Filosofia strana 6 z 20

V aristotelské ontologii má pojem schopnosti (dynamis, potentia) klíčový význam. Aristotelés při rozpracování teorie schopností začíná u běžných vlastností, jakými jsou např. hořlavost, křehkost či stavitelský um, čili o tzv. ‚kinetické potence‘. Autor sleduje, jak Aristotelés a jeho následovníci schopnosti definují a jakou ontologickou analýzu kinetických schopností tato filosofická tradice nabízí. Obdobné úvahy ovšem rozvíjela v řadě posledních desetiletí i analytická filosofie, proto autor aktualizuje aristotelské nauky průběžným srovnáváním se základními myšlenkami soudobých teorií ‚dispozičních‘ vlastností (schopností). Originalita aristotelská tradice však netkví jen ve vypracování pojmu kinetických potencí, nýbrž dále v přechodu k potencím receptivním, tj. v přenosu pojmů potence a akt do nauk o podstatě a o jsoucnu jako takovém. Autor sleduje, jak Aristotelés přepracoval starší myšlenku látkového principu právě aplikací pojmu dynamis na látku, a dále jak Tomáš Akvinský pomocí pojmů potence a aktu vypracoval svou nauku o esenci a bytí.

Spojnicí tří různých studií je motiv rozvažování ve smyslu rozhodování mezi alternativami. Tímto motivem vystihuje Platón stejně tak božské jako lidské myšlení: v obou případech se jedná o rozvažování odlišné od modelu neotřesitelně téhož myšlení, vztahujícího se vždy týmž způsobem k týmž věcem. Kniha by měla ukázat, že platónský motiv nesmrtelného a nestárnoucího stavu myšlení v nás (známý z dialogu Filébos) není výrazem hotové metafyziky, ale předznamenáním pozdějšího, rovněž aristotelského rozlišení mezi praktickou a teoretickou stránkou myšlení.

Kniha přináší latinské texty a české překlady tří legend obsažených v tzv. Wolfenbüttelském rukopisu. Vyprávění o životě a úkladném zabití knížete Václava z pera mantovského biskupa Gumpolda je nejstarší dochovanou latinskou literární památkou, která má přímý vztah k českým dějinám. Spolu s ní jsou v rukopise zapsány legendy o sv. Pantaleonovi a sv. Jiljí, které nebyly dosud předmětem zájmu. Jejich vydání v předkládané edici poprvé zohledňuje kontext dochování Gumpoldovy legendy. Kniha je doplněna úvodními studiemi A. Merhautové a D. Třeštíka a kompletní fotografickou dokumentací rukopisu, tak aby podávala co nejúplnější informaci o této významné památce.

Od 60. let dvacátého století se v rámci analytické filosofické tradice, jejímž domovem je převážně anglosaský svět, bouřlivě rozvíjí dříve marginalizovaná metafyzika. K ústředním námětům této tzv. analytické metafyziky náleží problematika významu modálních výrazů: nutnosti, možnosti, nemožnosti a nahodilosti. Tyto modality se vyskytují v celé řadě kontextů: od nejširšího kontextu, jenž určuje, co je konzistentně myslitelné, po užší užití v diskusi o podmínkách svobody či v rámci problematiky fyzické zákonitosti. Rozlišujeme tedy různé interpretace modalit, které analytická metafyzika nechápe jen jako jazykové výrazy, nýbrž jako významné kategorie skutečnosti v nejširším smyslu. Snaha o zachycení významu těchto výrazů přináší alespoň částečnou odpověď na to, co existuje. Předkládaná kniha je pokusem zprostředkovat čtenáři výsledky filosofického bádání v oblasti analytické metafyziky na poli modalit. Krom chuti pustit se do poměrně náročného tématu a snad základní znalosti logiky nepředpokládá žádné speciálnější filosofické vzdělání. Je určena zájemcům o filosofii z řad odborníků i širší veřejnosti.

Publikace širokého autorského kolektivu zkoumá historické zdroje české etiky vědy a její vývoj. Od historického pohledu přechází k problémům bioetiky jako klíčovému místu soudobých diskusí v rámci etiky vědy. Neopomíjí ani přístupy k problémům bioetiky ze strany náboženských směrů tradičně spjatých s českým kulturním prostorem.

"Podstaty a názor podstat" je ústřední kapitola knihy Fenomény, čas a bytí od předního francouzského fenomenologa Marca Richira. Autor se v ní zabývá podrobnou interpretací problému podstaty v díle pozdního Merleau-Pontyho, a to především v jeho posledním, nedokončeném spisu Viditelné a neviditelné.

