Filozofická fakulta UK v Praze strana 8 z 10

Publikace je jedním z výstupů Stálé konference rakouských a českých historiků, která vznikla v roce 2009 a zabývá se kontinuálně problematikou moderních česko-rakouských dějin. Pohled na situaci po roce 1969 v obou zemích přináší zajímavé porovnání vývoje ve střední Evropě: na jedné straně žily obě země v odlišných politických systémech, nejen symbolicky rozděleny železnou oponou, na straně druhé jsou si četné kulturní či sociální fenomény na obou stranách této hranice mnohdy překvapivě blízké. Různorodost a originalita přístupů k tomuto období a mnohá srovnání pak jednoznačně dokazují, že dějiny normalizovaného Československa nelze v žádném případě vnímat jako izolovanou historii.

Cílem autorů bylo prozkoumat vzájemné zkušenosti a vztahy české a lotyšské společnosti ve 20. století. První část monografie pojednává o procesu česko-slovenského uznání prvního lotyšského státu a následné spolupráci, o novém pohledu na Lotyšsko ve druhé světové válce, o mezinárodním postavení poválečného Pobaltí, o nezdařeném lotyšském pokusu o reformu socialismu, o úloze lotyšské redakce Rádia Svobodné Evropy v Praze i o problémech současného Lotyšska. Pro srovnání je analyzována naše cesta k socialismu po skončení druhé světové války a vývoj našich i lotyšských národnostních menšin. Druhá část je věnována dějinám kultury a jazykovědě: korespondenci J. Zubatého s K. Milenbahsem, kulturní činnosti členů Československo-lotyšské společnosti, vztahu J. Rainise a M. Grimmy k české kultuře, recepci děl J. Haška v Lotyšsku a R. Blaumanise a K. Skalbeho u nás, některým rysům současné lotyšské literatury, české turistické a cestopisné literatuře o Lotyšsku a nakonec česko-lotyšské lexikografii.

Kniha čtenářům představuje velmi kontroverzní téma mediálního pokrytí jaderného testování a jeho vliv na americkou společnost čtyřicátých, padesátých a šedesátých let dvacátého století. Zároveň dokazuje, že zástupci americké administrativy úmyslně manipulovali s médii, aby rizika jaderného zbrojení bagatelizovali, nebo naopak v Američanech vyvolávali pocit strachu, když to pomáhalo naplnit jejich osobní ambice.

Studie se zabývá chybovostí v psaném projevu romských žáků 9. ročníků základních škol praktických, přičemž analyzuje 130 školních prací těchto žáků dostupných v databance ROMi (databanka psaného a mluveného projevu romských dětí a mládeže v češtině). Autorka se zaměřuje především na stigmatizující potenciál zkoumaných chyb, jemuž dosud nebyla v české lingvistice věnována dostatečná pozornost. Studie tak přináší inovativní koncept tzv. stigmatizující chyby a nové, propracované schéma tohoto typu chyb, na jehož základě autorka provedla detailní kvalitativně-kvantitativní analýzu textů. Kromě samotné kvalitativně-kvantitativní analýzy nastiňuje studie také aktuální stav problematiky vzdělávání romských žáků v češtině, problematiku romského etnolektu češtiny a problematiku jazykového projevu jako zdroje stigmatu, podrobné informace o databance ROMi a v neposlední řadě také návrhy na možné způsoby kompenzace této chybovosti. Práce také obsahuje všech 130 zkoumaných textů v plném znění.

Kniha představuje přehled gramatiky klasické egyptštiny, tedy jazyka, jímž jsou psány klasické literární texty Střední říše, ale též celá řada literárních a náboženských textů pozdějších období. Jejím cílem je seznámit českou odbornou i laickou veřejnost se základními rysy staroegyptského jazyka a to se zohledněním nejnovějších výzkumů v této oblasti. Společně s pracovním sešitem, který obsahuje cvičení ke všem hlavním rysům gramatiky klasické egyptštiny a soubor základních textů, kniha může sloužit i jako učebnice klasické egyptštiny pro samouky.

Monografie se zabývá problematikou konstrukce etnické identity a kolektivní paměti, jež je sledována na pozadí biografických vyprávění nejstarší (mezi)válečné generace českých Němců, kteří po nuceném vysídlení většiny německy hovořícího obyvatelstva z Československa po roce 1945 zůstávají z různých důvodů v zemi svého původu, v tomto případě konkrétně v oblasti Chomutovska. Hlavním záměrem je odkrýt kolektivně sdílené obrazy minulosti a významné identifikační atributy, jimiž aktéři tohoto vzpomínkového společenství formují svou etnickou identitu. Vzhledem k pohnutým dějinám 20. století, jejichž očitými svědky se naši vypravěči stali, se jako klíčové ukazují vzpomínky na válečné a poválečné dění, kdy se důležitou komponentou kolektivní paměti a identity dané generační skupiny stalo především vyrovnávání se s traumatem viníků a obětí. Dále kniha zachycuje možné podoby konstrukce etnické identity u zástupců následujících dvou generací, kteří se nacházejí na pomezí češství a němectví nebo se již od německého původu svých předků definitivně odklonili.

