnost a nediskriminace, pracovní migrace, práva vybraných skupin, sociální zabezpečení), včetně jejich aplikace v podmínkách České republiky a srovnání s právem EU.

Výklad práva je nedílnou součástí mechanismu fungování práva. Interpretace je pak o to těžší, pokud jeho předmětem má být právo tak staré, jako v Digestech, zákoníku císaře Justiniana z roku 533. Jde o text, který je kompilací úryvků stovek děl několika desítek autorů žijících v rozmezí tří set let. Kapitoly tvořící tuto knihu jsou zaměřeny na různé oblasti římského práva. Jedná se o rozbor použití termínu familia označující obvykle rodinu, ale nejen ji. Dále zde čtenář nalezne problematiku stručně označovanou jako fructus sine usu, tedy nabývání plodů z věci, k níž nabyvatel nemá užívací právo a otázky vztahu dědické posloupnosti podle závěti a posloupnosti intestátní. Závěrečná kapitola je pak z oblasti římského trestního práva a věnována je specifickému trestnému činu zvanému crimen falsi. Jako celek si tedy kniha klade ambici ilustrovat úskalí, kterým musí čelit právník studující římské právo obsažené v justiniánských Digestech.

Stále rychleji se měnící západní svět čelí v posledních letech novým politickým, hospodářským a společenským problémům, které se nezbytně staly novými výzvami také pro obor práva. Do jaké míry stále platí konstanty, na nichž vyrůstalo právo euroamerické civilizace? Obstojí toto právo tváří v tvář soudobé globální proměně světa, v éře globalizace, migrace, elektronizace a dalších podobných fenoménů? Dochází k postmodernizaci práva? Autor ve své knize popisuje vývoj práva od minulosti po současnost a na základě toho se snaží předpovědět jeho další směřování. Čtivě napsaná kniha je zaměřena na teoretické základy práva, jeho strukturu, obsah a fungování, a to v širokém historickém a sociálním kontextu. Zvláštní pozornost je věnována recentním společenským změnám (zejména globalizačním a integračním procesům, prolínání kultur apod.) a jejich vlivu na právo, jakož i odpovědi práva na ně.

Jednu z významných forem třetího (protikomunistického) odboje po roce 1948 představovala činnost agentů-chodců. Šlo o československé občany, kteří uprchli na Západ a následně se ve službách zahraničních rozvědek vraceli do vlasti a plnili zde nejrůznější úkoly špionážního, výzvědného či sabotážního charakteru. Jejich činnost je dodnes jen velmi málo zmapována, ačkoliv to byli právě oni, kteří neváhali nasadit svobodu a život v boji proti čerstvě nastolené totalitě. Tato kniha mapuje ve své první části osudy trojice mladíků, kteří své mise ve službách americké CIC absolvovali v letech 19481949. Ve druhé části jsou pak podrobněji zpřístupněny soudní procesy, které byly před Státním soudem vedeny jednak proti jednomu z nich, jehož se Státní bezpečnosti podařilo počátkem roku 1950 zatknout, jednak proti jejich příbuzným, známým a všem, kteří jim poskytli jakoukoli formu podpory. Vedle příběhu agenta Štěpána Starého, který se v červnu 1949 neprostřílel a zahynul při zatýkání, stejně jako dalších osob zapojených do odbojových aktivit, se kniha snaží nabídnout též právněhistorickou reflexi politických procesů a jako případová studie přispět k dalšímu poznávání boje proti komunistické diktatuře.

