CDK strana 10 z 11

V předkládané knize se jednotliví autoři pokoušejí charakterizovat vztah významných českých politických stran k etnické problematice. Pozornost výzkumu byla zaměřena na období po listopadu 1989, protože až pád režimu umožnil svobodnou formulaci a prosazování stranických názorů v pluralitním spektru. V příspěvcích jednotlivých autorů čtenář nalezne jak obecnější teoretické modely vztahu státu k etnickým menšinám a jejich odezvu ve státní politice, tak i konkrétní pohledy na to, jak české politické strany vnímají např. tzv. romskou otázku, fenomén „tradičních menšin“ či „nových etnických menšin“ a s tím spojený potenciál pro vznik tzv. antiimigrantských stran v ČR. V knize samozřejmě nechybí ani shrnutí všech obecných poznatků výzkumu vztahu českých politických stran k etnickým menšinám, jenž byl realizován v rámci Výzkumného záměru Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.

V předkládané knize se jednotliví autoři pokoušejí charakterizovat vztah významných českých politických stran k etnické problematice. Pozornost výzkumu byla zaměřena na období po listopadu 1989, protože až pád režimu umožnil svobodnou formulaci a prosazování stranických názorů v pluralitním spektru. V příspěvcích jednotlivých autorů čtenář nalezne jak obecnější teoretické modely vztahu státu k etnickým menšinám a jejich odezvu ve státní politice, tak i konkrétní pohledy na to, jak české politické strany vnímají např. tzv. romskou otázku, fenomén „tradičních menšin“ či „nových etnických menšin“ a s tím spojený potenciál pro vznik tzv. antiimigrantských stran v ČR. V knize samozřejmě nechybí ani shrnutí všech obecných poznatků výzkumu vztahu českých politických stran k etnickým menšinám, jenž byl realizován v rámci Výzkumného záměru Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.

Reprezentativní sborník příspěvků ze dvou konferencí pořádaných Historickým ústavem FF MU, Historickým ústavem AV ČR a CDK. Publikace shrnuje vývoj poznání o fenoménu revoluce v západní i východní Evropě prostřednictvím rozboru děl významných autorů (E. Burke, J. Michelet, A. Tocqueville, F. Furet, M. Ozouf, L. Hunt a další), ale také prostřednictvím rozboru základních výkladových paradigmat (romantismus, pozitivismus, marxismus, „nová historie“ aj.). Autoři příspěvků jsou předními odborníky na danou problematiku (D. Tinková, R. Slabáková, J. Válka, R. Vlček, M. Hlavačka, F. Holeček, M. Řepa a další) a přinášejí do českého prostředí nové interpretační akcenty.

Kniha představuje sociální třídy a sociální mobilitu jako základní prvky sociálně stratifikačního výzkumu. Zabývá se vymezením sociálních tříd v pracích sociologických klasiků (Marx, Weber), ukazuje proměnu tohoto vymezení v průběhu dvacátého století a mapuje pojetí a výsledky třídní analýzy v rámci národních států v poslední čtvrtině dvacátého století (Wright, Goldthorpe). Neopomíjí problémy, s nimiž je identifikace sociálních tříd spojena, a představuje kritiku sociálních tříd, jako explanačního nástroje sociálních věd, která sílí v posledním desetiletí dvacátého století. Sociální mobilitou se práce zabývá z hlediska historického a z hlediska metodologického. V historickém přehledu jsou představeny substantivní závěry čtyř generací sociálně mobilitního výzkumu, v metodologickém přehledu práce mapuje identifikační problémy, s nimiž se musely jednotlivé generace sociálně mobilitních výzkumníků vyrovnávat. V neposlední řadě se kniha zabývá teorií sociální mobility a třídní reprodukce a představuje odpovědi na otázky, proč k sociální mobilitě nebo třídní reprodukci z jedné generace na druhou v západních společnostech úsvitu jednadvacátého století dochází.

