CDK strana 2 z 11

Tuto knížku tvoří několik dosud nepublikovaných studií Karla Říhy, které se pohybují na pomezí filosofie a teologie. Autor v nich nezapře svoji obdivuhodnou obeznámenost s dílem Immanuela Kanta a dalších myslitelů, kteří využívali transcendentální metodu. Užitečně tak například pro českého čtenáře shrnuje obsah Kantovy knihy Náboženství v hranicích pouhého rozumu. Anebo prostřednictvím komentáře k jedné zásadní práci německého teologa Hansjürgena Verweyena ukazuje možnosti transcendentální metody pro založení fundamentální teologie, přičemž velice inspirativně pojednává o aktu úžasu. Úplně poslední studie nazvaná „Filosofie a duch křesťanství“ pak mimo jiné dokládá Říhovo úsilí propojit jeho velice přesné a kritické myšlení filosofa s mystickou zkušeností křesťana.

Život hráče se skleněnými perlami Žádný německý autor 20. století nenadchl více čtenářů než Hermann Hesse. Jeho dílo je součástí světové literatury. Renomovaný novinář Heimo Schwilk napsal skvělý životopis básníka, který žil stejně intenzivně a rozporuplně jako hrdinové jeho románů. Kniha o propastech rozervané osobnosti, o krizích a triumfech, o lásce a jejím selhání. „Hermann Hesse zemřel 9. srpna 1962 ve věku 85 let. Zanechal dílo čítající bezmála 40 titulů vydávaných po celém světě v úctyhodných 125 miliónech exemplářů. Jen v zemích německé jazykové oblasti se prodalo téměř 25 miliónů jeho knih. Dosud byla publikována přibližně sedmina z jeho 35 000 dopisů. Hesseho recenze obsahují pět svazků, sekundární literatura k jeho životu a dílu plní celé regály. Od jeho smrti byly vydány nesčetné svazky s materiály k jeho tvorbě. Navzdory této široké bázi pramenů překvapuje základní tón utvářených soudů, který se v posledních desetiletích téměř nezměnil. Kdo se Hermannem Hessem zabývá, narazí záhy na celou řadu klišé, kterými se lidé pokouší vysvětlit iritující, ba přímo nesmírný úspěch tohoto autora. Hesse je podle těchto soudů básník mládeže a protestu, buřič proti jakékoli autoritě a zastánce maximálního individualismu. Jeho fenomenální úspěch v USA v období války ve Viet­namu se přičítá hluboce pacifistickému charakteru jeho humanis­mu inspirovaného Dálným východem. Masové rozšíření jeho knih v Japonsku, Číně a Koreji se vysvětluje jeho funkcí prostředníka mezi kulturami. V Německu je vnímán na jedné straně jako ostýchavý, schizoidní out­sider (Stepní vlk), na druhé straně jako osvícený kritik ,černé pedagogiky‘ (Pod koly). Pomáhají však taková klišé fenomén Hesse opravdu pochopit? Je jeho komplexní, fascinující dílo skutečně výrazem veskrze anarchistické povahy? Je načase ukázat, co je vlastně na Hermannu Hessem tak fascinující.“

Spiritualita v sociální práci je téma, které bývá chápáno jako vlastní pouze sociální práci v USA. Ve skutečnosti se však debata o něm rozvíjí řadu let i ve výrazně sekulárním prostředí Evropy nebo Austrálie. Jeho východiskem je předpoklad, že určitou spiritualitu má každý člověk a že zdrojem jeho představ o dobru a zlu, zdrojem hodnot a motivací je právě jeho spiritualita. V tomto smyslu je spiritualita pro sociální práci důležitá stejnou měrou v náboženském i sekulárním společenském kontextu, protože je faktorem, který ovlivňuje životní situaci klienta. V českém prostředí sice nejpozději od roku 2008 vycházely k tomuto tématu dílčí publikace, zatím však chyběla hlubší výzkumná sonda. Výsledky svého podrobnějšího výzkumu spirituality českých seniorů, který grantově podpořila národní agentura ČR pro aplikovaný výzkum (TAČR), předkládá v této knize tým odborníků z Jiho­české univerzity v Českých Budějovicích, Západočeské univerzity v Plzni a z Univerzity Karlovy v Praze. Výzkum usiloval o lepší porozumění tomu, jak současní senioři chápou a prožívají své stáří a svou spiritualitu a jak chápou a prožívají vztah mezi stářím a spiritualitou. Tento záměr přinesl poměrně nečekané výsledky, které jsou v knize podrobně popsány a které mají další výzkumný potenciál, stejně jako praktický přínos pro výkon sociální práce ve službách pro seniory. Kniha je určena sociálním pracovníkům, aktivizačním pracovníkům, manažerům sociálních služeb a duchovním, kteří se sociálními službami spolupracují.

