CDK strana 6 z 11

Nové česko-anglické vydání aforismů, jež upozorňují na pociťovaná i opomíjená nebezpečí dnešního světa: relativismus, manipulativní žargon či zažité myšlenkové stereotypy. Autor, politický filosof W. J. Stankiewicz, si po desetiletí razil cestu konceptuální změtí mnoha typů politické teorie, ale přitom se vyhýbal kategorizacím, uzavřeným definicím a postupům v rámci ustavených systémů. Zřejmě i proto mu forma krátkých textů a aforismů - konfuciánský pokus „zapálit svíčku raději než proklínat temnotu" - tolik vyhovovala. Jeho myšlení bylo nesmlouvavě racionální, ale zároveň otevřené a vnímavé k novým tématům globalizovaného světa. Stankiewicz při formulaci svých často nekompromisních a „politicky nekorektních" názorů nikdy nepouštěl ze zřetele hierarchii hodnot, dovedl se však přitom vyhnout povrchnostem a banalitám.

Nové česko-anglické vydání aforismů, jež upozorňují na pociťovaná i opomíjená nebezpečí dnešního světa: relativismus, manipulativní žargon či zažité myšlenkové stereotypy. Autor, politický filosof W. J. Stankiewicz, si po desetiletí razil cestu konceptuální změtí mnoha typů politické teorie, ale přitom se vyhýbal kategorizacím, uzavřeným definicím a postupům v rámci ustavených systémů. Zřejmě i proto mu forma krátkých textů a aforismů - konfuciánský pokus „zapálit svíčku raději než proklínat temnotu" - tolik vyhovovala. Jeho myšlení bylo nesmlouvavě racionální, ale zároveň otevřené a vnímavé k novým tématům globalizovaného světa. Stankiewicz při formulaci svých často nekompromisních a „politicky nekorektních" názorů nikdy nepouštěl ze zřetele hierarchii hodnot, dovedl se však přitom vyhnout povrchnostem a banalitám.

Kniha se zaměřuje na význam náboženství jako identifikačního prvku při integraci muslimů do západních společností. V jednotlivých kapitolách si autor klade otázky, zda mohou náboženské aktivity muslimských organizací v Německu, Rakousku a Švýcarsku přispívat k integraci jejich členů a ke komunikaci mezi příslušníky různých národností. Vedle historického přehledu, který mapuje etablování muslimského obyvatelstva na těchto územích, se kniha věnuje integračním otázkám výstavby mešit, výuky islámu na státních školách, budování hřbitovů nebo zapojení do mezináboženského dialogu. Perspektiva srovnávací studie umožňuje analýzu situace v několika státech s jejich konkrétními podmínkami náboženského života a vystižení zajímavých odlišností ve vztazích většinových společností k muslimům. Kniha je určena všem zájemcům o problematiku evropského islámu, a to jak z řad religionistů, sociologů, politologů nebo humanitně vzdělaných čtenářů, tak i z řad širší veřejnosti, která sleduje aktuální demografický vývoj v Evropě.

Práce se zabývá jedním z klíčových problémů moderní sociologie náboženství – sekularizací jako oslabováním společenského významu náboženských institucí, náboženského vědomí a náboženských praktik v podmínkách moderních západních společností. Prostřednictvím rozboru nejdůležitějších textů evropské a americké provenience (Berger, Luckmann, Wilson, Martin, Bellah, Fenn, Dobbelaere, Bruce) autor sleduje ústřední otázku: Do jaké míry je sekularizace nevyhnutelným osudem moderního světa? Přitom se snaží rozlišovat mezi sekularizací jako analytickým konceptem vztahujícím k empiricky prokazatelným socio-kulturním procesům a sekularizačním narativem jako „velkým vyprávěním“ o neslučitelnosti modernity s náboženstvím.

Kniha je věnována literární tvorbě francouzských autorek Marie Noëlové, Suzanne Renaudové a Sylvie Germainové. Jejich tvorba se rozprostírá po celém 20. století - a dokonce ho přesahuje. Společným znakem jejich prací je zřetelná inspirace křesťanstvím. Všechny tři ve svém díle počítají s existencí Boha, víra v něho je součástí jejich vlastního života, pro svá díla čerpají motivy z Bible, z církevní tradice i z osobní modlitby. Cílem knihy je nalézt a posoudit, jakým způsobem křesťanské přesvědčení autorek ovlivňuje jejich tvorbu a dále obecněji, jak se mění vliv křesťanství na literaturu a jeho odraz v ní v průběhu celého 20. století. Mgr. Václava Bakešová, Ph.D. (nar. 1973) je absolventkou oboru francouzština-čeština na Filozofické fakultě MU v Brně. V roce 2002 obhájila tamtéž doktorskou práci na téma La Conversion de Joris-Karl Huysmans (knižně vyšlo v nakladatelství MU, Brno 2009). Od roku 1996 vyučuje na Katedře francouzského jazyka a literatury Pedagogické fakulty MU. Předmětem jejího odborného zájmu jsou především francouzští autoři 19.-21. století se vztahem ke křesťanství.

