Dokořán strana 44 z 78

Tankerka se šťastně, i když dost složitě a divoce, po letech shledává s Ponorkou, svojí NKN nejlepší kámoškou nafurt. Ta před lety padla při jisté zběsilé akci, nicméně svoji smrt přežila a je opět zde. Ale je nějaká divná. Přežila svoji smrt a poznamenalo ji to. V sérii vysokooktanových epizod se Tankerka, Pilotka a Ponorka nalézají, rozcházejí a opět scházejí, aby jedna z nich došla ke konci své cesty. Která z nich to bude tentokrát? I po třiceti letech jsou naše děvčata (a Booga také!) stále stejně šťavnatá, sexy a stejně šílená Možná pijí méně piva, ale o to více střílejí. Policii mají rády asi stejně jako vy, o armádě nemluvě a oběma pořádně zatopí. Jak, proč a co jim z toho kápne? To se dočtěte sami!

Žijeme ve zrychlené době plné nejrůznějších vlivů. Cílené reklamy, hackeři, internetoví boti, ISIS, Putin, trollové, Trump ti všichni se snaží otřást naším vnímáním reality. V této surreálné atmosféře, jejímž cílem je nás dezorientovat a podkopat náš smysl pro pravdu, jsme ztratili nejen víru v mír a demokracii, ale i představu o tom, co tato slova znamenají. Peter Pomerantsev nás zavede do předních linií dezinformační války, kde se setkáváme s twitterovými revolucionáři, populisty, identitáři, džihádisty, hlídači pravdy a mnoha dalšími. Čtyřicet let poté, co byli jeho rodiče jakožto disidenti pronásledováni KGB, Pomerantsev dokládá, že se Moskva opět stala propagandistickou velmocí. Jeho výzkum ho proto zavedl zpět do Ruska ale odpovědi, kterých se dopídil, nebyly takové, jaké očekával. Kniha Tohle není propaganda je zčásti reportáž, zčásti intelektuální dobrodružství zkoumá, jaká je role politiky i nás samých v době, kdy je pravda často obracena vzhůru nohama.

Tato kniha představuje několik let uvažování o společnosti, přírodě a nás samých. První část se týká naší současné situace, která se ocitá na hraně mezi hněvem a soucitem, mezi ničením a tvorbou. Na změnu jsme málo psychologicky připraveni, a proto je nutné si vybudovat nějakou formu aktivní obrany. Dále se však ukáže, že pouhá sebeobrana nestačí, protože je také nutné být tvořivý. Tři různé druhy kreativity autor ukazuje na příkladu tří umělců, u nichž cesta vede přes důkladnou znalost řemesla, dějin umění a poslouchání hudby, přes schopnost být prodlouženou rukou přírodních sil, anebo dokonce může pramenit ve škvíře do jiného prostoru. Závěrečná část knihy je věnována cestě s indiánským šamanem do prvního post-amerického města Detroitu a civilizacím, které se rozpouštějí a znovu v jiné podobě krystalizují. V Detroitu jsme viděli konec jedné civilizace a nebylo to špatné.

V podmanivých memoárech můžeme s Patti Smith, autorkou knih Just Kids a M Train a držitelkou prestižní americké knižní ceny National Book Award, prožít jeden rok jejího života, stráveného osamělým bloumáním po západním pobřeží Spojených států i po krajinách vlastních snů. Konkrétní místa, která s ní postupně navštěvujeme, evokují v hlavě autorky dávné vzpomínky i místa zcela imaginativní. Hranici mezi těmito světy překračuje naprosto svobodně, a rozmazává tak naše ponětí o tom, kde končí skutečnost a začíná fikce v zorném úhlu vypravěčky se i obyčejná událost může proměnit v neuvěřitelnou podívanou. Není tu nouze o nečekané, avšak ani o zármutek a deziluzi. Z přibývajícího stáří, ztráty blízkých i dramatické politické situace. Ale zatímco se Patti Smith vydává vstříc nové dekádě svého života, předkládá čtenářům jako balzám svou zkušenost, důvtip, pronikavé oko a především neochvějnou naději na lepší svět.

