Books & Pipes Publishing strana 2 z 5

Architektonické prostředí má výrazný vliv na kvalitu života jeho uživatelů, a to v celé své šíři – fyzické, psychické, sociální i spirituální. Vztah architektury k vitalitě těch, jež obklopuje, byl teoreticky zpracován různými autory, zmiňme například úspěšnou knihu Nikose A. Salingarose Sjednocená teorie architektury. Forma, jazyk, komplexita (česky 2017). Nepřekonanou klasikou však zůstává obsáhlé čtyřsvazkové dílo amerického architekta rakouského původu Christophera Alexandera Podstata řádu, a to zejména jeho první svazek Fenomén života. Alexander se snaží o uchopení elementárních principů tradiční architektury a nabízí porozumění tomu, co vytváří život, krásu a funkčnost jak v budovách, městech a krajině, tak v místnostech, zákoutích a detailech předmětů, které používáme. Popisuje geometrická pravidla, s jejichž pomocí se skládají jednotlivé architektonické prvky do celků vyvolávajících pozitivní a prospěšnou odezvu. Tato pravidla odrážejí tvořivé pochody uvnitř organismů a ekosystémů, podivuhodně vyvažující neustálé vznikání nového a udržování harmonie. Kniha propaguje architektonické prostředí podporující vitalitu – tedy takové prostředí, které pozitivně ovlivňuje přirozenou lidskou schopnost žít, růst a vyvíjet se v souladu s vrozeným lidským spřízněním s přírodními systémy a procesy.

Předkládaná publikace, vzniklá součinností předních historiků umění z Česka i zahraničí, je tematicky zaměřena na znalectví, interpretaci a sběratelství umění raného novověku. Jednotlivé statě přinášejí nejen nová zjištění, ale i zajímavé interpretace a analýzy a jsou také dokladem aktuálních metodologických přístupů k oboru. Kniha je zároveň zamýšlena jako pocta k životnímu jubileu, které v roce 2019 oslavil profesor Lubomír Slavíček, jeden z nejvýznamnějších českých historiků umění, specializujících se (nejen) na umění raného novověku.

Poprvé v lidské historii máme my i naši blízcí reálnou šanci dožít se v přiměřeném zdraví dlouhého života. Obavy z ekonomické zátěže a disharmonie pracovního trhu v souvislosti se stárnutím populace vnímáme jako výzvu, která nás inspiruje k výzkumům, šetřením a podrobným analýzám. Předkládaná monografie hledá odpovědi na otázky spojené s touto fylogeneticky unikátní situací a nabízí možná řešení pro manažery, lídry i tvůrce sociálních politik.

Česká politická pravice musí mít svou "zelenou" politiku. Poslední léta tento imperativ buď přehlíživě zanedbávala, anebo ho trestuhodně ignorovala. Je to chyba hned ze tří důvodů. Za prvé je to chyba ideologická, protože péče o přírodu a její ochranu je navýsost konzervativní téma. Za druhé je to chyba strategická, protože pravice svým nezájmem vyklidila pole a otevřela prostor inženýrskému a poručnickému řádění politické levice, které dusí svobodu člověka, aniž by prospělo přírodě. A za třetí je to chyba taktická, protože po zelené politice, která se dotýká přirozených lidských potřeb a tužeb, existuje ve společnosti živá a legitimní poptávka. Podstata zelené konzervativní politiky je jednoduchá. Jejím posláním není stavět člověka proti přírodě, ani básnit o "Matce Zemi", natož šířit pesimismus a apokalyptické pseudonáboženství, které zavrhuje civilizaci a odsuzuje lidstvo. Podle vědců v této publikaci žijeme v antropocénu, v éře člověka. Věříme, že člověk je schopen si s výzvami budoucnosti poradit. Náš program stojí na třech hodnotových pilířích: zemi a její zdroje máme jen ve správě, a musíme se k nim proto chovat s péčí odpovědného hospodáře; věříme, že lidská svoboda a ekonomický rozvoj nejsou s přírodou v rozporu, ale často k jejímu prospěchu; a máme na paměti i estetickou a emoční složku. Chceme snad ničit něco, co je tak krásné a co milujeme? Z úvodu Alexandra Vondry Autoři: Václav Bartuška, diplomat a publicista Václav Cílek, geolog, klimatolog a popularizátor vědy Radan Huth, klimatolog a meteorolog Vladimír Kočí, environmentální inženýr, produktový ekolog Jan Macek, strojní inženýr a pedagog Marek Mora, ekonom Petr Pokorný, biolog, paleoekolog a environmentální archeolog Petr Sklenička, pedagog, zemědělec a krajinný ekolog David Storch, biolog a evoluční ekolog Vladimír Wagner, jaderný fyzik

