Books & Pipes Publishing

Härtlingův „filmový román“, jak bývá někdy nazýván, sleduje osudy Huberta Windische, narozeného v roce 1923, příslušníka generace vyrůstající v nacistickém Německu. Jako syn vysoce postaveného důstojníka SS je od dětství vystaven ideologickému tlaku a očekáváním, která však nedokáže naplnit ani přijmout. Po zkušenosti s válkou a návratu do poválečné reality propadá totální deziluzi. Není schopen zapadnout do role „správného Němce“, ani do role praktického člověka budujícího novou společnost. Jedinou útěchu, kterou mu doba nabízí, nachází Hubert ve světě filmových postav, těch drsných, cynických, často opilých, ale vždycky férových chlapíků, kterým ženy padají k nohám a muži je sledují s obavou a respektem. Představuje si, že i on je hrdinou, stejně jako jeho idol – charismatický americký herec Humphrey Bogart z kultovního filmu Casablanca. Jen v kině se mu zdá, že jeho život má smysl, že se odvíjí podle jeho představ, a ne tak, jak mu ho bez skrupulí nabefeloval otec a brutálně nalajnovala válka i poválečné uspořádání v Německu. Kniha je generační výpovědí o lidech formovaných Třetí říší, o rozpadu rodinných i morálních struktur a o tom, jak obtížné je najít vlastní identitu po historickém zlomu. Härtling umně spojuje individuální příběh s reflexí německé poválečné zkušenosti a ukazuje, jak hluboko může ideologie zasáhnout do osobního života i vztahů mezi otci a syny. Děj románu se částečně odehrává na Moravě, kde sám autor prožil kus svého dětství.

Přestože od pádu Berlínské zdi uplynulo již víc než třicet pět let, zůstává Německo zemí, kterou stále prostupují rozdíly mezi bývalým Východem a Západem. Renomovaný německý sociolog ve své oceněné knize analyzuje, proč proces znovusjednocení nepřinesl očekávané vyrovnání životních podmínek, zkušeností ani identit. Na základě dat, výzkumů i osobních svědectví ukazuje, že rozdíly mezi bývalou NDR a západní částí země nejsou jen ekonomické, ale také kulturní, sociální a mentální. Kniha je podnětná nejen pro pochopení německé reality, ale i složitého procesu společenské transformace po roce 1989 v dalších středoevropských postkomunistických zemích, tedy i v České republice. Osloví čtenáře se zájmem o sociologii, moderní dějiny i současné politické dění. „Nejpronikavější analýza toho, proč Východ funguje jinak a zůstává jiný.“ (Peter Neumann, DIE ZEIT) Steffen Mau (1968) je německý sociolog a profesor makrosociologie na Ústavu sociálních věd Humboldtovy univerzity v Berlíně. Od roku 2025 je ředitelem Institutu Maxe Plancka pro studium náboženské a etnické rozmanitosti. Je autorem řady knih a odborných studií. Jeho kniha Nerovně sjednoceni. Proč zůstává východ Německa jiný získala v roce 2024 Bavorskou knižní cenu za nejlepší titul v oblasti literatury faktu.

Osobní automobil patří mezi největší a nejdůležitější vynálezy lidstva. Je symbolem osobní svobody a technického pokroku, které lidem na celém světě přinesly vysokou životní úroveň a možnost dosud nepředstavitelné osobní a rodinné mobility. Kniha přináší stručný, ale komplexní pohled na celou historii, která vedla od vynálezu kola ve starověku přes první patentovaný automobil Benz Patent Wagen až po současnost. Je rozdělena do ucelených kapitol, v nichž čtenář najde popis hlavních trendů ve vývoji automobilů a jejich výrobců. Kniha má globální záběr, takže nás přes Německo, kde se automobil narodil, a Francii, kde se začal rychle rozvíjet, a dále přes USA zavede do Japonska, SSSR, Jižní Koreje a nakonec až do dnešní Číny. Zhodnocena je i neradostná budoucnost automobilového průmyslu v Evropě po zákazu prodeje automobilů se spalovacími motory.

