Books & Pipes Publishing strana 4 z 7

Jakou roli mají materiály a materialita v architektuře napříč staletími? A jaké je jejich místo v rámci teoretického uvažování historiků dějin umění a architektů? Na tyto a další otázky se pokoušejí najít odpovědi autoři monografie vycházející ze stejnojmenné on-line konference a navazujícího workshopu, jež se konaly v červnu 2021. Publikace nabízí různé přístupy ve výzkumu této problematiky a dokládá jejich praktické uplatnění několika současnými českými architekty. Zároveň prohlubuje poznání tématu prostřednictvím teoretického rozvažování nad klíčovými pojmy, jako jsou tektoničnost a stereotomnost, materiálová pravdivost a materiálová proměna v uměleckohistorické tradici brněnské školy dějin umění, počínaje Václavem Richterem či Zdeňkem Kudělkou až po současné teoretické texty profesora Jiřího Kroupy.

Konzervatismus je na Západě v krizi. Za posledních třicet let se obsahově vyprázdnil a do značné míry se zpronevěřil svým fundamentům. Nechal se kolonizovat liberalismem či přímo libertariánstvím. Mnozí konzervativci přejali liberální pojetí svobody a pod vlivem neoliberalismu z konzervatismu učinili ideologii povyšující ekonomickou efektivitu a globalizaci nade vše. Konzervatismus se stal hlasatelem neomezeného volného trhu, maximalizace efektivity a vypjatého individualismu. Ovládla jej víra, že každé politické rozhodnutí je ekonomické rozhodnutí, že trh vyřeší vše a že posláním konzervatismu je pouze maximalizovat individuální volbu. Jakýkoliv důraz na společnost, společenskou odpovědnost a nemateriální hodnoty byl vysmíván jako levičáctví. Kulturu i morálku, kolem čehož je společnost postavena, konzervativci redukovali na ryze osobní volbu a zájem. Vytvořili tak hodnotové vakuum, které levice s radostí zaplnila. Tato kniha je výzvou k tomu, abychom si uvědomili základní fundamenty konzervatismu a jak je v současných podmínkách uplatnit. Svět se změnil, a konzervatismus se proto musí adaptovat, opustit stará dogmata a nově definovat svou roli pro dnešek. „Cílem této knihy není stanovit jediný pravý a provždy platný konzervatismus. Žádný takový neexistuje. Trvalá je totiž pouze konzervativní touha uchovávat vlastní společnost, a to si v každé době žádá něco jiného. Cílem je představit konzervatismus pro naši dobu, adaptovat jej na současné výzvy a hrozby. Jde o to vymezit konzervatismus, který může sloužit jako ideový základ pro novou konzervativní pravici. Taková pravice bude schopná vyhrát nejen politicky, ale především i kulturně, a zastavit levicově-liberální progresivismus, jehož pochod institucemi Západ zásadně mění. Takový úkol si žádá změnu uvažování a přístupu na mnoha úrovních. Dovnitř i navenek konzervativního hnutí ohledně hodnot, priorit, chápání hrozeb, taktiky i strategie. Jde o změnu vskutku revoluční. Takové konzervativci tradičně odmítají. A přesto je někdy revoluce nezbytná.“ (úryvek z knihy)

Václav Havel, Václav Klaus a Miloš Zeman. Trojice, která významně ovlivnila vývoj v naší zemi. Při pohledu na dějiny uplynulých desetiletí nevidíme nikoho, kdo by se jim vyrovnal hloubkou stopy, již po sobě zanechali. Zdaleka nejde jen o jejich prezidentskou roli, všichni tři i předtím tvořili moderní českou historii. Jejich činy a rozhodnutí často stály u zlomových okamžiků a určovaly politické směřování. O málo postavách polistopadového vývoje se vede už přes třicet let tak intenzivní polemika jako o každém z nich. Text této knihy je unikátní, protože zblízka sleduje osudy Havla, Klause a Zemana souběžně. Nabízí tak nejenom příležitost pochopit, co stálo v pozadí jejich kroků, ale také tuto trojici z různých úhlů srovnávat. Zvláštní pozornost je věnována jejich vzájemnému stýkání a potýkání, jež se silně obtisklo do posledních desetiletí české politiky. Kniha dále detailně a otevřeně přibližuje odlišný charakter vůdcovství, které ztělesňovali v klíčové době politické a ekonomické transformace. Nevyhýbá se ani osobním a rodinným charakteristikám, intimním vztahům, jež je ovlivňovaly. Atmosféru jejich životů dokreslují dobové fotografie.