Povědomí o tradici pražské utrakvistické univerzity a jejím pedagogickém, vědeckém a obecně kulturním a politickém působení od 15. do 17. století je v širší veřejnosti nevelké a rovněž v akademické obci se ještě dnes můžeme setkat s jistou distancí vůči "husitství", tj. české reformaci, jako by šlo o něco barbarského, bez vazby na evropskou a západní kulturu. Na krátkých životopisech několika vybraných osobností, spojených svým životem a dílem s pražskou Univerzitou Karlovou pozdního středověku a raného novověku, se pokoušíme ukázat, že i tehdy byla Praha jedním z center evropského intelektuálního kvasu.

Publikace je příspěvkem k diskusi o soudobém vývoji lingvistických teorií a metodologie lingvistického výzkumu. Této problematiky se dotýkají nejprve české překlady pěti původně anglických studií: Tyto studie, například od Nicholase Evanse, Stevena Levinsona, Raymonda W. Gibbse nebo Luca Steelse, akcentují určité aspekty lingvistického bádání, jimž se v posledních letech věnuje výrazná pozornost, zejména funkci empirického výzkumu v lingvistice, vztahu mezi lingvistikou a neurovědou, výzkumu jazykové evoluce, otázce jazykových univerzálií a jazykové diverzity nebo komputačnímu modelování lingvistických procesů. Překlady doplňuje anketa zaměřená na obecné i konkrétnější otázky spjaté s lingvistickým výzkumem (vývoj teorií, rozvoj metodologie a vývoj nových nástrojů, nejvýraznější výsledky v posledních dvaceti letech a přetrvávající desiderata nebo otázky jazykových univerzálií a jazykové relativity). Respondenty ankety jsou někteří přednášející i účastníci Letní školy lingvistiky v Dačicích. Poslední část knihy je věnována představení Letní školy lingvistiky, z jejíhož inspirativního prostředí vzešel i podnět k uspořádání této publikace.

Publikace zkoumá tzv. jednoslovné období osvojování jazyka dítětem, kterému zatím nebyla v češtině věnována větší pozornost. Sleduje, jaké prostředky dítě ve věku 12–18 měsíců užívá při komunikaci s blízkými dospělými a jak se repertoár těchto prostředků proměňuje. Zabývá se prvními signály gramatiky – spojováním prostředků různého druhu, prvními projevy ohýbání slov, vyjadřováním záporu –, ale také tím, jak se projevy dítěte zapojují do širšího kontextu dialogu a odkazů na texty různého typu. Práce vychází z autorčina dlouhodobého výzkumu komunikace česky hovořících dětí s blízkými dospělými v přirozeném prostředí.

The year 2012 marks an important milestone for English studies at Charles University in Prague - the centenary of their existence. It was in the academic year 1912/1913 that the first specialised department of English philology was established in Prague, with Vilém Mathesius its first Professor.It is impossible to celebrate a hundredth anniversary with a single act, as it is impossible to separate the results of scholarly work from the lives of the scholars, their students and the institution. Consequently, a series of commemorative events were organized including an anniversary colloquium, an exhibition, meetings where several generations of teachers and students shared their memories and gratitude, acknowledging the fruitfulness of the path established a hundred years ago - and, last but not least, this book. The present volume looks back at the past hundred years through tracing down salient topics of English linguistics dealt with originally by the distinguished professors of the Department, and surveying them from today's perspective, attesting to the "continuity of the Prague approach to linguistics, which has persisted and grown over this hundred years of English studies" (G. Leech). Themes and observations that Mathesius, Trnka, Vachek, Poldauf, Nosek and others have confronted us with were selected, and their students and followers were invited to take them up.

Kniha představuje přehled gramatiky klasické egyptštiny, tedy jazyka, jímž jsou psány klasické literární texty Střední říše, ale též celá řada literárních a náboženských textů pozdějších období. Jejím cílem je seznámit českou odbornou i laickou veřejnost se základními rysy staroegyptského jazyka a to se zohledněním nejnovějších výzkumů v této oblasti. Společně s pracovním sešitem, který obsahuje cvičení ke všem hlavním rysům gramatiky klasické egyptštiny a soubor základních textů, kniha může sloužit i jako učebnice klasické egyptštiny pro samouky.

