Dokořán strana 46 z 78

Dvanáctiletý Robert nesnáší svého učitele matematiky, protože ten nechává své žáky řešit nudné úlohy a ještě ke všemu jim zakazuje používat kalkulačku. Ale potom Robert potká ve snu Číselného čerta, který jako zázrakem vzbudí jeho zájem o tento předmět. Představí mu s vtipem a šarmem svět, ve kterém čísla mohou fascinovat a udivovat a ve kterém matematika není tak bezútěšná, jak si mnozí z nás myslí. Číselný čert zkrátka ví, jak matematiku zjednodušit přímo ďábelsky.

Jaký je rozdíl mezi vlastním a vrženým stínem? Proč jsou stíny v západním umění tak důležité? Vidíme namísto skutečných předmětů pouze jejich stíny, jak tvrdil Platon? V této krásné knížce nás kunsthistorik William Vaughan provede dějinami stínů, od jejich role ve výtvarném umění až po jejich spojitost se smrtí a podvědomím. Připravte se na to, že po přečtení se možná už nikdy nebudete na svět dívat stejným způsobem!

Jaký je rozdíl mezi duchem a démonem? Jak rozeznáte dobrého džina od zlého? Kde hledat přízraky či mantikory? Co říkal Hérodotos o vlkodlacích? V této zábavné knížečce prozkoumává televizní producentka a mytozooložka Tam O?Malleyová roztodivný svět mytologických zvířat, od vil zvěstujících smrt přes harpyje, gryfy až k upírům. Dodnes na nás tyto bytosti působí uhrančivě a ožívají v knihách, na plátně i v naší představivosti.

Nová kniha známého britského zoologa a popularizátora vědy navazuje na bestsellery Racionální optimista a Evoluce všeho, v nichž líčí cestu lidstva od doby kamenné k současné prosperitě. Základním faktorem na této cestě jsou inovace, záhadný a nedoceňovaný proces, který vskrytu formuje historii lidské civilizace a je obdobou biologické evoluce. Inovace se zásadně liší od vynálezů, protože při nich nevzniká něco zcela nového, ale již existující vynálezy a myšlenky se přetvářejí ve spolehlivé, prakticky upotřebitelné a masově dostupné věci. Jde o postupný, nepředvídatelný, zdola poháněný proces, který často provází šťastná náhoda. Inovace také nejsou dílem jednotlivců, ale plodem spolupráce a výměny myšlenek mnoha lidí. V řadě příběhů se seznámíme s inovacemi od vzniku zemědělství přes parní stroj a očkování až po sociální média a sdílenou ekonomiku. Vůbec první a nejdůležitější inovací je však z hlediska planety Země vznik života samotného. Vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Argo.

Dost už bylo paniky kolem hurikánů, požárů a mizejících ledovců, říká dánský autor Bjorn Lomborg ve své poslední knize Falešný poplach. Média, aktivisté i politici se shodují na tomtéž alarmujícím poselství, totiž že změna klimatu ničí planetu a my proti ní musíme podniknout drastické kroky. Ke změně klimatu podle autora sice skutečně dochází, není to ale žádná apokalyptická hrozba, k jejímuž odvrácení bude nutné snížit životní úroveň, zdražit základní potřeby a energie, což pocítí především obyčejní lidé. Stačí vzít rozum do hrsti a spočítat si přínosy a náklady, abychom našli řešení, které nezruinuje naši civilizaci a umožní lidstvu přežít. Kniha ukazuje, že takřka všechno, co o klimatické změně slyšíme, je mylné či přímo vylhané. Kromě toho však autor také navrhuje konkrétní kroky, které povedou ke světu mnohem lepšímu pro nás všechny, byť by byl o něco teplejší než dnes.