Tato kolektivní monografie se pokouší v českém prostředí ojedinělým a komplexním způsobem reflektovat pastorační situaci církve v období pandemie onemocnění Covid-19 v letech 2020 a 2021. Metodologicky přitom vychází z teorie konstitutivních prvků či základních jednání církve, s níž čtenáře uceleně seznamuje v první kapitole. Po následné religionistické reflexi vybraných problémů, s nimiž se církve musely v pandemii vyrovnávat, publikace v ekumenické perspektivě rozpracovává jednotlivé projevy života církve v podobě diakonie, martyrie, koinonie a liturgie. Pandemii autoři vnímají jako locus theologicus – místo, v němž vzniká teologie – a jako reflektor, který nasvítil, a tím zostřil problémy, s nimiž se církev při naplňování svého poslání v současné společnosti potýká. Kniha je určena všem zájemcům o teologii a promýšlení křesťanské praxe a jejím cílem je otevření širší debaty nad nastolenými otázkami.

V této edici se čtenář setká s dosud knižně neuveřejněnými dokumenty z let 1929–1943, které se mnohdy dotýkají existenciálních zdrojů autorovy „sestry úzkosti“ i pramenů jeho náboženské zkušenosti. Deníky, zápisníky, zápisky, přednášky a esejistické texty mají společného jmenovatele: úsilí o duchovní sebe-výchovu, jež se děje skrze psaní. Čepovy deníkové zápisy tak čtenáři postupně vyjevují jeho vztah k ženám, tvůrčí reflexe i prohlubující se skepsi ke společenskému a kulturnímu vývoji národa. Pracovní zápisky z let 1929, 1931 a 1943 nám dovolují sledovat tvůrčí dílnu autora i jeho pomyslnou knihovnu. V proměnách esejistického stylu se odhaluje zrození Čepova křesťanského personalismu, jehož podoba se utvářela v ustavičném sváru s durychovským a florianovským dědictvím, které určovalo zejména raný styl autorových přednášek. Prameny, uveřejněné v této edici, zaplňují prázdné místo zejména v Čepově okupačním období, v němž se pomalu uzavírala jeho beletristická tvorba a otevírala nová cesta duchovních meditací, které se plně prosadily hned poté, co byl autor nucen v létě roku 1948 odejít do exilu. Studie Petra Komendy zde slouží jako svého druhu doprovodný komentář, jenž se snaží osvětlit Čepovy texty skrze studium dalších pramenů, zejména skrze osobní korespondenci, jiné dochované textové verze a redakční úpravy, koncepty, redakční zápisníky aj. Prostřednictvím dokumentů z Literárního archivu Památníku národního písemnictví (i z jiných archivních institucí) usiluje o průzkum autorovy biografie, proměn tvorby beletristické i esejistické. Edice je pokračováním vydavatelského úsilí CDK, v němž jsou postupně uveřejňovány dosud neznámé texty, které rozšiřují naše poznání této mimořádné osobnosti české katolické moderny.

Oceňovaný životopis jugoslávského spisovatele a diplomata Ivo Andriće (1892–1975), nositele Nobelovy ceny za literaturu (1961). Andrić se narodil chorvatským rodičům v Bosně a Hercegovině, maturoval v Sarajevu (1912) a navštěvoval univerzity v Záhřebu, Vídni a Krakově, studia dokončil roku 1923 ve Štýrském Hradci. Od roku 1914 publikoval básně, později i povídky a jiné prózy. V letech 1920–1941 působil v diplomatických službách Království Jugoslávie ve Vatikánu, Rakousku, Španělsku a v kritickém období let 1939–1941 také v Německu. V poválečné komunistické Jugoslávii zastával čestné politické funkce a reprezentoval svou zemi ve světě. Po získání Nobelovy ceny byl hojně překládán v zahraničí včetně Československa. Životopis Ivo Andriće, sepsaný Michaelem Martensem, se s odstupem více než čtyřiceti let ohlíží za nevšedním životem literáta, který prošel hlavními evropskými turbulencemi 20. století. V mládí působil v protihabsburském spolku Mladá Bosna a mezi jeho přátele patřili i sarajevští atentátníci z roku 1914. Jako diplomat se zúčastnil oslavy narozenin Adolfa Hitlera, řešil dodávky zbraní s Göringem, po válce vstoupil do Titovy komunistické strany a na Stalinovo pozvání navštívil Moskvu. Přitom po nocích psal skvělá literární díla – jen málo světových spisovatelů mělo pozoruhodnější životní osud. Prostřednictvím životopisu Ivo Andriće kniha zároveň poutavě a srozumitelně líčí spletité dějiny zemí bývalé Jugoslávie v 19. a především ve 20. století.

