Filozofická fakulta UK v Praze strana 5 z 11

Kolektivní monografie, již tvoří soubor volně souvisejících kapitol, je věnována dějinám Anglie (Velké Británie) a Ameriky (Spojených států amerických) od počátku novověku do současnosti. Ukazuje proměnlivost a dynamiku vývoje obou států, stejně jako období jejich vzestupu či krizí. Knihu sepsali žáci a studenti profesora Martina Kováře. Autoři jednotlivých kapitol analyzují nejen významné momenty v dějinách obou zemí, ale i některé méně známé politické, diplomatické, kulturní a společenské fenomény. Monografie je rozdělena do dvou částí. První je věnována dějinám Anglie (Velké Británie) od nástupu tudorovské dynastie na trůn, její proměně v imperiální mocnost a nakonec v zemi, jež se stala součástí evropského integračního procesu. Druhá část je zaměřena na vývoj Spojených států amerických od koloniálního období až do konce studené války.

Titul knihy Trans montes. Podoby středověkého umění v severozápadních Čechách odkazuje k modelu otevřené kulturní výměny v uměleckém regionu, který se rozkládá podél zemské hranice mezi Čechami a Saskem. Autorský tým, který se k práci na této knize sešel na půdě Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, využívá k představení zdejší vizuální kultury v období od poloviny 13. do poloviny 16. století různorodé badatelské přístupy, které dnešní dějepis umění nabízí. Témata sedmnácti kapitol vyrůstají z památkového fondu severozápadních Čech od Chebska po Ústecko, nabízejí ovšem i četné přesahy do obecnější problematiky umění saského či umění Českých zemí jako celku a nevyhýbají se ani široké perspektivě středoevropské. Kniha předznamenává velkou souhrnnou výstavu v Národní galerii v Praze, která na přelomu let 2015 a 2016 završí dlouholetý výzkum středověkého umění v Krušnohoří a představí významnou část bohatého kulturního dědictví tohoto regionu.

Monografie velmi podrobně analyzuje přelomové období v moderních dějinách Kosova. V průběhu let 1958-1969 se v několika etapách zásadně změnil dosavadní přístup jugoslávského autoritativního režimu ke správě Kosova. Titova oligarchie postupně zcela zrovnoprávnila zdejší většinové albánské obyvatelstvo a správu autonomní oblasti předala komunistickým funkcionářům albánského původu. Cílem této politiky bylo výrazně zrychlit ekonomický rozvoj Kosova a pobídnout zdejší Albánce, aby přijali Jugoslávii za svoji vlast. Přehlíželo se přitom, že tyto změny se dějí na úkor kosovských Srbů, kteří byli stále více vystaveni projevům diskriminace ze strany většinového etnika. Za přechodný jev se považoval i náhlý vzrůst albánského nacionalismu. Výsledky nového kursu se však ukázaly jako problematické. Kosovští Albánci pouze částečně přijali modernizační podněty. Jejich velká většina se i nadále odmítala s Jugoslávií identifikovat. Monografie se zabývá nejen politickým vývojem a mezietnickými vztahy v regionu, ale obsáhle se věnuje i ekonomickému a sociálnímu vývoji Kosova ve sledovaném období. Opírá se o příslušnou, nijak početnou, sekundární literaturu a memoárovou produkci. Vychází především z rozsáhlé, doposud neprobádané archivní dokumentace uložené v bělehradských archivech.

The book English Copular Verbs presents a contrastive view of English copulas and their Czech translation counterparts. Since the repertory of copular verbs is much narrower in Czech than in English, the translation counterparts display a variety of formally divergent means rendering into Czech the meanings carried by the English copulas, such as the speaker´s epistemic stance or an evaluation of whether the quality ascribed to the subject by the copula is a permanent one. The study shows how salient translation counterparts can be used as „markers of meaning“, making it possible not only to identify the meaning of the individual copular verbs but also to trace other, structurally diverse English constructions which convey the same meaning as the copulas in question. The material is drawn from a bidirectional parallel corpus of Czech and English.

Střední Asie, která je v současném politicko-geografickém významu chápána jako území pěti postsovětských států Uzbekistánu, Tádžikistánu, Kyrgyzstánu, Turkmenistánu a částečně Kazachstánu, prošla pestrým historickým vývojem, během něhož vstřebávala impulzy různých kulturních vlivů a vytvořila si tak podmínky pro vznik svébytného výtvarného projevu. Umělecký vývoj oblasti si do určité míry udržuje kontinuitu z minulých dob až do současnosti, jež je patrná v tradičních uměleckořemeslných odvětvích. Mezi nejvýznamnější bezpochyby patří textilní tvorba a šperkařství. Za jednu z důležitých etap z hlediska ještě kvalitní uměleckořemeslné produkce lze považovat období od druhé poloviny 19. do počátku 20. století, z něhož máme k dispozici mnoho dokladů, jež se staly základem pro revitalizaci tradičních uměleckých řemesel. Tu nastartovalo vyhlášení nezávislosti na Sovětském svazu v roce 1991, kdy se středoasijské státy v rámci národního sebeuvědomění a hledání nové identity začaly navracet ke kulturním odkazům a tradičním hodnotám.

