CDK strana 4 z 8

Dílo tohoto intelektuála, publicisty, politika a znalce evropských myšlenkových tradic je spjato s liberálním myšlením, s odporem vůči teroru a naopak příklonem k hledání svobody, respektive svobody v moderní, dynamicky se rozvíjející společnosti. Jeho vzdělání mu umožňovalo srovnání antických a moderních idejí i institucí. Jeho pronikavý intelekt i politický instinkt z něj dělají jednoho z největších myslitelů 19. století a řadí ho vedle jiného liberála, Alexise de Tocquevilla, který na něj v mnohém navazoval. Publikace přináší výběr z jeho závažných statí v brilantním překladu Růženy Ostré.

Kniha sleduje příběh slavného selského rodu Prokůpků z Kutlíř, a čtenáře tak provádí moderními dějinami českého venkova. Otevírá pohled na velkolepý hospodářský i kulturní rozkvět druhé poloviny 19. století, na růst sebevědomí i politického vlivu selského stavu na počátku 20. století a na dovršení tohoto vývoje za první republiky. Dále ukazuje, jak bylo sto let všestranného vzestupu násilně přerváno takzvanou kolektivizací v padesátých letech a jak obtížně se o čtyři desetiletí později prosazovaly snahy toto dílo zkázy překonat.

Jakými cestami se pravoslavná teologie ve 20. století dostávala na Západ? Jak byla spojená s domovskými církvemi, které prožívaly otřesy, v nichž mizel starý život a zřídka se objevoval nový? Které poklady tradice patřily k nezbytné výbavě lidí, jejichž minulost v sobě nesla tak velkou tíhu, že bylo nutné učit se nahlížet budoucnost s nadějí? Těmito otázkami se zabývá tato kniha vedoucí čtenáře od dědictví Byzance přes misie k slovanským národům, Mongolský chanát a Osmanský sultanát až do moderní doby. Stopuje, jak se pravoslavný duchovní, církevní, kulturní i intelektuální život dostával na Západ díky prvním moderním misiím, ale pak zejména kvůli nucené emigraci statisíců věřících, kteří v novém prostředí hledali, jak uchopit a předat dědictví víry a naděje, které si s sebou přinesli, a jak se otevřít novým možnostem, jež touto vírou a nadějí nahlíželi.

Publikace seznamuje čtenáře s obecným pojetím para-militarismu a stručně nastiňuje jeho historii na území českých zemí. Věnuje se státním, a zejména pak nestátním paramilitárním jednotkám v současné České republice. Obsahuje přehled právních aspektů činnosti paramilitárních uskupení. Predikuje další vývoj tohoto fenoménu a zasazuje jej do evropského kontextu. Je určena politologům, bezpečnostním expertům,může být přínosem i pro novináře a je vhodná také jako studijní literatura do specializovaných předmětů vysokoškolského studia.

Kniha je prvním pokusem o ucelený pohled na pravoslavnou komunitu na území českých zemí, Slovenska a Podkarpatské Rusi v 19. a 20. století. Autoři se zabývají problematikou formování ortodoxní církve a líčí její osudy v letech první republiky, za druhé světové války a po roce 1945. Zvláštní pozornost pak věnují postavení pravoslavné církve v období komunistické totality. Historická fakta doplňují evokací životního díla četných jejích protagonistů. Nedílnou součástí práce je bohatá obrazová příloha. Knížka nabízí zasvěcený pohled do církevních a společenských dějin dvou století.

