Filosofia strana 8 z 20

Numismatický sborník 26/2 (2011) navazuje svým obsahem na předchozí svazky. V čísle je zveřejněno několik studií zabývajících se numismatickou problematikou od keltských mincí do raného novověku. Svazek jako obvykle uzavírají zprávy o nálezech mincí. Publikaci lze doporučit všem zájemcům o numismatiku.

První český překlad raného spisu velkého holandského myslitele 17. století B. Spinozy, který představuje zajímavý a fundovaný výklad v té době nesmírně vlivné karteziánské filosofie. Autor geometrickou formou podává rozhodující principy Descartova učení, a to jak jeho ontologických základů, tak i přírodně filosofických a fyzikálních teorií, a zároveň formuluje svá první filosofická východiska pro budoucí výstavbu eticko-ontologické soustavy, kterou podal geometrickou formou ve svém vrcholném díle Etika. Text dokumentuje způsoby, jakými se formoval historicky významný proud kontinentálního racionalismu 17. století.

Kniha se zabývá kulturními aspekty globalizace v období od rozpadu bipolárního světa na konci osmdesátých let 20. století do vypuknutí globální krize v letech 2007-2008. Pozornost je soustředěna na tzv. transkulturní obrat jako jeden z klíčových konceptů a jako projev komplexních sociálních, politických a kulturních změn v tomto období.

Kniha, která byla přeložena do mnoha jazyků, poukazuje na jedné straně na různé nedostatky současné podoby evropské integrace, na straně druhé však zdůrazňuje, že Evropská unie má zásadní význam, protože současné transnacionální a globální problémy už nelze řešit pouze na rovině národních států. Dokládá, že je třeba projekt evropské integrace rozvíjet a kosmopolitně jej orientovat. Český překlad je doplněn komentáři deseti českých filosofů a politologů. Přeložila Alena Bakešová.

Kniha představuje v jednadvaceti statích některé důležité postavy moderního českého myšlení, přičemž hlavní důraz klade především na filosofy působící od poloviny dvacátého století až do současnosti. Přesvědčivě ukazuje, že novodobá česká filosofie se zdaleka nevyčerpává jmény Masaryka a Patočky, nýbrž vyrůstá z práce celé řady myslitelů, kteří ve vzájemném dialogu i tvůrčím osamění formovali její hlavní témata a celkové zaměření.

Monografie se zabývá sociální teorií globalizace v kontextu soudobých společností a jejich nerovných vztahů. Analyzuje různé koncepce a interpretace globalizace v kontextech historické dynamiky. Autor knihy se domnívá, že kritické otázky globalizace posuzované v sociálních souvislostech současnosti vedou k výzvám, jež jsou zároveň morální i politické.

V době nebývalého rozmachu přírodních věd, ve 20. a 30. letech XX. století, se ve filosofii paradoxně začalo mluvit o „krizi věd“. Jako příznak této krize se jevila metodologická propast mezi vědami o přírodě a vědami o člověku, a také stále naléhavěji pociťovaná neschopnost vědy zodpovídat, či alespoň klást si otázky týkající se smyslu věcí a lidského konání. E. Husserl přichází ve svém pozdním díle s pojmem „Lebenswelt“ („svět života“ či „žitý svět“), který poukazuje na cestu, jak rozkol mezi světem prožívaným a světem vědy překonat. Na Husserlovu expozici problému navázal záhy Jan Patočka, který zavedl český termín „přirozený svět“. Třebaže Husserlovy analýzy vědomí i Patočkův koncept „přirozeného světa“ lidské existence měly prokázat, že nežijeme ve dvou světech, nýbrž ve světě jednom, jehož je věda nedílnou součástí, nadále stojíme před otázkou, jak patří lidský život do obrazu světa, jejž nám věda předkládá, a jakým způsobem patří věda do lidského života. Autoři sdružení kolem Centra pro teoretická studia se k pojmu přirozeného světa vracejí, rozvíjejí zkoumají jej z perspektivy historické, filosofické i z hledisek jednotlivých vědních oborů a kladou si otázku, zda a v jakém smyslu může být tento pojem i dnes nástrojem kritické sebereflexe vědy.