Kniha přináší první důkladnou a všestranně zaměřenou interpretaci díla a myšlení Ria Preisnera (1925-2007), českého konzervativního myslitele, filozofa, básníka, teatrologa, germanisty a překladatele. Do dějin české kultury se Preisner zapsal jako autor sedmi básnických sbírek, knihou o totalitarismu (Kritika totalitarismu), rozborem americké politiky a kultury (Americana), úvahami o smyslu českých dějin (Kultura bez konce - polemika s Václavem Černým), analýzou domácí a exilové filozofie (Speculum) a svými mistrnými překlady (zejména románů Hermanna Brocha) i teatrologickými studiemi (dílo J. N. Nestroye). Po celý život zůstal tvrdým kritikem komunistické moci, konzervativním myslitelem zdůrazňujícím zásadní význam křesťanství v osobním životě i ve společnosti. "Autor monografie si vůbec nic neusnadnil a pustil se do zevrubného rozboru četných Preisnerových knih, esejů, rozhovorů a dalších textů, a učinil tak na pozadí jeho dramatického života a doby, která se vyznačovala nebývalými historickými turbulencemi a zvraty. Využil přitom systematicky - jako první - archivních zdrojů z Preisnerovy osobní pozůstalosti, ale i z jiné provenience. Žánrově se nejedná o klasickou biografii, nýbrž o výklad Preisnerovy myslitelské pozice v kontextu československých/českých dějin ve 20. století v hlubším historickém záběru i širším středoevropském a euroamerickém kontextu. Hanušova preisnerovská monografie se stane důležitou knihou pro každého, kdo se bude zajímat nejen o české 20. století." (Jiří Suk)

Po úspěchu románu Poslední rok – 1938 vycházejí uznávané rakouské autorce také vybrané povídky, které opět dokládají, jak skvělou a zaujatou vypravěčkou je. Rok a místo narození Ilse Tielschové – 1929 v jihomoravských Hustopečích – rozhodly nejen o jejím životě, ale i o tématech, kterým se věnuje. Idylické časy dětství se vzpomínkami na rodiče a prarodiče, přirozená dvojjazyčnost, předválečná nervozita a lámání charakterů, „hon“ na blízké sousedy, z nichž se přes noc stali nepřátelé, válečná léta i to, co nastalo po nich. Hrdinové povídek prošli autorčiným životem, proto jsou opravdoví, pevně srostlí s krajinou i s dobou, v níž žijí. Přestože jsou povídky rozsahem „malé“, jejich obsah a děj je činí velkými. Jde o příběhy plné lidskosti, nostalgie a touhy, aby svět byl zase v pořádku tak jako kdysi. Povídky nesmírně citlivě a přesně přeložila další jihomoravská rodačka Jarmila Červená (1933), která je zároveň malířkou a mapuje tento region štětcem s podobným zaujetím, poezií a láskou. Dvě ženy, které toho hodně prožily, si dokonale rozumějí, a mohla tak vzniknout kniha, která si čtenáře zaručeně podmaní.

Nakolik se Bauhaus stal překážkou na cestě k větší přitažlivosti designu i architektury? – Je minulá architektura a design součástí minulosti – nebo přítomnosti? – Je dnes ornament anachronismem? – Jaká je role luxusu v designu? – Jaký je rozdíl mezi skutečnými a umělými potřebami? – Je vkus stále aktuální pojem? – Má pojem stylingu místo v současném designu? – O co vlastně šlo v postmodernismu 70. až 90. let minulého století? – Proč design přispívá ke společenské rovnosti i nerovnosti zároveň? – Co to je sémantika výrobků? – Proč má abstraktní modernistická estetika monopolní postavení v současném designérském a architektonickém školství? – Proč je nutno se dívat se na stylové idiomy minulosti jako na vynálezy bez data spotřeby? Na tyto a řadu dalších aktuálních otázek se pokouší odpovědět kniha Jana Michla, emeritního profesora historie a teorie designu Vysoké školy architektury a designu (AHO) v Oslu v Norsku. Autor nabízí nový a neotřelý pohled na teorii a praxi moderního designu a architektury a prosazuje návrat pojmu styl do pedagogického procesu i do kritických diskusí o designu a architektuře. Kniha je určena zejména studentům designu a architektury, kteří mají potřebu se zamýšlet nad povahou své budoucí profese, ale také praktikujícím designérům a architektům, stejně jako historikům obou oborů, a vůbec zainteresovanému publiku.

