Filozofická fakulta UK v Praze strana 7 z 10

Publikace je příspěvkem k diskusi o soudobém vývoji lingvistických teorií a metodologie lingvistického výzkumu. Této problematiky se dotýkají nejprve české překlady pěti původně anglických studií: Tyto studie, například od Nicholase Evanse, Stevena Levinsona, Raymonda W. Gibbse nebo Luca Steelse, akcentují určité aspekty lingvistického bádání, jimž se v posledních letech věnuje výrazná pozornost, zejména funkci empirického výzkumu v lingvistice, vztahu mezi lingvistikou a neurovědou, výzkumu jazykové evoluce, otázce jazykových univerzálií a jazykové diverzity nebo komputačnímu modelování lingvistických procesů. Překlady doplňuje anketa zaměřená na obecné i konkrétnější otázky spjaté s lingvistickým výzkumem (vývoj teorií, rozvoj metodologie a vývoj nových nástrojů, nejvýraznější výsledky v posledních dvaceti letech a přetrvávající desiderata nebo otázky jazykových univerzálií a jazykové relativity). Respondenty ankety jsou někteří přednášející i účastníci Letní školy lingvistiky v Dačicích. Poslední část knihy je věnována představení Letní školy lingvistiky, z jejíhož inspirativního prostředí vzešel i podnět k uspořádání této publikace.

The year 2012 marks an important milestone for English studies at Charles University in Prague - the centenary of their existence. It was in the academic year 1912/1913 that the first specialised department of English philology was established in Prague, with Vilém Mathesius its first Professor.It is impossible to celebrate a hundredth anniversary with a single act, as it is impossible to separate the results of scholarly work from the lives of the scholars, their students and the institution. Consequently, a series of commemorative events were organized including an anniversary colloquium, an exhibition, meetings where several generations of teachers and students shared their memories and gratitude, acknowledging the fruitfulness of the path established a hundred years ago - and, last but not least, this book. The present volume looks back at the past hundred years through tracing down salient topics of English linguistics dealt with originally by the distinguished professors of the Department, and surveying them from today's perspective, attesting to the "continuity of the Prague approach to linguistics, which has persisted and grown over this hundred years of English studies" (G. Leech). Themes and observations that Mathesius, Trnka, Vachek, Poldauf, Nosek and others have confronted us with were selected, and their students and followers were invited to take them up.

Monografie se zabývá problematikou konstrukce etnické identity a kolektivní paměti, jež je sledována na pozadí biografických vyprávění nejstarší (mezi)válečné generace českých Němců, kteří po nuceném vysídlení většiny německy hovořícího obyvatelstva z Československa po roce 1945 zůstávají z různých důvodů v zemi svého původu, v tomto případě konkrétně v oblasti Chomutovska. Hlavním záměrem je odkrýt kolektivně sdílené obrazy minulosti a významné identifikační atributy, jimiž aktéři tohoto vzpomínkového společenství formují svou etnickou identitu. Vzhledem k pohnutým dějinám 20. století, jejichž očitými svědky se naši vypravěči stali, se jako klíčové ukazují vzpomínky na válečné a poválečné dění, kdy se důležitou komponentou kolektivní paměti a identity dané generační skupiny stalo především vyrovnávání se s traumatem viníků a obětí. Dále kniha zachycuje možné podoby konstrukce etnické identity u zástupců následujících dvou generací, kteří se nacházejí na pomezí češství a němectví nebo se již od německého původu svých předků definitivně odklonili.

Vzdělávání dospělých se v současné době stalo globálním fenoménem, patří k proklamovaným prioritám rozhodujících ekonomických a politických aktérů soudobého světa. Z oblasti, která byla od 19. století chápána především jako sféra snah o spravedlivější společnost a seberealizaci, se v posledních desetiletích stal předmět politik sledujících cíle ekonomického růstu a adaptace lidí na podmínky globálního kapitalismu. Publikace zkoumá, jakými cestami se tak stalo, ukazuje na sociální důsledky uvedených skutečností a zamýšlí se nad možností formulace alternativ aktuálně převládajících podob vzdělávání dospělých. Sociálně a kulturně kritický přístup uplatněný v publikaci není aplikován jen na vzdělávací politiku, ale i v širším kontextu veřejných politik (mj. sociální) a rozboru dalších oblastí, v nichž vzdělávání a učení se dospělých hrají významnou roli (např. pracovní život nebo občanství). Zachycen je rovněž problém ekonomizace vzdělávání a jeho role v ospravedlňování sociálních nerovností. Hlavní inspirací pro uplatněný přístup je kritická teorie společnosti.