Kniha Hanse Beltinga Obraz a kult je jednou z nejdůležitějších knih v oblasti dějin umění. Představuje osobitý a dosud směrodatný pohled na dějiny evropské vizuální kultury napříč hranicemi aktuálních evropských států. Od svého vydání vyvolala širokou debatu o náboženských prožitcích tváří v tvář kultovním obrazům, která dalece přesahuje rámec vlastního tématu a stále není u konce. Beltingovi se v této práci podařilo spojit dříve oddělené religionistické a historicko-umělecké pohledy v suverénní syntézu. Jeho kniha o umění zobrazování a moci křesťanského kultovního obrazu od pozdní antiky do 16. století hledá odpověď na zásadní otázku, proč mají právě tyto obrazy tak velkou moc a proč hrály nejen v tomto období tak klíčovou společenskou roli. Čtenáři také nabízí možnost porovnat dějiny obrazu a zobrazování na „Východě“ a na „Západě“. V obsáhlé úvodní studii Ivana Folettiho je kniha zasazena do kontextu soudobého bádání a celospolečenského vývoje.

Všem, kteří nezapadali, a přesto si své místo našli. A také těm, kteří ho ještě hledají… Pro někoho je dnešní svět rozmanitý až příliš, ale každý z nás v něm hledá své místo. Veronika Ngo pojmenovává citlivě a nekomplikovaně to, co trápí a sužuje jakékoliv menšiny žijící kdekoliv na světě. Její poetická i názorná knížka je určena nejen mladé generaci, dětem a mládeži, ale všem, kdo chtějí pochopit jinakost a její užitečnost a krásu. Vanda je úplně obyčejná dívenka, až na to, že její maminka je plavovlasá Češka a tatínek černovlasý Vietnamec. Oba dohromady jsou jako řeky, mezi nimiž je Vanda rozkročená. Zřítí se do dravého proudu a nechá se unášet, nebo ji zachrání Tygr, který jí ukáže, proč je taková, jaká je, a jak silná a odvážná může být? Svou knihu autorka sama originálně ilustrovala. Její ilustrace nacházejí inspiraci jak v tradičních obrazech končin vietnamského otce, tak v realitě jejího druhého domova – v České republice. Text knihy je dvojjazyčný a zároveň poslouží k procvičení jednoduché angličtiny. Veronika Ngo je absolventkou Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, oboru Učitelství výtvarné výchovy a vizuální tvorby pro ZŠ a SŠ, bakalářské studium absolvovala ve Spojeném království na University of Derby. V současné době pracuje jako manažerka pro sociální média a marketing a vedoucí nakladatelství Nepustilovy jazykové školy v Brně.

Na blíže neurčeném místě v České republice se v jednom luxusním hotelu setkávají čtyři přátelé z 90. let: Maďar, východní Němec, Polák a Čech. Tato skutečnost umožní všem účastníkům setkání, aby se při debatách o střední Evropě vyrovnávali nejen s tímto fenoménem, ale rovněž se svou vlastní minulostí. Na tyto leckdy mučivé pokusy nejsou sami: bedlivě je při nich sledují i zástupci mladší generace – česká recepční a synovec polského hosta –, kteří si tak aspoň jako pozorovatelé mohou lépe uvědomit, odkud vlastně sami pocházejí, a kam tedy také asi patří. Hra vznikala v době covidových uzávěr, v letech 2020–2021, formou on-line dialogu. Oba autoři se tehdy pokoušeli prací na společném divadelním dramatu překonat jednak fyzickou odloučenost, výsledku úředních nařízení, a také případná nedorozumění v chápání fenoménu střední Evropy, k nimž došlo v důsledku rozdílné historické zkušenosti a socializace. Hra je tak originálním spojením dvou odlišných pohledů na historii od dvou významných autorských osobností německého a českého jazyka, kteří se v minulosti seznámili jako autor – Schlink – a jeho překladatel – Kafka. Bernhard Schlink (1944) je německý spisovatel. Světovou proslulost získal především díky románu Předčítač (1995), který byl rovněž zfilmován. Tomáš Kafka (1965) je autorem několika básnických sbírek, divadelních jednoaktovek a zejména překladů z německého jazyka (např. Bernhard Schlink, Heinrich Hoffmann, Hans Magnus Enzensberger, Wilhelm Busch, Thomas Brussig, Werner Schwab).

