Dokořán strana 37 z 91

Území mezi Kutnou Horou, Prahou a Plzní přispělo ke vzniku evropské geologie. Při pohledu na tuto oblast jsme překvapeni desítkami přírodních pravěkých i historických lokalit, které zaznamenávají mezníky biologického i civilizačního vývoje. Tato kniha je především zamyšlením nad vývojem života a později i lidské kultury. Zajímá nás historie kyslíku, vznik lesa, ale i období změn, vymírání a regenerací. To vše sledujeme na konkrétních přírodních a archeologických lokalitách i nálezech například nejstarších rostlin u Svatého Jana pod Skalou či první sladkovodní či smíšené fauny v Jincích. Podobně jako jsou lidské dějiny klíčem k porozumění současného vývoje společnosti, tak i historie země a života umožňuje pochopit současnou proměnu životního prostředí. Cesta do pravěku české země je zároveň zamyšlením nad tím, odkud přicházíme a kam směřujeme.

Přestože nemůžeme vyloučit, že se život v nějaké primitivní podobě nachází i jinde ve sluneční soustavě, pouze na Zemi se jedná o fenomén takřka všudypřítomný. V nejrůznějších formách jej najdeme na souši i v oceánech, ve vzduchu i pod zemí, v termálních pramenech i na vrcholcích hor. O životě víme mnohé, ale řešení té nejdůležitější otázky nám nadále uniká. Kdysi si ji v knize Co je život? (1944) položil i slavný fyzik Erwin Schrödinger a jeho příkladu následovaly celé zástupy vědců. Kdy se neživot změnil v život? Kde se to stalo? Co k tomu bylo potřeba? Co mají všechny živé formy společné? A konečně, měli bychom řešení této otázky hledat v biologii, nebo spíše v chemii a fyzice, popřípadě někde úplně jinde? S definitivní odpovědí dosud nikdo nepřišel, ale možná je to i tím, že si neklademe ty správné otázky. Další a potenciálně zásadní střípek do této skládačky přidává chemik Addy Pross, který se snaží hledat spojnice mezi chemií a biologií a ukazuje, že řada biologických jevů vychází z chemických a fyzikálních principů. A když si jejich podstatu uvědomíme, možná nám konečně pomohou zodpovědět otázku: Co je život?

Co se bude dít, až se nám podaří vytvořit umělou inteligenci (AI), která se svou silou vyrovná lidské? Max Tegmark nepochybuje, že k tomu jednou dojde, neboť už současný vývoj soustavně boří hranice, jež byly dříve považovány za nepřekonatelné. Autor považuje za prakticky jisté, že začne docházet k prudkému a nekontrolovatelnému růstu kapacity AI, který se záhy ocitne mimo naši představivost. Dojde totiž ke třetí fázi vývoje života, který si kromě softwaru začne navrhovat i svůj hardware. Jaká může být v nové situaci role člověka? Pokud lidé ovládají tygry nikoli proto, že jsou silnější, ale proto, že jsou inteligentnější, co je čeká tváří v tvář entitě s řádově vyšší kognitivní kapacitou? Mohou vymřít, v lepším případě se stát jakýmisi domácími mazlíčky v zoo spravované superinteligencí. Nebo snad mají ještě jinou šanci?

Vltava protéká většinou svého toku velmi starými horninami a při své cestě na sever postupně protíná prvohorní vápence pražské pánve, druhohorní sedimenty české křídové pánve, třetihorní údolí, čtvrtohorní říční terasy i holocenní pěnovce. I z hlediska lidské historie se dotkne víc než čtvrt milionu let starých paleolitických nástrojů v Sedlci, či pozdně paleolitických a mezolitických tábořišť ve vltavické brázdě i jinde. Prochází pak mnoha archeologickými kulturami v jižních Čechách zejména památkami ze starší doby bronzové, na středním toku si zahraje s Kelty a na dolním toku se Slovany. Kniha není jen návod ke geologickému či archeologickému průzkumu říčního břehu. Je psána s úctou, obdivem, pokorou a s láskou k Vltavě, která je víc než řekou je tisíciletou obchodní trasou, knihou příběhů i branou času.

