CDK strana 5 z 11

Kniha Euro Davida Marshe je strhujícím příběhem projektu hospodářské a měnové unie. Autor bez příkras popisuje trnitou cestu společné evropské měny od vize k realitě a vysvětluje, proč se euro začalo záhy po svém zavedení hroutit, proč měnovou unii zachvátila dluhová krize a proč se začala utápět v hořkých vnitřích konfliktech. David Marsh tvrdí, že euro se ve stávající podobě udrží nad vodou jen za cenu sílících rozporů mezi politiky a voliči. Právě oni ponesou náklady všech špatných rozhodnutí, kerá dnes hospodářskou a měnovou unii táhnou ke dnu. David Marsh je předsedou SCCO International a spolupředsedou Fóra oficiálních monetárních a finančních institucí (OMFIF). Mezi jeho nejznámější knihy patří The Bundesbank: The Bank That Rules Europe (Bundesbank: Banka, jež vládne Evropě, 1992), Germany and Europe: The Crisis of Unity (Německo a Evropa: Krize jednoty, 1994) a The German: Rich, Bothered and Divided (Němci: bohatí, strhaní a rozdělení, 1989).

Rozsáhlá monografie věnovaná tématu šíření koncilních myšlenek v české společnosti od 60. let 20. století až do roku 1989, založená na původním archivním výzkumu i na vzpomínkách pamětníků. Publikace přináší rozbor vztahu socialistického státu ke koncilu, analýzu souvislosti mezi společenským a církevním vývojem v letech politického a kulturního uvolnění, interpretaci teologických, institucionálních a kulturních podnětů souvisejících s "koncilní generací" významných reprezentantů katolické církve. Kniha nepomíjí ani aspekt ekumenických vztahů, které koncil vyvolal v život, a klade důraz na liturgickou reformu i některé významné podněty církevního umění.

Historie polsko-litevské unie, státu mnoha národů, kultur a vyznání sjednocených pod žezlem rodu Jagellonců, odkrývá před českým čtenářem téměř neznámé politické a kulturní souvislosti, které dodnes výrazně ovlivňujíí náš region. Stát Poláků a Litevců, ale také Ukrajinců, Bělorusů, Židů či Tatarů určoval podobu středovýchodní Evropy od konce čtrnáctého do konce osmnáctého století. Eseje renomovyných historiků sledují jeho vývoj vedoucí až ke vzniku zřízení popisovaného jako monarchisticko-republikánské, nebo dokonce jako šlechntická demokracie - unikátního středoevropského příspěvku k dějinám politického myšlení. Poukazují rovněž na přítomnost jagellonského odkazu v současném polském, litevském či ukrajinském kontextu, a odhalují tak nečekaně souvislý příběh spojující šlechtické sněmy a protikomunistické hnutí Solidarita nebo polsko-litevskou Lublinskou unii a proces evropské integrace.

Monitoring evropské legislativy 2011 je v pořadí již šestým svazkem v českém prostředí ojedinělého projektu, který po vstupu ČR do EU inicioval europoslanec Hynek Fajmon. Autoři, analytici Centra pro studium demokracie a kultury, od roku 2004 soustavně „překládají" relevantní unijní dokumenty do srozumitelného jazyka a pokoušejí se zachytit vývoj ve všech klíčových politikách EU. Vždy přitom zohledňují potenciální dopady na ČR. V roce 2011 se projekt evropské integrace dostal podle mnohých do dosud největší krize ve své historii. Bruselské instituce se ovšem zdaleka nevěnovaly pouze mediálně vděčným „bojům o euro". V souvislosti s přípravou nového víceletého finančního rámce na roky 2014-2020 se znovu začalo hovořit například o vnitřním trhu, reformě společné zemědělské politiky či o zpřísnění čerpání prostředků ze strukturálních fondů. Publikace je pro přehlednost doplněna rejstříkem, podrobným obsahem a slovníčkem. Je určena nejen studentům, akademikům a všem, kteří se s problematikou EU dostávají do každodenního kontaktu, ale poslouží komukoli s hlubším zájmem o vývoj evropského projektu.

Euro je nepodařeným měnovým experimentem. Během deseti let své existence dokázalo způsobit makroekonomické nerovnováhy rozměrů, které jsou řešitelné snad jen zavedením polototalitních režimů. Zvýšení inflace na úroveň 4-7 procent patrně bude nejmenší cenou za chtivost politiků sjednocovat. O důsledcích zvoleného způsobu řešení krize eurozóny rozhodnou voliči.

