Dokořán strana 50 z 91

Impresionistické vzpomínky rockové zpěvačky Patti Smith na dětství strávené na východě USA se volně prolínají s momenty tvorby v dospělejším věku a se snovými vizemi a představami, kterými se autorka nechává unášet. A čtenář se může nechat unášet s ní... Sbírání vlny (The Woolgathering) vyšlo poprvé v roce 1992 v nakladatelství Hanuman Books, český překlad vychází z doplněného a ilustrovaného vydání z roku 2011.

Vědci se v poslední době snaží vysvětlit jeden mimořádně matoucí rys našeho vesmíru: jen čtyři procenta kosmu jsou tvořena hmotou, ze které se skládáme i my, naše knihy, každá planeta a hvězda. O zbytku nevíme vůbec nic. Richard Panek ve své knize líčí, jak vlastně vědci k tomuto závěru došli. Poutavě, názorně a do detailů vypráví o snaze nalézt "temnou" hmotu i ještě podivnější substanci zvanou temná energie. "Richard Panek napsal dobrodružný příběh pro moderní dobu, o soudobých výzkumnících, kteří se vydávají do hlubin kosmu, avšak ne v kosmických lodích, ale prostřednictvím teleskopů a družic. A stejně jako ve starých dobrodružných knihách najdeme i tady vizionáře, hrdiny, mecenáše a možná i nějaké ty piráty. Podmanivá kniha." - Lee Smolin, autor knih Tři cesty ke kvantové gravitaci a Potíže s fyzikou.

Druhý román Martina Walkera odehrávající se v idylickém městečku jihozápadní Francie vyhlášeném vínem, pohodou a dobrým jídlem navazuje na neuvěřitelný úspěch prvotiny Bruno, Chef de Police. Dvě události otřesou městečkem St Denis: žhář zapálí tajné pokusné pole geneticky modifikovaných plodin a bohatá kalifornská firma nabízí skoupit stovky hektarů země a přeměnit tradiční místní vinařství v moderní velkovýrobu. Policejní šéf Bruno Courr?ges musí nalézt odpovědi na řadu otázek: Založili oheň militantní ekologové? Představuje investice obřího kalifornského vinařství pro město prosperitu, nebo hrozbu? A když zemře jeden z mladíků, který stál kalifornské firmě v cestě, jde o otázku nejdůležitější: Byl zavražděn?

John Powell dovede vyložit hudební akustiku i těm, kdo ve fyzice i v muzice plavou nebo ještě ani nesmočili prst. Vtipně zapojuje příklady z fotbalu, silničního provozu a závodního stravování, aby vysvětlil, jak vzniká v rozličných nástrojích tón a co nám dělá v uších a v hlavě, které noty a které vlny souznějí a proč, k čemu jsou stupnice a tóniny, co dělá skladatel a kterak jsme se v hudbě dostali tam, kde jsme, když muzikanti neposlouchají fyziky a fyzici muzikanty, natož aby se ti nebo oni radili s experimentálními psychology. Autor ovšem poslouchal tyhle všechny a to, co si od nich vzal, úhledně zabalil do své knížky.

Krátká zpráva o dlouhých minutách je autorská kniha kreslířky, malířky a ilustrátorky Heleny Wernischové. Na jejím díle je patrné, že je v její mysli, tak jako u všech rozených ilustrátorů, spojené centrum slova s centrem linie. Většina umělců toto propojení moc ráda nemá, připadá jim příliš „rozpovídané“, ale je to vlastně jen jiný druh umění. Pokud je tím textem, který uvádí ruku v pohyb, poezie nebo něco jí podobného, pak se ruka často chvěje, jako by se vibrace v mysli převáděla do seismogramu čáry. Známe to například od Marka Chagalla, Alfreda Kubina, Edwarda Goreye, Bohuslava Reynka či Vlastimila Rady. U Heleny Wernischové však ruku rozechvívá jen text určitého druhu – musí to být text silný a působivý a musí stát na druhé straně brodu na samém okraji temných lesů. Útržky právě takových textů a výtvarné světy, které v autorce evokovaly, přináší Krátká zpráva o dlouhých minutách.

V této vzpomínkové knize rekapituluje generál Zachariáš svou vojenskou kariéru od velitele čety až po nejvyšší velitelské funkce. Podrobně popisuje náplň vojenského života, strukturu ČSLA a její změny od 50. do 80. let, otevřeně vzpomíná na své studium na moskevské vojenské akademii či na vztahy mezi nejvyššími vojenskými funkcionáři. V listopadu 1989, už jako velitel Západního vojenského okruhu, stál před největším dilematem svého života. Jaký postoj zaujmout k návrhům na použití československé armády proti demonstrantům? I když ÚV KSČ odmítl variantu vojenského zásahu, kterou navrhoval ministr obrany Václavík, tlak části špiček československé armády na použití síly neskončil. Generál Zachariáš byl ale již rozhodnut. Ujistil zástupce Občanského fóra, že armáda pod jeho velením nezasáhne. A po zformování nové vlády v prosinci 1989 navrhl na kolegiu nového ministra obrany Vacka odpolitizování armády. V závěrečných kapitolách se pak autor zabývá koncem své vojenské kariéry i obecnějšími otázkami operačního plánování ČSLA.

