Bourdon strana 5 z 8

Píše se rok 192, Řím je pod kontrolou krutého císaře Commoda. Senát se spikne, aby s tyranem skoncoval, a nejmocnější generálové se mohou každou chvíli pokusit o státní převrat. Aby zabránil povstání, zadrží Commodus jejich manželky v Římě. Jednou z jeho rukojmí se tak stává Iulia, žena vojevůdce Septimia Severa. Náhle v Římě vzplane požár a pustoší město. Je to katastrofa, nebo snad příležitost? Pět mužů se připravuje rozehrát hru o římský trůn, jedna žena má ale svoje vlastní plány – založit novou dynastii. Román Já, Iulia úspěšného španělského spisovatele Santiaga Posteguilla oživuje polozapomenutý příběh nejmocnější císařovny starověkého Říma.

Příběh osudové lásky, kterou zabila síla národních pohádek. Strhující vyprávění o jedné z nejtemnějších stránek novodobé české historie, o které oficiální historiografie dosud mlčí. Román sleduje vzájemně propletené osudy dvou mužů a jedné ženy, odehrávající se v první polovině 20. století. Jejich vztahy významně ovlivňuje úsilí českého národa o naplnění snu o samostatné existenci, které ovšem autor nahlíží z netradičního úhlu pohledu. Děj románu začíná vznikem Československého státu a končí po únorovém převratu v uranových dolech komunistického lágru. Příběh je střídavě vyprávěn třemi hlavními hrdiny, jednak racionálním ateistou, vychovaném v duchu masarykovské tradice a hesla „pravda vítězí“, dále levicově založeným učitelem, zklamaným z politických a sociálních poměrů za první republiky, který po Mnichovské kapitulaci odejde ze země a vstoupí do Svobodovy armády a nakonec krásné a hluboce věřící německé klavíristky, která jen obtížně bojuje s nadšením svých krajanů pro Adolfa Hitlera. Osudy hrdinů se odehrávají v prostředí, kde se po staletí prolínal český a německý svět a které se musí nyní vypořádat se vzrůstajícím nadšením pro ideu národních států. „Velké“ dějiny nemilosrdně zasahují do lásky Čecha a Němky a přes naděje spojené s koncem druhé světové války je jejich krátké štěstí nakonec tragicky přerváno brutálním masakrem sudetských Němců v kasárnách v Postoloprtech. Závěrečné překvapivé rozuzlení příběhu nastoluje otázku, co to je vlastně národ, stejně jako pochybnosti, zda dějiny nejsou jen vysněnými příběhy, které si dokola vyprávíme. Byli jsme my Češi jen bezmocnou obětí velkých národů, nebo neseme na svém osudu rovněž část viny? Proč jsou husité pořád nositelem naší národní identity? A platí opravdu, že pravda (a láska) vítězí..?

Kora je na první pohled obyčejná středoškolačka, která se pokouší přežít nové spolužáky a rozvod adoptivních rodičů. Zatímco ambiciózní matka na ni nemá čas, otec se ji do svého podivínského života v pohraničí snaží zatáhnout až příliš. Když ji o letním slunovratu požádá, aby se zúčastnila jakéhosi tajemného obřadu, Kora váhavě souhlasí. Má se totiž odehrát v opuštěné zahradě, kde ji ještě jako nemluvně objevila policie. Jenže rituál nedopadne podle očekávání. Místo aby se Kora dozvěděla něco o své záhadné minulosti, propadne se do starověkého světa, ve kterém ji uctívají – a brzy i pronásledují – jako dceru dobyvačného krále. Opravdu bylo tohle místo obývané bohy a netvory kdysi jejím domovem? Co je zač muž bez tváře, který ji měl unést z kolébky? A proč se nestvůře uvězněné v jeskynním bludišti začaly po staletích znovu přinášet lidské oběti? Dcera labyrintu vypráví dobrodružný příběh ze světa, ve kterém řecké mýty ožívají v celé své nebezpečné kráse.