Co si myslet o ostrém přístupu americké policie, který často vede k masovým protestům? Jak dokázal Hitler obalamutit tolik cizích státníků? Proč se na největší investiční podvod v dějinách Spojených států přišlo až v době, kdy škoda dosáhla desítek miliard dolarů? Proč si italští vyšetřovatelé mysleli, že má Amanda Knoxová něco společného s vraždou své spolubydlící, přestože důkazy říkaly něco jiného? A co všechno mají tyto zdánlivě nesouvisející příběhy společného? Jde o to, že si často myslíme, že porozumět cizím lidem je snadné, a tímto dojmem se dennodenně bez hlubšího zamýšlení řídíme. Náš úsudek je však až příliš často chybný a důsledky mohou být tragické, a to nejen pro nás, ale i pro naše okolí. Gladwellovy pečlivě vyargumentované názory možná čtenáři nebudou vždy příjemné, ale o to hlouběji k němu proniknou a bezpochyby způsobí, že se po přečtení knihy bude na svět dívat jinak než doposud.

Juan Preciado se na přání své umírající matky vrací do její rodné vesnice. Namísto kdysi rajské Comaly však nalézá jen vyprahlé místo a postupně odhaluje, že život zde není nic víc než pouhá vzpomínka. Neskutečné se prolíná s každodenním a v mytickém prostoru se ruší protiklad života a smrti. Příběh se koncentruje kolem ambivalentní postavy Pedra Párama, jenž bezohledně vládne celému kraji a současně trpí nešťastnou láskou k Susaně San Juanové. Nejedná se však o běžné líčení tragického života mexického velkostatkáře vyprávění se skládá z útržků dialogů a monologů těžko identifikovatelných hlasů, chronologický sled událostí je narušován vzpomínkami a vkládanými rozhovory z minulosti. Novela, jež měla původně nést titul Šepoty, je komponována z hlasů zemřelých, předestírá perspektivu pověrčivých mexických venkovanů a překypuje symbolickými figurami a odkazy. Pedro Páramo se brzy po svém vydání stal zásadním dílem hispanoamerické literatury, jehož vliv nacházíme u autorů, jako jsou Gabriel García Márquez, Mario Vargas Llosa či Julio Cortázar.

Poutavé, většinou málo známé příběhy z dějin Prahy, které nenajdeme v učebnicích dějepisu, ačkoliv jsou součástí historie, výpovědí o své době, o jejích zvycích a mravech, o společenské atmosféře. V pestré mozaice staropražských obrázků se dočteme například o osudech nejstaršího platanu v Praze, zasazeného ve 13. století maltézskými rytíři, o první soše na Karlově mostě nebo příběh Pražského Jezulátka. Ocitneme se na dvoře císaře Rudolfa II., staneme se svědky bitvy na Bílé hoře, staroměstské exekuce i boje se Švédy. Poznáme prvního pražského kavárníka, první lékárníky či posledního pražského kata. Seznámíme se rovněž s reáliemi života středověkého města, s tehdejším soudnictvím, tresty a žaláři, s koloritem barokní, rokokové i biedermeierovské Prahy.

Vyplácí se spolupracovat a je důvěra v jiné lidi racionální? Je člověk homo economicus? Jak se vůbec mohla zrodit lidská komunikace? Produkuje evoluce zákonitě sobce? Účinným pomocníkem při hledání odpovědí na tyto otázky, které si kladou jak přírodovědci, tak filozofové, může být mimo jiné teorie her. Ta vznikla v polovině minulého století na půdě matematiky jako nástroj, jenž měl lidem pomoci se orientovat a rozhodovat ve složitých a zejména konfliktních situacích. Brzy si však našla uplatnění i daleko za hranicemi ekonomie, na niž se nejprve soustředila. Dnes proniká do sociologie, politologie i jiných společenských věd, do evoluční teorie a samozřejmě i do filozofie. Tato knížka se pokouší přístupným, nematematickým způsobem vysvětlit, jaké problémy nám tato teorie může pomoci objasnit.

Do zabíjení se v postmoderních válkách nepouštějí lidé jako ostřílení všehoschopní zabijáci, ale jako obyčejní muži, o nichž by vás to nikdy nenapadlo. Co je k tomu žene? Sociální antropolog a válečný reportér Radan Haluzík se zaměřil na etnické konflikty v bývalé Jugoslávii a na Kavkaze a mezi těmito lidmi strávil dohromady více než dva roky. Mluvil s nimi, bydlel s nimi a poznal jejich přátele, rodiny i mnohé vůdce. V této knize zachycuje bouřlivou atmosféru na samém počátku konfliktů. Při snaze pochopit jednání těchto bojovníků si všímá jejich spontaneity, prožívané euforie i vyznávané válečné estetiky. Citlivě mapuje napětí před konfliktem i velké drama v ulicích, které to vše synkreticky propojí a eskaluje. Pochopit a vysvětlit, jak říká historik holokaustu Christopher Browning, však ještě neznamená omluvit

Přírodní zahrada využívá hlavně místní rostliny a vytváří prostředí, které svědčí lidem i přírodě. Kniha popisuje příběhy sedmi domácích přírodních zahrad a zaměřuje se i na praktické stránky jak zahradu vytvořit a jak z ní udělat domov i pro motýly a ptáky. Zvláštní kapitola je věnovaná zahradám pro mateřské školy a otázce, proč děti potřebují bláto. Přírodní zahrady jsou současně východiskem pro terapeutické zahrady, které prokazatelně snižují například spotřebu léků a hojí tělo i duši. Kniha proto pokračuje zásadami tvorby léčivých zahrad, jejich psychologií a filozofií. V roli zahrady jako prostředí mezi člověkem a divočinou se totiž ocitá téměř celý svět.