V listopadu 1951 bylo v Národní galerii založeno oddělení orientálního umění, jehož přednostou se krátce nato stal indolog Lubor Hájek. V průběhu následujících desetiletí se v jeho sbírkách podařilo shromáždit přes deset tisíc předmětů asijského umění a představit je na desítkách krátkodobých výstav. S nebývalým zaujetím připravená publikace Sto let jednoho stromu je věnována Luboru Hájkovi k nedožitým stým narozeninám. Podrobně popisuje okolnosti vzniku sbírek asijského umění před druhou světovou válkou a přibližuje okamžiky založení orientálního oddělení Národní galerie počátkem padesátých let. Ukazuje, z jakých zdrojů sbírky orientálního oddělení čerpaly, a představuje osobnosti, které se na jeho zrodu podílely. Vypráví pohnutý příběh dvou dlouhodobých expozic čínského umění v zámku Troja a v Benešově nad Ploučnicí a téměř detektivním způsobem pomocí dobových dokumentů mapuje okolnosti požáru benešovského zámku v roce 1969, který část asijských sbírek zničil. Závěrečné pasáže knihy představují erudovaného odborníka Lubora Hájka jakožto milovníka a znalce asijského umění, jemuž sbírky někdejšího orientálního oddělení do značné míry vděčí za svou podobu a obsah. Publikace tak přináší detailní vhled do procesů fungování i kontextu institucionálního sběratelství asijského umění v Československu v meziválečném a poválečném období.

Během okupace Československa odešlo v letech 1938–1945 bojovat za svou vlast do zahraničí mnoho našich občanů. Ve Spojeném království jich během druhé světové války působilo více než deset tisíc. Jednalo se zejména o letce, výsadkáře a příslušníky obrněné brigády, kteří se během válečných operací zapojili třeba do bitvy o Británii nebo obléhání Dunkerque. Někteří z nich dosáhli nevídaných úspěchů. Libor Sečka, velvyslanec České republiky ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska, inicioval v roce 2020 projekt s názvem „Never Forgotten“ (Nezapomenuti), v jehož rámci se rozhodl uctít památku vojáků, kteří na území Spojeného království v době druhé světové války zemřeli. Vypravil se postupně na 107 hřbitovů, kde jsou uloženy ostatky 311 československých vojáků, a k 18 vojenským památníkům, celkem tedy na 125 pietních míst. Na každém z nich položil na znamení úcty k zemřelým a vděčnosti rudou růži. Své putování popsal a shrnul v knize nazvané Britské etapy. Součástí všech zastavení jsou fotografie zachycující atmosféru navštívených míst a dokumentující tak autorovo putování. Celý projekt byl věnován dvěma výročím: 75 let od konce druhé světové války a 80 let od příchodu příslušníků Československé armády do Velké Británie. Podpořila jej řada osobností a společně s velvyslancem se ceremonií u jednotlivých hrobů zúčastnili i významní čeští krajané žijící ve Velké Británii, československé krajanské komunity, zástupci britského parlamentu, vysocí důstojníci armády, zejména pak Královského letectva (RAF), místní samosprávy, obchodní partneři, náboženské obce i historické spolky z obou zemí. Mezi nejvýznamnější britské osobnosti, které se do projektu zapojily, patří například známý komentátor The Times, člen Sněmovny lordů baron Daniel Finkelstein a také poslanci Dolní sněmovny britského parlamentu sir David Amess, Paul Bristow a Greg Hands.

Sir Roger Scruton (1944–2020), britský konzervativní filosof, estetik, politolog, spisovatel a hudebník, je v českém prostředí dobře znám, a to nejen ze svých četných knih. Byl velkým přítelem naší země – již v době komunismu zde organizoval tajné bytové vzdělávací semináře, po roce 1989 pomáhal s přechodem od totality k demokracii především v oblasti vysokoškolského vzdělávání. Kniha rozhovorů, které s ním vedl spisovatel Mark Dooley, přináší podrobný a intimní příběh jeho osobního i profesního života a představuje tohoto skvělého člověka v novém světle. Úvod k českému vydání napsal Petr Pithart. „Scruton své ideály vždy zhmotňoval do konkrétních činů, ať už to byla pomoc československým disidentům nebo odchod z akademické sféry k hospodaření a psaní. Celý jeho život skýtal svědectví o tom, v co věřil a za co tak rezolutně bojoval.“ (Mark Dooley) „Roger Scruton nám předával svou víru ve vzdělání, úctu k poznávání, obdiv ke kultuře, respekt k institucím, péči o skutečné hodnoty a lásku k člověku. Nepřestanu být vděčný za to, že jsem ho mohl poznat a že jsem jím byl inspirován.“ (Petr Fiala) „Mně samotnému Scrutonův bohatý jazyk, obrazotvornost, jeho přirozená, věrohodná zakotvenost v běžných situacích všedního dne pomohly objevit cosi ve mně dávno usazeného, ale zatím němého. Spíše postoje, konzervatismus jako temperament než jako politický program.“ (Petr Pithart)