Vědci se v poslední době snaží vysvětlit jeden mimořádně matoucí rys našeho vesmíru: jen čtyři procenta kosmu jsou tvořena hmotou, ze které se skládáme i my, naše knihy, každá planeta a hvězda. O zbytku nevíme vůbec nic. Richard Panek ve své knize líčí, jak vlastně vědci k tomuto závěru došli. Poutavě, názorně a do detailů vypráví o snaze nalézt "temnou" hmotu i ještě podivnější substanci zvanou temná energie. "Richard Panek napsal dobrodružný příběh pro moderní dobu, o soudobých výzkumnících, kteří se vydávají do hlubin kosmu, avšak ne v kosmických lodích, ale prostřednictvím teleskopů a družic. A stejně jako ve starých dobrodružných knihách najdeme i tady vizionáře, hrdiny, mecenáše a možná i nějaké ty piráty. Podmanivá kniha." - Lee Smolin, autor knih Tři cesty ke kvantové gravitaci a Potíže s fyzikou.

V této vzpomínkové knize rekapituluje generál Zachariáš svou vojenskou kariéru od velitele čety až po nejvyšší velitelské funkce. Podrobně popisuje náplň vojenského života, strukturu ČSLA a její změny od 50. do 80. let, otevřeně vzpomíná na své studium na moskevské vojenské akademii či na vztahy mezi nejvyššími vojenskými funkcionáři. V listopadu 1989, už jako velitel Západního vojenského okruhu, stál před největším dilematem svého života. Jaký postoj zaujmout k návrhům na použití československé armády proti demonstrantům? I když ÚV KSČ odmítl variantu vojenského zásahu, kterou navrhoval ministr obrany Václavík, tlak části špiček československé armády na použití síly neskončil. Generál Zachariáš byl ale již rozhodnut. Ujistil zástupce Občanského fóra, že armáda pod jeho velením nezasáhne. A po zformování nové vlády v prosinci 1989 navrhl na kolegiu nového ministra obrany Vacka odpolitizování armády. V závěrečných kapitolách se pak autor zabývá koncem své vojenské kariéry i obecnějšími otázkami operačního plánování ČSLA.

Krátká zpráva o dlouhých minutách je autorská kniha kreslířky, malířky a ilustrátorky Heleny Wernischové. Na jejím díle je patrné, že je v její mysli, tak jako u všech rozených ilustrátorů, spojené centrum slova s centrem linie. Většina umělců toto propojení moc ráda nemá, připadá jim příliš „rozpovídané“, ale je to vlastně jen jiný druh umění. Pokud je tím textem, který uvádí ruku v pohyb, poezie nebo něco jí podobného, pak se ruka často chvěje, jako by se vibrace v mysli převáděla do seismogramu čáry. Známe to například od Marka Chagalla, Alfreda Kubina, Edwarda Goreye, Bohuslava Reynka či Vlastimila Rady. U Heleny Wernischové však ruku rozechvívá jen text určitého druhu – musí to být text silný a působivý a musí stát na druhé straně brodu na samém okraji temných lesů. Útržky právě takových textů a výtvarné světy, které v autorce evokovaly, přináší Krátká zpráva o dlouhých minutách.

Druhý román Martina Walkera odehrávající se v idylickém městečku jihozápadní Francie vyhlášeném vínem, pohodou a dobrým jídlem navazuje na neuvěřitelný úspěch prvotiny Bruno, Chef de Police. Dvě události otřesou městečkem St Denis: žhář zapálí tajné pokusné pole geneticky modifikovaných plodin a bohatá kalifornská firma nabízí skoupit stovky hektarů země a přeměnit tradiční místní vinařství v moderní velkovýrobu. Policejní šéf Bruno Courr?ges musí nalézt odpovědi na řadu otázek: Založili oheň militantní ekologové? Představuje investice obřího kalifornského vinařství pro město prosperitu, nebo hrozbu? A když zemře jeden z mladíků, který stál kalifornské firmě v cestě, jde o otázku nejdůležitější: Byl zavražděn?

Předkládaná historická studie seznamuje českého čtenáře s dosud málo probádanou problematikou - se vznikem a zformováním řecké emigrace v Československu. Soustřeďuje se především na sledování politického života emigrace, jež byla úzce spjata s Komunistickou stranou Řecka. Zvláštní důraz je pak v publikaci kladen na otázku zformování identity emigrantů v souvislosti s dopady dvou rozštěpení řeckých komunistů v době destalinizace a následně v době Pražského jara. Jednotlivá témata, např. otázka repatriace řeckých emigrantů, jsou přitom zkoumána v politické a socio-kulturní rovině v kontextu politického vývoje v Řecku a v Československu.