Britský sociální teoretik R. Fine ve své studii navazuje na Kanta, Hegela, Hannah Arendtovou a další autory a nabízí originální rozbor pojetí kosmopolitního uspořádání, které je výzvou pro všechny badatele zabývající se problémy a řešeními současného světového řádu.

Soubor studií, které rozvrhem svých témat na jedné straně sledují již známé a zavedené rozdělení Wittgensteinova díla na rané a pozdní, na straně druhé však na základě nových interpretačních přístupů nalézají i průniky obou fází myšlení tohoto mimořá dného filosofa. Autory příspěvků jsou J. Hill, M. Tomeček, J. Mácha, T. Došek, T. Čana, L. Kvasz, R. Schuster, O. Beran a M. Kratochvíl.

Filosofie 20. století se vyznačuje nejen proslulým obratem k jazyku, ale i neméně významným obratem k tělesnosti. Problematika tělesnosti se v průběhu minulého století stala centrálním filosofickým tématem, které otevřelo nové horizonty myšlení a vyn utilo si mnohdy proměnu samotného stylu filosofického tázání. Fenomenologie tělesnosti obsahuje třináct studií českých a slovenských autorů mladší generace, kteří reflektují a rozvíjejí především fenomenologické příspěvky k filosofii tělesnosti.

Profesor Karel Kosík (19262003) byl jedním z nejvýznamnějších českých filosofů. Jeho proslulá kniha Dialektika konkrétního byla z českých filosofických prací 20. století přeložena do největšího počtu jazyků a vzbudila velké diskuse. Uznání si získal a jak v akademické sféře, tak i v širším politicko-kulturním kontextu. Myšlenkový odkaz Karla Kosíka zůstává stále živý a jeho sociální kritika je dnes opět aktuální. V souboru šestnácti příspěvků českých filosofů, historiků a publicistů lze nalézt n ejen odborné studie věnované různým tématům Kosíkova díla, ale i osobněji laděné vzpomínkové črty. Český text.

Příspěvky českých a polských medievistů, jež tvoří 13. svazek sborníku Colloquia medieaevalia Pragensia, nazvaný Moc a její symbolika ve středověku, jsou věnovány problematice reprezentace panovnické vlády ve středověkých Čechách a Polsku. Ta se, jak ukazují zde představené studie, v symbolické rovině odrážela na panovnických pečetích, v korunovačních řádech, resp. při korunovačních rituálech, během soudních procesů či při rituálech slavnostních vjezdů do panovnických měst.

T. G. Masaryk je všeobecně uznáván jako politik a státník, avšak jako filosof je považován za prakticky zaměřeného eklektika. Tato kniha, která vznikala v roce 160. výročí narození Masaryka a vychází 300 let od narození D. Huma, ukazuje významné aspe kty Masarykovy teoretické filosofie, zvláště ve vztahu k Humovi a jeho skepsi, která jej ovlivnila více než filosofie I. Kanta. Masaryk opakovaně konstatoval, že Hume v něm krotil Platóna, korigoval jeho filosofické směřování a vedl jej ke kritičnost i a střízlivosti, označované později jako realismus či konkretismus. Publikace tak doplňuje a upřesňuje často jednostranně podávaný obraz Masaryka a čtenáři přinese možná i překvapivé informace.

Svazek obsahuje studie věnované rozboru studií předbělohorské šlechty na školách Jednoty bratrské, výuce na reformovaném brémském gymnáziu, analýze katolických pohřebních kázání z přelomu 16. a 17. století, Komenského polským kontaktům, dále studie z abývající se rozborem korespondence neortodoxních náboženských myslitelů, pojetím sensus communis v myšlení René Descarta a intelektuální genealogií herbornského teologa a filosofa J. H. Alsteda. Svazek doplňují česká resumé všech studií a obsáhlá r ecenzní rubrika. Příspěvky jsou publikovány anglicky a německy.

Publikace nabízí interpretaci klíčových motivů významného díla Heideggerovy pozůstalosti, mimo jiné i termínů Ereignis (příhodné) a Da-sein (bytí-tu). Při výkladu je kladen důraz na Heideggerovo využití fenomenologické metody při deskripci bytí jako příhodného; studii lze proto číst také jako úvahu o ontologickém dosahu fenomenologie. Vzhledem k tomu, že perspektivním stanovištěm fenomenologické metody je vždy (konkrétní) člověk, končí studie přiblížením Heideggerova výkladu bytnosti člověka z příhodného (vom Ereignis).