Kniha je prvním pokusem o ucelený pohled na pravoslavnou komunitu na území českých zemí, Slovenska a Podkarpatské Rusi v 19. a 20. století. Autoři se zabývají problematikou formování ortodoxní církve a líčí její osudy v letech první republiky, za druhé světové války a po roce 1945. Zvláštní pozornost pak věnují postavení pravoslavné církve v období komunistické totality. Historická fakta doplňují evokací životního díla četných jejích protagonistů. Nedílnou součástí práce je bohatá obrazová příloha. Knížka nabízí zasvěcený pohled do církevních a společenských dějin dvou století.

Utváření obrazu soukromého života politiků v médiích

Jakými cestami se pravoslavná teologie ve 20. století dostávala na Západ? Jak byla spojená s domovskými církvemi, které prožívaly otřesy, v nichž mizel starý život a zřídka se objevoval nový? Které poklady tradice patřily k nezbytné výbavě lidí, jejichž minulost v sobě nesla tak velkou tíhu, že bylo nutné učit se nahlížet budoucnost s nadějí? Těmito otázkami se zabývá tato kniha vedoucí čtenáře od dědictví Byzance přes misie k slovanským národům, Mongolský chanát a Osmanský sultanát až do moderní doby. Stopuje, jak se pravoslavný duchovní, církevní, kulturní i intelektuální život dostával na Západ díky prvním moderním misiím, ale pak zejména kvůli nucené emigraci statisíců věřících, kteří v novém prostředí hledali, jak uchopit a předat dědictví víry a naděje, které si s sebou přinesli, a jak se otevřít novým možnostem, jež touto vírou a nadějí nahlíželi.

Indonéské souostroví patří z kulturního, etnického a jazykového hlediska k nejpestřejším regionům světa. I z tohoto důvodu se Indonésie dlouhodobě potýká s řadou konfliktů, jež ohrožují její stabilitu a územní integritu. Tato kniha se věnuje dvěma závažným střetům z hlediska intenzity i délky trvání - konfliktu na Východním Timoru a v Acehu. Časově se práce soustředí na období po roce 1945, neopomíjí ovšem ani důležité aspekty koloniální éry, jež ovlivnily základní podmínky náchylné pro vznik konfliktů. Zásadní část textu pak sleduje vývoj v 90. letech 20. století a v demokratizační fázi počínající pádem Suhartova režimu a trvající de facto do současnosti. Kniha je uzavřena rokem 2002, kdy Východní Timor získal nezávislost, resp. rokem 2005, kdy mírová dohoda (prozatím) ukončila konflikt v Acehu. Cílem komparativní analýzy je zejména identifikace a porovnání primárních příčin a spouštěcích mechanismů, které vedly k eskalaci konfliktů, charakteristika jednotlivých fází konfliktů a zhodnocení role vnitřních a vnějších faktorů při jejich řešení.

Kniha sleduje vývoj filosofického myšlení o člověku po Immanuelu Kantovi, s nímž je nejčastěji spojován zrod filosofické antropologie jako samostatné filosofické disciplíny. Kniha nemá představit jeden jediný, všeobsahující náhled na vývoj filosofických koncepcí člověka v dějinách evropského myšlení ani rozhodnout, která ze současných koncepcí je jediná nosná, či dokonce nějakou takovou vytvořit. Jejím cílem je přivést některá filosofická pojetí člověka k dialogu, který by mohl filosofický diskurs v českých zemích prohloubit a obohatit. Zatímco první svazek kolektivní publikace Pojetí člověka v dějinách a současnosti filosofie byl věnován historickým podobám, obsahem druhého svazku jsou spíše koncepce současné.

Publikace je věnována pozoruhodné a v českém prostředí takřka neznámé rozpravě mezi židovskými učenci posledních desetiletí. V této rozpravě dochází k významnému posunu v hodnocení vzniku, povahy a dějinného poslání křesťanské víry a křesťanské církve a také ve způsobu, jak tito židovští učenci interpretují ústředí výpovědi křesťanské tradice. Usilují o autenticky židovské porozumnění křesťanství, které zůstává pevně zakotvené v souřadnicích rabínského myšlení a které se chce zároveň co nejvíce přiblížit tomu, jak křesťané rozumějí sami sobě a své víře. Ve svém úsilí o rozvíjení židovské teologie křesťanství vycházejí tito učenci z přesvědčení, že po staletích nedorozumění, nepřátelství a pronásledování přichází doba, kdy si Židé a křesťané mohou konečně navzájem naslouchat a porozumět.

