Barrister & Principal

Fascinující pouť po stopách 20. století – o událostech, atentátech, válkách a genocidách, ale i o řekách a lidech.Kniha V Evropě je mistrovským dílem, jež se čte jako strhující román o neklidném století tohoto kontinentu. Přesvědčivým a originálním způsobem spojuje lidi a místa, historii a geografii. "Velkolepý panoramatický obraz našeho společného evropského domova, kniha, k níž se budeme vracet…" napíše o knize Allan Massie v Literary Review.Kniha V Evropě byla dosud přeložena do patnácti jazyků, mimo jiné do němčiny, maďarštiny, italštiny, španělštiny, francouzštiny, angličtiny, polštiny a turečtiny.

Kniha S jaguárem v posteli vznikla na základě deníků, do nichž si autor, malíř Jan Dungel, pečlivě zaznamenává události každého dne, příběhy všední i dramatické, ale také postřehy sociální a zážitky hluboce vnitřní, duchovní.Celá kniha je bohatě dokumentována fotografickým materiálem; a pochopitelně — brilantními portréty cizokrajných zvířat.Pralesy Jižní Ameriky patří k posledním oblastem s původní přírodou na naší planetě a v místech vzdálených od civilizace třeba stovky kilometrů může člověk prožít cosi archetypálního, tajemného, neznámého...— domorodí indiáni, setkání s jaguárem, nekonečný temný prales, vrcholky hor ukryté v oblacích či obávaný lesní duch Mawari.

Život v pravdě aneb Lhaní z lásky je autobiografické vyprávění, kterým se Jiří Gruša vrací do češtiny jako svého literárního jazyka. Je to fabulovaná vzpomínka na riskantní lásku mladého maturanta k vlastní profesorce. Příběh o tom, jak bylo potřeba lhát, aby se dalo žít i v neveselých časech. Grušův nový text doprovázejí dvě starší povídky Salamandra a Pěší ptáci, napsané jako poslední české práce poté, co byl autor zbaven občanství a nesměl se vrátit domů. U nás dosud nebyly zveřejněny. Tato kniha je tedy literární oblouk, který proměňuje odchod v návrat a smutek v radost nad chodem života, který nemusí končit tragicky.

Kniha Potulky knihami a časem, která se nyní dostává čtenáři do rukou, přináší to nejlepší ze stejnojmenného cyklu, který autor připravoval pro Český rozhlas od roku 2002. Umně zde propojuje svůj velký rozhled po světové literatuře s mnohaletými publ icistickými zkušenostmi získanými z pozdější spolupráce s Českým rozhlasem a Českou televizí (Klub Netopýr, Z očí do očí). Chcete-li se "setkat" s Antonínem Přidalem v průsečíku jeho celoživotní tvorby - literární, překladatelské a publicistické -, p ak můžete právě.

Napínavý příběh židovské dívky z Brna, které prozíraví rodiče zachrání život tím, že ji samotnou odešlou z okupovaného Československa dnes již legendárním vlakem "zachránce židovských dětí" Nicholase Wintona. Osmiletá Renata je zařazena do posledního Wintonova transportu 68 dětí, který se ještě bezpečně dostává do Anglie, kde prožije sedm dlouhých let v hostitelské rodině. Po skončení války se vrací zpět do vlasti, ale po Únoru 1948 nastupují k moci komunisté…Ačkoli se tyto příběhy skutečně staly, přečtete je jedním dechem jako napínavý román.Renata Laxová rozená Polgarová se narodila v Brně v roce 1931. V létě 1939 se s posledním transportem Nicholase Wintona, který zachraňoval židovské děti z Československa, dostala do Velké Británie, kde v hostitelské rodině prožila sedm let. Po návratu do Československa vystudovala lékařství a stala se pediatrem se specializací v lékařské genetice. V roce 1968 odešla s manželem, veterinárním lékařeam pocházejícím z židovské rodiny na východním Slovensku, a dvěma dcerami do emigrace, nejprve ve Velké Británii a poté v USA, kde se nadále věnovala vědě, výuce a péči o pacienty s dědičnými chorobami. Dr. Renata Laxová je profesorka a žije ve Wisconsinu v USA. Autorka žijící od roku 1968 ve Spojených státech je sepsala pro svého vnuka Alexandra, aby uchovala vzpomínku na jeho středoevropské předky a jejich osudy v pohnutém 20. století. Kniha měla ve Spojených státech velký úspěch a nyní se konečně dostává i k českému čtenáři. Nejde přitom o překlad anglického originálu, nýbrž o českou verzi z pera autorky.