Dvanáct podrobných rozhovorů s lidmi, kteří se postavili totalitnímu zlu, bojovali ve II. a III. odboji, na válečných frontách, prošli nacistickými a bolševickými koncentráky nebo byli jinak poznamenáni totalitními režimy. Válečný letec, parašutista, sedlák, kněz, lékař, manželka popraveného a další popisují své životní cesty v soukolí dějin. Kniha obsahuje rozhovory s gen. Antonínen Husníkem, Josefem Cichrou, P. Josefem Valeriánem, Antonínem Štecherem, Miladou Všetičkovou, Josefi nou Napravilovou, MUDr. Milanem Zapletalem, gen. Zdeňkem Škarvadou, Lídou Plichtovou-Vondráčkovou, Karlem Janáčkem, gen. Antonem Petrákem a plk. Jiřím Loudou.

Kniha je věnována literární tvorbě francouzských autorek Marie Noëlové, Suzanne Renaudové a Sylvie Germainové. Jejich tvorba se rozprostírá po celém 20. století - a dokonce ho přesahuje. Společným znakem jejich prací je zřetelná inspirace křesťanstvím. Všechny tři ve svém díle počítají s existencí Boha, víra v něho je součástí jejich vlastního života, pro svá díla čerpají motivy z Bible, z církevní tradice i z osobní modlitby. Cílem knihy je nalézt a posoudit, jakým způsobem křesťanské přesvědčení autorek ovlivňuje jejich tvorbu a dále obecněji, jak se mění vliv křesťanství na literaturu a jeho odraz v ní v průběhu celého 20. století. Mgr. Václava Bakešová, Ph.D. (nar. 1973) je absolventkou oboru francouzština-čeština na Filozofické fakultě MU v Brně. V roce 2002 obhájila tamtéž doktorskou práci na téma La Conversion de Joris-Karl Huysmans (knižně vyšlo v nakladatelství MU, Brno 2009). Od roku 1996 vyučuje na Katedře francouzského jazyka a literatury Pedagogické fakulty MU. Předmětem jejího odborného zájmu jsou především francouzští autoři 19.-21. století se vztahem ke křesťanství.

Vojvodovo, obec v severozápadním Bulharsku, ležící 16 km od dunajského přístavního města Orjachova, bývalo jedinou českou obcí v této zemi. Založeno bylo roku 1900 přesídlenci z jiné české vesnice, Svaté Heleny, nacházející se v dnes rumunské části Banátu. Historie Vojvodova jako české obce nebyla dlouhá - skončila po druhé světové válce, kdy jej v rámci akce „návratu krajanů do vlasti" naprostá převaha jeho českých obyvatel opustila a přesídlila do ČSR, do několika obcí pohraničního regionu jižní Moravy, kde řada z nich dodnes žije. Místní legenda praví, že Čechy pozval do Bulharska sám bulharský car Ferdinand, aby okolním vesničanům ukázali, jak se obdělává zem, jak vypadají moderní způsoby zemědělské výroby, obecně řečeno, jak se hospodaří. Ať již je tato legenda pravdivá či nikoli, obyvatelé Vojvodova žili tak, jakoby se Ferdinandově pozvání snažili dostát - v letech, kdy Vojvodovo obývali Češi, bylo obcí k pohledání, nejen v regionu, ale i v rámci celého Bulharska bylo dáváno za následováníhodný příklad. Obec byla široko daleko pověstná pořádkem a čistotou, jak vsi samotné, tak jejích obyvatel. Ti pak byli proslulí svou pracovitostí a puritánskou morálkou, v širokém okolí známí jako vynikající zemědělci, ale i skvělí chovatelé koní a velcí trhovci.

