CDK strana 3 z 11

Kniha přináší první ucelený pokus o aplikaci přístupů tzv. kritického studia dědictví (Critical Heritage Studies, CHS) v České republice. V teoreticko-metodologické kapitole zaměřené na konceptuální aparát CHS a v sérii empirických studií prezentuje kolektiv autorů z Etno­logického ústavu Akademie věd inovativní způsoby výzkumu našeho vztahování se k minulosti. Dědictví autoři a autorky konceptualizují jako živé a neustále přetvářené médium, jako spolutvůrce paměti a identity. Autorský kolektiv si pro terénní i archivní výzkumy zvolil oblast tzv. Sudet, která ve 20. století prodělala řadu dramatických proměn, a je tedy ideálním prostředím pro sledování krajiny, sídel, památek a lidských osudů v historických i současných kontextech. Prostřednictvím výzkumu zdejšího dědictví v nejširším slova smyslu – od folkloru, přes obnovování sakrálních památek a poutí, vyjednávání „práva“ na stavbu pomníků připomínajících ne vždy pozitivní události, zdola iniciované snahy o revitalizaci lázeňských pramenů až po soužití trampů a ochránců přírody – kniha otevírá nové možnosti teoreticky fundovaného poznání pozůstatků minulosti.

Paní Zdislava dosáhla svaté pověsti i svatořečení skrze svou obětavost, pomoc druhým, péči o rodinu, nemocné, zkrátka skrze lásku k bližním i k Bohu. A právě tuto její cestu se snaží kniha přiblížit. Čtenáře seznámí podrobně s její rodinou, s rodinou jejího manžela, s ním samotným a s prostředím, do nějž se sv. Zdislava narodila a do kterého se provdala. Proto je v knize věnována značná pozornost i středověkým dějinám severočeského města Jablonného v Podještědí, kde Zdislava působila. Zmíněny jsou též osudy Zdislaviných potomků, čtenáři je však předestřen především její druhý, posmrtný život - vývoj úcty k ní, stejně jako množství zázraků, zaznamenávaných v dominikánském klášteře, kde je pohřbena.

Kniha O smrti a pohřbívání přináší úvodní vhled do doposud opomíjené problematiky. Věnuje se tématu smrti, představám o možné posmrtné existenci, pohřbívání a truchlení v současné české společnosti. Pro získání plastičtějšího obrazu i správných interpretací dnešního stavu autorka připomíná i starší období. Věří totiž, že bez jejich znalosti nelze současnou situaci uspokojivě vysvětlit. Kniha tak přispívá k zodpovězení mnoha aktuálních otázek: Jak se dnes Češi vyrovnávají s vlastní smrtelností? Liší se výrazně představy a postupy věřících a nevěřících osob? Věří Češi v posmrtnou existenci? Jak mrtvé pohřbíváme a co to o společnosti vypovídá? Jak se jedinci a společnost vypořádává se smutkem po smrti blízkého? Proč se rozšířilo pohřbívání bez obřadu? Vznikají nějaké nové formy pohřebních rituálů? Druhé, revidované vydání je doplněno novými kvantitativními daty.

Kniha pojednává o pronásledování katolické církve komunistickým režimem v Československu a o jedné ze vzniklých forem reakcí na tuto situaci. Autorka analyzuje mimořádné pravomoci, které poskytl Apoštolský stolec místní církvi, ale které se brzy projevily jako málo přizpůsobené konkrétní situaci v Československu. Dále zkoumá a srovnává všechny druhy tajně udělovaných svěcení – jak uskutečněných v Československu, tak udělovaných českým a slovenským kandidátům v zahraničí, a sice svěcení, která byla po roce 1989 Kongregací pro nauku víry uznána za platná, i svěcení, jejichž platnost byla zpochybněna (pocházející od biskupa Felixe M. Davídka). Srovnání těchto různých svěcení ukazuje, že v jejich formě nebyly žádné podstatné rozdíly. Jedinou odlišností je skutečnost, že ve společenstvích odvozených podle svěcení od biskupa Davídka došlo k relativně vysokému počtu biskupských konsekrací, ženatí muži zde byli svěceni na kněze (někteří i na biskupy), a především, Davídek podporoval svěcení žen na kněze.