Otázky k přípravě na přijímací zkoušky z politologie a mezinárodních vztahů.

První část dvoudílné publikace o brněnských palácích raného novověku seznamuje čtenáře s obecnými podmínkami jejich vzniku i s konkrétními dějinami vybraných objektů s Dietrichsteinskými paláci, Zemským domem, Breuner-Schrattenbachovým palácem či Biskupským dvorem. Přínosem kni­hy je vedle nových zjištění také interpretace brněnských paláců v kontextu lokálního prostředí, šlechtických rezidenčních sítí, dějin architektury, dějin institucí apod. Rozsáhlá asanace středu města na počátku 20. století zbavila Brno většiny jeho barokních paláců, což následně způsobilo nejen zásadní proměnu vzhledu centra města, ale i dlouhodobou ztrátu vědeckého zájmu o zkoumání zdejší šlechtické kultury; tato kniha brněnských a olomouckých historiků umění tak představuje první krok k soubornému zpracování tohoto tématu.

Trilogie: I. Dějiny II. Sociologie III. Psychologie Adlerova monografie o dějinách židovského tábora v Terezíně je jedním z nejvýznamnějších a nejdůkladnějších děl o holocaustu, které ovlivnilo poválečnou debatu o nacistických zločinech. Autor popisuje historii vzniku tábora, jeho promyšlenou organizaci a krutou nacistickou mašinerii, která stála v pozadí jeho vzniku a fungování. Těžiště práce však spočívá v podrobném vylíčení každodenního života jeho nedobrovolných židovských obyvatel, tedy onoho „nuceného společenství“, jak jej autor nazývá. Kniha je výjimečná především tím, že Adler jako bystrý pozorovatel a hluboký myslitel předkládá čtenáři nejen ohromující množství nashromážděných informací o táborovém životě, ale také jedinečnou sociologickou a psychologickou analýzu chování lidí v extrémních a nelidských podmínkách, která ne vždy odpovídá dnešním představám. Především díky tomu se jeho práce stala pro pochopení fenoménu Terezína zcela nepostradatelnou.

Ivan Ganďourek, bývalý profesor sociologie na univerzitě v Groningenu, po čtyřiceti letech exilu vzpomíná na českou část svého života, válečná i poválečná léta, a na život v exilu. Kniha není apoteózou odboje a nevyhýbá se ani popisu nepříjemných událostí, jako bylo například usvědčení agenta StB zprostředkujícího kontakt s holandským velvyslanectvím v Praze, o němž autor podává dosud nezveřejněné informace.

Třeťák Ondra z městského sídliště miluje koně. Jednou se ve škole o přestávce zbrkle vsadí s chlubivým nafoukancem Romanem, že si do Nového roku koně pořídí. To se lehce řekne, ale hůř udělá. Přes všechny svízele doma i ve škole si však Ondra pokusí svůj sen splnit. Pomůže mu v tom kamarád Michal a hodný pan Šindelka. Sázkou ale Ondrovo dobrodružství s kobylkou Šimlou teprve začíná.

Román britského prozaika japonského původu Kazua Ishigura Když jsme byli sirotci před čtenářem otevírá „svět podle Christophera Bankse“. Christopherovi se podaří splnit si sen z dětství: na počátku třicátých let minulého století se stane uznávaným detektivem, který dokáže vyřešit i ty nejnáročnější případy a zároveň je vítaným hostem v každé společnosti. Zbývá mu však vyřešit záhadu vlastního života – zmizení rodičů v době jeho dětství. Aby to dokázal, musí se ponořit do vzpomínek zasutých hluboko v paměti a posléze se vrátit do města svého dětství, do Šanghaje, kde se jeho osobní osud spojuje s osudem celé civilizace. Český čtenář Ishigura zná z románů Soumrak dne (Remains of the Day, 1989, česky 1997) a Malíř pomíjivého světa (An Artist of the Floating World, 1986, česky 1999). Román Soumrak dne se též stal předlohou filmu Jamese Ivoryho s Anthonym Hopkinsem v hlavní roli. Ač narozen v Japonsku, Ishiguro (nar. 1954) žije od raného dětství v Británii. Během velmi krátké doby si získal srdce anglických čtenářů a dokázal si je dlouhodobě udržet, o čemž svědčí mimo jiné i opětovná nedávná nominace na Bookerovu cenu za román Never Let Me Go. Díla Kazua Ishigura byla dosud přeložena do osmadvaceti jazyků.