Ani 60 let nedokázalo zacelit všechny bolesti a pocity křivdy, jež způsobil dosud nejhorší konflikt v dějinách lidstva. Stín druhé světové války a událostí, které ji bezprostředně následovaly, Evropu neopustil, naopak je stálou připomínkou chronického pocitu nespravedlnosti, pramenícího z neochoty vyslechnout a přijmout pravdu toho druhého. Česko-německé vztahy bohužel nejsou výjimkou, naopak otázky spojené s poválečným odsunem početné německé menšiny z území tehdejšího Československa jsou jedním z neuralgických bodů nejen česko-německých bilaterálních kontaktů. Tato problematika, zviditelňovaná především silnou sudetoněmeckou reprezentací a spojená se snahou o revizi tzv. Benešových dekretů, rezonuje kuloáry sjednocené Evropy a negativně se promítá nejen do vzájemného soužití, ale poškozuje i kredit a dobré jméno velmi mladé České republiky. V reakci na tento neobjektivní hlas se spojilo brněnské Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK) a evropský poslanec Hynek Fajmon (ODS/EPP-ED) a společně oslovili přední akademické odborníky s jasným zadáním: vypracovat na základě dostupných faktů a historických dokumentů nezkreslený obraz poválečného vývoje česko-německých vztahů a předložit jej jako protiváhu jednostranných vyjádření sudetoněmecké reprezentace. Konference pořádaná CDK společně s Ústavem pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky v Brně 18. dubna 2005 nesla název „60 let od konce druhé světové války: konec soužití Čechů a Němců v Československu“.

Ani 60 let nedokázalo zacelit všechny bolesti a pocity křivdy, jež způsobil dosud nejhorší konflikt v dějinách lidstva. Stín druhé světové války a událostí, které ji bezprostředně následovaly, Evropu neopustil, naopak je stálou připomínkou chronického pocitu nespravedlnosti, pramenícího z neochoty vyslechnout a přijmout pravdu toho druhého. Česko-německé vztahy bohužel nejsou výjimkou, naopak otázky spojené s poválečným odsunem početné německé menšiny z území tehdejšího Československa jsou jedním z neuralgických bodů nejen česko-německých bilaterálních kontaktů. Tato problematika, zviditelňovaná především silnou sudetoněmeckou reprezentací a spojená se snahou o revizi tzv. Benešových dekretů, rezonuje kuloáry sjednocené Evropy a negativně se promítá nejen do vzájemného soužití, ale poškozuje i kredit a dobré jméno velmi mladé České republiky. V reakci na tento neobjektivní hlas se spojilo brněnské Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK) a evropský poslanec Hynek Fajmon (ODS/EPP-ED) a společně oslovili přední akademické odborníky s jasným zadáním: vypracovat na základě dostupných faktů a historických dokumentů nezkreslený obraz poválečného vývoje česko-německých vztahů a předložit jej jako protiváhu jednostranných vyjádření sudetoněmecké reprezentace. Konference pořádaná CDK společně s Ústavem pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky v Brně 18. dubna 2005 nesla název „60 let od konce druhé světové války: konec soužití Čechů a Němců v Československu“.

Kniha představuje sociální třídy a sociální mobilitu jako základní prvky sociálně stratifikačního výzkumu. Zabývá se vymezením sociálních tříd v pracích sociologických klasiků (Marx, Weber), ukazuje proměnu tohoto vymezení v průběhu dvacátého století a mapuje pojetí a výsledky třídní analýzy v rámci národních států v poslední čtvrtině dvacátého století (Wright, Goldthorpe). Neopomíjí problémy, s nimiž je identifikace sociálních tříd spojena, a představuje kritiku sociálních tříd, jako explanačního nástroje sociálních věd, která sílí v posledním desetiletí dvacátého století. Sociální mobilitou se práce zabývá z hlediska historického a z hlediska metodologického. V historickém přehledu jsou představeny substantivní závěry čtyř generací sociálně mobilitního výzkumu, v metodologickém přehledu práce mapuje identifikační problémy, s nimiž se musely jednotlivé generace sociálně mobilitních výzkumníků vyrovnávat. V neposlední řadě se kniha zabývá teorií sociální mobility a třídní reprodukce a představuje odpovědi na otázky, proč k sociální mobilitě nebo třídní reprodukci z jedné generace na druhou v západních společnostech úsvitu jednadvacátého století dochází.

Autor podrobně rozebírá rozmanité podoby spirituality stvoření v dějinách křesťanství (zvláštní důraz klade na biblickou, antickou a středověkou tradici) a domýšlí, nakolik by tato křesťanská varianta hlubinné ekologie mohla být duchovní inspirací pro takové myšlení a jednání, jež by vedly k uzdravení Matky Země a jež by daly vzniknout globální renesanci – tedy kultuře rozvíjející úctu a toleranci k druhému člověku, k jiným náboženským a kulturním tradicím kultuře zachovávající respekt k živé i neživé přírodě kultuře partnerského vztahu mužů a žen.