Tvorba Bohuslavy Olešové je patrně nejvíce známá pro expresivní voskové práce na papíře a malby s využitím gesticky prorývaných barevných ploch. Promlouvají k nám vířivé dynamické lineární shluky, v nichž se prorytými linkami odkrývají spodní vrstvy, a žádný z obrazů není prvoplánově a jednoznačně uchopitelný. Práce s vrstvami způsobuje, že některé prvky jsou na první pohled viditelné, zatímco mnohé jiné jen v náznacích prosvítají a nutí nás přemýšlet o tom, co je skryto.

Ernst Hans Gombrich (1909–2001) je bezesporu nejznámějším a nejpopulárnějším historikem umění dvacátého století. Široká veřejnost ho zná jako autora Příběhu umění, fascinujícího bestselleru, jehož se ve světě prodalo přes šest milionů výtisků. Byl však především uznávaným badatelem a teoretikem v oblasti umění, jehož podnětné odborné práce jsou u nás až na řídké výjimky málo známé. Kniha Gombrich. Tajemství obrazu a jazyk umění se snaží tuto mezeru zaplnit. Jejím cílem není, řečeno s Ernstem Gombrichem, poskytovat čtenáři výčet suchých dat, periodizací a nezáživných popisů známých děl, ale chce je naučit obrazy pozorně vnímat a dějinám umění skutečně porozumět. Kniha vznikla na základě autorova dlouholetého zájmu o otázky spojené se vznikem a interpretací uměleckého díla. Neomezuje se pouze na dějiny umění, ale pohybuje se i v oblasti estetiky, filosofie, psychologie a také sociobiologie, přičemž odkazuje jak na významné Gombrichovy vídeňské současníky, kteří ho ovlivnili (např. filosofa Karla R. Poppera či etologa Konrada Lorenze), tak na jeho následovníky zabývající se psychologií obrazového znázorňování. Úspěšná publikace, označovaná kritikou za „druhý příběh umění“, vychází již ve čtvrtém vydání, tentokrát s barevnými reprodukcemi.

Výpravná fotografická publikace věnovaná plastikám malíře a sochaře Jaroslava Róny, známého veřejnosti především monumentálními díly ve veřejném prostoru: pomníkem Franze Kafky v Praze, jezdeckou sochou Jošta Lucemburského v Brně či Mýtickou lodí v Bratislavě. Kniha představuje umělcovu tvorbu ve specifické oblasti plastik ztvárňujících fantaskní architekturu archaickou, mytologickou, orwellovskou i futuristickou. Fotograf Robert Portel s citem pro detail vtahuje čtenáře do umělcova magického světa. Teoretik umění Ladislav Kesner zasazuje odborným textem jeho u nás ojedinělou tvorbu do světového uměleckého kontextu. Grafická úprava Jan Havel.

Kniha je určena všem, kdo se zajímají o moderní Británii či o ní potřebují získat přehledné a aktuální informace. Dobře poslouží především vysokoškolským studentům historie, politologie, mezinárodních vztahů, anglistiky a dalších společenskovědních oborů. Obsahuje přehledně zpracované kapitoly o britské politice, institucích, hospodářství, společnosti a kultuře. Podrobná práce je dnes aktuální mimo jiné i tím, že bez znalosti dějin Spojeného království a jeho "jinakosti" nelze dobře porozumět událostem, jež vyústily v jeho nedávný odchod z Evropské unie, v tzv. brexit. "Kniha Hynka Fajmona vysvětluje cestu Velké Británie od konce druhé světové války až po brexit, a tak usnadňuje českému čtenáři pochopit, proč k brexitu došlo. Domnívám se, že tak činí jasným a nestranným způsobem." (Nick Archer, britský velvyslanec v Praze) Hynek Fajmon (1968) vystudoval historii na FF UK v Praze a studoval rovněž na London School of Economics and Political Science. Je autorem několika knih, zejména obsáhlé historické práce Margaret Thatcherová a její politika (1999, 2010).

