Garamond strana 21 z 45

Myslíte si, že znáte Paříž jako své boty? Katia Chapoutierová vás rychle vyvede z omylu. V její knize o málo známých památkách a zákoutích Paříže se například dozvíte, kde se nachází pařížský kousek Bollywoodu. Můžete s ní navštívit tajnou smírčí kapli věnovanou Ludvíku XVI. či byty Borise Viana a Coco Chanel. Na procházce s Katiou také potkáte muzeum kuriozit, čínskou pagodu nebo model železniční sítě celé Francie nacházející se pod nádražím Gare de l’Est. Nahlédnete do tajemství tak výjimečných míst, jako jsou skryté depozitáře v Muséé d’Orsay nebo muzeum Augusta Rodina.

Slon se nemůže postavit na nohy? Lvice uprchly? Orel začal kulhat? Gepard vypadá nějak divně? Zpozoruje-li někdo něco podobného, vždy telefonuje Florence, která je jedinou nezávislou veterinářkou operující na obrovské ploše v africké buši u divokých zvířat i v rezervacích. Občas si musí zahrát na vševědoucího Dr. House, aby vyřešila záhadu, proč má panda rudá oteklé ruce, nebo přesvědčit šimpanze, aby každý den bral svoji dávku inzulínu. Neobyčejný zážitek z vyprávění o vztahu zvířat a lidí.

Pád (1956) je poslední velkou prózou Alberta Camuse. Původně měl být zařazen do povídkové sbírky Exil a království, vzhledem k neustále se rozšiřujícímu obsahu díla se však spisovatel rozhodl povýšit jej na román a publikovat odděleně. Pád je jedinou Camusovou prózou, do jejíhož hrdiny vložil autobiografické prvky, přestože sklon pokoutního advokáta Clamence vynášet nad lidmi soud autorovi rozhodně vlastní nebyl, stejně jako neschopnost poznat a analyzovat vlastní vinu. Clamence nepřispěje na pomoc tonoucí sebevražedkyni jako člověk revolutující nemůže své provinění omluvit ani odpykat, protože nemá Boha ani budoucnost, která by mu dala rozhřešení. Mytický ráz předešlých románů se rozhodl Camus v Pádu nahradit dušezpytným ponorem, neboť si, jak sám napsal v Zápisníku, předsevzal postihnout lež, což je rozpor mezi vnějším projevem a skrytým životem člověka.

Jean-Christophe Rufin zkoumá ve svém novém románu hodnotu věrnosti, oddanosti a loajality bez příkras a efektů, čistě jen z radosti vyprávět jednu z mnoha bizarních historek z konce první světové války. /Le Figaro/ U Jean-Christophe Rufina jsme si zvykli na romány vysoké kvality a tento není výjimkou. /L´Actualité/ Jean-Christophe Rufin dokazuje, že lidskosti a porozumění se člověk učí. Taková je morální lekce Jean-Christopha Rufina v jeho novém bestselleru Červený obojek, v němž je řeč o věrnosti a cti na pozadí světové války. /RTL, Kniha dne Philippa Valleta/ V malém městě v kraji Berry se v horkém létě roku 1919 protnou příběhy uvězněného válečného hrdiny, vojenského soudce a ženy, příliš vzdělané na to, aby byla prostou venkovankou. Klíčem k neobvyklému případu, který vojenský soudce přijel vyřešit do pustých kasáren, se stane vojenský pes Vilém, který prožil všechny strasti první světové války. Na pozadí všudypřítomného, neutuchajícího a zoufalého Vilémova štěkotu na dvoře kasáren se odehrává napínavé drama věrnosti a oddanosti, které pojí člověka se zvířetem. Autor knihy Jean-Christophe Rufin je lékař, diplomat a spisovatel, od roku 2008 člen Francouzské akademie. Píše historické romány, v nichž se soustředí na poselství a odkazy minulých dob do současnosti. Román Červená Brazílie byla roku 2001 oceněna Goncourtovou cenou.

Jeden z nejproslulejších románů 20. století, jímž se Albert Camus stal duchovním otcem celé jedné poválečné generace, byl bezprostředně po svém vydání v r. 1942 označen vichystickou kritikou jako "ochablost ducha" a "degenerace lidství". Ve skutečnosti je příběh Meursaulta, náhodného vraha odsouzeného k smrti, protože odmítá přijmout roli v společenských hrách, působivou oslavou člověka, a to člověka revoltujícího. Podle vlastní Camusovy interpretace "cizinec" až do konce odmítá lhát a bez jediného náznaku hrdinského chování souhlasí s tím, že zemře pro pravdu, aniž by ji "těm druhým" vnucoval.

Z nevelkého básnického odkazu tohoto vizionářského francouzského básníka, který vytvořil své úchvatné dílo v průběhu pouhých tří let, se z veršovaných básní vydělují dvě sbírky a Dopisy vidoucího, napsané básnickou prózou: Iluminace, obsahující čtyřicet básní v próze a dvě básně ve volném verši, je text uhrančivé krásy, v níž se hroutí hradba mezi realitou a halucinací. Rimbaud je napsal mezi 17. a 19. rokem a poprvé je bez jeho vědomí (ačkoli byl ještě naživu) vydal Verlaine v roce 1886. Sezóna v pekle, napsaná v devatenácti letech, je jakousi Rimbaudovou duchovní autobiografií, jejíž poslední část "Sbohem" je považována za autorovo rozloučení s básnickou tvorbou. Dva Dopisy vidoucího jsou výrazem Rimbaudova vizionářského přesvědčení a snad nejlépe je charakterizují slova: "Vedle mne jste všichni jenom básníci". Z francouzštiny přeložil a doslovem opatřil Aleš Pohorský

Dvojjazyčné, česko-anglické vydání tradičních japonských pohádek (O stvoření nebe a země, Dítě hromu, Boj opice s krabem, Sedm pánů Štěstěny, Cesta dvou žabáků, Setkání milovníků hvězd).