Obecní dítě je možno přiřadit k typu, nazývanému vývojový či výchovný román. Jedná se v něm o vývoj a zrání vesnického chlapce Pavla Holuba, který se vlastní silou vypracovává ze dna společnosti. Jeho otec byl obviněn z vraždy a popraven, matka pak odsouzena na deset let do vězení. Pavlova sestra Milada se shodou okolností, hlavně díky přízni zámecké paní, dostala na vychování do poblíž ležícího kláštera, Pavel se však stal obecním dítětem a byl dán do péče opilce pastýře Virgila a jeho ženy. Vyrůstá tedy v pastoušce a lidé jím pohrdají, na což on reaguje vzdorovitostí a trucovitostí. Dokonce projevuje jakousi hrdost na svou špatnou pověst. Nedbá na dobré rady místního učitele, vášnivě je zamilován do pastýřovy hezké dcery Vinsky. Postupně u něho ale dojte k obratu, především po návštěvě u sestry Milady v klášteře…" Marie von Ebner-Eschenbachová (1830—1916), rozená hraběnka Dubská, původem z moravských Zdislavic, je významnou představitelkou německy psané literatury z území Moravy. Ve své tvorbě využila důvěrného poznání různých prostředí, v nichž od dětství žila a jež měla na její psaní vliv. Je autorkou dramat, kratších i delších próz a aforismů. Za svou románovou a povídkovou tvorbu byla Marie von Ebner-Eschenbachová roku 1898 vyznamenána rakouským nejvyšším civilním řádem, Čestným křížem za umění a literaturu, a roku 1900 byla jako první žena promována čestnou doktorkou vídeňské univerzity.

Publikace Vztahy v dospívání shrnuje různé aspekty vývoje vztahů dospívajících, kterým nebylo dosud věnováno v tuzemské odborné literatuře mnoho pozornosti. Studie v ní prezentované mají přehledový charakter a autoři do většiny z nich zasazují také výsledky vlastních relevantních výzkumů. Autorský tým je z převážné většiny tvořen pracovníky Institutu pro výzkum dětí, mládeže a rodiny na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, kteří se zabývají vztahy adolescentů v nejrůznějších souvislostech v rámci řešení výzkumného záměru MŠMT 0021622406 "Psychologické a sociální charakteristiky dětí, mládeže a rodiny: vývoj osobnosti v době proměn moderní společnosti".

Jean Clair je ředitelem Picassova muzea v Paříži a jedním z předních francouzských teoretiků umění. Zaměřuje se především na osobnosti francouzského i světového moderního umění, jako jsou Marcel Duchamp, Gustav Klimt, Pablo Picasso, Balthus či fotograf Henri Cartier-Bresson, tak na obecnější teoretické úvahy z oblasti výtvarného umění a estetiky. Jeho práce dosud nebyly do českého jazyka přeloženy. Čtenář má možnost seznámit se v tomto svazku se dvěma kratšími, byť myšlenkově hutnými Clairovými pracemi – Úvahami o stavu moderního umění z roku 1983 a Odpovědností umělce z roku 1997. Obě studie, byť vyšly s odstupem téměř patnácti let, spolu úzce souvisejí a v mnohém se doplňují. Obě přesahují úzce kunsthistorický rámec a nabízejí originální a současně erudovaný pohled na uměleckou avantgardu dvacátého století.

Učebnice evropské integrace vás provádí celým spektrem témat od počátků a motivů evropské integrace až po její dnešní podobu a nástin možného budoucího vývoje. Od ostatních publikací tohoto zaměření se však liší způsobem, jakým je téma evropské integrace čtenářům představováno. Jednotlivé politiky, instituce, ale i legislativa Evropské unie jsou vysvětleny a přiblíženy na velkém množství konkrétních příkladů, které spolu s jednoduchým jazykem přispívají ke čtivosti a pochopitelnosti vysvětlovaných témat. Na přiloženém CD najdete vícejazyčné právní dokumenty Evropské unie včetně vybraných rozsudků Evropského soudního dvora, ale také mezinárodní smlouvy, strategické dokumenty a studie, na něž se autoři v knize odvolávají.

Román Neviditelná stěna zaujímá v literárním díle H. G. Adlera mimořádné a velmi specifické místo. Jako žádný jiný z jeho románů však také tvoří explicitní článek mezi jeho literárním a vědeckým úsilím tím, že se v něm autor ohlíží zpět na dobu, kdy psal