Americký historik náboženství Martin Marty podává v této knize stručný přehled o celosvětových dějinách křesťanství od jeho vzniku až po 20. století. Syntetickým a velice čtivým způsobem se věnuje šíření, rozkvětu, problémům a zvláštnostem křesťanství na jednotlivých kontinentech a v různých dějinných epochách. Kniha představuje další z bilančních titulů, které se objevily v souvislosti s výročím 2000 let od narození Ježíše Krista, a je vynikající studijní příručkou, jež pomáhá pochopit i současnou situaci křesťanských církví.

Publikace zkoumá rozložení voličské základny politických stran v České a Slovenské republice po rozpadu společného federálního státu na konci roku 1992. V knize je rozebrána stabilita a změna voličského chování z prostorového hlediska nejen v parlamentních volbách, ale i v dalších typech volebních soutěží, které se v obou republikách postupně etablovaly. Pro možné vysvětlení jednotlivých odlišností je volební podpora srovnávána s hodnotami, jež charakterizují socioekonomické vlastnosti společnosti, jako je kupní síla obyvatel uvedená na úroveň obcí, nezaměstnanost, velikost sídla a další proměnné. Publikace navazuje na předchozí práce pojednávající o této tématice a rozšiřuje současný stav poznání o aktuální výsledky do roku 2010. Jde tedy o originální srovnávací studii dvou relativně podobných zemí střední Evropy.

Dramatik Milan Uhde se tentokrát představuje jako čtenář. Dlouho se domníval, že za studií v padesátých letech minulého století odolal vlivům komunistických výkladů kultury a literatury. Když se však jako zakázaný autor musel o patnáct dvacet let později k některým přečteným knihám vracet, zprvu aby je na přátelskou zakázku zdramatizoval pod cizím jménem, prodělal překvapení: knihy byly jiné, než očekával. Samozřejmě se nezměnily, ale k novému poznání dozrál jejich čtenář. S krásnými slovy velebícími revoluční násilí se přel o to prudčeji, oč zásadněji odporovala jeho čerstvé životní zkušenosti. Pohnulo ho to k dalšímu a soustavnému ověřování fakultních poznatků. Výsledky zaznamenával a používal jak ve svých disidentských přednáškách konaných doma a v bytech přátel, tak po listopadu 1989 na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity. Po jejich časopiseckém otisku v Proglasu a v Revui Politika je předkládá v knižní podobě. Jejich kritické zaměření napovídají názvy portrétů: Ivan Olbracht aneb Z deště pod okap; Karel Čapek aneb Jak terorista málem zachránil světový mír; Vladislav Vančura aneb Krásná slova; Proletářská poezie aneb Básničtí zabijáci.

Vybrané texty filosofa, vysokoškolského učitele a překladatele Karla Flosse jsou svědectvím o duchovním proudění v českých zemích v druhé polovině minulého století, ale též na úsvitu nových časů po sametové revoluci. Za vytrvalým hledáním nadějnější cesty stojí osobnosti na první pohled sice stěží slučitelné (M. Habáň, J. L. Fischer, H. Küng), autor je však přesvědčen, že nakonec je pro všechno jeho úsilí směrodatná starost o osud křesťanství či ještě přesněji Ježíšovy věci. Též proto se odvažuje nazvat svou antologii Hledání duše zítřka. Flossův duchovní vývoj byl zásadně ovlivněn ekumenickým seminářem v pražských Jirchářích – dnes sní o tom, aby se podobné iniciativy opět staly jedním ze zdrojů nadějnější budoucnosti.

