Filosofia strana 15 z 22

Britský sociální teoretik R. Fine ve své studii navazuje na Kanta, Hegela, Hannah Arendtovou a další autory a nabízí originální rozbor pojetí kosmopolitního uspořádání, které je výzvou pro všechny badatele zabývající se problémy a řešeními současného světového řádu.

Machiavelli se vrací do soudobé politické teorie v dalším převleku. Kniha Machiavelli mezi republikanismem a demokracií je inspirována polemikou o povaze moderní liberální demokracie, která je v angloamerickém prostředí již delší dobu vedena pod hlavičkou republikanismu, ale v domácím prostředí je téměř neznámá. Republikanismus a demokracie v ní představují ideovou výzvu liberalismu a k překvapení mnohých je Machiavelli současným hrdinou této diskuse. Kniha tuto polemiku přibližuje ve třech krocích, nejprve pojednává o machiavelovskému republikanismu, poté o obraně lidu, kterou z něho lze vyčíst, a nakonec o republikanismu v mezinárodních vztazích.

Kniha zkoumá význam současné ekologické krize pro filosofii a význam filosofie pro překonání ekologické krize. Autor knihy dokládá, že filosofie životního prostředí může objevovat nové životní možnosti, může ukazovat, co znamená používat vlastní rozum bez cizího vedení v době globální ekologické krize. Může vzbuzovat a posilovat odvahu k svéprávnosti především svou otevřeností k mnohosti a k rozmanitosti filosofických interpretací současné ekologické krize.

Kniha se věnuje úloze kazatelství v tzv. českém reformním hnutí v období zahrnujícím přibližně roky 1360 až 1420. Sleduje metody používané pro výklad a šíření božího slova a jejich význam pro formulaci reformního programu. Na příkladu latinských univerzitních kázání mistra Jakoubka ze Stříbra zkoumá konstrukci kazatelského textu a pracovní nástroje používané husitskými mistry při výkladu Bible.

Kniha se zabývá kritikou sociálního, politického a kulturního zneuznání v současné době a analyzuje, jakým způsobem lidé usilují o spravedlnost. Autor ukazuje nedostatky liberální teorie a systematickým způsobem formuluje svoji vlastní alternativní, kritickou teorii společnosti a politiky. Kniha osloví především zájemce o filosofii, politologii, sociologii a globální studia.

V čtivém převyprávění propojených příběhů české totožnosti a české filosofie v posledních dvou staletích hledá autor odpověď na stále aktuální otázky: "Co to znamená být Čech?" a "Má to vůbec ještě nějaký smysl?"

Společným jmenovatelem jednotlivých příspěvků je přesvědčení sdílené jejich autory – mezi něž se řadí čelní představitelé domácí i mezinárodní filosofické scény (S. Rinofner-Kreidl, R. Rollinger, E. Kohák, I. Blecha, K. Novotný) –, že Husserlovo myšlení představuje i dnes, na začátku 21. století, významný inspirační zdroj a výzvu k seriózní filosofické konfrontaci. Vnějším podnětem, který dal vzniknout tomuto svazku, byla mezinárodní konference Geburt der Phänomenologie – Edmund Husserl zu Ehren, která se konala ve dnech 11-12.1.2010 na půdě Rakouského kulturního fóra v Praze.

Kniha pojednává o problematice vztahu mezi intersubjektivitou a individualitou na poli jazyka. Výchozím kontextem je konfrontace filosofie Ludwiga Wittgensteina s Husserlovou a Heideggerovou fenomenologií.

Kniha představuje průřez hlavními tématy logické analýzy přirozeného jazyka. Uvádí čtenáře do logických jazyků, které jsou k analytickým účelům používány a do metodických postupů spjatých s jejich aplikací na konkrétní problémy. První kapitola je věnována analýze větných spojek. Druhá ukazuje možnosti analýzy ‘kvantifikovaných’ jazykových výrazů. Třetí kapitola se zabývá analýzou vět obsahujících vlastní jména a určité deskripce. Čtvrtá kapitola je pak zaměřena na analýzu modálních výroků. V páté kapitole jsou vyloženy hlavní koncepce logické analýzy podmínkových a kontrafaktuálních výroků. Následující kapitola je věnována rozboru výroků s anaforickou referencí. Poslední kapitola se soustřeďuje na analýzu vět hovořících o tzv. propozičních a pojmových postojích. Publikace tak čtenáři nabízí plastický, i když ne zcela systematický, obraz o možnostech soudobé logické analýzy, alternativních přístupech i omezeních uplatnění logicko-analytických metod.

