Filozofická fakulta UK v Praze strana 6 z 10

"Když se Harry Potter zamiluje do Voldemorta" či "Snape a Potter v posteli, Sherlock a Watson v poutech. Proč ženy píší homosexuální romance?" - to jsou jen dva z poněkud senzacechtivých článků na téma fanfikce, fanouškovské povídky, které se v posledních letech objevily v médiích. Specifický typ fanfikcí, tzv. slash, pojednávající o homosexuálních vztazích obvykle původně nehomosexuálních nebo v tomto ohledu nevyhraněných postav z původních děl, představuje ovšem jen jeden z aspektů mnohotvárného fenoménu fanouškovského psaní. Tato kniha tento aspekt neopomíjí - je pro ni jedním z důvodů, proč ustavuje fanfikci jako nový druh ženské literatury; jejím cílem je ovšem hlavně definovat fanfikci jako literární formu, popsat její historii a žánrovou typologii. Dále se věnuje erotice ve fanfikci a zpětnému vlivu fanouškovských děl na díla původní. K analýze byly použity v prvé řadě české texty a kniha obsahuje jednu kapitolu věnovanou specifikům česky psaných fanfikcí.

Kniha zachycuje dynamiku tzv. předjaří, pražského jara a rané fáze normalizace prostřednictvím studia proměn jednoho z klíčových mocenských instrumentů režimů sovětského typu - systému nomenklatury vládnoucí komunistické strany. Autor sleduje dobové debaty západní sovětologie a pracuje s tezí, podle níž modernizace souvisí s pluralizací. Modernizační tlaky (mj. diskurz vědeckotechnické revoluce) v šedesátých letech vedly k opětovnému promýšlení způsobu jmenování lidí do vysokých pozic v politickém systému, hospodářství a společenských organizacích. Práce popisuje rozvolnění rigidity kádrové politiky v období před lednem 1968 a její zhroucení vlivem demokratizace během pražského jara. Prezentace poznatků z archivního výzkumu pak poodhaluje proces ?restaurace? předlednového systému počátkem normalizace.

Kolektivní monografie je členěna do tří tematických bloků. V prvním oddíle nazvaném Theologia et Philosophia je zaraženo šest studií, a sice tři teologické (S. Hlaváč, L. Nosek, B. J. Štivar), zaměřené na nejstarší dějiny františkánství, a následně tři filosofické k tématům souvisejícím s první i druhou scholastikou (L. Lička, P. Dvořák, T. Machula). Druhý oddíl knihy, pojmenovaný Ars et Memoria, reflektuje široký kontext františkánského umění a memoriální kultury, ať už jde o vztah liturgie a architektury (K. Mezihoráková), nejstarší dějiny českého františkánství (M. Ollé, J. Pařez), problematiku klášterních knihoven (M. Hradilová), nebo otázky prosopografické (P. Kotau), ikonografické (M. Opatrná), případně věnované řádovým vizitacím (P. M. Matějka) a poutnictví (Magdalena Štěrbová). Třetí a poslední oddíl kolektivní monografie je uvozen názvem Missio et Controversia, neboť mapuje dějiny františkánských misií do Svaté země (P. Hlaváček) a Číny (V. Liščák), stejně jako františkánskou reakci na evropské reformace (O. Halama, P. M. Matějka, P. Hlaváček) nebo kontroverze uvnitř samotné františkánské řeholní rodiny (M. Brčák). Výsledkem našeho snažení je mnohovrstevnatá kniha, která uchopuje dějiny františkánství v kontextu teologickém, filosofickém, uměnovědném a ikonografickém či architektonickém, a zároveň představuje příspěvek k problematice obecných náboženských a intelektuálních dějin středověku a raného novověku.

Cantigas de Santa Maria čili Písně o Panně Marii byly sepsány galicijsky na kastilském královském dvoře ve druhé polovině 13. století jako soubor vyprávění o zázracích vykonaných titulní světicí. Mezi sbírkami mariánských miráklů z oné doby jsou nejobsáhlejší a jedinečně působí i v jiných ohledech. Záznamy zázraků z celé Evropy a blízkého okolí jsou tu zhudebněny do podoby písní s refrénem a vloženy do úst krále Alfonse X., toužícího po tom, aby se stal trobadorem opěvujícím Matku Boží. Vedle soupisu příběhů, které se ve vrcholném a stárnoucím středověku vyprávěly latinsky i v různých národních jazycích (včetně češtiny), tak nabízejí rovněž vhled do jednoho velmi svérázného panovnického projektu. Překlad byl pořízen podle tzv. rukopisu To, který patrně zachycuje nejranější fázi Alfonsovy hagiografické aktivity. Král na začátku slibuje, že publiku předloží sto písní o Marii, nakonec však vypráví dál a dál zázraků totiž neustále přibývá a světice je mocnější než všichni pořadatelé knih.

Kniha literárněvědných esejů zabývajících se tématem "věcí" a "věcnosti" ve světové a české poezii od antiky po současnost. Představuje nejvýznamnější básnická díla a postupy, jimiž básníci ve své tvorbě věci evokují. Nejrůznější věci nás obklopují po celý život, i když je často ani nevnímáme. Také proto je Jiří Wolker nazval mlčenlivými soudruhy. Podobně je tomu s věcmi v básních: v poezii jsou přítomné od jejích počátků, ne vždy jim však věnujeme velkou pozornost. Předkládaná kniha se snaží mapovat tuto přítomnost věcí v básních od antiky a slavného Achilleova štítu v Homérově Iliadě přes čínskou poezii a básně německého osvícenství, básníky jako R. M. Rilke, Francis Ponge nebo W. C. Williams, kteří podstatně ovlivnili obraz věcí v básních během 20. a 21. století, až po koncept hyperobjektů u Paula Muldoona. Kniha se věnuje také polským či ruským autorům a připomíná toto téma v české básnické tradici od programových básní Jiřího Wolkera až po český poválečný surrealismus. Detailně představuje strategie a postupy, jimiž básníci věci evokují, ať už jde o antickou ekfrasis, moderní pojetí popisu, objektivní lyriku nebo vizuální básně