Monitoring evropské legislativy 2012 je v pořadí již sedmým svazkem v českém prostředí ojedinělého projektu, který po vstupu ČR do EU inicioval europoslanec Hynek Fajmon. Autoři, analytici Centra pro studium demokracie a kultury, od roku 2004 zevrubně sledují dění v EU a pokoušejí se zachytit vývoj ve všech klíčových unijních politikách. Vždy přitom zohledňují potenciální dopady na ČR. Rok 2012 byl stejně jako rok předchozí ve znamení pokusů unijních elit o záchranu stávající podoby projektu společné evropské měny. I proto byl podepsán tzv. fiskální pakt a začalo se stále častěji hovořit o vytvoření problematické bankovní unie. Nadto se skupina jedenácti členských států (bez ČR) rozhodla zavést v režimu tzv. posílené spolupráce spornou daň z finančních transakcí. Na druhou stranu se po téměř čtyřiceti letech podařilo v obdobném aranžmá (tentokrát za účasti ČR) dosáhnout důležité shody na zavedení evropského patentu. Publikace je pro přehlednost doplněna rejstříkem, podrobným obsahem a slovníčkem, nově také obsahuje relevantní data z Eurostatu. Je určena nejen studentům, akademikům a všem, kteří se s problematikou EU dostávají do každodenního kontaktu, ale poslouží komukoli s hlubším zájmem o vývoj evropského projektu.

Předkládaná publikace analyzuje českou krajně pravicovou scénu a zaměřuje se primárně na Národní stranu, která se v poslední dekádě pokusila sjednotit integrálně nacionální proud české politiky. Text diskutuje nejenom tuto politickou stranu, ale zaměřuje se na základní témata a termíny současné krajní pravice, kterými jsou například národ, národní zájmy, vlastenectví, vlast, patriotismus, národní identita, nacionalismus, populismus, xenofobie, etnikum atd. Popsány jsou nejenom aktivity Národní strany, ale i dalších politických subjektů (SPR-RSČ, Republikánů Miroslava Sládka, Dělnické strany, Vlastenecké republikánské strany, Českého hnutí za národní jednotu) či výrazných osobností v prostředí české národovecké scény. Hlavním cílem knihy bylo identifikovat klíčové události a procesy, které se v prostředí národovecké krajní pravice v ČR odehrály přibližně od roku 1998. „Příběh“ Národní strany výrazně dokreslují realizované rozhovory s bývalými členy této politické strany (např. s P. Edelmannovou, J. Skácelem, M. Ševčíkem ad.).

„Co si dnes skutečně představujeme pod slovem člověk, které tak často používáme? O kom to mluvíme, když hájíme lidská práva nebo když pěstujeme humanitní vědy? Na tuto otázku nejen že nemáme žádnou jednoznačnou odpověď, ale nevíme ani, jakým směrem a jakými postupy bychom se ji měli vydat hledat.“ Těmito slovy, které mají záměrně upomenout na svatého Augustina a jeho rozlišování lidské a boží obce, začíná významný současný francouzský historik a ..lozof, spoluzakladatel revue Commentaire a profesor na École des hautes études en sciences sociales, svou významnou knihu, v níž rozebírá tradice moderního liberálního a antiliberálního myšlení. Autora zajímá, jak se od 17. století proměňovaly koncepty, které stály v podloží moderny a které tudíž určují náš dnešní politický a kulturní život.

Kniha přináší moderní a současně velmi aktuální historický a politologický výklad událostí, které se týkají církevních i sociálně-kulturních novodobých dějin Československa. Vysvětluje nejen známé a již ve vědeckých diskusích diskutované okruhy problémů (např. průběh církevních procesů, vztah státu a církve, problém skryté církve, vztah římské a řecké církve), ale otevírá i celou řadu nových témat, k nimž patří zejména vztah katolických intelektuálů k socialismu, kulturní aspekty křesťanství, role lidové zbožnosti a v neposlední řadě celkový charakter českého křesťanství. Kniha je první souhrnnou syntézou dějin československého katolicismu v celém období komunistického režimu, ovšem s důrazem na dění v českých zemích. Nespokojuje se s pouhým chronologickým přehledem vývoje, ale hlavní těžiště jejího zájmu leží ve vystižení dlouhodobějších dějinných trendů i v analýze nástrojů používaných komunistickým režimem pro ovládnutí církve a celé společnosti. Text a bohaté obrazové přílohy přinášejí významné badatelské sondy, které umožňují lépe pochopit ideje i pracovní aktivity nejméně tří katolických generací a rozdíly mezi českým, moravským a slovenským katolicismem.