V další knize Witolda Szabłowského najdete nezvyklý příběh posledních bulharských medvědářů a jejich cvičených medvědů, kterým sundali řetězy a učí je žít volně, bez drilu. Autor nachází překvapivou paralelu mezi osudem zvířat a vývojem postkomunistických zemí východního bloku. Pomocí metafory nám ukazuje, jak složitá může být cesta ke svobodě pro společnost, která žila dlouhá léta za železnou oponou, a jak nelehké je pro mnohé vyrovnat se s novou realitou. Také v reportážích z Kuby, Polska, Albánie, Srbska, Kosova, Řecka, Ukrajiny, Estonska a Gruzie autor zjišťuje, že je někdy lehčí změnit režim než mentalitu lidí. Při cestách za svými hrdiny například zkoumá v Kosovu reakci obyvatel na čerstvě nabytou nezávislost, na Kubě naslouchá místním, jak se obávají o život Fidela Castra, ve Stalinově muzeu v Gori zas průvodkyním, které vůdce dodnes adorují, zkoumá vztah Ukrajinců k možnému vstupu do Evropské unie, na londýnském nádraží nocuje s polskou bezdomovkyní, hledá rozpadající se albánské bunkry, se srbskou cestovkou se vydává po stopách Radovana Karadžiće… Zdá se, že v jeho příbězích, v nichž nechybí absurdita a černý humor, jsme všichni tančícími medvědy, kterým svoboda přináší úlevu, ale současně také nejistotu a bolest.

Příběh fyziky je komplikovaný a dobrodružný. Po staletí se fyzikové noří stále hloub do tajemství přírody, vyvíjejí nové přístroje, které pomáhají některá tajemství rozluštit a jindy zas vedou k objevení nových záhad. Ve dvacátém století se tento příběh nesmírně zrychlil. Vědci pronikli do hlubin vesmíru i k subatomárním stavebním prvkům hmoty. Definovali, jaké síly vládnou mikrokosmu i makrokosmu, a ukázali, jak se jedna odvozuje z druhé. Pak ale narazili na záhadu, která až dosud všem pokusům o objasnění vzdoruje: jak sjednotit gravitační sílu s jadernými interakcemi a elektromagnetismem? Fyzikové už dlouho rozpracovávají tzv. teorii strun, která by snad mohla být cestou k definitivnímu sjednocení. Vznik, vývoj, půvab i úskalí této teorie srozumitelně vysvětluje Michio Kaku, známý fyzik a popularizátor vědy, ve spolupráci s novinářkou Jennifer Thompsonovou.

Data, grafy a analýzy nás dennodenně obklopují a narážíme na ně v médiích i při hospodských debatách. Statistiky nám slouží jako nepostradatelná opora při orientaci ve světě, a přece je čím dál víc zpochybňujeme. Když se však čísla dostanou do povolaných rukou, umějí změnit svět k lepšímu. Navzdory tomu, co se mezi lidmi traduje, nejsou dobří statistikové žádní podfukáři. Nešíří kouřovou clonu, ale naopak odkrývají nové obzory. Kvalitní statistické údaje pro nás znamenají totéž co pro hvězdáře dalekohled, pro bakteriologa mikroskop nebo pro radiologa rentgen. Pokud se jim otevřeme, odhalí ve světě kolem nás to, co bychom jinak přehlíželi. Tim Harford v knize Jak číst čísla vychází z praktických zkušeností ekonoma a zároveň moderátora rozhlasového pořadu BBC More or Less. Sestupuje s námi do hlubin dezinformací, mlžení i podezřelých výzkumných postupů a nachází v nich drahocenná data a analýzy, pro které stojí za to se čísly zaobírat.

Vývoj umělé inteligence (AI) směřuje k vytváření strojů, které zvládají stále větší díl kognitivních činností odkazujících k uvažování a rozhodování, které dosud spojujeme výhradně s člověkem. Tento vývoj může být ještě dlouhý, neměli bychom však nabývat dojmu, že cíle, ke kterým směřuje, jsou nedosažitelné. Stroje, v jejichž činnosti budou inteligentní rysy a schopnosti zvládnuty, mohou hrozivým způsobem ovládnout rozhodování v reálném světě a sledovat vlastní cíle vyplývající z jejich programového vybavení i z jejich užití pro ovládání a manipulování společnosti. Potenciálním nebezpečím není jen AI destruující lidskou společnost, ale zejména taková AI, kterou navíc nebude možné vypnout bez ohledu na to, že užitek, který sleduje, přestal být člověku prospěšný a člověkem ovladatelný. Stuart Russel, autor jedné z nejvlivnějších dnes užívaných učebnic AI, přichází v této knize s konceptem „doložitelně prospěšné“ AI, o jejíž algoritmech bude možné matematicky dokázat, že sledují cíle prospěšné jejich lidským uživatelům.