Kvantechismus Adrzeje Dragana je knihou pro všechny, kteří byli s fyzikou na štíru, a přesto je zajímají témata jako černé díry, kvantová teleportace nebo antihmota. Díky jeho přístupnému stylu nepotřebujete roky studia ani žádné odborné znalosti, naopak spíš ochotu připustit si, že vlastně neznáte ani součet úhlů v trojúhelníku. Stačí otevřená mysl a touha rozšířit své znalosti o světě. Proč autor četl knihy vzhůru nohama? Jak spolu souvisí hypnóza a močový měchýř? Co vyplivuje černá díra? Proč chodidla stárnou pomaleji než hlava? Je možné být na několika místech najednou? Proč přítomnost neexistuje? Ironický humor, anekdoty ze života, jednoduché a názorné obrázky, ale především spousta dobře dávkovaných znalostí uvádí čtenáře téměř bezbolestně do fascinujícího světa moderní vědy.

Tkaní ve všech raných kulturách odráželo akt stvoření. Christina Martinová v této nádherné knize předkládá historii, lidové tradice a techniky tkaní napříč různými kulturami. Objasňuje a názorně ilustruje tři základní tkaninové struktury vazbu plátnovou, keprovou a atlasovou a také některé nejznámější vzory. Uvádí nás do tradic barvířství, přípravy vlákna a předení spolu s bohatým odkazem mýtů a legend, které tyto činnosti zrodily. Na schematických obrázcích ukazuje konstrukci různých tkalcovských stavů, od jednoduchého tyčkového stavu s popruhem po složitý a revoluční stav žakárový. Tato kniha se může stát neocenitelnou pokladnicí pro všechny, kdo kdy něco pletli, šili nebo tkali.

Jádrem již čtvrté knihy tzv. dadakorespondence Vladimíra Syrovátky jsou dopisy, které autor adresoval významným úřadům a institucím (patří mezi ně Kancelář prezidenta republiky, Policejní prezidium České republiky, Nejvyšší kontrolní úřad, Ústavní soud či nejrůznější ministerstva). Autor v nich předkládá s naprosto vážnou tváří kuriózní stížnosti, žádá odpovědi na paradoxní otázky či navrhuje nejrůznější zlepšení (jak sám říká, dadaistické inovativní návrhy) či doporučení. Absolutní absence smyslu pro humor u téměř všech oslovených velmi zřetelně odhaluje vyprázdněnost frází a klišé i absurditu byrokratického systému, které se Vladimír Syrovátka svým působením snaží narušit a jímž chce vnést do našeho života neotřelý pohled a pestrost nekonvenčního myšlení.

Otázku po původu a podstatě života si lidé pokládali odnepaměti, ale odpověď na ni se po většinu historie nesla v duchu domněnek a více či méně podložených spekulací. S rozvojem genetiky, evoluční, molekulární a buněčné biologie ale vědci získali nové nástroje, které jim umožnily hledat odpověď na tyto věčné otázky přímo na hranicích mezi živým a neživým a dovolily jim zkoumat nejzákladnější rysy, které činí život životem. Pokrok, jehož jsme na tomto poli dosáhli, se ve své populárně-naučné knize rozhodl přiblížit britský genetik a nositel Nobelovy ceny Paul Nurse, který se po schodech vybudovaných z pěti základních myšlenek biologie pokouší vystoupat až na vrchol a zodpovědět kardinální otázku: Co je život? Cílem jeho stručného a zároveň hlubokého pojednání protkaného řadou osobních vzpomínek není seznámit čtenáře pouze s některými nejnovějšími biologickými poznatky, nýbrž i s fungováním samotné vědy a výzkumu. Nurse se svou knihou zároveň snaží poukázat na to, jak je pozemský život úchvatný, jedinečný a provázaný, což by nás mělo přimět, abychom si jej vážili, pečovali o něj a nepřehlíželi problémy, jimž i kvůli nám čelí.