Dokořán strana 41 z 80

Nový výbor milostné poezie, v němž editoři nabízejí nejvýraznější texty předních českých básníků v rozmezí více než jednoho sta let. Knížka předkládá jednotlivé fáze vztahu muže a ženy tak, jak je zachytil Mácha, Erben, Neruda, Hálek, Heyduk, Zeyer, Sládek, Vrchlický, Sova, Bezruč, Březina, Hlaváček, Toman, Dyk a Šrámek.

Americký archeolog, antropolog a historik Joseph A. Tainter se ve své nejznámější publikaci Kolapsy složitých společností zabývá otázkou, proč se v minulosti zhroutily mnohé říše, státní útvary či jiné složité organizační formy lidské společnosti. Nejprv

Výpravná, celobarevná publikace je věnována českým výzkumům egyptské Západní pouště. V posledních letech se českému týmu podařilo objevit a zčásti i prozkoumat doposud neznámé lokality v oáze El-Héz, která postupně zaniká již přes 1600 let. Mezi nejvýznačnější patří jedno z nejstarších křesťanských osídlení na území Egypta z 3.–5. stol. n.l., osídlení z doby stavitelů pyramid či sofistikovaný systém podzemních zavlažovacích systémů vynalezený původně v Persii. Jednotlivé texty z pera mnoha českých odborníků (archeologů, egyptologů, prehistoriků, geologů, antropologů či archeobotaniků) přibližují tyto objevy a zároveň se zabývají obecnějšími aspekty vývoje přírodního prostředí a lidských kultur na území egyptské Západní pouště, kde se zrodila staroegyptská civilizace.

Za pomoci mnoha ilustrací tato kniha poodhaluje tajemství přírody, které se ukrývá ve zlatém řezu, jednoduchém, avšak o to záhadnějším poměru, který dokonale zobrazuje nerozpojitelné propojení částí a celku. Nacházíme jej v podobě takzvaných Fibonacciho n

Hana Prošková proslula jako autorka svérázných detektivních příběhů, které řeší značně netypická dvojice: policejní detektiv Vašátko a jeho přítel Horác. Vašátko je ostřílený, přísně racionální a věčně nerudný profesionál. Snad proto reaguje tak nevrle, k

Hieroglyfy byly pro staré Egypťany mnohem více než písmem. Jednalo se o všudypřítomnou a všemohoucí sílu pro sdělování zpráv, používaly se po dobu tří tisíc let staroegyptské kultury. Hieroglyfy byly monumentálním uměním, způsobem, jak se mohl jednotlivec

Světoznámý příběh duševně a citově retardovaného Zahradníka, který až do zralého věku nepoznal skutečný svět jinak než z televize. Po smrti svého dobrodince je do něj sice vržen rovnýma nohama, šťastnou náhodou se však dostane ihned do nejvyšších kruhů, kde každou jeho prostoduchou myšlenku díky obyčejnému nepochopení interpretují jako geniální ekonomický či politický vhled. A protože ve velkém světě médií, politiky a byznysu není nikdo připraven na člověka, který neprosazuje ničí zájmy (ani ty svoje), stává se z něj nečekaně hvězda, okolo které všichni krouží a každý si do ní promítá své vlastní přání a touhy. Kouzelně jednoduchá a strhujícím způsobem podaná alegorie naší společnosti. Roli Zahradníka nezapomenutelně ztvárnil Peter Sellers ve stejnojmenném filmu z roku 1979, který byl vyznamenán mnoha cenami.

Christian Norberg-Schulz, světově proslulý norský historik a teoretik architektury, ve své nejznámější knize s úctyhodným fotografickým doprovodem poodhaluje podmínky a příčiny umístění, vzniku i podob měst na základě analýzy celého systému okolností, které staletý vývoj městského organismu provázejí. Nevyhýbá se přitom ani filozofickým a etickým otázkám, které jsou s městy jako lidskými sídlišti spjaty. Svá teoretická východiska dokazuje na analýze tří rozdílných měst: Říma, Prahy a Chartúmu. Zavádí klasifikaci krajin, architektury a měst – Řím je prototypem města klasického, Praha romantického a Chartúm kosmického. Kniha byla přeložena do mnoha jazyků a stále vychází po celém světě. V češtině vyšla v roce 1994 a náklad je dávno beznadějně rozebrán.