Tato kniha se zabývá společenstvím česky mluvících evangelíků, kteří žili v letech 1900-1950 ve dvou bulharských obcích, Vojvodovo a Belinci. Vesnice Vojvodovo v severozápadním Bulharsku byla založena přesídlenci ze Svaté Heleny v rumunském Banátu a do roku 1950, kdy převážná většina jejích obyvatel odešla do pohraničních oblastí tehdejšího Československa, byla obcí převážně českou. Z důvodu populačního tlaku a nedostatku půdy pak z Vojvodova ve 20. a 30. letech 20. století odchází řada rodin do Argentiny a do vesnice Belinci ve východním Bulharsku. Společenství, které se v tomto období v těchto bulharských obcích utvářelo, se od svého okolí v mnohém lišilo. Náboženským vyznáním, jazykem, sdílenými hodnotami i způsobem života se tito lidé odlišovali od svého bezprostředního okolí, zemědělským způsobem obživy zase od převážné většiny tehdejší české krajanské komunity v Bulharsku, která se vyznačovala vysokým zastoupením inteligence, průmyslníků, řemeslníků a obchodníků. Publikace se zaměřuje na oblasti, které v dosavadní odborné literatuře věnované krajanským komunitám nebyly doposud obšírněji zpracovány. Předkládá analýzu dědické praxe, sňatkových strategií a způsobů zacházení se jmény, které byly v tomto společenství uplatňovány v první polovině 20. století. Snaží se rekonstruovat myšlenkový svět bulharských Čechů a ukázat, jakým způsobem se promítal do strategií a činností souvisejících s uzavíráním sňatků, reprodukcí či předáváním rodinného majetku, a jaký měl vliv na pojmenovávání a předávání jmen. V této knize se tedy pokusíme oživit obraz dvou českých obcí v Bulharsku v první polovině minulého století a ukázat čtenáři, co si tehdy lidé mysleli a jaké představy spojovali s tak základními procesy lidského života jako je plození, rození a výchova dětí, nebo vztahy mezi mužem a ženou v manželství i mimo něj. Všechny tyto představy a uplatňované strategie jsou přitom zasazeny do širšího kontextu sociálního světa bulharských Čechů, který byl určován jejich výraznou religiozitou, charakterem hospodářství a obživných strategií, stejně jako menšinovou pozicí v rámci bulharské společnosti a dějinnými zvraty první poloviny 20. století.

Slovenská politika prešla po roku 1989 viacerými skúškami, ktoré otestovali kvalitu a pevnosť jej demokracie. Pod tento vývoj sa podpísalo mnoho faktorov, avšak viacerým z nich nebol v odbornom prostredí doposiaľ venovaný adekvátny priestor. Táto kniha si tak kladie za cieľ zaplniť túto medzeru a prináša obsiahle spracovanie základných atribútov slovenskej priamej a nepriamej demokracie, teda volebného systému do parlamentu a inštitútu referenda. V prvom prípade autor rozoberá vývoj slovenského volebného inžinierstva, komplexne zhodnocuje súčasný používaný volebný systém do Národnej rady Slovenskej republiky a posudzuje jeho možné alternatívy a ich očakávateľné dôsledky. Druhá časť knihy predstavuje analytický pohľad na jednotlivé, doteraz konané slovenské referendá s cieľom posúdiť príčiny neúspechu väčšiny z nich, ako i odhaliť skutočné motívy ich iniciátorov.

Text čtenáře seznámí s dimenzemi, které představovaly hlavní politický konflikt v České republice v letech 2006 až 2008, a postoji, které v takto vymezeném prostoru zaujímali aktéři obou stran politického procesu (tedy voliči i politické strany, které v dané době disponovaly parlamentním zastoupením). Postupně se tak na základě čtyř datových souborů (data z analýzy volebních programů na základě kódovacího schématu CMP, data ze sociologických šetření Naše společnost Centra pro výzkum veřejného mínění a Evropské studie hodnot a konečně data o pozicích českých parlamentních stran získaná pomocí expertního šetření) vytváří mapa českého politického prostoru a rejstřík témat, která plnila hlavní dimenze politického konfliktu v České republice.

Kniha je věnována literární tvorbě francouzských autorek Marie Noëlové, Suzanne Renaudové a Sylvie Germainové. Jejich tvorba se rozprostírá po celém 20. století - a dokonce ho přesahuje. Společným znakem jejich prací je zřetelná inspirace křesťanstvím. Všechny tři ve svém díle počítají s existencí Boha, víra v něho je součástí jejich vlastního života, pro svá díla čerpají motivy z Bible, z církevní tradice i z osobní modlitby. Cílem knihy je nalézt a posoudit, jakým způsobem křesťanské přesvědčení autorek ovlivňuje jejich tvorbu a dále obecněji, jak se mění vliv křesťanství na literaturu a jeho odraz v ní v průběhu celého 20. století. Mgr. Václava Bakešová, Ph.D. (nar. 1973) je absolventkou oboru francouzština-čeština na Filozofické fakultě MU v Brně. V roce 2002 obhájila tamtéž doktorskou práci na téma La Conversion de Joris-Karl Huysmans (knižně vyšlo v nakladatelství MU, Brno 2009). Od roku 1996 vyučuje na Katedře francouzského jazyka a literatury Pedagogické fakulty MU. Předmětem jejího odborného zájmu jsou především francouzští autoři 19.-21. století se vztahem ke křesťanství.