Birgit Dankertová pro tento životopis nastudovala rozsáhlý archivní materiál a setkala se s mnoha přáteli Michaela Endeho. Ve své poutavé knize pečlivě sleduje celý jeho život: dětství v Mnichově, druhou světovou válku, neúspěchy na jevišti, autorské úspěchy, krizi a nové začátky v pozdějších letech. Závěr není bez ironie: uznání, po kterém Michael Ende toužil jako dramatik a režisér, mu bylo dopřáno především jako autorovi knih pro děti. Nekonečný příběh měl celosvětový úspěch a udělal z Endeho hvězdu literatury pro děti. Příběhy Jim Knoflík a Děvčátko Momo nadchly publikum jako loutková představení, filmy i muzikály. Ende mimořádně obohatil fantasy literaturu pro děti a mládež a dokázal zaujmout i dospělé čtenáře. Birgit Dankertová vytvořila citlivý portrét, který nás přibližuje Michaelu Endemu jako dosud žádná kniha.

Cílem této monografie je zachytit peripetie vztahů katolické církve a Česko­slovenské republiky v turbulentním čase poválečné třetí republiky, tj. od osvobození na jaře 1945 až do února 1948, kdy se moci v zemi chopili komunisté. Jedná se o unikátní příběh, který je nesrovnatelný s vývojem v ostatních zemích střední a východní Evropy. Autor v syntéze dějin tohoto trojletí popsal vývoj vzájemných vztahů mezi katolickou církví a sekularizovaným státem i témata, jež těmto vztahům dominovala (např. otázku církevního majetku, obsazení biskupských stolců, obnovení diplomatických vztahů mezi Svatým stolcem a ČSR, problematiku odsunu sudeto­německého obyvatelstva a duchovních, otázku církevních škol a svátků, ale i církevního tisku a možnosti svobodného působení církve v celé společnosti). Sledované období bylo také dobou anarchie, zmatků, nejistot, nepořádku i závisti. Výsledkem zápasů o charakter poválečné republiky bylo vítězství komunistů. Na rozdíl od demokratů byli jednotní, měli svoji pevnou vizi, vůli k moci a v neposlední řadě i podporu Sovětského svazu. Na čtyřicet let byla demokracie a s ní i aktivity katolické církve zatlačeny do podzemí. Čas třetí republiky tak představoval poslední svobodné nadechnutí v činnosti církve, ale vlastně i celé společnosti před nástupem nové diktatury.

Monografie se věnuje vzniku nových římskokatolických sakrálních staveb v českých zemích v době komunistického totalitního panství mezi lety 1948 a 1989. Ve druhé polovině 20. století zůstávala v našem prostředí určující a zcela převažující tendencí devastace posvátných budov, hřbitovů a drobných sakrálních památek, cílená likvidace objektů a nezájem státních orgánů o jejich údržbu a opravy. V případě úsilí o stavbu, uskutečnění a konsekrací (benedikcí) několika kaplí a kostelů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku se tak jedná o anomálie a výjimky, které vycházejí ze specifických podmínek vnitrocírkevních, společenských a lokálních. Vlastnímu tématu realizací proto předchází zasazení do širšího kontextu příspěvků evropské historiografie, situace organizované teistické religiozity a sakrálního stavitelství ve vybraných zemích bývalého východního bloku, posunů spojených s II. vatikánským koncilem jakožto paradigmatické změny v církevních dějinách a vývoje české církevní politiky, především v době pražského jara. Četné exkurzy slouží pro představení souvisejících rámců a kontrastních příběhů s obdobnými výchozími podmínkami, ale neúspěšným výsledkem snah. Analýza stojí na pomezí sociálních dějin a dějin církevních, zvláštní důraz klade na mikrohistorické a místní souvislosti a využívá přístupů historické vědy a dalších humanitních disciplín, jakož i katolické teologie a zvlášť liturgiky. Kniha je prvním ucelenějším výzkumem problematiky v českém prostředí včetně návrhu typologie staveb.

Audiokniha obsahuje všech 150 biblických žalmů v katolickém překladu Václava Bognera. Účinkuje Luboš Ondráček, hudbu složil a nahrál Martin Kostaš. Režie Petr Pleva. Nahrávka vznikla ve spolupráci s Radiem Proglas.