Husa na provázku, univerzita v bytě, s Havlem na Hradě, houfy bílých psíčků v dramaturgii i v životě… Více než dvě desetiletí připravuje Olga Jeřábková pro Český rozhlas pořady, v nichž se pozvaní hosté ohlížejí za svým dosavadním životem. K mikrofonu zve ty, kteří svým vyprávěním nejen zaujmou, ale především překračují osobností rámec své profese, a jejich životní zkušenosti a pohled na svět si zaslouží být zaznamenány. Ty nejlepší z rozhovorů se dočkají i tištěné podoby. Je to i případ Petra Oslzlého, významného brněnského dramaturga, kmenové osobnosti Divadla Husa na provázku, herce, scenáristy, režiséra, dlouholetého ředitele Centra experimentálního divadla, rektora JAMU a v neposlední řadě občanského aktivisty, organizátora divadelní stávky v roce 1989 a poradce prezidenta Václava Havla. Jeho život se odehrával na prknech, která občas znamenala svět, ale často také boj s domácími normalizačními kádry nejen o svobodu uměleckého vyjádření, ale hlavně o svobodu občanskou. Divadelní gesto u něj splývalo s gestem politickým. V deseti vyprávěních se čtenář v kostce dozví, jak to vlastně bylo s Husou a Divadlem na provázku, s podzemní univerzitou, divadelní stávkou, čí byl rudý telefon v bývalé Husákově pracovně a komu musel Petr Oslzlý vyhrožovat stávkou v časech porevolučních, aby se Husa konečně dočkala svého divadla. Prozradí se i tajemství, k čemu byly dobré houfy bílých psíčků. Bohatá fotografická příloha.

Nakolik se Bauhaus stal překážkou na cestě k větší přitažlivosti designu i architektury? – Je minulá architektura a design součástí minulosti – nebo přítomnosti? – Je dnes ornament anachronismem? – Jaká je role luxusu v designu? – Jaký je rozdíl mezi skutečnými a umělými potřebami? – Je vkus stále aktuální pojem? – Má pojem stylingu místo v současném designu? – O co vlastně šlo v postmodernismu 70. až 90. let minulého století? – Proč design přispívá ke společenské rovnosti i nerovnosti zároveň? – Co to je sémantika výrobků? – Proč má abstraktní modernistická estetika monopolní postavení v současném designérském a architektonickém školství? – Proč je nutno se dívat se na stylové idiomy minulosti jako na vynálezy bez data spotřeby? Na tyto a řadu dalších aktuálních otázek se pokouší odpovědět kniha Jana Michla, emeritního profesora historie a teorie designu Vysoké školy architektury a designu (AHO) v Oslu v Norsku. Autor nabízí nový a neotřelý pohled na teorii a praxi moderního designu a architektury a prosazuje návrat pojmu styl do pedagogického procesu i do kritických diskusí o designu a architektuře. Kniha je určena zejména studentům designu a architektury, kteří mají potřebu se zamýšlet nad povahou své budoucí profese, ale také praktikujícím designérům a architektům, stejně jako historikům obou oborů, a vůbec zainteresovanému publiku.

Po úspěchu románu Poslední rok – 1938 vycházejí uznávané rakouské autorce také vybrané povídky, které opět dokládají, jak skvělou a zaujatou vypravěčkou je. Rok a místo narození Ilse Tielschové – 1929 v jihomoravských Hustopečích – rozhodly nejen o jejím životě, ale i o tématech, kterým se věnuje. Idylické časy dětství se vzpomínkami na rodiče a prarodiče, přirozená dvojjazyčnost, předválečná nervozita a lámání charakterů, „hon“ na blízké sousedy, z nichž se přes noc stali nepřátelé, válečná léta i to, co nastalo po nich. Hrdinové povídek prošli autorčiným životem, proto jsou opravdoví, pevně srostlí s krajinou i s dobou, v níž žijí. Přestože jsou povídky rozsahem „malé“, jejich obsah a děj je činí velkými. Jde o příběhy plné lidskosti, nostalgie a touhy, aby svět byl zase v pořádku tak jako kdysi. Povídky nesmírně citlivě a přesně přeložila další jihomoravská rodačka Jarmila Červená (1933), která je zároveň malířkou a mapuje tento region štětcem s podobným zaujetím, poezií a láskou. Dvě ženy, které toho hodně prožily, si dokonale rozumějí, a mohla tak vzniknout kniha, která si čtenáře zaručeně podmaní.