Piráti – první čistě internetově založená (a dlouho i fungující) politická strana v ČR a rovněž dynamický fenomén české stranické politiky posledních let. Kniha pojednává o vývoji strany od založení v roce 2009 do současnosti a rozebírá celkový rozvoj organizační struktury – postupný odklon od čistě internetové roviny ve prospěch budování stabilnější organizační struktury. Reflektovány jsou i specifické vnitrostranické aspekty (participační mechanismy, internetové fórum, aj.), které jsou součástí stranické identity a ovlivňují její fungování. Kniha usiluje o zachycení proměňující se trajektorie a profilace Pirátské strany za 15 let její existence, které napomohly její politické relevanci a přiblížení k hlavním politickým proudům, což jí umožnilo spolupodílet se po parlamentních volbách 2021 i na vládní odpovědnosti jako první pirátské straně na světě.

Kde se vzala fotografie na papíru? Jak vypadaly první světelné obrazy na papírové podložce a kdo byli jejich tvůrci? Ve kterých oblastech se uplatnila a čím fotografie na papíru zaujala své první sběratele? Jaké byly její přednosti oproti daguerrotypii a ostatním konkurenčním metodám a v čem naopak zaostávala? Nejen na tyto otázky hledá a nabízí odpovědi kniha Vynálezci, piráti, epigoni, jež sleduje, jak se fotografie na papíru během čtyřicátých a padesátých let 19. století šířila a etablovala v Čechách a na Moravě, a to v těsné vazbě na některé další lokality, především Vídeň coby nejbližší fotografický uzel. Kniha vychází dvojjazyčně – v češtině a angličtině – a je bohatě ilustrována obrazovým materiálem z domácích i zahraničních sbírek.

Co je dada? Motýl, včela, růže hozená do kostela? Zábavní nesmysl, nebo něco mnohem hlubšího, co ohledává samotné kořeny lidské civilizace? Jedno z dlouhé řady avantgardních hnutí, jeden z mnoha uměleckých stylů, anebo rovnou nová metoda psaní a čtení člověka napříč dějinami od á do zet? Jak to bylo s dada venku, ve Švýcarsku, Německu, Francii – a jak u nás doma? Byl dadaistou Jaroslav Hašek? Ladislav Klíma? Byli dadaisty Voskovec s Werichem, Recessisté, Šmidrové, Křižovníci? A pokud ano, čím? A pokud ne, proč? Kdo za to může, že dada tady hrálo vždycky druhé housle, navíc mnohdy falešně? První válka? Teigův poetismus? Druhá válka? Totality všeho druhu? Čtěte studii Radima Kopáče Rozum, který mi uletěl! Možná se dozvíte něco, možná nic.

Války v Kosovu, Iráku, Gruzii a na Ukrajině, jak je vnímali a jak k nim přistupovali čeští polistopadoví prezidenti. Český prezident není jen ceremoniální „kladeč věnců“, jak se někdy mírně ironicky říká, ale může být mocenským aktérem s velkým dopadem na chod státu. Může fungovat jako garant stability stejně jako politický hráč, který testuje ústavní mantinely, zpochybňuje dosavadní zvyklosti a snaží se měnit pravidla hry. Každý z našich prezidentů – Václav Havel, Václav Klaus, Miloš Zeman i Petr Pavel – do této funkce vnesl svůj styl a vizi. Tato kniha přibližuje, jak významný vliv měly tento styl a vize v zahraniční politice, a to zejména v krizových okamžicích, jakými jsou války. Právě války v Kosovu, Iráku, Gruzii či na Ukrajině skvěle ukazují prezidentské postoje, ambice, strategické kalkulace a činy. Chování hlav českého státu v aréně zahraniční politiky často provázely také spory s vládními politiky především s premiéry a ministry zahraničí. I tento konfliktní rozměr české politiky kniha poutavě přibližuje.