Proč člověk píše? Takovou otázku si klade básnířka, spisovatelka a hudebnice Patti Smith ve svém eseji. Ve vyprávění, jaké čtenář zná z její poslední knihy M Train, nás opět zavádí do svých běžných dní. Provází nás ulicemi Paříže, kde na návštěvě u svého nakladatele Gallimarda vzpomíná na Modiana, Camuse, Nabokova, Mišimu; vede nás do přímořského městečka Sete, kam cestuje vlakem na představení své knihy, do rodinné vily Alberta Camuse, kam dorazí na osobní pozvání jeho dcery, a především opět dovnitř svých denních rituálů, díky kterým čtenář náhle pochopí, odkud pocházejí jednotlivé střípky, ze kterých se skládá příběh o oddanosti, který tvoří stěžejní část tohoto poetického díla: příběh o setkání mladé vzdorovité dívky a vznešeného staršího muže. Oddanost odhaluje pozadí tvůrčích procesů a je průvodcem po atmosférách a pocitech, které se uvnitř básnířčiny mysli pojí do literárního díla.

Ona a on, oba velmi mladí. Varšava. Léto. Rok tisíc devět set devadesát něco. Vzduch je hustý jako pudink a slova láska a touha splývají v jedno. Nejde o sex a prchavé potěšení, ale o nejistotu a očekávání. On po ní horečně touží, ona ho ráda škádlí Slast je milostná píseň o vášni a přitažlivosti tak silné, že překračuje hranice času i prostoru a vytváří své vlastní verze reality. Marta Dzido nepatetickým jazykem evokuje tělesnost i fyzický prožitek lásky způsobem, který nemá v českém kontextu obdoby.

Komplex Stonehenge, který je katedrálou doby kamenné, se začal budovat před rokem 3000 př. n. l. a dalších 1 500 let se dostavoval. Je památkou na kdysi bohaté a evidentně vzdělané kmenové společenství a ústředním bodem velmi rozsáhlé kultury kamenných kruhů. Záhady a tajemství tohoto místa jsme začali odhalovat až v nedávné době. Stonehenge je mnohem víc než jen působivý soubor obřích kamenných kvádrů: je symbolem prastaré moudrosti a odlišných kulturních hodnot dávno zašlých časů. Tento elegantní svazek, doprovázený ilustracemi, které autor převzal ze starých knih nebo vypracoval sám, odpovídá na otázky, kdo Stonehenge budoval a za jakým účelem. Dozvíme se také, jak se zde předpovídala zatmění Slunce a Měsíce, proč sem některé z kvádrů byly přepraveny až z Walesu a řadu dalších zajímavých podrobností.

Ilustrovaná knížka Zázračné stromy je výsledkem mnoha let vědeckého výzkumu o životě stromů. Proniká do jejich tajemného světa a nabízí nám nové pohledy na podstatnou součást přírody, o níž toho víme stále málo. Strom může žít stovky let, úzce spolupracuje s jinými rostlinami, zvířaty i mikroorganismy. Skupina stromů tvoří les, jenž nám poskytuje potravu a prostředí pro rozmanité formy života. Cílem této knihy je pomoci lépe pochopit tajemství stromů, jejich částí, růstu, dynamických změn a to, jak je jejich život propojen s tím, co znamená být člověkem.

Přestože nemůžeme vyloučit, že se život v nějaké primitivní podobě nachází i jinde ve sluneční soustavě, pouze na Zemi se jedná o fenomén takřka všudypřítomný. V nejrůznějších formách jej najdeme na souši i v oceánech, ve vzduchu i pod zemí, v termálních pramenech i na vrcholcích hor. O životě víme mnohé, ale řešení té nejdůležitější otázky nám nadále uniká. Kdysi si ji v knize Co je život? (1944) položil i slavný fyzik Erwin Schrödinger a jeho příkladu následovaly celé zástupy vědců. Kdy se neživot změnil v život? Kde se to stalo? Co k tomu bylo potřeba? Co mají všechny živé formy společné? A konečně, měli bychom řešení této otázky hledat v biologii, nebo spíše v chemii a fyzice, popřípadě někde úplně jinde? S definitivní odpovědí dosud nikdo nepřišel, ale možná je to i tím, že si neklademe ty správné otázky. Další a potenciálně zásadní střípek do této skládačky přidává chemik Addy Pross, který se snaží hledat spojnice mezi chemií a biologií a ukazuje, že řada biologických jevů vychází z chemických a fyzikálních principů. A když si jejich podstatu uvědomíme, možná nám konečně pomohou zodpovědět otázku: Co je život?