Kniha Euro Davida Marshe je strhujícím příběhem projektu hospodářské a měnové unie. Autor bez příkras popisuje trnitou cestu společné evropské měny od vize k realitě a vysvětluje, proč se euro začalo záhy po svém zavedení hroutit, proč měnovou unii zachvátila dluhová krize a proč se začala utápět v hořkých vnitřích konfliktech. David Marsh tvrdí, že euro se ve stávající podobě udrží nad vodou jen za cenu sílících rozporů mezi politiky a voliči. Právě oni ponesou náklady všech špatných rozhodnutí, kerá dnes hospodářskou a měnovou unii táhnou ke dnu. David Marsh je předsedou SCCO International a spolupředsedou Fóra oficiálních monetárních a finančních institucí (OMFIF). Mezi jeho nejznámější knihy patří The Bundesbank: The Bank That Rules Europe (Bundesbank: Banka, jež vládne Evropě, 1992), Germany and Europe: The Crisis of Unity (Německo a Evropa: Krize jednoty, 1994) a The German: Rich, Bothered and Divided (Němci: bohatí, strhaní a rozdělení, 1989).

Unikátní soubor příspěvků z česko-slovenské konference, která byla prvním pokusem o setkání historiků, kteří chtěli svým dílem přispět ke zhodnocení výsledků historického bádání v oblasti církevních dějin. Akce se uskutečnila v Ružomberku a přinesla výsledek v podobě více než padesáti autorských příspěvků, jejichž autoři zhodnotili přínos a specifika české i slovenské církevní historiografie. Klíčové texty (Roman Holec, Josef Harna, Adam Hudek, Jiří Němec, Miroslav Kunštát, Jan Horský, Stanislav Balík, Miroslava Ludvíková, Miloš Trapl, Jan Pešek, Zdeněk Nešpor a další) představují východiska k další diskusi i k dalšímu rozvíjení oboru.

Publikace přináší v českém i středoevropském prostředí unikátní perspektivu - zkoumá životy a roli primasů katolické církve v Československu, Polsku, Maďarsku, NDR, Rakousku a na Ukrajině v druhé polovině dvacátého století v čase komunismu v komparativním pohledu. Kniha si všímá až zarážejících rozdílů mezi první a druhou generací primasů. Jednotlivé příspěvky jsou věnovány kardinálům Josefu Beranovi, Jozefu Mindszentymu, Štefanu Wyszynskému, Josyfu Slipyjovi, Františku Tomáškovi, Józefu Glempovi, László Lékaiovi, Franzi Königovi a arci­biskupům Alfredu Bengschovi či Pavolu Peteru Gojdičovi.

Prozaik, dramatik, esejista a publicista Drago Jančar (1948) je nejvýznamnějším žijícím slovinským spisovatelem. V roce 1974 byl za „nepřátelskou propagandu“ odsouzen k ročnímu vězení, po třech měsících však byl propuštěn na svobodu. V letech 1987–1991 byl předsedou slovinského PEN klubu. Je autorem několika románů (např. Galejník Severní záře Kateřina, páv a jezuita), dramatických her (např. Profesor Arnož a ti jeho Veliký brilantní valčík, Špiclování Godota Halštat), sbírek novel (Smrt u Marie Sněžné Pohled anděla) a filmových scénářů. Řada z nich byla přeložena také do češtiny. Za svá díla získal několik slovinských a mezinárodních cen, mimo jiné Prešernovu cenu za životní dílo (1994), evropskou cenu za krátkou prózu města Augsburg (1994) a Herderovu cenu za literaturu (2003). Je také dvojnásobným držitelem slovinské literární ceny Kresnik za nejlepší román. V autorském výboru esejů Příčky z Jákobova žebříku se Jančar zabývá především aktuálními otázkami středoevropského prostoru, jakými jsou národní vědomí, nelehké postavení menšin a malých států v rozšiřující a globalizující se Evropě, mezinárodní vztahy, tolerance, pojem svobody, problémy demokracie, vyrovnávání se s totalitní minulostí, ale třeba i osud literatury v moderní době.

Kniha významného teologa, autora více než třiceti knižních titulů věnovaných křesťanské teologii, křesťanské a mezináboženské ekumeně a náboženské situaci dnešní doby, vychází z projektu, v němž autor s televizním štábem navštívil významná centra

Sborník příspěvků ze symposia, které pořádala Teologická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích s úmyslem zmapovat krajinu současného českého myšlení v jeho metafyzické, náboženské a teologické dimenzi. Jednotliví autoři se věnují dílčím aspektům vztahu filosofie a teologie, a při tom prezentují východiska a metody svého myšlení. Zvučná jména přispěvatelů jistě přitáhnou pozornost nejen odborníků a studentů teologie a filosofie, ale též každého zvídavějšího čtenáře se zájmem o filosofii a křesťanství.