Ve své dnes již klasické studii se francouzský filozof Michel de Certeau zabývá vztahem mezi dějinami a psaním. Upozorňuje, že již pojem historiografie, tedy česky dějepisectví, je vnitřně protikladný, protože spojuje skutečnost a její vylíčení. Západní historiografie se již více než čtyři sta let vyznačuje ostrým předělem mezi minulostí a současností. Minulost se stala tématem, které se vymezí, uspořádá a protřídí z pohledu dneška, takže dějepisec vlastně píše dějiny v obou smyslech slova. Michel de Certeau ve svém originálním textu odmítajícím chronologický postup charakterizuje, jaké kroky k tomu vedou - vytvoření předmětu popisu, domněle lineární časové uspořádání, umělé dělení na jednotlivé epochy a zrežírování příběhu..

Mezi úkoly Centra pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty patří mimo jiné přispívat k hlubšímu pochopení pojmů, které se jeví v evropském myšlení jako klíčové a které sehrály významnou roli při vytváření základů evropské civilizace a při jejím rozvíjení. K těmto základním pojmům bezesporu patří také „člověk". Kolektivní publikace Pojetí člověka v dějinách a současnosti filosofie I. Od antiky po renesanci nemá ambice být vyčerpávajícím popisem a analýzou vývoje antropologických názorů ve starších dějinách filosofie. Jejím cílem je spíše přiblížit čtenáři některé způsoby tázání po člověku v daných epochách, poukázat na některé obecné rysy i dílčí problémy s ním spojené. Kniha je předávána čtenáři s nadějí, že se tento její cíl naplnit podaří a že se tím alespoň částečně zaplní mezera ve filosofické produkci v českém prostředí, kde důkladné pojednání o vývoji filosofické antropologie v dějinách evropského myšlení doposud chybí.

Taizé, to nejsou jen písně nebo nová hudební forma. Je to mezinárodní a ekumenická monastická komunita, v níž žije kolem sta bratří z dvaceti pěti zemí a z různých křesťanských církví - katolické, anglikánské, luteránské a reformované. Žijí pospolu a touží být znamením smíření, znamením evangelia. Toto společenství vzniklo za druhé světové války, v roce 1940. Jeho zakladatel, Roger Schütz, přišel do malé vesnice v Burgundsku a začal zde pomáhat pronásledovaným židům a uprchlíkům. Tato činnost by la počátkem hnutí, které dnes přijímá mnoho tisíc mladých lidí, pořádá zahraniční setkání, publikuje knihy a pomáhá chudým lidem na mnoha kontinentech.

U názvu své knihy francouzský filozof, spisovatel a odborník na středověkou arabskou a židovskou filozofii Rémi Brague zdůrazňuje, že nelze psát o "křesťanském Bohu". Vychází ze zdánlivé samozřejmosti, že Bůh sám o sobě je stejný pro všechny. Usiluje o popis toho, jaký obraz si o něm vytváří určité náboženství, v tomto případě křesťanství, a nabízí i srovnání s židovstvím a islámem. Nechce příliš teoretizovat, naopak věcným, srozumitelným a odlehčeným jazykem uvádí na pravou míru zažité omyly a nově popisuje staré věci: například že Bůh je jeden, ale ne tím nejjednodušším způsobem, že je otec, ale není mužského rodu. Je to teologicky objevná kniha ne o Bohu samém, ale o tom, jak jej vidí křesťané.

Brilantní esej Co je Západ? se pokouší podnětně i provokativně vyjádřit, v čem spočívá specifičnost historického vývoje západního světa. Autor v této souvislosti poukazuje na pět evropských „vynálezů", kterými jsou: 1. antická řecká obec spojená se svobodou občana, která je zajištěna zákonem a podporována objevem vědy a školy; 2. právně zajištěné soukromé vlastnictví a humanismus antického Říma; 3. etická a eschatologická revoluce způsobená Biblí; 4. tzv. papežská revoluce, jež umožnila první skutečnou syntézu „Athén", „Říma" a „Jeruzaléma"; 5. novověká liberální demokracie a pluralismus, které umožnily rozvoj západní vědy, politiky a ekonomie. Phillipe Nemo je francouzský filosof, politolog a historik. Působil v Institutu Augusta Comta, na Vysoké škole obchodní v Paříži a ve Výzkumném ústavu filosofie ekonomie. Spolupracuje s rozhlasovou stanicí France Culture. Přispěl rozhodující měrou ke znalosti díla F. von Hayeka ve Francii. Je mj. autorem knih Histoire des idées politiques dans l'Antiquité et au Moyen Âge (1998) a Histoire des idées politiques aux Temps modernes et contemporains (2002).