V době nebývalého rozmachu přírodních věd, ve 20. a 30. letech XX. století, se ve filosofii paradoxně začalo mluvit o „krizi věd“. Jako příznak této krize se jevila metodologická propast mezi vědami o přírodě a vědami o člověku, a také stále naléhavěji pociťovaná neschopnost vědy zodpovídat, či alespoň klást si otázky týkající se smyslu věcí a lidského konání. E. Husserl přichází ve svém pozdním díle s pojmem „Lebenswelt“ („svět života“ či „žitý svět“), který poukazuje na cestu, jak rozkol mezi světem prožívaným a světem vědy překonat. Na Husserlovu expozici problému navázal záhy Jan Patočka, který zavedl český termín „přirozený svět“. Třebaže Husserlovy analýzy vědomí i Patočkův koncept „přirozeného světa“ lidské existence měly prokázat, že nežijeme ve dvou světech, nýbrž ve světě jednom, jehož je věda nedílnou součástí, nadále stojíme před otázkou, jak patří lidský život do obrazu světa, jejž nám věda předkládá, a jakým způsobem patří věda do lidského života. Autoři sdružení kolem Centra pro teoretická studia se k pojmu přirozeného světa vracejí, rozvíjejí zkoumají jej z perspektivy historické, filosofické i z hledisek jednotlivých vědních oborů a kladou si otázku, zda a v jakém smyslu může být tento pojem i dnes nástrojem kritické sebereflexe vědy.

Univerzitní profesor Karel Vorovka patřil v první třetině 20. století k nejvýraznějším představitelům české filosofie. Kniha podává ucelený výklad o jeho životě a díle; navazujíc na dosavadní studie představuje Vorovkův myšlenkový vývoj od matematiky k noetice, metafyzice a dějinám filosofie v širších souvislostech české i světové filosofie. Životní pasáže se vztahují k Vorovkovu prostředí rodinnému, školnímu (učil na střední i vysoké škole) a filosofickému, k jeho spolupráci s Jednotou českých matematiků a fyziků, Jednotou filosofickou, Ruchem filosofickým a se zahraničními filosofy. Součástí knihy jsou rovněž překlady Vorovkových francouzských studií, dochovaná korespondence, bibliografický soupis jeho prací i ohlasů a řada fotografií a dokumentů osobního i profesního charakteru. Kniha je připomínkou 130. výročí Vorovkova narození (3. února 1879) a 80. výročí jeho úmrtí (15. ledna 1929).

Kniha přináší původní i překladové stati, jež se pokoušejí z pozic filosofie, estetiky a literární vědy interpretovat dílo Samuela Becketta.

Publikace širokého autorského kolektivu zkoumá historické zdroje české etiky vědy a její vývoj. Od historického pohledu přechází k problémům bioetiky jako klíčovému místu soudobých diskusí v rámci etiky vědy. Neopomíjí ani přístupy k problémům bioetiky ze strany náboženských směrů tradičně spjatých s českým kulturním prostorem.

Kolektivní monografie kantovsky, fenomenologicko-hermeneuticky, analyticky, psychoanalyticky i pragmaticky píšících českých autorů, která zkoumá diskusi o metafyzice v kantovské a pokantovské kritice metafyziky, v Heideggerově a fenomenologické tematizaci konce metafyziky a ontoteologie, v oživení metafyzických otázek v analytické filosofii a v současné postmetafyzické diskusi.

Kniha přibližuje důležité myšlenky a aktivity Martina Luthera Kinga: významné osobnosti hnutí za občanská práva, bojovníka proti rasismu a nositele Nobelovy ceny míru. Přináší také nedávno zveřejněné unikátní fotografie; je určena odborné i širší veřejnosti.

V aristotelské ontologii má pojem schopnosti (dynamis, potentia) klíčový význam. Aristotelés při rozpracování teorie schopností začíná u běžných vlastností, jakými jsou např. hořlavost, křehkost či stavitelský um, čili o tzv. ‚kinetické potence‘. Autor sleduje, jak Aristotelés a jeho následovníci schopnosti definují a jakou ontologickou analýzu kinetických schopností tato filosofická tradice nabízí. Obdobné úvahy ovšem rozvíjela v řadě posledních desetiletí i analytická filosofie, proto autor aktualizuje aristotelské nauky průběžným srovnáváním se základními myšlenkami soudobých teorií ‚dispozičních‘ vlastností (schopností). Originalita aristotelská tradice však netkví jen ve vypracování pojmu kinetických potencí, nýbrž dále v přechodu k potencím receptivním, tj. v přenosu pojmů potence a akt do nauk o podstatě a o jsoucnu jako takovém. Autor sleduje, jak Aristotelés přepracoval starší myšlenku látkového principu právě aplikací pojmu dynamis na látku, a dále jak Tomáš Akvinský pomocí pojmů potence a aktu vypracoval svou nauku o esenci a bytí.