Kniha přináší z větší části doposud nezpracovaný pohled na českou antisystémovou krajní pravici v jejím více než stoletém vývoji. První část sleduje odmítavou reakci českého radikálního konzervativismu, fašismu i nacionálního socialismu k demokratické modernizaci české společnosti v meziválečném období a následný politický debakl těchto proudů po Mnichovu 1938 a za druhé světové války. Druhá část vymezuje směry, aktivity a příběhy čelných politiků současné české krajní pravice. Ukazuje na kontinuitu české krajní pravice s minulostí a zároveň dokládá její diskontinuitu na schopnosti přizpůsobit antisystémové a rasové koncepce podmínkám a konfliktům globalizované liberální demokracie 21. století. Stále razantněji se projevuje odklon od někdejší svárlivé nacionální uzavřenosti k nadnárodní krajně pravicové solidaritě a spolupráci v duchu tzv. bílého evropanství. Publikace je určena nejen odborníkům z různých vědních oborů a profesí (soudobé dějiny, moderní politické vědy, bezpečnostní oblast), ale i učitelům a studentům, kteří pociťují v dané problematice deficit adekvátní odborné literatury. Konečně, mnoho podnětného může přinést i pracovníkům státních institucí a veřejné správy, politikům, novinářům a všem zájemcům o konkrétní a živé problémy demokracie, autoritářských a totalitních systémů.

Podle údajů mezinárodních organizací je pouze zhruba třetina států světa hodnocena jako demokratická, přičemž podíl nedemokratických zemí se v posledním desetiletí zvyšuje. Autoritativní režimy převažují nad demokratickými a v dosavadních demokratických státech se projevují autoritativní prvky. Jak úpadek demokracie, tak nárůst autoritativních metod a režimů, jsou považovány za globální jevy, a tyto otázky se tak stávají součástí diskuse o formování globálního světa. Proto dnes, kdy čelíme krizi demokracie a stojíme před otázkami nad příčinami a možnostmi její obrany, se s novou intenzitou otevírá nekonečný příběh demokracie. Tato kniha představuje pokus o mapování cesty, na jejímž počátku je hledání východiska pro pojetí politických režimů a pro vztah termínů a jejich obsahu. Počínaje charakteristikou pojmu politický režim přes vývoj hodnocení a typologií politických režimů až po úvahy o povaze demokracie a autoritativních režimů, si klade otázky o elementárním obsahu pojmů a jejich významu pro vytváření obecných kategorií a úvah. Tento význam je nadčasový v tom smyslu, že nám umožňuje být věcnými kritiky a rozpoznat, kdy je třeba ostražitosti před nebezpečím, a také to, abychom se mohli a uměli těšit ze svobody, pokroku a poznání. Cílem této knihy však není a priori obhajoba tezí, ale pokus o přispění k diskusi na téma ústavní demokracie.

Mimořádná monografie věnovaná aktuálním problémům ochrany lidských práv, a to jak v České republice, tak i na evropské a mezinárodní úrovni. Kolektiv téměř padesáti předních českých a slovenských odborníků pojednává především o ústavním zakotvení lidských práv, jejich ochraně soudy i veřejnou správu, stejně jako o vybraných speciálních problémech, jakými jsou diskriminace, ochrana menšin, právo na azyl a mnohé další. Zvláštní pozornost je věnována Listině základních práv a svobod a jejímu vztahu k Listině základních práv EU.

Nacistické zločiny spáchané v průběhu druhé světové války neměly do té doby v celosvětových dějinách obdoby. Reakcí československé exilové vlády bylo připravení tzv. velkého retribučního dekretu, který na osvobozeném území zřizoval mimořádné lidové soudy. O jednotlivých zločinech pak rozhodovaly pětičlenné senáty složené ze soudce z povolání a čtyř soudců z lidu. Celkem se muselo těchto 24 mimořádných lidových soudů v první fázi zabývat 132 549 případy, z čehož veřejní žalobci podali 38 316 obžalob, na jejichž základě bylo odsouzeno 713 osob k trestu smrti, 741 k doživotnímu těžkému žaláři a 19 888 k dočasnému trestu na svobodě. Po únoru 1948 se navíc otázka retribuce znovu otevřela, neboť vládní akční program nově ustaveného kabinetu z 10. března 1948 označil provedenou retribuci za nedůslednou a byla navržena její revize, která probíhala do konce roku 1948. Kniha obsahuje hlavní materiály pro posuzování činnosti mimořádných lidových soudů, především hlavní, ale i související, právní předpisy, provádějící předpisy, zápisy ze schůzí vlád či judikaturu Nejvyššího soudu. Součástí je i kapitola k obsahu spisů mimořádných lidových soudů, metodika dat vypisovaných ze soudních spisů, kapitoly o živelné očistě, která byla prováděna ještě před zahájením činnosti mimořádných lidových soudů, a o teorii stanného práva.