Prvočísla jsou záhadná stvoření. Jejich definice je velmi jednoduchá (nejsou součinem žádného jiného přirozeného čísla kromě jedničky), ale na jejich vlastnostech je vystavěna celá matematika a jejich nevyzpytatelné chování vyvádí z míry již desítky generací nejlepších odborníků. Kromě toho má teorie prvočísel ze všech oborů čisté matematiky na moderní svět zdaleka největší praktické dopady: prostřednictvím kryptografie na ní závisejí osudy nejmocnějších států a biliony dolarů. V roce 1859 vyslovil slavný matematik Bernhard Riemann tvrzení, které s prvočísly zdánlivě vůbec nesouvisí, během let se však ukázalo, že by mohlo být pro jejich pochopení klíčové. O významu jeho hypotézy může svědčit i fakt, že je jedním ze sedmi problémů „za milion dolarů“ Clayova institutu – prozatím nevyřešeným. Kniha Hudba prvočísel se věnuje historii Riemannovy hypotézy a pokusů o její řešení; přitom jakoby mimochodem probere historii moderní teorie čísel a její dopady, stranou nezůstanou ani filozofické otázky mezí poznání.

Jedná se o nové, upravené vydání bestselleru známého polského reportéra o novodobých dějinách naší země, v němž se pokouší nezatíženým pohledem cizince skrze příběhy známých i méně známých osobností pochopit českou národní povahu. Slouží mu k tomu osudy rodiny Baťů; Lída Baarová, žena, kvůli níž slzel i Goebbels; Otakar Švec, tvůrce největšího Stalinova pomníku na Zemi, který si ještě před jeho odhalením vzal život; Jan Procházka, ikona pražského jara, kterého komunisté uštvali; překladatelka Věra Saudková, donedávna žijící sestřenice Franze Kafky; Marta Kubišová, která se stala v roce 1968 symbolem touhy Čechů po svobodě; Eduard Kirchberger, jenž se po únoru 1948 přizpůsobil změně režimu novým jménem i tvorbou; Jan Zajíc, pochodeň číslo 2, a Jaroslava Moserová, která ošetřovala před smrtí jeho předchůdce Jana Palacha. Stranou nezůstává ani pohled na Karla Gotta, jehož fanoušci uctívají víc než Boha. Autorovi se daří, místy s humorem a ironií, postihnout vzorce chování, které se v české společnosti opakují a které utvářejí často tragické životy celých generací. Je málo knih, které by demaskovaly totalitní režimy v Česku s větší silou a působivostí.

Souhrn lidského poznání se rozšiřuje stále rostoucí rychlostí, každý rok přibývá více poznatků, než se dříve nashromáždilo za tisíc let. Proto je na místě otázka, kam až může naše vědění dosáhnout, případně otázka opačná: kam už dosáhnout nemůže. A to je také cílem této knihy zjistit, zda existují otázky, na které z principu nikdy nemůžeme získat odpověď. Najdeme někdy nejzákladnější stavební materiál hmoty? Budeme někdy schopni odpovědět na otázku, zda je vesmír nekonečný? Budeme někdy znát všechno, nebo má naše poznání meze, které nelze překročit? A pokud takové meze existují, jaké jsou obrysy světa, který dokážeme obsáhnout naším rozumem? Spolu autorem se tedy vydáváme na expedici k nejzazším mezím moderní vědy, abychom zjistili, zda je za nimi něco, co nikdy nepoznáme.

Autor strávil po pádu železné opony více než dva roky jako sociální antropolog a válečný reportér uprostřed etnických konfliktů v bývalé Jugoslávii (v Bosně, Chorvatsku, Kosovu) a postsovětském Kavkazu (v Čečensku, Gruzii, Abcházii, Jižní Osetii, Arménii a Náhorním Karabachu). Jeho kniha se soustředí především na samotný okamžik vzplanutí ozbrojeného konfliktu a na to, co mu předcházelo. Ukazuje, že válka nepřichází jako blesk z čistého nebe, a odkrývá, jak se válečný étos a politická estetika nejprve nenápadně rodí v kulturní sféře uměleckých či společenskovědních děl a nakolik vyrůstá z imaginace národoveckých snů a tužeb. Autor sleduje posun od rétoriky války „na papíře“ či její reprezentace v dobových dobrodružných filmech k reálným polním bojům. Analyzuje také některé zásadní velké emoce a formativní zážitky, které na své cestě „chlapci jdoucí do války“ prožívají.