Kniha představuje přehled gramatiky klasické egyptštiny, tedy jazyka, jímž jsou psány klasické literární texty Střední říše, ale též celá řada literárních a náboženských textů pozdějších období. Jejím cílem je seznámit českou odbornou i laickou veřejnost se základními rysy staroegyptského jazyka a to se zohledněním nejnovějších výzkumů v této oblasti. Společně s pracovním sešitem, který obsahuje cvičení ke všem hlavním rysům gramatiky klasické egyptštiny a soubor základních textů, kniha může sloužit i jako učebnice klasické egyptštiny pro samouky.

Neokonfucián Jokoi Šónan je historiky považován za jednoho z nejvýraznějších vzdělanců závěrečné fáze doby Tokugawa, kdy dochází k rychlému vyzrávání vnitřní společenské a politické krize. Ve Třech otázkách správy země z roku 1860, jejichž překlad je součástí knihy, se obšírně vyjadřuje ke třem stěžejním dobovým tématům, a to sociálně-hospodářské situaci, zahraniční hrozbě a etické rovině. Šónan své dílo napsal na základě poměrů v relativně odlehlém, ale důležitém lénu Fukui, avšak reformní výzvy v něm obsažené byly implicitně určené nápravě poměrů v celé zemi. Důkladným rozborem vazalských vztahů mezi řadovými samuraji a knížaty v době Tokugawa a zasvěceným překladem japonského textu přispívá tato publikace k přesnějšímu a plastičtějšímu chápání mentality samurajských intelektuálů. Naznačuje přitom, jak dynamická byla politická scéna pod příkrovem domněle zkostnatělé institucionální struktury Japonska coby zaostalé orientální země.

Publikace se zabývá formováním programově slovenské výtvarné moderny v období první Československé republiky (19181938) v kontextu oficiální ideologie čechoslovakismu a ve vztahu k českému výtvarnému umění. Pro mnohé umělce, teoretiky a historiky umění na území Slovenska, kteří jako součást inteligence cítili povinnost v nově zformovaném státě vytvářet a potvrzovat národní identitu prostřednictvím umění, bylo hledání slovenskosti v umění zásadní. Toto hledání bylo ovlivněno charakterem česko-slovenských kulturních vztahů, vzájemnými nedorozuměními a stereotypy. Podoby slovenského modernismu se utvářely v úzké vazbě na českou modernu a zároveň jako rezistence vůči ní. V tomto smyslu můžeme zdůrazňování slovenskosti ve výtvarném umění, a to i důrazem na námět, považovat za snahu nesplynout umělecky s proudem české moderny. Tato studie tak sleduje, jakým způsobem se konstruuje národní identita prostřednictvím výtvarného umění a jakou roli při tom sehrává širší kulturní a politické pozadí uměleckého provozu.

Ve druhé polovině 19. století docházelo v rámci národních snah k revidování barokních hodnot. České novobaroko zastupuje v sochařství expresivní stylovou tendenci, která odrážela tento nacionálně motivovaný zájem a zároveň se stala aktuální reakcí na změnu estetického vkusu konce století. Pro svá historizující rezidua bylo ovšem novobaroko kritizováno, a to nejen soudobými glosátory, ale také ze stran modernistů sdružených kolem Spolku výtvarného umění Mánes. Knižní studie s rozsáhlou obrazovou přílohou souhrnně zpracovává téma novobarokního sochařství, od jeho společensko-kulturních předpokladů přes úspěch barokního revivalu a dobové diskuse o malebnosti v průběhu pražské asanace až po jeho transformaci do moderní artikulace hmoty ve 20. století. Dosud málo probádané a variabilní novobaroko, ovlivňující tvorbu mnohých autorů (J. V. Myslbek, F. Bílek, V. Amort, Q. Kocián, S. Sucharda), pomáhá doplnit ideové i stylové návaznosti několika po sobě jdoucích generací českých sochařů.