Univerzitní profesor Karel Vorovka patřil v první třetině 20. století k nejvýraznějším představitelům české filosofie. Kniha podává ucelený výklad o jeho životě a díle; navazujíc na dosavadní studie představuje Vorovkův myšlenkový vývoj od matematiky k noetice, metafyzice a dějinám filosofie v širších souvislostech české i světové filosofie. Životní pasáže se vztahují k Vorovkovu prostředí rodinnému, školnímu (učil na střední i vysoké škole) a filosofickému, k jeho spolupráci s Jednotou českých matematiků a fyziků, Jednotou filosofickou, Ruchem filosofickým a se zahraničními filosofy. Součástí knihy jsou rovněž překlady Vorovkových francouzských studií, dochovaná korespondence, bibliografický soupis jeho prací i ohlasů a řada fotografií a dokumentů osobního i profesního charakteru. Kniha je připomínkou 130. výročí Vorovkova narození (3. února 1879) a 80. výročí jeho úmrtí (15. ledna 1929).

Společným jmenovatelem jednotlivých příspěvků je přesvědčení sdílené jejich autory – mezi něž se řadí čelní představitelé domácí i mezinárodní filosofické scény (S. Rinofner-Kreidl, R. Rollinger, E. Kohák, I. Blecha, K. Novotný) –, že Husserlovo myšlení představuje i dnes, na začátku 21. století, významný inspirační zdroj a výzvu k seriózní filosofické konfrontaci. Vnějším podnětem, který dal vzniknout tomuto svazku, byla mezinárodní konference Geburt der Phänomenologie – Edmund Husserl zu Ehren, která se konala ve dnech 11-12.1.2010 na půdě Rakouského kulturního fóra v Praze.

Kniha představuje rozšířený text přednášky, která zazněla 17. března 2011 při přebírání mezinárodní ceny Fernanda Gila v Lisabonu. Autor v ní zavádí šest mohutností jazyka matematiky (sílu logickou, expresivní, metodickou, integrativní, explanatorickou a konstitutivní) a na příkladech z historie matematiky ilustruje jejich postupný růst. U každé mohutnosti představuje mechanismus, kterým vzniká, čímž dostává šest jazykových inovací, jež na sebe navazují a společně vedou ke vzniku nového jazyka, jenž umožňuje dokázat, vyjádřit a vysvětlit mnohem více než jeho předchůdci. Ve slovenštině.

Kniha představuje českou utrakvistickou církev 15. a 16. století jako pozitivní příklad možnosti spojení tradičního pojetí křesťanského vyznání a rituálu s liberálním pojetím správy církve a s tolerancí k zastáncům méně ortodoxních názorů a praktik. Publikace si najde své čtenáře zejména mezi zájemci o církevní a intelektuální dějiny.

Kniha představuje vzájemně kontrastní názory významných osobností českého politického myšlení. Své názory na současnou praktickou politiku a politickou teorii zde vyjadřují Erazim Kohák, Marek Hrubec, Vladimíra Dvořáková, Jan Keller, Miloslav Bednář, Jiří Přibáň, Petra Guasti a další.

Jsme stále v postmoderní situaci? Rozpadání liberální demokracie, sociálního státu a dalších prvků, které vytvářely náš svět po dobu několika desetiletí, svědčí o tom, že jsme mnohem spíše v situaci přechodu. Nadále však převažuje postmodernismus: kultura s roztříštěným vnímáním, myšlením, imaginací a vyjadřováním. Cesty z postmodernismu jsou jednak filosofickou diagnózou doby, jednak nástinem obrysů možné budoucí kultury.

Autor podává přehled Husserlovy koncepce genetické fenomenologie, snaží se ukázat princip geneze, paradoxy, jež jsou v rámci fenomenologie s genetickou problematikou spjaty, a místo genetického bádání ve fenomenologické filosofii: genetická analýza není jen jednou z oblastí fenomenologie, ukazuje se jako nepostradatelná pro plné určení smyslu ve všech dalších oblastech. Jako vodítko při svém výkladu si autor zvolil sledování geneze subjekt-predikátového vztahu.

Vnímání není pro Merleau-Pontyho jedním z možných témat filosofie, nýbrž jejím východiskem. Kniha charakterizuje pozici francouzského fenomenologa vzhledem k některým naukám britského empirismu, Descartovi a Husserlovi. Přitom sleduje, jaké důsledky z této pozice plynou při zkoumání tematických okruhů, jako je vlastní tělo, věc, čas, řeč či obecné pojmy. Na různých tématech se tak snaží přesně uchopit a kriticky promyslet Merleau-Pontyho tezi o "primátu vnímání".