Díky mobilním telefonům jsou nahrávky lidského hlasu stále dostupnější a mnohdy se stávají předmětem policejního vyšetřování. Tato publikace se zabývá možnostmi identifikace mluvčího z řečového signálu, ale zároveň ve vybraných oblastech doplňuje či aktualizuje popis zvukového plánu češtiny. Po krátkém úvodu do forenzní fonetiky jakožto aplikované disciplíny se jednotlivé kapitoly věnují různým akustickým parametrům a jejich schopnosti rozlišovat od sebe mluvčí. Nejprve se jedná o samohláskové formanty (rezonanční frekvence samohláskových zvuků), dále pak o střední ukazatele i průběhy základní frekvence (již si nejčastěji spojujeme s výškou hlasu). Další kapitoly se věnují kvalitě hlasu a temporálním ukazatelům, jakými jsou například mluvní tempo nebo řečový rytmus. Kniha se věnuje i metodologickým aspektům, konkrétně vlivu telefonního přenosu na výše uvedené akustické parametry a způsobům vyhodnocování důkazního materiálu ve forenzní praxi, a shrnuje současnou situaci ve forenzně fonetické praxi.

The "Analysis and Comparison of Forms and Methods for the Education of Older Adults in the V4 Countries" is based on national studies which are systematically compared in an attempt to address four key themes. First, the authors place the education of older adults in context, along with focusing on political, legal, economic, social and cultural aspects. Second, the publication, which is also dedicated to the working life of older adults and examines the labour market, the issues of discrimination and equal treatment, age management, education and human development in organizations. Third, the system of older adult education is described, including the process of institutionalization, the providers of older adult education, and the content of this education. Fourth, the publication explores the themes of traditional methods, current trends and outlooks for the education of older adults.

Řecko a Turecko patří mezi státy, jejichž historii významně poznamenala studená válka. Jejich geostrategická výjimečnost, ještě zvýrazněná výsledky světového konfliktu z let 1939–1945, zapříčinila, že „zápas“ mezi Spojenými státy a Sovětským svazem o vliv v těchto zemích přispěl ke změně americké zahraniční politiky vůči SSSR a k přijetí nového strategického konceptu, pro který se vžil název „strategie zadržování“ (strategy of containment). Důležitou událostí, jež vedla k větší angažovanosti Spojených států v oblasti východního Středomoří a Blízkého východu, byla již íránská krize roku 1946, mající za následek zintenzivnění amerického zájmu o dění v Řecku a Turecku. Když na začátku roku 1947 Velká Británie Spojeným státům oznámila, že nebude nadále podporovat vlády obou zemí čelících tlaku Sovětského svazu a jeho satelitů, stál Washington před rozhodnutím, zda dlouhodobý vliv Londýna v této části světa nahradí. Nakonec se Američané rozhodli, že Řecku a Turecku v rámci tzv. Trumanovy doktríny poskytnou pomoc, která výrazně dopomohla oběma státům udržet si svoji nezávislost. Autor ve své monografii analyzuje americkou zahraniční politiku vůči Řecku a Turecku v letech 1945–1953, jež zařazuje do širšího kontextu příčin vzniku studené války, i okolnosti vedoucí k formulaci a implementaci základního konceptu zahraniční a bezpečnostní politiky USA v době tohoto konfliktu – strategie zadržování. Práce vychází především ze studia nevydaných pramenů z amerických a britských archivů, z velkého počtu vydaných dokumentů a rozsáhlé odborné literatury.

Práce mapuje profesní uplatnění absolventů magisterského oboru překladatelství a tlumočnictví Ústavu translatologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze (v dřívějších letech realizovaného na Katedře překladatelství a tlumočnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a na Universitě 17. listopadu). Navazuje na průzkum uplatnění absolventů uvedených ústavů uskutečněný v roce 1997 (Čeňková). Teoretická část práce pojednává o uplatnění z hlediska vzdělávací politiky i z hlediska translatologie. Popisuje také trendy v odvětví jazykových služeb a problémy trhu s překlady a tlumočením s důrazem na české prostředí. Empirická část představuje výsledky dotazníkového šetření zaměřeného na aktuální postavení absolventů oboru překladatelství a tlumočnictví z let 1967–2010 na pracovním trhu. Zaměřuje se na průběh jejich profesní dráhy, na jejich přechod na pracovní trh po ukončení studia a na některé aspekty práce překladatelů a tlumočníků na volné noze. Všímá si rovněž hodnocení studia a okrajově také vnímání překladatelské a tlumočnické profese u absolventů.

Předmětem knihy jsou aktivity československého vojska pohybujícího se v letech 1918–1920 po Trans-sibiřské magistrále, a to především ve vztahu k Číně. Protože východní úsek této magistrály prochází čínským územím, navázala Česká národní rada kontakty s pekingskou vládou již v polovině roku 1918. Z iniciativy ministra vojenství Milana Rastislava Štefánika pak byly na konci téhož roku ustanoveny tři polooficiální úřady, které reprezentovaly Československou republiku v Číně až do podpisu řádné „obchodní a přátelské smlouvy“ v únoru 1930. Zaměstnanci těchto úřadů byli vybíráni především z řad důstojníků československých legií. Bývalými legionáři obsazovalo ministerstvo zahraničí i většinu míst na oficiálních zastupitelských úřadech v Číně po roce 1930. Vliv přítomnosti československého vojska na čínském území na rozvoj československo-čínských bilaterálních vztahů tedy byl poměrně významný a nebyl dosud soustavněji zmapován.