Husa na provázku, univerzita v bytě, s Havlem na Hradě, houfy bílých psíčků v dramaturgii i v životě… Více než dvě desetiletí připravuje Olga Jeřábková pro Český rozhlas pořady, v nichž se pozvaní hosté ohlížejí za svým dosavadním životem. K mikrofonu zve ty, kteří svým vyprávěním nejen zaujmou, ale především překračují osobností rámec své profese, a jejich životní zkušenosti a pohled na svět si zaslouží být zaznamenány. Ty nejlepší z rozhovorů se dočkají i tištěné podoby. Je to i případ Petra Oslzlého, významného brněnského dramaturga, kmenové osobnosti Divadla Husa na provázku, herce, scenáristy, režiséra, dlouholetého ředitele Centra experimentálního divadla, rektora JAMU a v neposlední řadě občanského aktivisty, organizátora divadelní stávky v roce 1989 a poradce prezidenta Václava Havla. Jeho život se odehrával na prknech, která občas znamenala svět, ale často také boj s domácími normalizačními kádry nejen o svobodu uměleckého vyjádření, ale hlavně o svobodu občanskou. Divadelní gesto u něj splývalo s gestem politickým. V deseti vyprávěních se čtenář v kostce dozví, jak to vlastně bylo s Husou a Divadlem na provázku, s podzemní univerzitou, divadelní stávkou, čí byl rudý telefon v bývalé Husákově pracovně a komu musel Petr Oslzlý vyhrožovat stávkou v časech porevolučních, aby se Husa konečně dočkala svého divadla. Prozradí se i tajemství, k čemu byly dobré houfy bílých psíčků. Bohatá fotografická příloha.

Švýcarský kritik William Ritter (1867–1955) byl prvním francouzsky píšícím autorem, který se systematicky zajímal o kulturní život střední Evropy. Tento nadšenec pro neoidealistické teorie zkoumal svět, v němž díky umění mizejí „hranice mezi životem a snem“, a velmi brzy rozpoznal, že skutečná území, v nichž mohl obdivovat krajiny ideálního světa, se nacházejí v Rumunsku, Maďarsku, Černé Hoře, Albánii, v Čechách, na Moravě a ve „slovenském kraji“. Ve svých kritických statích k výtvarným, hudebním a obecněji ke kulturněhistorickým událostem střední Evropy se stal originálním a symbolickým zprostředkovatelem atmosféry konce 19. století. William Ritter se od roku 1893 usadil ve Vídni a poté od roku 1901 v Mnichově, s dvouletou přestávkou (1903–1904), kdy pobýval v Praze. V této době objevil mnoho proslulých i dnes již pozapomenutých umělců (také se stal „učitelem“ Charlese-Édouarda Jeannereta, pozdějšího modernistického architekta Le Corbusiera, který díky němu cestoval „do Orientu“ – přes střední Evropu i Balkán). Tato monografie se soustředí na období mezi Ritterovou první cestou do Prahy v roce 1888 až do jeho kvapného odjezdu z Mnichova na počátku první světové války v roce 1914 – s přesahem do let po první světové válce, kdy navázal zvláštní vztah s Leošem Janáčkem. Kniha obsahuje tyto studie: Xavier Galmiche – William Ritter a střední Evropa: „Sen jako život a život jako sen“ Markéta Theinhardtová – William Ritter, ne/moderní kritik výtvarného umění střední Evropy Marie-Jeanne Dumontová – William Ritter a Le Corbusier: „Cesty do Orientu“ Petra Kočová – Podkarpatský Michelangelino. Leoš Janáček a William Ritter

Kniha je určena všem, kdo se zajímají o moderní Británii či o ní potřebují získat přehledné a aktuální informace. Dobře poslouží především vysokoškolským studentům historie, politologie, mezinárodních vztahů, anglistiky a dalších společenskovědních oborů. Obsahuje přehledně zpracované kapitoly o britské politice, institucích, hospodářství, společnosti a kultuře. Podrobná práce je dnes aktuální mimo jiné i tím, že bez znalosti dějin Spojeného království a jeho "jinakosti" nelze dobře porozumět událostem, jež vyústily v jeho nedávný odchod z Evropské unie, v tzv. brexit. "Kniha Hynka Fajmona vysvětluje cestu Velké Británie od konce druhé světové války až po brexit, a tak usnadňuje českému čtenáři pochopit, proč k brexitu došlo. Domnívám se, že tak činí jasným a nestranným způsobem." (Nick Archer, britský velvyslanec v Praze) Hynek Fajmon (1968) vystudoval historii na FF UK v Praze a studoval rovněž na London School of Economics and Political Science. Je autorem několika knih, zejména obsáhlé historické práce Margaret Thatcherová a její politika (1999, 2010).

Výpravná fotografická publikace věnovaná plastikám malíře a sochaře Jaroslava Róny, známého veřejnosti především monumentálními díly ve veřejném prostoru: pomníkem Franze Kafky v Praze, jezdeckou sochou Jošta Lucemburského v Brně či Mýtickou lodí v Bratislavě. Kniha představuje umělcovu tvorbu ve specifické oblasti plastik ztvárňujících fantaskní architekturu archaickou, mytologickou, orwellovskou i futuristickou. Fotograf Robert Portel s citem pro detail vtahuje čtenáře do umělcova magického světa. Teoretik umění Ladislav Kesner zasazuje odborným textem jeho u nás ojedinělou tvorbu do světového uměleckého kontextu. Grafická úprava Jan Havel.