Kniha se zaměřuje na význam náboženství jako identifikačního prvku při integraci muslimů do západních společností. V jednotlivých kapitolách si autor klade otázky, zda mohou náboženské aktivity muslimských organizací v Německu, Rakousku a Švýcarsku přispívat k integraci jejich členů a ke komunikaci mezi příslušníky různých národností. Vedle historického přehledu, který mapuje etablování muslimského obyvatelstva na těchto územích, se kniha věnuje integračním otázkám výstavby mešit, výuky islámu na státních školách, budování hřbitovů nebo zapojení do mezináboženského dialogu. Perspektiva srovnávací studie umožňuje analýzu situace v několika státech s jejich konkrétními podmínkami náboženského života a vystižení zajímavých odlišností ve vztazích většinových společností k muslimům. Kniha je určena všem zájemcům o problematiku evropského islámu, a to jak z řad religionistů, sociologů, politologů nebo humanitně vzdělaných čtenářů, tak i z řad širší veřejnosti, která sleduje aktuální demografický vývoj v Evropě.

Kniha představuje, analyzuje a kriticky hodnotí pojetí symbolu u současného francouzského teologa Louise-Marie Chauveta, který významným způsobem ovlivnil západní, zejména katolickou teologii svátostí, ale v českém prostředí je téměř neznámý. Chauvetova rehabilitace symbolického vidění skutečnosti s sebou přináší možnost vypovídat o Boží přítomnosti neideologickým způsobem a navrací zpět do teologie pozitivní hodnocení těla a tělesnosti.

O ženách-teoložkách se obvykle mluví v souvislosti s feministickou problematikou. Jaká však je teologie žen, které netematizují své ženství ani sexuální orientaci? Autor knihy si ve svých předchozích publikacích kladl otázku, „jak dělat teologii po konci novověku", a nyní se v této věci rozhodl „naslouchat teoložkám". Představuje devět autorek s různými inovativními přístupy, od modifikací klasického teologického realismu v podmínkách postmoderny až po přístupy poetické, narativní, dramatické, postkriticko-personalistické a ekumenicko-liturgické; tyto přístupy vidí jako slučitelné s klasickou křesťanskou ortodoxií a současně schopné sdělovat evangelium v naší době. Kniha je uvedena studií Petry Kriegelové o teologii Dorothy Leigh Sayersové jako předchůdkyni dnešních teoložek - ze studie je patrné, že současné přístupy nejsou tak docela nové, ale mohou navázat na obrat v teologii představovaný okruhem teologů a literátů sdružených v polovině 20. století ve skupině Inclings (Sayersová, C. S. Lewis, Tolkien aj.). „Kristus z Kréda" a „člověk z ulice" se mohou v perspektivě představených teologií znovu setkat a dorozumět. Jaroslav Vokoun je vedoucím Centra ekumenické teologie - Institutu Edmunda Schlinka při Teologické fakultě JU v Českých Budějovicích. Zabývá se zejména současnou systematickou a ekumenickou teologií. Mimo jiné vydal knihy K rekonstrukci teologie po konci novověku (České Budějovice 2008) a Postkritický proud v současné angloamerické teologii (Praha 2009).

Impulzem ke vzniku této knihy byla řada veřejných přednášek o historii křesťanství, které se konaly na Oxfordu během akademického roku 1999-2000 u příležitosti konce druhého tisíciletí a měly se pokusit nahlédnout do tisíciletí třetího. Vycházely z představy jakéhosi přehledu, v jakém stavu se křesťanství nyní nachází. Zdály se nám vhodnou oslavou přelomu tisíciletí. S návrhem na uspořádání těchto přednášek přišel John Drury, děkan Christ Church; nápadu se s nadšením ujal Richard Harries, biskup z Oxfordu, a spolu se mnou je pak zorganizoval. Po přednášejících jsme nežádali, aby se řídili nějakými konkrétními instrukcemi, s výjimkou toho, že mohou upozornit - takovým způsobem, aby to oslovilo i neodborníky - na některé prvky z tvořivého příspěvku, které mělo to či ono období, jemuž se budou věnovat, pro vývoj a strukturu křesťanství. Výrazem „tvořivý příspěvek" jsme samozřejmě nemínili nějakou kritiku; křesťanská církev po většinu svého vývoje závisela na vnější i vnitřní kritice. Tato naše velmi volná instrukce se ukázala být tvrdým oříškem a nastolila problém výběru, který řešil každý přednášející podle své povahy a ve shodě se svými zájmy. Výsledná kniha je knihou velmi rozdílných přístupů k jednotlivým obdobím. Kromě toho, že to tak různá období mnohdy vyžadují, to lze rovněž očekávat, jsou-li o účast požádáni zkušení odborníci, kteří již rozvinuli své vlastní intelektuální osobnosti. Hra dvou klavíristů nebude znít stejně, pokud to nejsou amatéři.