Autor podrobně rozebírá rozmanité podoby spirituality stvoření v dějinách křesťanství (zvláštní důraz klade na biblickou, antickou a středověkou tradici) a domýšlí, nakolik by tato křesťanská varianta hlubinné ekologie mohla být duchovní inspirací pro takové myšlení a jednání, jež by vedly k uzdravení Matky Země a jež by daly vzniknout globální renesanci – tedy kultuře rozvíjející úctu a toleranci k druhému člověku, k jiným náboženským a kulturním tradicím kultuře zachovávající respekt k živé i neživé přírodě kultuře partnerského vztahu mužů a žen.

Kniha je příspěvkem k teoretické sociologii politiky a pojednává o reprezentaci politična v moderní společnosti. Od koncepce utváření svébytné politické sféry, jejíž formování se váže na vznik moderního státu a občanské veřejnosti, autor přechází k pojednání o současných tématech politizace každodenní zkušenosti v kontextu vývoje české společnosti po roce 1989. Zohledněna jsou především některá kontroverzní témata, jakými jsou artikulace česko-slovenského konfliktu na začátku devadesátých let, diskuse o formování a latentním politickém charakteru středních tříd a současná protestní hnutí, na jejichž příkladu autor vyzvedává otázku politizace generační příslušnosti.

Katolická církev, zvláště v dokumentech druhého vatikánského koncilu, zdůraznila autonomii vědy a důležitost vědeckého poznání. Ozývají se však výtky, že tuto tezi vztáhla v praxi především na přírodní vědy, zatímco její akceptace poznatků společenských věd přichází jen velmi pomalu a s mnoha obtížemi. Právě toto tvrzení může být považováno za výchozí výzkumnou otázku této publikace. Jejím hlavním cílem je zkoumat, do jaké míry odpovídají stanoviska současné katolické sociální nauky, zde reprezentovaná sociálními encyklikami papeže Jana Pavla II., aktuálnímu poznání příslušných vědních disciplín.

Znalec keltské a středověké spirituality uvažuje nad zapomenutými spirituálními tradicemi. Předností jeho práce je důkladný metodický rozbor pojmu spirituality a historický úvod do problémů, které vyvstávají při četbě středověkých pramenů. Autor se zaměřil na problém dokumentů, jejichž autoři byli většinou muži, a na problémy spjaté s mocenským prosazováním názorů, s nimiž byly heterodoxní postoje různých mystických skupin často v protikladu. Svou erudici dokládá Sheldrake na konkrétních příkladech, například na dějinách ženských hnutí ve vrcholném a pozdním středověku (bekyně).

Publikace Křesťanství a lidská práva si klade za cíl vystihnout principiální problémy vzájemného vztahu křesťanské nauky i praxe k univerzální novověké ideji lidských práv. Tento vztah má svou nejednoznačnou a spletitou podobu, v níž je nesnadná

Publikace obsahuje deset studií, které vycházely roku 1999 v časopise First Things v rámci speciální rubriky The Millennium Series. Studie se jednotlivě zabývají významnými postavami XI.–XX. století. Každý příspěvek charakterizuje myšlení a základní rysy příslušného století na příkladu jedné reprezentativní osobnosti (Řehoř VII., Maimonidés, Dante, Tomáš Akvinský, Kolumbus, Kalvín, Pascal, Rousseau, Lincoln a Jan Pavel II.) Publikace tak nabízí originální pohled na dějiny druhého milénia našeho letopočtu, především na dějiny kultury a náboženského myšlení Západu.

Publikace obsahuje deset studií, které vycházely roku 1999 v časopise First Things v rámci speciální rubriky The Millennium Series. Studie se jednotlivě zabývají významnými postavami XI.–XX. století. Každý příspěvek charakterizuje myšlení a základní rysy příslušného století na příkladu jedné reprezentativní osobnosti (Řehoř VII., Maimonidés, Dante, Tomáš Akvinský, Kolumbus, Kalvín, Pascal, Rousseau, Lincoln a Jan Pavel II.) Publikace tak nabízí originální pohled na dějiny druhého milénia našeho letopočtu, především na dějiny kultury a náboženského myšlení Západu.

Publikace obsahuje deset studií, které vycházely roku 1999 v časopise First Things v rámci speciální rubriky The Millennium Series. Studie se jednotlivě zabývají významnými postavami XI.–XX. století. Každý příspěvek charakterizuje myšlení a základní rysy příslušného století na příkladu jedné reprezentativní osobnosti (Řehoř VII., Maimonidés, Dante, Tomáš Akvinský, Kolumbus, Kalvín, Pascal, Rousseau, Lincoln a Jan Pavel II.) Publikace tak nabízí originální pohled na dějiny druhého milénia našeho letopočtu, především na dějiny kultury a náboženského myšlení Západu.