Jaké podněty poskytuje proces globalizace lidskému učení? Může existovat vědění nezávislé na sociálních vztazích? Podporuje ekonomická globalizace rozvoj vzdělávání, nebo způsobuje jeho úpadek? Takové a podobné otázky si kladou autoři této knihy. Používají při tom postupy globálních studií, oboru pracujícího na pomezí dlouhodobě rozvíjených disciplín, jako je filosofie, sociologie, politologie nebo kulturní antropologie. Cílem publikace je kritické posouzení politických, sociálních, kulturních a dalších aspektů soudobé globalizace, které bezprostředně souvisejí s proměnami vědění a učení.

The year 2012 marks an important milestone for English studies at Charles University in Prague - the centenary of their existence. It was in the academic year 1912/1913 that the first specialised department of English philology was established in Prague, with Vilém Mathesius its first Professor.It is impossible to celebrate a hundredth anniversary with a single act, as it is impossible to separate the results of scholarly work from the lives of the scholars, their students and the institution. Consequently, a series of commemorative events were organized including an anniversary colloquium, an exhibition, meetings where several generations of teachers and students shared their memories and gratitude, acknowledging the fruitfulness of the path established a hundred years ago - and, last but not least, this book. The present volume looks back at the past hundred years through tracing down salient topics of English linguistics dealt with originally by the distinguished professors of the Department, and surveying them from today's perspective, attesting to the "continuity of the Prague approach to linguistics, which has persisted and grown over this hundred years of English studies" (G. Leech). Themes and observations that Mathesius, Trnka, Vachek, Poldauf, Nosek and others have confronted us with were selected, and their students and followers were invited to take them up.

Žákovské korpusy se staly významným zdrojem pro poznání žákovského mezijazyka a významným stimulem pro různé oblasti studia a výuky cizího, resp. druhého jazyka. Studie Žákovský korpus češtiny a evaluace jeho chybové anotace se obecně týká tématu češtiny jako cizího jazyka a částečně zasahuje do oblasti korpusové lingvistiky, neboť se zabývá problematikou žákovských korpusů, především pak otázkami jejich chybového značkování a možnostmi evaluace anotačních schémat. Zaměřuje se především na specifické problémy při elektronizaci rukopisů, na možnosti chybové anotace projevů nerodilých mluvčích a problematiku její evaluace. Zároveň věnuje značný prostor i metodologii, koncepci a účelu budování žákovských korpusů.

Zrcadlová publikace kolektivu autorů věnující se fenoménu těla, smyslů a emocí v jazyce a v literatuře navazuje na obdobný projekt Obraz člověka v jazyce / Obraz člověka v literatuře (2010).

Koncem června 1948 se v Bukurešti sešli zástupci členských stran Informačního byra, aby jednali o situaci v Komunistické straně Jugoslávie. Výsledný dokument nazvaný Rezoluce o situaci v KSJ hrubě napadl jugoslávské vůdce a vyzval tzv. zdravé síly k jejich odstranění. Tím se rozhořela sovětsko-jugoslávská roztržka, během které jugoslávské vedení obstálo a svou zemi úspěšně vyvedlo ze sovětského mocenského orbitu. Rezoluce Informbyra vnesla ovšem rozkol do řad jugoslávských komunistů. Josip Broz Tito a jeho spolupracovníci však proti vzniku vnitrostranické opozice ihned tvrdě zasáhli a tzv. informbyrovce podrobili brutální represi. Centra opoziční činnosti se tak v létě roku 1948 začala organizovat za hranicemi. Kniha se zabývá složitými a rozmanitými osudy skupiny jugoslávské tzv. informbyrovské emigrace, která se ustavila v Praze. Zhruba sto padesát jugoslávských komunistů, mezi nimi např. Anton Rupnik, Josip Milunić či Teodor Balk, se prvních pět let v pražském exilu připravovalo na převzetí moci ve vlasti. Od druhé poloviny padesátých let pak emigranti řešili dilema, zda se vrátit domů či se trvale usadit v zahraničí, a s tím spojené otázky dalšího politického působení. Autor ozřejmuje jednu část dosud málo prozkoumané oblasti výzkumu diktatury KSČ, kterou byla podpora zahraničních komunistů. Na základě detailní analýzy československých a jugoslávských archivních dokumentů sleduje nejen činnost emigrace, ale též aspekty života cizinců v komunistickém Československu. Ukazuje také, jak významně tato v širším povědomí málo známá „imigrační vlna“ vstoupila do československého a českého veřejného života.

Nový mezinárodní kulturologický časopis Culturologia představuje platformu pro publikování odborných textů s cílem podpořit integrální studium kultury. První monotematické číslo se zaměřuje na pojem kultura. Obsahuje studie od uznávaných autorů, jako jsou Miloslav Petrusek, Thomas Eriksen, Josef Šmajs a další.

Kolektivní monografie více než desítky badatelů působících na několika fakultách a pracovištích Univerzity Karlovy a na dalších českých univerzitách v Brně a v Ostravě si všímá specifických rysů prekolonialismu, kolonialismu a postkolonialismu na rozsáhlém prostoru východní a jihovýchodní Evropy, včetně areálu někdejšího Sovětského svazu a bývalé Osmanské říše. Práce se vyznačuje interdisciplinárním, mnohovrstevnatým rozborem této problematiky od předkoloniálních dob (středověk, raný novověk) po současnost očima historiků, politologů, literárních vědců, etnologů, geografů atd., čímž předkládá plastický obraz této nesmírně složité a rozmanité problematiky. Kolektivní monografie více než desítky badatelů si všímá specifických rysů prekolonialismu, kolonialismu a postkolonialismu na rozsáhlém prostoru východní a jihovýchodní Evropy, včetně areálu někdejšího Sovětského svazu a bývalé Osmanské říše.