CDK strana 7 z 8

Oceňovaný životopis jugoslávského spisovatele a diplomata Ivo Andriće (1892–1975), nositele Nobelovy ceny za literaturu (1961). Andrić se narodil chorvatským rodičům v Bosně a Hercegovině, maturoval v Sarajevu (1912) a navštěvoval univerzity v Záhřebu, Vídni a Krakově, studia dokončil roku 1923 ve Štýrském Hradci. Od roku 1914 publikoval básně, později i povídky a jiné prózy. V letech 1920–1941 působil v diplomatických službách Království Jugoslávie ve Vatikánu, Rakousku, Španělsku a v kritickém období let 1939–1941 také v Německu. V poválečné komunistické Jugoslávii zastával čestné politické funkce a reprezentoval svou zemi ve světě. Po získání Nobelovy ceny byl hojně překládán v zahraničí včetně Československa. Životopis Ivo Andriće, sepsaný Michaelem Martensem, se s odstupem více než čtyřiceti let ohlíží za nevšedním životem literáta, který prošel hlavními evropskými turbulencemi 20. století. V mládí působil v protihabsburském spolku Mladá Bosna a mezi jeho přátele patřili i sarajevští atentátníci z roku 1914. Jako diplomat se zúčastnil oslavy narozenin Adolfa Hitlera, řešil dodávky zbraní s Göringem, po válce vstoupil do Titovy komunistické strany a na Stalinovo pozvání navštívil Moskvu. Přitom po nocích psal skvělá literární díla – jen málo světových spisovatelů mělo pozoruhodnější životní osud. Prostřednictvím životopisu Ivo Andriće kniha zároveň poutavě a srozumitelně líčí spletité dějiny zemí bývalé Jugoslávie v 19. a především ve 20. století.

V této edici se čtenář setká s dosud knižně neuveřejněnými dokumenty z let 1929–1943, které se mnohdy dotýkají existenciálních zdrojů autorovy „sestry úzkosti“ i pramenů jeho náboženské zkušenosti. Deníky, zápisníky, zápisky, přednášky a esejistické texty mají společného jmenovatele: úsilí o duchovní sebe-výchovu, jež se děje skrze psaní. Čepovy deníkové zápisy tak čtenáři postupně vyjevují jeho vztah k ženám, tvůrčí reflexe i prohlubující se skepsi ke společenskému a kulturnímu vývoji národa. Pracovní zápisky z let 1929, 1931 a 1943 nám dovolují sledovat tvůrčí dílnu autora i jeho pomyslnou knihovnu. V proměnách esejistického stylu se odhaluje zrození Čepova křesťanského personalismu, jehož podoba se utvářela v ustavičném sváru s durychovským a florianovským dědictvím, které určovalo zejména raný styl autorových přednášek. Prameny, uveřejněné v této edici, zaplňují prázdné místo zejména v Čepově okupačním období, v němž se pomalu uzavírala jeho beletristická tvorba a otevírala nová cesta duchovních meditací, které se plně prosadily hned poté, co byl autor nucen v létě roku 1948 odejít do exilu. Studie Petra Komendy zde slouží jako svého druhu doprovodný komentář, jenž se snaží osvětlit Čepovy texty skrze studium dalších pramenů, zejména skrze osobní korespondenci, jiné dochované textové verze a redakční úpravy, koncepty, redakční zápisníky aj. Prostřednictvím dokumentů z Literárního archivu Památníku národního písemnictví (i z jiných archivních institucí) usiluje o průzkum autorovy biografie, proměn tvorby beletristické i esejistické. Edice je pokračováním vydavatelského úsilí CDK, v němž jsou postupně uveřejňovány dosud neznámé texty, které rozšiřují naše poznání této mimořádné osobnosti české katolické moderny.

Kniha se zaměřuje na význam náboženství jako identifikačního prvku při integraci muslimů do západních společností. V jednotlivých kapitolách si autor klade otázky, zda mohou náboženské aktivity muslimských organizací v Německu, Rakousku a Švýcarsku přispívat k integraci jejich členů a ke komunikaci mezi příslušníky různých národností. Vedle historického přehledu, který mapuje etablování muslimského obyvatelstva na těchto územích, se kniha věnuje integračním otázkám výstavby mešit, výuky islámu na státních školách, budování hřbitovů nebo zapojení do mezináboženského dialogu. Perspektiva srovnávací studie umožňuje analýzu situace v několika státech s jejich konkrétními podmínkami náboženského života a vystižení zajímavých odlišností ve vztazích většinových společností k muslimům. Kniha je určena všem zájemcům o problematiku evropského islámu, a to jak z řad religionistů, sociologů, politologů nebo humanitně vzdělaných čtenářů, tak i z řad širší veřejnosti, která sleduje aktuální demografický vývoj v Evropě.