Vždycky je otázkou, zda vůbec činit něco takového, jako je souborné vydání novinových sloupků a příbuzných textů, navíc v tomto případě již ve druhém svazku (první bylo Sloupoví aneb Postila, Dokořán, Praha 2008). Sloupek je útvar krátkodechý, v typickém případě se druhého dne i s celým listem smačká a hodí do koše. Stanislav Komárek se ale vždy při svém psaní snaží, aby jeho texty obsahovaly i něco jiného než obvyklé radosti čtenářů novin: líčení hlouposti mocných a chyb, které udělali. I při souborné redakci nelze odstranit skutečnost, že každý ze sloupků je jako dopis v láhvi: je jaksi do sebe uzavřený a je určen k samostatnému čtení odděleně od jiných. Proto se témata rozmanitým způsobem dotýkají, překrývají a proplétají a rovněž jejich rozdělení do jednotlivých bloků je arbitrární a lze je provést pouze nahrubo. V době klipové má však takováto kniha nepochybnou výhodu – lze ji otevřít kdekoli a kousek „učíst“ v tramvaji či mezi vyplňováním excelových tabulek, což se Zločinem a trestem provádět nelze. Tento svazek obsahuje sloupky z let 2007–2009, otištěné převážně v Lidových a Hospodářských novinách.

Blijící lišky a jiná zvěrstva jsou výběrem textů a ilustrací, divadelních scének, hádanek, básniček a parafrází na klasické pohádky. Autor byl nespokojený s malým zájmem svých dcer o dostupnou dětskou literaturu a divadlo a rozhodl se vzít věc sám pe vně do rukou. Nechce však své dílo ponechat sobecky v kruhu rodiny a věří, že blijící lišky, svině Tsija, rodina Podvinutých, babička se zlou želvou a další postavy z knížky pobaví a poučí nebo alespoň rozčílí ještě mnoho dalších dětí a jejich vychov atelů.

Máte problémy s ovládáním mobilních telefonů, televize, CD přehrávačů či jiných běžných spotřebičů? Pak vězte, že chyba není ve Vás - ale ve špatném designu. Právě o tomto designu ve smyslu použitelnosti a srozumitelnosti vypráví Donald A. Norman. Jeho kniha vyšla poprvé již v roce 1988, stala se bestsellerem a dočkala se řady překladů a reedic. Není totiž jen akademickou analýzou předností a nedostatků průmyslového designu, ale je natolik čtivá a srozumitelná, že se v ní mnoho lidí poznává. Autor je průkopníkem tzv. kognitivního designu a jedním z nejvýznamnějších odborníků na design a problematiku interakce lidského faktoru s okolím. Jeho kniha obsahuje kromě názorných příkladů a poučných příběhů také mnoho obrázků, náčrtů, diagramů a fotografií, které zachycují nejvýraznější příklady špatného či naopak povedeného designu.

Chůze existuje od počátku, stejně jako divoká příroda, do níž se Henry David Thoreau vracel při svých procházkách. Trávil chůzí denně několik hodin a vyhýbal se civilizaci. Ve své eseji apeluje na své současníky i na nás, abychom se stali jeho bratry řeholníky, chodci. Je s podivem, že již tehdy - Chůzi napsal v roce 1861 - kolem sebe spatřoval problémy, s jakými se potýkáme dnes: lidé se vzdalují přírodě, upřednostňují pohodlí za každou cenu. Thoreau hovoří o krajině, o jejím utváření člověkem a naopak, o utváření člověka krajinou. Vypráví o cestách v doslovném i přeneseném významu. Vznáší mnoho otázek, a na řadu z nich také odpovídá. Thoreauova esej Chůze vyšla samostatně v brněnském nakladatelství Zvláštní vydání v roce 1995 v původním překladu Zdeňka Franty z roku 1925. Naše knížka vychází v novém překladu Jaroslavy Kočové.

Základem knihy je dlouhá stať o trpaslících, jejich druzích, národohospodářském významu a obecně o záležitostech ukrytých v zemi, ať již se jedná o základní věštebnou symetrii, etruské podsvětní bohy či obyčejné permoníky. Text je dále doplněn příbuznými esejemi o ostré hranici stínu, Sokratově vězení a současných ekonomických a klimatických změnách. Tyto záležitosti jsou hodnoceny převážně z hlediska převozníka trpaslíků, který si klade otázku, kam tento malý národ odešel.