CDK strana 8 z 8

Tato kolektivní monografie se pokouší v českém prostředí ojedinělým a komplexním způsobem reflektovat pastorační situaci církve v období pandemie onemocnění Covid-19 v letech 2020 a 2021. Metodologicky přitom vychází z teorie konstitutivních prvků či základních jednání církve, s níž čtenáře uceleně seznamuje v první kapitole. Po následné religionistické reflexi vybraných problémů, s nimiž se církve musely v pandemii vyrovnávat, publikace v ekumenické perspektivě rozpracovává jednotlivé projevy života církve v podobě diakonie, martyrie, koinonie a liturgie. Pandemii autoři vnímají jako locus theologicus – místo, v němž vzniká teologie – a jako reflektor, který nasvítil, a tím zostřil problémy, s nimiž se církev při naplňování svého poslání v současné společnosti potýká. Kniha je určena všem zájemcům o teologii a promýšlení křesťanské praxe a jejím cílem je otevření širší debaty nad nastolenými otázkami.

Kniha představuje sociální třídy a sociální mobilitu jako základní prvky sociálně stratifikačního výzkumu. Zabývá se vymezením sociálních tříd v pracích sociologických klasiků (Marx, Weber), ukazuje proměnu tohoto vymezení v průběhu dvacátého století a mapuje pojetí a výsledky třídní analýzy v rámci národních států v poslední čtvrtině dvacátého století (Wright, Goldthorpe). Neopomíjí problémy, s nimiž je identifikace sociálních tříd spojena, a představuje kritiku sociálních tříd, jako explanačního nástroje sociálních věd, která sílí v posledním desetiletí dvacátého století. Sociální mobilitou se práce zabývá z hlediska historického a z hlediska metodologického. V historickém přehledu jsou představeny substantivní závěry čtyř generací sociálně mobilitního výzkumu, v metodologickém přehledu práce mapuje identifikační problémy, s nimiž se musely jednotlivé generace sociálně mobilitních výzkumníků vyrovnávat. V neposlední řadě se kniha zabývá teorií sociální mobility a třídní reprodukce a představuje odpovědi na otázky, proč k sociální mobilitě nebo třídní reprodukci z jedné generace na druhou v západních společnostech úsvitu jednadvacátého století dochází.

Sovětská okupace Československa trvala dlouhých 21 let. Dosud přitom nikdo přesně nespočítal, kolik našich spoluobčanů bylo během této okupace zabito, zraněno nebo znásilněno okupačními silami a kolik občanů bylo zabito, zraněno nebo jinak postiženo domácími kolaboranty. Podle dosud neúplných údajů přišlo za dobu okupace o život více než 200 občanů a více než 2 000 jich bylo vážně zraněno. Počty znásilněných nebo jinak postižených osob jsou ještě daleko vyšší. Tyto oběti nebyly dosud řádně odškodněny, na rozdíl např. od obětí německé okupace. Texty sebrané v této publikaci zajímavým způsobem propojují odborné historické poznatky o počátcích sovětské okupace s úvahami o morálních nárocích na soudobý stát a jeho občany. O sovětské okupaci však tento sborník nepojednává pouze řečí dat a chronologického popisu událostí. Je v něm představeno několik životních příběhů, jejichž cesty se tragickým způsobem proťaly s okupační mocí.

Sborník z konference o analogii ve filosofii a teologii v historické perspektivě, která se konala roku 2006 na Cyrilometodějské teologické fakultě UP v Olomouci. Kniha představuje v mnoha ohledech hraniční téma: úvahy týkající se jazyka a jeho fungování z

Život hráče se skleněnými perlami Žádný německý autor 20. století nenadchl více čtenářů než Hermann Hesse. Jeho dílo je součástí světové literatury. Renomovaný novinář Heimo Schwilk napsal skvělý životopis básníka, který žil stejně intenzivně a rozporuplně jako hrdinové jeho románů. Kniha o propastech rozervané osobnosti, o krizích a triumfech, o lásce a jejím selhání. „Hermann Hesse zemřel 9. srpna 1962 ve věku 85 let. Zanechal dílo čítající bezmála 40 titulů vydávaných po celém světě v úctyhodných 125 miliónech exemplářů. Jen v zemích německé jazykové oblasti se prodalo téměř 25 miliónů jeho knih. Dosud byla publikována přibližně sedmina z jeho 35 000 dopisů. Hesseho recenze obsahují pět svazků, sekundární literatura k jeho životu a dílu plní celé regály. Od jeho smrti byly vydány nesčetné svazky s materiály k jeho tvorbě. Navzdory této široké bázi pramenů překvapuje základní tón utvářených soudů, který se v posledních desetiletích téměř nezměnil. Kdo se Hermannem Hessem zabývá, narazí záhy na celou řadu klišé, kterými se lidé pokouší vysvětlit iritující, ba přímo nesmírný úspěch tohoto autora. Hesse je podle těchto soudů básník mládeže a protestu, buřič proti jakékoli autoritě a zastánce maximálního individualismu. Jeho fenomenální úspěch v USA v období války ve Viet­namu se přičítá hluboce pacifistickému charakteru jeho humanis­mu inspirovaného Dálným východem. Masové rozšíření jeho knih v Japonsku, Číně a Koreji se vysvětluje jeho funkcí prostředníka mezi kulturami. V Německu je vnímán na jedné straně jako ostýchavý, schizoidní out­sider (Stepní vlk), na druhé straně jako osvícený kritik ,černé pedagogiky‘ (Pod koly). Pomáhají však taková klišé fenomén Hesse opravdu pochopit? Je jeho komplexní, fascinující dílo skutečně výrazem veskrze anarchistické povahy? Je načase ukázat, co je vlastně na Hermannu Hessem tak fascinující.“