Kniha vznikla s cílem připomenout hrůznost komunistického režimu, který na desítky let zásadním způsobem ovlivnil životy občanů naší země. Nejtragičtěji zasáhl ty, kteří se jeho ideologii vzepřeli a rozhodli se bojovat za svobodu, demokracii a další hodnoty, které komunistický režim devastoval. Bojovníci za svobodu skončili v komunistických žalářích a pracovních táborech, mnozí z nich za svou vzpouru proti totalitě zaplatili životem. Přeživší političtí vězni z 50. let minulého století z brněnské pobočky Konfederace politických vězňů ČR se na začátku nového milénia rozhodli připomenout hodnoty, za které bojovali, na setkáních s občany a představiteli veřejného života. Tato setkání nazvaná „Fórum KPV ČR Brno“ se konala celkem čtyřikrát a každé mělo své motto. V roce 2004 to bylo téma „Sametová revoluce uvolnila prostor právu, ale nenaplnila spravedlnost“, v roce 2006 „Svoboda znamená odpovědnost a řád“, v roce 2007 „Státy se udržují těmi ideály, ze kterých se zrodily“ a v roce 2008 „Komunismus a nacismus, pohromy 20. století“. První část knihy přináší čtenářům příspěvky, které zazněly na brněnských fórech Konfederace politických vězňů ČR. Tyto příspěvky přednesly význačné osobnosti působící v politice, ve vysokém školství, v nejvyšších soudních orgánech nebo v občanských sdruženích, mimo jiných předsedkyně Konfederace politických vězňů ČR Naděžda Kavalírová, předseda Senátu Parlamentu ČR Přemysl Sobotka, rektor Masarykovy univerzity Petr Fiala, soudci Ústavního soudu Dagmar Lastovecká, Stanislav Balík a Miloslav Výborný, předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová, primátor města Brna Petr Duchoň či předseda Občanského konzervativního klubu Robert Kotzian. Fóra organizovali členové brněnské pobočky KPV ČR Zdeněk Křivka, František Křivka, Oldřich Čapka a Ludvík Hložek. Druhá část knihy obsahuje devět příběhů obětí komunismu, které přibližují brutalitu totalitního režimu na konkrétních příkladech osob, které pocítili jeho nelidskost na vlastní kůži. Jde o příběhy obyčejných mužů a žen, a to i velmi mladých, jejichž osud a neochvějná touha po svobodě a spravedlnosti z nich učinily postavy neobyčejné. Stejně jako tito lidé byli totalitou postiženi i vojáci, kteří nejdříve hrdinně bojovali za naši vlast a následně se jim tato vlast „odvděčila“ dlouhými léty věznění. Obě části knihy jsou ohraničeny úvodním a závěrečným slovem autora Oldřicha Čapky. Hlavním smyslem knihy je připomenout osudy bojovníků proti totalitě, předat současné generaci odkaz bývalých politických vězňů komunistického režimu a napomoci tomu, aby se do naší země totalita znovu nevrátila. Neboť národ, který se nepoučí ze své minulosti, je odsouzen k tomu ji prožít znovu. Vydáno pro Konfederaci politických vězňů ČR. Konfederace politických vězňů České republiky (KPV ČR) sdružuje politické vězně komunistického režimu bývalého Československa. KPV ČR vznikla v roce 1990 jako právní a ideový nástupce Klubu bývalých politických vězňů – K 231, který byl ustaven v roce 1968 a ve stejném roce ihned po okupaci Československa vojsky Varšavského paktu zrušen. Prvním předsedou KPV ČR byl zvolen Rudolf Pernický, druhým předsedou byl od roku 1991 Stanislav Drobný. Od roku 2003 stojí v čele konfederace Naděžda Kavalírová. Organizace měla v roce 1990 okolo 16 000 členů, nyní žije asi čtvrtina původních členů, většina z nich je starší osmdesáti let. V současné době se členové KPV ČR zaměřují především na důstojné uctívání památky obětí komunismu a na seznamování mladé generace se svými příběhy.