Kulturní historička a překladatelka Ivana Ryčlová vede rozhovory s ruskými redaktory, spisovateli a intelektuály z Rádia Svoboda, kteří žijí a pracují za hranicemi své vlasti a bojují proti Putinovu zločinnému režimu a jeho propagandě. Kromě těch, kteří opustili Rusko po zahájení agresivní války proti Ukrajině, jsou zastoupeni i ti, kteří Rusko opustili z důvodu konfliktu s režimem dříve. Někteří ještě v éře Sovětského svazu, jiní už za Putinova režimu, ale ještě před agresí vůči Ukrajině. Čtenář tak získá plastický obraz o tom, jak významné osobnosti ruského exilu, podílející se na ruském vysílání Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda, nahlížejí na svět i na naši zemi, v níž mnohé z nich žijí, ale i na Rusko samotné a jeho budoucí vývoj. Publikace navazuje na knihu Rusko očima Rusů v exilu (Books & Pipes, 2023). Události posledních let – snaha Kremlu o ovládnutí Ukrajiny a jeho hybridní válka proti západnímu světu – znovu potvrdily, že svoboda slova a přístup k necenzurovaným informacím dnes zůstávají stejně důležité jako v dobách první studené války. Před třiceti lety se Svobodná Evropa na pozvání prezidenta Václava Havla přestěhovala z Mnichova do Prahy. Je to jen několik stovek kilometrů, v historickém a politickém kontextu to však byl skutečný přelom, který dokládal zásadní proměnu Evropy. Česko jako by převzalo záštitu nad symbolickým Zvonem svobody, neodmyslitelným symbolem Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda, a tím i konkrétní spoluodpovědnost za šíření naděje a demokratických hodnot ve světě. Petr Fiala, premiér České republiky

Průkopnice moderny Otti Berger, Anni Albers, Lilly Reich a Lucie Rie Výpravná publikace představuje dílo tří významných designérek z Bauhausu – Anni Albers, Otti Berger a Lilly Reich – a rakousko britské keramičky Lucie Rie. Všechny tyto ženy, průkopnice moderny, se po nástupu nacismu potýkaly s výzvou znovu si v profesním světě vybudovat postavení. Díky své houževnatosti uspěly. Pouze kariéra Otti Berger, kterou v létě 1944 zavraždili nacisté v koncentračním táboře v Osvětimi, byla bohužel velmi krátká. Publikace Začínat od nuly poprvé mapuje obtížné období, kterým musely tyto avantgardní umělkyně v dobách vzestupu nacismu v Evropě ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století procházet. Přesto se nevzdaly. Znovu a znovu v osobním i profesním životě, ve světě, který se rozbil, začínaly od nuly. Jejich dílo, které je v publikaci bohatě dokumentováno, dnes bezpochyby patří k tomu nejvýraznějšímu a nejtrvalejšímu, co v oblasti moderního designu ve 20. století vzniklo.