Kniha vznikla s cílem připomenout hrůznost komunistického režimu, který na desítky let zásadním způsobem ovlivnil životy občanů naší země. Nejtragičtěji zasáhl ty, kteří se jeho ideologii vzepřeli a rozhodli se bojovat za svobodu, demokracii a další hodnoty, které komunistický režim devastoval. Bojovníci za svobodu skončili v komunistických žalářích a pracovních táborech, mnozí z nich za svou vzpouru proti totalitě zaplatili životem. Přeživší političtí vězni z 50. let minulého století z brněnské pobočky Konfederace politických vězňů ČR se na začátku nového milénia rozhodli připomenout hodnoty, za které bojovali, na setkáních s občany a představiteli veřejného života. Tato setkání nazvaná „Fórum KPV ČR Brno“ se konala celkem čtyřikrát a každé mělo své motto. V roce 2004 to bylo téma „Sametová revoluce uvolnila prostor právu, ale nenaplnila spravedlnost“, v roce 2006 „Svoboda znamená odpovědnost a řád“, v roce 2007 „Státy se udržují těmi ideály, ze kterých se zrodily“ a v roce 2008 „Komunismus a nacismus, pohromy 20. století“. První část knihy přináší čtenářům příspěvky, které zazněly na brněnských fórech Konfederace politických vězňů ČR. Tyto příspěvky přednesly význačné osobnosti působící v politice, ve vysokém školství, v nejvyšších soudních orgánech nebo v občanských sdruženích, mimo jiných předsedkyně Konfederace politických vězňů ČR Naděžda Kavalírová, předseda Senátu Parlamentu ČR Přemysl Sobotka, rektor Masarykovy univerzity Petr Fiala, soudci Ústavního soudu Dagmar Lastovecká, Stanislav Balík a Miloslav Výborný, předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová, primátor města Brna Petr Duchoň či předseda Občanského konzervativního klubu Robert Kotzian. Fóra organizovali členové brněnské pobočky KPV ČR Zdeněk Křivka, František Křivka, Oldřich Čapka a Ludvík Hložek. Druhá část knihy obsahuje devět příběhů obětí komunismu, které přibližují brutalitu totalitního režimu na konkrétních příkladech osob, které pocítili jeho nelidskost na vlastní kůži. Jde o příběhy obyčejných mužů a žen, a to i velmi mladých, jejichž osud a neochvějná touha po svobodě a spravedlnosti z nich učinily postavy neobyčejné. Stejně jako tito lidé byli totalitou postiženi i vojáci, kteří nejdříve hrdinně bojovali za naši vlast a následně se jim tato vlast „odvděčila“ dlouhými léty věznění. Obě části knihy jsou ohraničeny úvodním a závěrečným slovem autora Oldřicha Čapky. Hlavním smyslem knihy je připomenout osudy bojovníků proti totalitě, předat současné generaci odkaz bývalých politických vězňů komunistického režimu a napomoci tomu, aby se do naší země totalita znovu nevrátila. Neboť národ, který se nepoučí ze své minulosti, je odsouzen k tomu ji prožít znovu. Vydáno pro Konfederaci politických vězňů ČR. Konfederace politických vězňů České republiky (KPV ČR) sdružuje politické vězně komunistického režimu bývalého Československa. KPV ČR vznikla v roce 1990 jako právní a ideový nástupce Klubu bývalých politických vězňů – K 231, který byl ustaven v roce 1968 a ve stejném roce ihned po okupaci Československa vojsky Varšavského paktu zrušen. Prvním předsedou KPV ČR byl zvolen Rudolf Pernický, druhým předsedou byl od roku 1991 Stanislav Drobný. Od roku 2003 stojí v čele konfederace Naděžda Kavalírová. Organizace měla v roce 1990 okolo 16 000 členů, nyní žije asi čtvrtina původních členů, většina z nich je starší osmdesáti let. V současné době se členové KPV ČR zaměřují především na důstojné uctívání památky obětí komunismu a na seznamování mladé generace se svými příběhy.

Historie životního příběhu Vladimíra Iljiče Lenina, historie jeho „druhého života“ včetně vytvoření ikony vůdce světového proletariátu, která nepostrádá náboženský rozměr, je autorům této publikace vhodnou látkou k promýšlení zásadních otázek. Je působení této jistě charismatické osobnosti a jejího hnutí pochopitelné v rámci ruské politiky, myšlení a kultury? Nebo je možné mluvit o radikálním vybočení nejen z ruských, ale případně z evropských dějin s jejich silnou vazbou na křesťanství, s jejich akcentem na důstojnost lidské osoby a důrazem na politický, a tedy kompromisní způsob jednání? Autoři samozřejmě odpovídají na tyto otázky různě, podle svého přesvědčení, metody i oblasti zájmu. Každý z nich se ale poctivě pokouší vyrovnat s fenoménem „Lenin“, s významem jeho díla pro další dějiny Ruska i Evropy i s klíčovou otázkou: Existuje v dějinách kontinuita s případnými diskontinuitami, nebo se jedná pouze o konstrukt v myslích historiků?