Historička Mona Ozoufová se ve většině svých prací zabývá Velkou francouzskou revolucí a obecněji myšlenkami revoluce a demokracie. V této knize autorka spolu s paní de Staël tvrdí, že literární fikce vypovídá o své době pravdivěji než historická věda. Proto se z několika známých románů snaží vyčíst, co moderní republikánská Francie převzala z dědictví starého režimu. Výsledkem soupeření mezi oběma zřízeními je kompromis. To ovšem neplatí o knize samé – Mona Ozoufová dokáže udržet čtenářovu pozornost a při tom ještě rozšířit jeho rozhled v oblasti francouzské kultury, literatury a historie.

Společná studie odborníků z různých oborů - politologie, filosofie, historie, právo - přinášející vícestranný pohled na problematiku vztahu katolické církve k totalitním idejím 20. století - nacismus, komunismus. První část obsahuj rozbor různých pohledů a přístupů uchopení této otázky. Druhý oddíl analyzuje vybrané aspekty (případové studie) vztahu oficiálních katolických struktur k oběma ideologiím a závěrečná část se věnuje reflexi historické zkušenosti.

Dawkinsova kniha Sobecký gen z roku 1976 se stala celosvětovým bestsellerem a její autor si získal pozornost veřejnosti a médií. Dawkins se vyprofiloval jako radikální ateista, který se s potěšením účastní disputací s věřícími. Jeho poslední kniha, Boží blud, shrnuje autorovy negativní názory na roli náboženství ve společnosti a argumenty ve prospěch ateismu. Tento sborník přináší široké spektrum přírodovědných, filozofických a teologických komentářů k Božímu bludu od českých odborníků, a vytváří tak prostor pro kvalitní domácí diskusi nad dílem autora, kolem něhož se odehrává další etapa sporu mezi vědou a vírou, a to zejména v Británii a USA.

O ženách-teoložkách se obvykle mluví v souvislosti s feministickou problematikou. Jaká však je teologie žen, které netematizují své ženství ani sexuální orientaci? Autor knihy si ve svých předchozích publikacích kladl otázku, „jak dělat teologii po konci novověku", a nyní se v této věci rozhodl „naslouchat teoložkám". Představuje devět autorek s různými inovativními přístupy, od modifikací klasického teologického realismu v podmínkách postmoderny až po přístupy poetické, narativní, dramatické, postkriticko-personalistické a ekumenicko-liturgické; tyto přístupy vidí jako slučitelné s klasickou křesťanskou ortodoxií a současně schopné sdělovat evangelium v naší době. Kniha je uvedena studií Petry Kriegelové o teologii Dorothy Leigh Sayersové jako předchůdkyni dnešních teoložek - ze studie je patrné, že současné přístupy nejsou tak docela nové, ale mohou navázat na obrat v teologii představovaný okruhem teologů a literátů sdružených v polovině 20. století ve skupině Inclings (Sayersová, C. S. Lewis, Tolkien aj.). „Kristus z Kréda" a „člověk z ulice" se mohou v perspektivě představených teologií znovu setkat a dorozumět. Jaroslav Vokoun je vedoucím Centra ekumenické teologie - Institutu Edmunda Schlinka při Teologické fakultě JU v Českých Budějovicích. Zabývá se zejména současnou systematickou a ekumenickou teologií. Mimo jiné vydal knihy K rekonstrukci teologie po konci novověku (České Budějovice 2008) a Postkritický proud v současné angloamerické teologii (Praha 2009).

Publikace přináší v českém i středoevropském prostředí unikátní perspektivu - zkoumá životy a roli primasů katolické církve v Československu, Polsku, Maďarsku, NDR, Rakousku a na Ukrajině v druhé polovině dvacátého století v čase komunismu v komparativním pohledu. Kniha si všímá až zarážejících rozdílů mezi první a druhou generací primasů. Jednotlivé příspěvky jsou věnovány kardinálům Josefu Beranovi, Jozefu Mindszentymu, Štefanu Wyszynskému, Josyfu Slipyjovi, Františku Tomáškovi, Józefu Glempovi, László Lékaiovi, Franzi Königovi a arci­biskupům Alfredu Bengschovi či Pavolu Peteru Gojdičovi.