Po odchodu do opozice po volbách v roce 1969 vytvořila německá křesťansko-demokratická strana CDU programovou komisi, v jejímž čele stanul mladý zemský premiér Helmut Kohl. Svou reformní rétorikou zapadal předložený návrh nového programu do atmosféry počátku 70. let. Odklon od některých dogmat dosavadní politiky CDU však vyděsil její konzervativní křídlo, které stále ještě bylo dost silné na to, aby mohlo reformní vyznění návrhu oslabit. Tento odvážný pokus o modernizaci programu byl projevem generační výměny ve straně, jež byla urychlena odchodem z vlády. Pod vedením předního představitele nastupující generace Kohla dostala prostor řada mladých talentovaných politiků. Když později v roce 1972 jednoznačná prohra ve volbách a volba Kohla do čela strany otevřely cestu pro důslednou reformu strany, stali se mnozí z nich předními tvářemi CDU. Vychází ve spolupráci s UK FSV.

Sovětská šachová škola je pojem, který v minulém století daleko překročil okruh aktivních hráčů a stal se dokonce jednou ze zbraní studené války. Už méně se ale ví, že kořeny tohoto fenoménu leží v období tuhého stalinismu, kdy i královská hra našla svého prvního "stachanovce", Michaila Mojsejeviče Botvinnika, později přezdívaného "patriarcha sovětského šachu". Předkládaná práce popisuje jeho cestu k titulu mistra světa lemovanou podporou takových osobností, jako byl prokurátor Krylenko, ale také častými spory s ÚV KSSS i šachovými funkcionáři. Čtenář se v ní například dozví, co znamenal "formalismus v šachové skladbě" nebo jak se údajně liší "židovský a árijský šach". A také to, že Botvinnik využíval své nezpochybnitelné autority nejen k vlastnímu prospěchu, ale i k neúspěšné snaze ovlivnit politické a ekonomické směřování své země.

Rakousko se v letech 1998 a 2006 ujalo předsednictví v Radě Evropské unie, které pro daný stát představuje zátěžovou zkoušku hned na několika úrovních. Konkrétně se jedná o test integrační zralosti, evropské politiky, diplomatických schopností a personálních (úřednických) a organizačních kapacit daného státu. Zatímco v roce 1998 převzalo Rakousko předsednictví pouhého tři a půl roku po svém vstupu do Evropské unie, tedy v pozici spíše nezkušeného a evropskými politikami neprotřelého členského státu, tak v roce 2006 již mohlo těžit ze zkušeností nabytých během desetiletého členství v Unii a předsednictví v Radě v roce 1998. Odpověď na otázku, jak si v tomto kontextu vedlo, a to jako neutrální evropský stát spíše menší rozlohy, který je znám rezervovanějším postojem k rozšiřovací unijní politice, zásadní to otázce integračního procesu během obou let, a současně slabší veřejnou podporu k členství v Unii, je hlavním záměrem předložené publikace.

Publikace přináší čtenářům charakteristiku západoněmecké politiky vůči Sovětskému svazu, NDR a dalším komunistickým státům východní Evropy v první polovině 60. let 20. století. Neomezuje se na pouhé zaznamenání oficiálních postojů spolkové vlády, věnuje se jednotlivě všem parlamentním politickým stranám (tedy CDU/CSU, FDP i SPD) a v závěru pak jejich postoje srovnává. Autorka se navíc problematiku přístupu jednotlivých politických stran ke vztahům mezi Západem a Východem v době studené války snaží představit jako proces utváření kolektivních názorů, které se neustále vyvíjejí a reagují na změny ve světové i domácí politice. Důkladné analýze je podrobena doba vlády spolkového kancléře Ludwiga Erharda (léta 1963-1966), práce je ovšem zasazena do celkového kontextu dějin Spolkové republiky Německo.

Michael Lewis je výjimečně nadaný vypravěč, který dokáže psát vtipně a napínavě i o tématech jako evropská dluhová krize, Mezinárodní měnový fond nebo Evropská centrální banka. Ve své knize Bumerang vezme na vzrušující cestu kolem světa postiženého ekonomickou krizí i čtenáře, který v životě nenahlédl ani do finanční rubriky svých oblíbených novin. Při tom mu ukáže, jak irské banky potopily svou zemi, jak řecký stát potopil své banky, jak se Islanďané chtěli překvalifikovat z rybářů na finanční kouzelníky a jak nakonec vyhráli zase Němci. V prvním plánu knihy není hluboká analýza prožitého finančního traumatu, ale jen čtivé a jiskřivou formou podané vyprávění o tom, co se stane, když nás tsunami laciných peněz a úvěrů zbaví přirozené opatrnosti a pustí z řetězu chamtivost a pošetilost, která s v menší či větší míře skrývá v každém z nás. Ve druhém plánu se však dozvíme o podstatě krize více než z tisícistránkových akademických prací – autor má s finančními trhy mnoho intimních zkušeností, mimo jiné si ještě v mládí vydělal obchodováním s dluhopisy slušné jmění v legendární firmě Salomon Brothers.