Bourdon strana 2 z 8

Psát o historii vlastně znamená procházet minulost ve snaze dobrat se hlubšího smyslu. Při sestavování Stručných dějin převratných změn, které se odehrály v Rusku v období mezi únorem 1917 a červnem 1918, bylo nevyhnutelně nutné mnoho věcí vynechat. Přesto však i Stručné dějiny zákonitě musí poskytnout několik vodítek, která napomohou při bloudění spletitým labyrintem Ruské revoluce. Nabízená interpretace je jednoduchá a zahrnuje dvě hlediska. …..

A Francouzky si i nadále malovaly rty... Přestože v jádru knihy dřímá politika, jedná se o fascinující, bohatě ilustrovaný popis, jak dívky a ženy Paříže v letech 1939–1949 přežily druhou světovou válku a její následky, stále v grandiózním stylu. „Když si v roce 1924 Suzanne vzala inženýra Jeana Belperrona, usadil se mladý pár na Montmartre, kde si našel mnoho přátel mezi avantgardními umělci. Její přítelkyni, krásnou herečku a příležitostnou modelku klenotů Nusch Eluardovou, ženu a múzu surrealistického básníka Paula Eluarda, fotografoval Man Ray se šperky od Belperronové.“ Tato kniha však není o módě. Ženy Paříže této doby se musely den co den setkávat tváří v tvář s německými přemožiteli a okupanty – když jim prodávaly své šaty, aby si obstaraly prostředky na nákup potravin, či s nimi bok po boku cestovaly pařížským metrem, kde přednostní právo usednout měl německý voják. Simone de Beauvoir 9. června napsala: „Vnímala jsem postup Němců jako osobní hrozbu. Měla jsem jen jedinou myšlenku, abych nebyla oddělena od Jean-Paula Sartra a nezůstala v okupované Paříži lapena jako krysa v pasti.“ V knize spisovatelky Anny Sebba se setkáme se širokou paletou ženských charakterů, od kolaborantek přes účastnice odboje, učitelky, spisovatelky, až po herečky a prostitutky a poznáváme, jak se rozhodnutí o životě a smrti stávala jejich každodenností. Anne Sebba se nesnaží knihou poskytovat vysvětlení, proč pařížské ženy učinily daná rozhodnutí a zvolily určitou cestu. Sdílí s námi vyprávění o jejich činech, přesvědčivé životní příběhy a pozoruhodný výběr fotografií, což dohromady promlouvá samo za sebe.

Ráno se Filip dívalna pohádky. „Za chvilku budu zpátky,“řekla jsem. Vzala jsem si kabelku. Byly mučtyři. Za tři měsícemu mělo být pět. „Za chvilku budu zpátky,“ řekla jsem znovua zamkla za sebou. Vrátila jsem se o dva roky později...

Tvář, kterou z literatury všichni vidí, jsou romány, básně nebo divadelní hry, jež se hrají na jevišti. Lícem je to, co světla osvětlují v knihkupectvích, co se inzeruje na webových stránkách jejich virtuálních protějšků na síti, to, co září u vchodů do velkých divadel. Co se však skrývá za tím? Noc, kdy Frankenstein četl Quijota chce vést odvážného čtenáře dál za hranici vymezenou stránkami knihy, slovy básně nebo světly představení. Toto je malá velká cesta, která chce čtenáři ukázat, co se skrývá za knihami: autory, jejich životy, jejich rozmary, genialitu a někdy také bídu. A také, co je za samotnými knihami jakožto předměty. Proč existují anonymní knihy? Která kniha nedala spát sovětské tajné službě? Který spisovatel zneklidňoval Gestapo? Který román řada nakladatelství nejprve odmítala, a posléze se stal velkým prodejním trhákem? Od chvíle, kdy se kniha zrodí v mysli nějakého autora nebo autorky, až do chvíle, kdy se dostane do rukou veřejnosti, totiž prochází desítkami drobných okamžiků plných náhod nebo inspirace, štěstí a často také utrpení. Tato kniha oživuje některé z těchto okamžiků, prchavých záblesků velkých historických momentů světové literatury. Kdo napsal Shakespearovo díla? Kterou knihu se snažila získat KGB? Jaký román ukrýval Hitler? Koho napadlo řadit knihy podle abecedy? Který autor se vysmíval církevnímu indexu zakázaných knih? Co mají společného Frankenstein a don Quijote? A co prezident Eisenhower a Hobit nebo Malý princ? Znáte nějakého spisovatele vraha? Byl by dnes Charles Dickens informačním pirátem? Otázky na tyto a další literární záhady nacházejí odpověď na stránkách knížky Noc, kdy Franknstein četl Quijota. Je to cesta dějinami světové literatury v doprovodu Santiaga Posteguilla, jednoho z nejproslulejších autorů historických románů poslední doby, uznávaného kritikou i veřejností. A neobyčejného profesora literatury.