Historik umění Lucas Athan, toho času důstojník americké armády pověřený zachraňováním kulturních památek naloupených nacistickým Německem, objeví na sklonku války v tajném skladu v srdci Německa egyptský sarkofág, o který se mimořádně zajímají jak nejbližší kruhy kolem Adolfa Hitlera, tak i americká tajná služba. Již při jeho objevu dojde k tragické udá- losti a po přepravě na půdu Princetonské univerzity, kde ho má Athan spolu s půvabnou a mimořádně vzdělanou anglo-egyptskou kunsthistoričkou Simonou Rashidovou zkoumat, se frekvence záhadných úmrtí prudce zvy- šuje. Do dějů kolem sarkofágu je zapojen i fyzik Albert Einstein a matematik Kurt Gödel, kteří právě v Princetonu pracují. Podaří se Athanovi a tajným službám zastavit temné síly, jejichž cí- lem se nakonec zdá být i samotný Einstein? Co mohou mít prastaré síly zla společného s moderní fyzikou? Ve svižně napsaném románu autora mnoha bestsellerů Roberta Masella se mísí špionážní prvky, moderní věda a nadpřirozené síly – a navíc nabízí zajímavé pohledy do života obou géniů a dojemný milostný příběh.

Kniha literárních reportáží a fejetonů na téma pomíjení vypráví o dramatickém životě české básnířky Violy Fischerové; o neblahém osudu majitelky slavné pražské vily Miladě Müllerové; o stárnoucím autorově otci, který přijíždí opakovaně do Prahy, aby ji naposledy viděl; o polském sochaři-perfomerovi, jehož díla mizí z veřejného prostoru, protože provokují; o ženě, která umlátila dítě, ale nadále zůstala učitelkou, a mnoha dalších. Tématem těchto příběhů jsou nejen různé druhy ztrát, které autor shrnuje pod pojem není, ale také to, co zůstává a s čím se musíme potýkat smutek, nostalgie, skryté touhy. Autor chápe není pokaždé jinak, snaží se nás přimět k zamyšlení nad tím, co není v našem vlastním životě, a nutí nás přemýšlet o významu vzpomínek. Přes své vážné ladění je to kniha o pocitu bezpečí a přátelství, o snech a rituálech. Podle hlasování polských čtenářů se jedná o nejlepší reportáže desetiletí a nejlepší publikaci roku 2018. Kniha Není byla nominována do finále Ceny Ryszarda Kapuścińského i na literární cenu Nike.

Proč se chováme tak, jak se chováme? Tuto otázku se pokoušeli zodpovědět mnozí badatelé a už rozmanitost způsobů, pomocí nichž ji lze uchopit, naznačuje, že se jedná o úkol velmi zapeklitý. Jedni se zaměřují na neurobiologii, jiní se soustředili hormony, další preferují geny, někteří zase kladou na první místo výchovu či další vlivy prostředí, které na nás přímo či zprostředkovaně působí už od okamžiku početí. Všechno jsou to ale jen škatulky, které společně tvoří jediný celek. Ten ve své monumentální knize rozplétá americký biolog Robert Sapolsky, jenž čtenáři představuje původ našeho chování od prvních sekund, v nichž hraje hlavní roli aktivita různých oblastí mozku, přes hodiny až dny, kdy jsou stěžejní hormony, až k tisícům a milionům let, během nichž naše chování formovala evoluce. Autor se však neomezuje jen na holý biologický popis a dokládá, že na naše chování působí nespočet faktorů, o nichž často nemáme ani tušení a jejichž prostřednictvím lze naší zdánlivou racionalitou snadno manipulovat, což má často tragické důsledky. Pokud si ale naše slabosti i přednosti uvědomíme, můžeme se alespoň pokusit jednat správně, byť to leckdy nebývá vůbec snadné.