Dokořán strana 51 z 78

Ve své knize Fyzika nemožného se Michio Kaku zamýšlel nad tím, kde jsou hranice technického pokroku, kde stále se zlepšující technologie narazí na nepřekročitelnou hradbu fyzikálních zákonů. Ve Fyzice budoucnosti na tento koncept navazuje a snaží se odhadnout, kam až povede vědecký a technologický pokrok v 21. století. Daří se mu to díky jeho rozhledu a znalosti nejnovějšího vývoje v různých vědeckých a technických oborech. Svou knihu rozdělil na několik tematických okruhů a v každé kapitole rozebírá, kam až vývoj v dané oblasti pokročí v blízké budoucnosti, v polovině století a kolem roku 2100. Mezi tyto oblasti patří robotika a umělá inteligence, nanotechnologie, medicína nebo osud lidské civilizace jako takové. Jeho výklad fascinuje o to víc, že některé z technologických inovací, o kterých Kaku píše, se odehrávají právě dnes a doslova před našima očima: Kaku například považuje za samozřejmé, že dřív nebo později nám připojení na internet zajistí speciální brýle, nebo dokonce kontaktní čočky - a právě ve dnech, kdy byl dokončen překlad jeho knihy do češtiny, se objevila zpráva, že takové brýle vyvinula firma Google a veřejně je testuje.

Sestavování a luštění šifer je tisíce let trvajícím příběhem boje mezi tvůrci šifer a jejich luštiteli, příběhem intelektuální bitvy, jež měla a má hluboký dopad na světové dějiny. Kódy stojí v pozadí mnoha historických mezníků, někdy rozhodovaly o výsledcích bitev, jindy zapříčinily smrt korunovaných hlav. V době, kdy se informace stává stále cennější komoditou a kdy komunikační revoluce změnila podobu společnosti, hraje šifrování v každodenním životě stále důležitější roli. Singhova kniha mapuje historii šifrování i současný stav kryptologie a poutavou formou zpracovává klíčová témata tohoto oboru. Společně s autorem se můžeme zamyslet, nakolik bezpečná je internetová komunikace bez silného šifrování, kterou lze snadno odposlouchávat. S tím souvisí stále ostřejší rozpor mezi potřebou chránit soukromí občana a požadavkem státu toto soukromí narušovat v zájmu národní bezpečnosti. Existuje nějaký kompromis?

Americký archeolog, antropolog a historik Joseph A. Tainter se ve své nejznámější práci zabývá otázkou, proč se v minulosti zhroutily mnohé říše, státní útvary či jiné složité organizační formy lidské společnosti. Nejprve uvádí téměř dvě desítky případů kolapsu a podává přehled teorií, jejichž prostřednictvím se během uplynulých dvou tisíc let kolapsy vysvětlovaly. Poté vytváří vlastní, široce aplikovatelnou teorii kolapsů (kolapsy jsou v ní vysvětleny poklesem mezních výnosů investic do složitosti). Prostřednictvím detailních studií kolapsu římské a mayské říše a americké kultury Chaco pak ověřuje platnost svého modelu a objasňuje fungování dezintegračních procesů. V závěrečné kapitole se zamýšlí nad tím, zdali kolaps nehrozí také současné společnosti, což je jedna z otázek, které člověka jedenadvacátého století znepokojují.

Tom Holland ve své nejnovější knize kreslí na širokém plátně obraz křesťanství coby nejtrvalejšího a nejvlivnějšího odkazu antiky, na kterém je vystavěn celý západní svět. Ukazuje, že klíčové koncepty jako sekularismus, liberalismus, věda, rovnost lidí, lidská práva, a dokonce i ateismus mají hluboké kořeny v křesťanství - zvláštní víře v to, že jedna z mnoha obětí ukřižování, tedy trestu určeného otrokům, má být uctívána jako bůh. Všechny tyto západní koncepty mají přitom s křesťanstvím společné zejména osobování si nároku na univerzální platnost, přestože jsou plodem jedné, zcela konkrétní společnosti. Hollandova kniha zkoumá, proč má křesťanství od antických počátků přes středověk až po současnost tak podvratnou a revoluční povahu, a ukazuje, jak tato víra i v dnešní stále skeptičtější společnosti dál hluboce poznamenává mnoho našich postojů a instinktů.