Idea osobní svobody byla ústředním momentem formulování moderního vztahu jednotlivce a státu, neboť právě v souvislosti s ní byl vyjádřen požadavek vyloučení svévole při zásahu do fyzické autonomie člověka uvězněním spojený s požadavkem spravedlivého vyvážení osobní svobody a veřejného zájmu. Politický vývoj moderních dějin a odbočky na cestě k prosazení ochrany lidských práv však ukazují, že tomu byla právě osobní svoboda jednotlivce, která byla kardinálním místem útoku na lidská práva jednotlivce a skupin. I z tohoto důvodu ochrana osobní svobody vždy byla a zůstává centrální součástí tradiční konstitucionalistické domény, kterou je ochrana lidských práv jednotlivce. Kniha v tomto kontextu provádí čtenáře dosaženým stavem rozvoje ústavních principů, které jsou rozhodné pro posuzování ústavnosti zásahů do osobní svobody, a to především v kontextu trestního práva. Činí tak na pozadí konstitucionalizace zákonného práva jako procesu, který vede k posílení role ústavních principů a jejich intepretace a aplikace v oblasti trestního práva. Ačkoliv ochrana osobní svobody v České republice dosáhla relativně vysokého standardu sdíleného s demokratickými právními státy Evropy, kniha poukazuje na celou řadu složitých a aktuálních otázek, které naznačují, že problém ochrany osobní svobody není redukovatelný pouze na otázku interpretace a aplikace spletitých ústavních principů, ale je ve své podstatě otázkou po hledání spravedlnosti v situacích, kdy je omezována osobní svoboda jednotlivce.

Občanství Evropské unie vzniklo před necelými třiceti lety, v roce 1993, vstupem Maastrichtské smlouvy v platnost. Již tehdy bylo občanství EU chápáno jako institut posouvající evropskou integraci, do té doby převážně ekonomického charakteru, směrem k politické unii. Od svého vzniku se občanství EU stále rozvíjí. Přestože má dodnes jen odvozenou a doplňkovou povahu ve vztahu ke státnímu občanství členských států, přináší občanům členských států řadu práv a je vnímáno jako jeden z významných federativních prvků Evropské unie. Kniha zpracovává relativně uceleným způsobem problematiku unijního občanství. Obsahuje kapitoly o historickém vývoji tohoto institutu, o jeho charakteristických rysech a srovnání se státním občanstvím. Těžištěm publikace je obsah unijního občanství, tj. práva a povinnosti občanů EU, přičemž pozornost je věnována zejména právu pohybu a pobytu občanů EU, právu nebýt diskriminován na základě státní příslušnosti a politickým právům občanů EU. Kniha zohledňuje také aktuální otázky dopadu pandemie COVID-19 a brexitu na občanství Unie.

Životní prostředí je hodnotou, jejíž význam je nezpochybnitelný a zasluhuje si tak naši trvalou pozornost. Prostředkem k jeho ochraně je mimo jiné vhodná právní regulace vzájemně se doplňujícími normami z různých právních odvětví. Tato kniha se zaměřuje specificky na možnosti trestního práva ve vztahu k ochraně životního prostředí, neboť právě trestní právo je prostředkem určeným k ochraně nejvýznamnějších hodnot ve společnosti. Autorka ve své monografii předkládá analýzu klíčových nástrojů trestního práva v této oblasti na úrovni mezinárodního, evropského a českého práva. Vedle toho se zabývá rovněž charakteristikou environmentální kriminality, konstrukcí trestněprávních norem v ochraně životního prostředí a zvláštnostmi takové normotvorby.