V čase rychlých a naléhavých změn ve společnosti postižené pandemií covidu a sociálními, klimatickými či geopolitickými krizemi se často zapomíná na vnitřní psychické klima člověka. Tato kniha je příručkou, která má v dnešní turbulentní době inspirovat k péči o sebe a komunitu jako celek a poskytnout návod, jak dosáhnout duševní rovnováhy. Představuje témata praktického charakteru, jako jsou metody zklidnění mysli, práce se vztekem, mindfulness technika, způsoby nenásilné komunikace či rozvoj zdánlivě profánních věcí jako uskromnění, vděčnost a odpuštění. Věnuje se také problému přehnaného tlaku na výkon, který tvoří jádro moderní nesvobody a vnitřní nepohody, přílišnému perfekcionismu a neustálé honbě za materiálním bohatstvím a snaží se nabídnout řešení, jak se z těchto pocitů vymanit a žít život naplno, ale svobodně. Svůj pohled erudované psychiatričky a psychoterapeutky doplňuje autorka výzkumy z oblasti medicíny a kognitivních věd směřujícími k pochopení, jaké chování má reálný efekt na zlepšení kvality života a soužití mezi lidmi.

Ještě před stoletím si byli vědci jisti, že věci, kterými dnes člověk běžně disponuje, jako třeba laser, televize či atomová bomba, jsou fyzikálně neuskutečnitelné. Kaku ve své knize ukazuje, jak lze optiky a elektromagnetismu využít k simulaci neviditelnosti; jak zdokonalení magnetické rezonance možná pomůže číst lidské myšlenky; jak využití supravodičů, nanotechnologií a elektrického pole třeba člověku umožní vyslat za hranice zemské atmosféry ne raketu, ale výtah, jak o tom psal A. C. Clarke. Podrobně probírá arzenál motivů typických pro žánr science-fiction a analyzuje jejich případnou uskutečnitelnost. Ať je řeč o paprscích smrti, cestách časem či antigravitaci, nic z toho nezavrhuje, ale pečlivě rozebírá a zdánlivé nemožnosti dělí do tří skupin: nemožnosti prvého řádu, uskutečnitelné v dohledné budoucnosti; nemožnosti druhého řádu, k jejichž uskutečnění by bylo třeba sil, jaké naše civilizace nemá k dispozici; a nemožnosti třetího řádu, které pravděpodobně kolidují s fyzikálními zákony.

Zkušený popularizátor vědy Michio Kaku vykresluje ve své knize Paralelní světy fascinující a pozoruhodný obraz vesmíru, jak jej předkládá moderní fyzika. Soustředí se na kosmologii, vědní obor, u jehož kolébky stály takové osobnosti jako Galilei, Koperník, Kepler a který se nepřestává vyvíjet dodnes. Předkládá historii zkoumání vesmíru, nejprve za pomoci optických dalekohledů, později s využitím stále výkonnějších a rafinovanějších přístrojů, které nám umožnily formulovat teorie o počátku, rozsahu i konečném osudu vesmíru i objevovat nové typy vesmírných objektů. Zejména se soustředí na možnost existence mnoha koexistujících paralelních vesmírů a možnost jejich propojení. Klade si i otázku, zda bude lidstvo v daleké budoucnosti tak vyspělé, aby se pokusilo o přesídlení do některého z paralelních vesmírů, pokud ten náš přestane být příznivý životu.

Východiskem textu na pomezí reportáže, eseje a odborného pojednání je otázka, co by se dělo, kdyby lidé v jednu chvíli zmizeli z povrchu Země. Tedy všichni lidé. Důvod spekulace je sice nevyřčený, ale zřejmý: teprve když si nás odmyslíme a představíme si, co bude dál, odkryje se náš současný, přítomný vliv. Umožní nám to uvědomit si, které naše zásahy do životního prostředí budou viditelné, dokud bude existovat nějaký svět, ve kterém je bude možné zaznamenat. A naopak které z našich nadčasových děl příroda bezděčně smaže, takže se nikdy nikdo nedoví, že jsme se jimi svého času honosili. V neposlední řadě umožňuje nepravděpodobná, ale přesto nikoli nemožná počáteční podmínka autorovi předvést, kolik každodenní, nenápadné a současně brutální lopoty stálo a stojí naši civilizaci, aby své pozice vůči přírodě obhájila.