Vysokoškolská studentka Florence Feinová ve 30. letech odjíždí z Brooklynu, z Ameriky, země zmítané hospodářskou krizí, do Moskvy – jednak za prací, jednak za příslibem lásky a nezávislosti. V Sovětském svazu se ovšem rychle ocitne ve spárech systému, z něhož nedokáže uprchnout. O mnoho let později její syn Julian emigruje do Spojených států. Kvůli svému zaměstnání v ropném průmyslu však pravidelně létá nazpět do Moskvy. Při té příležitosti se rozhodne rozkrýt pravdu o matce, na níž ulpívá podezření, že byla konfidentkou sovětské tajné policie. Julianův vlastní syn Lenny se na prahu nového tisíciletí vydává hledat štěstí zpět do Moskvy. ------ Velkoryse pojatý román PATRIOTI, inspirovaný osudy skutečné rodiny amerických emigrantů v Sovětském svazu, líčí příběh tří generací židovské rodiny v USA a SSSR od roku 1932 do roku 2008. Kniha s propracovanými historickými reáliemi a přesvědčivě vylíčenými dobovými podmínkami názorně vykresluje, jak může totalitní režim ovládat a ničit lidské životy. Příběh matky a syna je zároveň příběhem dvou zemí svázaných ve vzájemném tanci; milostným příběhem a špionským thrillerem; staromódním eposem a moderní prózou idejí. Je zapomenutou minulostí celé generace Američanů, kterou opustila jejich vlast, tajnou historií dvou rivalských států kolaborujících pod rouškou vzájemného nepřátelství.

STRACH je nejintimnějším portrétem úřadujícího prezidenta, jaký byl kdy publikován během prezidentových prvních roků ve funkci. “Přes všechny téměř každodenní zprávy o chaosu a neshodách v Bílém domě neměla veřejnost tušení, jak špatná interní situace doopravdy je. Trump se choval rozporuplně a nevypočitatelně, zřídkakdy se dokázal soustředit. Pokud ho něco rozčílilo, když měl špatnou náladu, klidně dokázal o obchodní smlouvě KORUS prohlásit, „Dnes odstupujeme.“ Nyní však zde byl dopis, datovaný 5. září 2017, potencionální rozbuška ohrožující národní bezpečnost. Cohn se obával, že pokud Trump dopis uvidí, bez váhání ho podepíše. Cohn sebral koncept dopisu z pracovního stolu. Uložil ho do modré složky s označením „KEEP“. „Ukradl jsem ho z jeho stolu,“ svěřil se později kolegovi. „Nechtěl jsem, aby ho četl. Ten dokument nikdy neuvidí. Musím chránit naši zem.“ Vzhledem k anarchii a nepořádku, které panovaly v Bílém domě i Trumpově mysli, prezident chybějící dopis nezaregistroval.” Autoritativním reportážním stylem, vytříbeným během vlády osmi prezidentů od Nixona až k Obamovi, odhaluje autor Bob Woodward v bezprecedentních detailech skutečnou tvář života uvnitř Bílého domu za vlády prezidenta Donalda Trumpa, včetně toho, jakým způsobem prezident dospívá k rozhodnutím v závažných otázkách zahraniční a domácí politiky.

Nezdá se to, ale jedná se o knihu autobiografickou. Popisuje můj vlastní intelektuální a politický příběh, cestu vedoucí od marxismem a sartrovským existencialismem načichlého mládí až k liberalismu ve zralém věku přes přehodnocení demokracie, k němuž mi pomohly knihy spisovatelů jako Albert Camus, George Orwell nebo Arthur Koestler. K pozdějšímu liberalismu mě posunuly jisté politické zkušenosti, ale především myšlenky sedmi autorů, kterým jsou věnovány tyto stránky: Adam Smith, José Ortega y Gasset, Friedrich von Hayek, Karl Popper, Isaiah Berlin, Raymond Aron a Jean-François Revel.