Předkládaná publikace, vzniklá součinností předních historiků umění z Česka i zahraničí, je tematicky zaměřena na znalectví, interpretaci a sběratelství umění raného novověku. Jednotlivé statě přinášejí nejen nová zjištění, ale i zajímavé interpretace a analýzy a jsou také dokladem aktuálních metodologických přístupů k oboru. Kniha je zároveň zamýšlena jako pocta k životnímu jubileu, které v roce 2019 oslavil profesor Lubomír Slavíček, jeden z nejvýznamnějších českých historiků umění, specializujících se (nejen) na umění raného novověku.

Výpravná publikace představuje nejnovější tvorbu předních brněnských architektů Aleše Buriana a Gustava Křivinky. Patří ke generaci, která vstupovala do profesního života na přelomu osmdesátých a devadesátých let a velmi brzy dostala příležitost samostatně projektovat a stavět. Spojuje je nejen generační příslušnost, ale také hodnotová orientace, která se propisuje do jejich tvorby a zajišťuje jim na mapě soudobé české architektury osobitou pozici. K jejich charakteristickým rysům patří hledání nových možností interpretace architektonické a stavitelské tradice, respekt k místu a kontextu i zájem o materiálovou a řemeslnou stránku stavění. Svou tvorbou dokazují paradox, že je možné být konzervativní a moderní zároveň. Jejich architektura se vyznačuje jistou solidností, která však není usedlá: klasickou tradici, hladkou modernistickou eleganci i inspiraci architekturou anonymních stavitelů dovedou přetavit v soudobý a funkční nový celek. Jejich domy dobře slouží lidem mimo jiné i proto, že jsou pro ně čitelné a neztrácejí lidské měřítko. Podobnou ohleduplnost jako k člověku prokazují i k místu a krajině. Není divu, že realizace této dvojice získaly domácí i mezinárodní ocenění včetně nominace na Evropskou cenu za současnou architekturu – Mies van der Rohe Award. Tvorba Aleše Buriana a Gustava Křivinky vznikající ve společném brněnském ateliéru se ovšem zdaleka neomezuje jen na jejich město: monografie v českém a anglickém jazyce představuje přes dvě desítky architektonických realizací a projektů z posledních deseti let pro řadu míst v České republice včetně dnes již legendární Litomyšle. Uvádí ji kritická esej přední české architektonické publicistky a kunsthistoričky, šéfredaktorky časopisu Zlatý řez Jany Tiché, následuje výběr staveb dokumentovaný na fotografiích Filipa Šlapala a Davida Židlického, doplněný plány a autorským komentářem.

Výpravná publikace představuje nejnovější tvorbu předních brněnských architektů Tomáše Rusína a Ivana Wahly. Patří ke generaci, která vstupovala do profesního života na přelomu osmdesátých a devadesátých let a velmi brzy dostala příležitost samostatně projektovat a stavět. Spojuje je nejen generační příslušnost, ale také hodnotová orientace, která se propisuje do jejich tvorby a zajišťuje jim na mapě soudobé české architektury osobitou pozici. K jejich charakteristickým rysům patří hledání nových možností interpretace architektonické a stavitelské tradice, respekt k místu a kontextu i zájem o materiálovou a řemeslnou stránku stavění. Svou tvorbou dokazují paradox, že je možné být konzervativní a moderní zároveň. Jejich architektura se vyznačuje jistou solidností, která však není usedlá: klasickou tradici, hladkou modernistickou eleganci i inspiraci architekturou anonymních stavitelů dovedou přetavit v soudobý a funkční nový celek. Jejich domy dobře slouží lidem mimo jiné i proto, že jsou pro ně čitelné a neztrácejí lidské měřítko. Podobnou ohleduplnost jako k člověku prokazují i k místu a krajině. Není divu, že realizace této dvojice získaly domácí i mezinárodní ocenění včetně nominace na Evropskou cenu za současnou architekturu – Mies van der Rohe Award. Tvorba Tomáše Rusína a Ivana Wahly vznikající ve společném brněnském atelieru RAW se ovšem zdaleka neomezuje jen na jejich město: monografie v českém a anglickém jazyce představuje přes dvě desítky architektonických realizací a projektů z posledních deseti let pro Prahu a další místa v České republice i na Slovensku. Uvádí ji kritická esej přední české architektonické publicistky a kunsthistoričky, šéfredaktorky časopisu Zlatý řez Jany Tiché, následuje výběr staveb dokumentovaný na fotografiích Filipa Šlapala, Davida Židlického a Bořivoje Čapáka, doplněný plány a autorským komentářem.