Všichni jsme kdysi „tahali kačera“, jak se krásně metaforicky, ale přitom velice názorně naznačuje, že každý z nás byl někdy dítětem a poznával svět prostřednictvím hraček. Všichni jsme ty hračky měli, koníky, kozy, slony, panáčky všemožných barev a tvarů, kostky a stavebnice. Kupovali nám je rodiče nebo babičky a dědové. Málokdo ale věděl, nebo alespoň tušil, jakou cestu jeho hračka urazila, než mohla zakotvit v krabici nebo koši na hraní. Kdo ji navrhl, vymyslel, vyrobil? Kniha Kubát, cesta za správnou hračkou přináší životní příběh zřejmě posledního žijícího odborníka z řady těch, kteří po desetiletí, anonymně a bez zájmu veřejnosti, stáli u zrodu fenoménu české poválečné hračky. Její podobu, funkci a význam, v návaznosti na slavnou tradici krušnohorské lidové hračky, filozofii družstva Artěl a výmarské školy Bauhaus, ukotvili a definovali ti, kteří dokázali, že se česká hračka stala celosvětově respektovaným fenoménem. Václav Kubát (*1934) se emancipací moderní české dřevěné hračky zabýval celoživotně, proto je jeho život zároveň výbornou ilustrací nejen života české dřevěné hračky, ale i řemesla jako takového, jeho peripetií a vývoje. Před očima nám s filmovou přesností vyvstane anabáze talentovaného venkovského chlapce, který se vyučil a vystudoval ve školství poválečného Československa a za tehdejších politicky a ideologicky deformovaných podmínek. Poznáme historii Krušnohoří, jeho slávu, tradici i zánik mnoha hračkářských dílen a továren po roce 1945, posléze i po roce 1990, a snahu o „renesanci“ a navrácení české hračky z přírodních materiálů do současného života po roce 2000. Nejen proto se o Václavu Kubátovi dnes v zasvěcených a odborných kruzích hovoří jako o „nestorovi české hračky“, a autor má tím pádem tichou ambici, aby byla tato publikace „festschrift“ k jeho významnému životnímu jubileu.

Vícejazyčná publikace se soustředí na problematiku avantgardní typografie. Využívá k tomu tvorby výjimečné umělecké osobnosti – nizozemského designéra, fotografa a filmaře Paula Schuitemy, již zasazuje do rámce dobových tendencí a proudů pozorovaných na území širší střední Evropy. Především ale přináší překlad jeho klíčové stati a připomíná přirozená sepětí československé a holandské avantgardy meziválečného období. Paul Schuitema je jednou z důležitých a formativních osobností evropského prostředí 1. poloviny 20. století. Proslul nejen jako praktik, ale také teoretik, entreprenér a spojovatel kulturních i sociálních prostředí. Památná je jeho cesta do Československa, které navštívil v roce 1936. Schuitema tehdy přijel na pozvání Františka Kalivody, aby v Brně a Praze přednášel o Nové fotografii, využití fotografie v grafickém designu a o holandské filmové avantgardě. V působivém grafickém řešení publikace zaznívají ozvuky historické revoluce, přičemž je testována její udržitelnost.

Kniha Doteky snění je obsáhlou monografií řezbáře, sochaře a hudebníka Jiřího Netíka. Zahrnuje fotografické ukázky betlémů, dřevěných a bronzových soch, obrazů, ale také záznamy rozhovorů vedených s autorem v ateliérech v Brně-Líšni a ve Slavonicích, jeho vzpomínky na hudební a řezbářské začátky, zásadní tvůrčí počiny a události, osobní zamyšlení, vzkazy a pocity přátel, hodnocení jeho díla laickou i odbornou veřejností. Jiří Netík (1953) je jeden z nejvýznamnějších současných českých řezbářů a sochařů. Jeho díla jsou vystavována a obdivována nejen v České republice, ale i v zahraničí. Je držitelem mnoha ocenění za výtvarné umění a design, o jeho práci bylo natočeno několik filmů. Jako jedné z mála uměleckých osobností mu byla udělena audience u papeže. Betlém Jiřího Netíka byl vystaven v katedrále Notre-Dame v Paříži.

Monografie dokumentuje výběr z portfolia ateliéru RUDIŠ–RUDIŠ architekti. Představuje různé typologie staveb a stavební úkoly, ať už jde o novostavby, rekonstrukce, přístavby nebo interiéry. Prostřednictvím fotografií, popisů, rozhovorů a plánů staveb ukazuje, jak se autoři zhostili výzev v architektonické tvorbě. Zaměřuje se na design a charakteristické konstrukční detaily jednotlivých projektů, které v kontextu vypovídají o intelektuálním přístupu. Důraz je kladen na ideu, design neobsahuje výstřední gesta, materiály pečlivě koordinované s proporcemi a formou vytvářejí styl střídmé a racionální estetiky. Na závěr je monografie doplněna o výběr z konceptuální tvorby ateliéru.