Tato kniha představuje „to nejlepší z Václava Cílka“. Jde o výbor, který mapuje dvacetiletou spolupráci jednoho z našich nejúspěšnějších esejistů s nakladatelstvím Dokořán – od jeho prvotiny Krajiny vnitřní a vnější (2002), která se stala bestsellerem, až k dosud poslední autorské knize esejů Jak přejít řeku (2020). Cílem bylo nejen vzdát autorovi zasloužený hold, ale zejména přiblížit jeho tvorbu novým čtenářům. Eseje jsou uspořádány do pěti tematických oddílů, jež mají představit hlavní oblasti, které prostupují Cílkovým dílem: krajina jako celek; genius loci konkrétních míst; setkávání s lidmi, zvířaty i bájnými bytostmi; popis současného světa s jeho problémy a obav, kam se to řítíme; a nakonec texty o tom, jak z toho ven, které dávají naději. Autor pro knihu Přijít za svítání vybral ilustrace Evy Brodské a Bohuslava Reynka a fotografie Hany Rysové. Jak píše Cílkův oblíbený Jorge Borges: není ani tak důležité číst další knihy, jako se vracet k těm, které jsme již četli.

Smrt má ráda poezii je prvním Klímovým románem, v němž vystupuje hrdina Miroslav Nedbal, matematik z Karlovy univerzity, jenž nepřímo – a často jakoby proti své vůli – řeší kriminální případy, do nichž ho osud zaplete. Jednoho říjnového rána je nalezen přední teoretický fyzik Vladimír Lamač mrtev pod oknem svého pokoje v zámku sloužícím jako vědecké středisko Akademie věd. Jde o sebevraždu? Nešťastnou náhodu? Vraždu? Hraje v jeho smrti roli neznámá žena, jejíž existenci předpovídá Nedbalův přítel novinář Pavlíček? Ve snaze blýsknout se před svou posluchačkou, do níž je nepříliš šťastně zamilován, se Nedbal nechá vmanipulovat do řešení záhadné Lamačovy smrti. Smrt má ráda poezii je klasickou detektivkou splňující pravidla anglické detektivní školy, ale je i humoristickým románem a zasvěceným líčením vědecké práce nejen v období reálného socialismu.

Veškerý komplexní pozemský život má společného předka: buňku, která během 4 miliard let vznikla pouze jednou, a to z jednoduchých bakteriálních předchůdců. Byla to mimořádná náhoda, anebo ostatní "experimenty" v evoluci komplexity selhaly? V samém srdci biologie tak zeje černá díra. Řečeno bez obalu: netušíme, proč se život vyvíjel tak podivně, jak se vyvíjel, a proč jsou buňky poháněné tak zvláštním způsobem. Na obě otázky se snaží odpovědět kniha Nicka Lanea, která načrtne přesvědčivý scénář proměny jednoduchých buněk v buňky komplexní s jejich charakteristickými vlastnostmi, doprovozený nezbytným vysvětlením biochemických základů fungování živých buněk a miliardy let vzdáleného zrodu života v těsné blízkosti hydrotermálních průduchů.

Když Bill Browder odkryl v Rusku daňový podvod v hodnotě 230 milionů dolarů, dostal se do víru událostí, které z něj udělaly jednoho z hlavních nepřátel Kremlu. Po násilné smrti jeho právníka Sergeje Magnitského v moskevském vězení se vzdal kariéry investora a začal naplno usilovat o potrestání osob zodpovědných za přítelovu smrt. Přišel proto s návrhem takzvaného Magnitského zákona, který by umožnil vládám zasáhnout proti zkorumpovaným činitelům kdekoliv na světě. Putinův režim ihned zahájil protiúder. Pronásledoval Browdera po Evropě i v USA a usiloval o jeho vydání do Ruska, kde by ho nejspíš potkal osud Magnitského. Vynaložil rovněž desítky milionů dolarů, aby jej poškodil u amerických a britských soudů. Browderův příběh připomíná politický thriller, popisuje však skutečné události, které jsou mrazivou výpovědí o fungování putinovské kleptokracie.