Kniha přináší moderní a současně velmi aktuální historický a politologický výklad událostí, které se týkají církevních i sociálně-kulturních novodobých dějin Československa. Vysvětluje nejen známé a již ve vědeckých diskusích diskutované okruhy problémů (např. průběh církevních procesů, vztah státu a církve, problém skryté církve, vztah římské a řecké církve), ale otevírá i celou řadu nových témat, k nimž patří zejména vztah katolických intelektuálů k socialismu, kulturní aspekty křesťanství, role lidové zbožnosti a v neposlední řadě celkový charakter českého křesťanství. Kniha je první souhrnnou syntézou dějin československého katolicismu v celém období komunistického režimu, ovšem s důrazem na dění v českých zemích. Nespokojuje se s pouhým chronologickým přehledem vývoje, ale hlavní těžiště jejího zájmu leží ve vystižení dlouhodobějších dějinných trendů i v analýze nástrojů používaných komunistickým režimem pro ovládnutí církve a celé společnosti. Text a bohaté obrazové přílohy přinášejí významné badatelské sondy, které umožňují lépe pochopit ideje i pracovní aktivity nejméně tří katolických generací a rozdíly mezi českým, moravským a slovenským katolicismem.

Předkládaná publikace je jedním z prvních pokusů o analýzu politických stran v mimoevropských zemích. Většina současných teoretických tezí o politických stranách a stranických systémech vychází jen z podrobné znalosti a výzkumu stranického prostředí tzv. euro-americké společnosti, přičemž jsou prakticky zcela opomíjeny zkušenosti politického stranictví z jiných oblastí. Hlavním cílem monografie není jen ověřit platnost současných teorií politických stran na mimoevropské politické stranictví, ale především zahájit debatu o této problematice, rozšířit spektrum otázek o vzniku, vývoji, zániku, institucionalizaci a typech mimoevropských politických stran. Publikace je rozdělena do dvou základních sekcí. V teoreticko-metodo­logické části věnujeme pozornost vzniku politických organizací v mimo­evropských oblastech. Na úvodní studii navazuje text zkoumající institucionalizaci mimo­evropských politických stran a jejich typologii. Tyto studie ústí v zobecňující zamyšlení nad různými přístupy ve výzkumu současných euro-amerických a mimoevropských politických stran. Druhá sekce je věnována vybraným případovým studiím, které jsou zaměřeny na nejrůznější specifické rysy afrického, asijského a latinskoamerického politického stranictví (afro-marxismus, přeměna guerillových hnutí a labor-based stran v politické strany, problematika etnických politických stran a politických elit, charakter kongresových systémů a postavení žen v latinskoamerické politice).

Předkládaná publikace je jedním z prvních pokusů o analýzu politických stran v mimoevropských zemích. Většina současných teoretických tezí o politických stranách a stranických systémech vychází jen z podrobné znalosti a výzkumu stranického prostředí tzv. euro-americké společnosti, přičemž jsou prakticky zcela opomíjeny zkušenosti politického stranictví z jiných oblastí. Hlavním cílem monografie není jen ověřit platnost současných teorií politických stran na mimoevropské politické stranictví, ale především zahájit debatu o této problematice, rozšířit spektrum otázek o vzniku, vývoji, zániku, institucionalizaci a typech mimoevropských politických stran. Publikace je rozdělena do dvou základních sekcí. V teoreticko-metodo­logické části věnujeme pozornost vzniku politických organizací v mimo­evropských oblastech. Na úvodní studii navazuje text zkoumající institucionalizaci mimo­evropských politických stran a jejich typologii. Tyto studie ústí v zobecňující zamyšlení nad různými přístupy ve výzkumu současných euro-amerických a mimoevropských politických stran. Druhá sekce je věnována vybraným případovým studiím, které jsou zaměřeny na nejrůznější specifické rysy afrického, asijského a latinskoamerického politického stranictví (afro-marxismus, přeměna guerillových hnutí a labor-based stran v politické strany, problematika etnických politických stran a politických elit, charakter kongresových systémů a postavení žen v latinskoamerické politice).