Na pozadí třítisícileté historie města a dějin tří monoteistických náboženství autor předkládá vazby muslimů, křesťanů a židů ke svatým místům v Jeruzalémě a jako diplomat a politolog dokazuje, že svobodný přístup k mešitě Al Aqsá a Skalnímu dómu, Chrámu Božího hrobu a Zdi nářků může v současné době zajistit jen Stát Izrael, protože Západ přišel v této otázce o svoji věrohodnost. Kniha je nepostradatelným zdrojem informací pro všechny, kdo se zajímají o izraelsko-arabský konflikt a situaci na Blízkém východě. Dore Gold, bývalý velvyslanec Izraele v OSN, se v poslední době podílí na izraelsko-palestinských jednáních.

Neúnavné hledačství Vargase Llosy na poli příběhu se projevuje i v jeho detektivním thrilleru s názvem Kdo zabil Palomina Molera? Příběh o lásce podaný formou grotesky a parodie vzbudil ihned po svém vydání v Peru velký ohlas. Milostný příběh se prolíná s popisem prohnilé společnosti, kterou prorůstá korupce, nedůvěra v justici a armádu. Toto velmi aktuální téma dokázal Mario Vargas Llosa zasadit do příběhu o smrti obyčejného peruánského vojáka. Detektivní příběh Kdo zabil Palomina Molera? je zatím poslední do češtiny přeloženou knihou Vargase Llosy, držitele Nobelovy ceny za literaturu z roku 2012.

Neúnavné hledačství Vargase Llosy na poli příběhu se projevuje i v jeho detektivním thrilleru s názvem Kdo zabil Palomina Molera? Příběh o lásce podaný formou grotesky a parodie vzbudil ihned po svém vydání v Peru velký ohlas. Milostný příběh se prolíná s popisem prohnilé společnosti, kterou prorůstá korupce, nedůvěra v justici a armádu. Toto velmi aktuální téma dokázal Mario Vargas Llosa zasadit do příběhu o smrti obyčejného peruánského vojáka. Detektivní příběh Kdo zabil Palomina Molera? je zatím poslední do češtiny přeloženou knihou Vargase Llosy, držitele Nobelovy ceny za literaturu z roku 2012.

Dvojjazyčné, česko-ruské vydání zběsilé Bulgakovovy fantasy povídky o obludných hadech požírajících pracovníky tajné policie a jednotkách statečných rudoarmějců bojujících se zmutovanými krokodýly a pštrosy pustošícími širou ruskou step, protože si řadový úředník v oběžníku špatně přečte jméno svého nového nadřízeného a uvede tím do pohybu události, které se díky administrativní mašinérii rozrostou do příšerného snu. Michail Bulgakov dokázal humorně satirické vidění života spojit s filozoficky obsažnou výpovědí o stavu světa. Kniha obsahuje dále povídky Dům č. 13 a Čičikovovo putování.

Slavná povídka Capoteho z roku 1958 o mladé, smrti zaslíbené manhattanské prostitutce a naplno vychutnaných slastech života se stala předlouhou k neméně slavnému filmu z roku 1961 a Audrey Hepburnovou v hlavní roli. Dvojjazyčné vydání doplněné lexikálním a gramatickým komentářem pod čarou. Pro mírně pokročilé. Komentář Jiřina Zachová.

Dvojjazyčné vydání výběru z pohádek bratří Grimmů uspokojí především mladé čtenáře studující němčinu.

Literární podoba slavného filmu režiséra Karla Kachyni z roku 1979 vypráví osudy obuvníka Bursíka, který nedokáže konkurovat Baťovým výrobkům, a jeho dětí, vyrůstajích mezi žižkovskými činžáky a v šarvátkách s Vršovičáky. Hlavním tématem knihy je ale příběh nejmladšího syna Kajdy, jenž zažívá první lásku s dcerou vetešníka Pájou, kterou mu odloudí starší a přímočarejší bratr Pepan. Ten poruší podmínku navštěvování opuštěné lékarníkovy zahrady, okusí ze zakázaného stromu a donutí Páju utrhnout zapovězené hrozny. Schyluje se k bouři; mezi bratry, kteří se utkají o lásku Páji, i ve společnosti: blíží se březen 1939 a s ním hitlerovská okupace.

V dalším příběhu soudce Ti, slavného vyšetřovatele a soudce působícího v Číně v 7. století za vlády dynastie Tchang, uvízne soudce se svým věrným sluhou kvůli povodni a neustávajícím lijákům v malém městečku. Jednoho rána přinese rozvodněná řeka až ke dveřím krčmy, v které je ubytován, mrtvé tělo. Ukáže se, že příčinou smrti nebylo utonutí. Soudce přijme pozvání svérázné rodiny, jejíž přepychový palác uprostřed jezera střeží tajemná bohyně s rybím ocasem. Brzy ale dojde k událostem, které bohyni rozhněvají…

V tomto výbor nazvaném Anglické pohádky se objevují poprvé v českém překladu pohádky sebrané etnologem a sběratelem lidové tvořivosti Josephem Jacobsem, původně vydané ve dvou knihách: jako English Fairy Tales (Anglické pohádky) (1890) a More English Fairy Tales (Další anglické pohádky) (1894). Výběr zahrnuje jak pohádky u nás již v podobných verzích dobře známé („O třech medvědech“, „Tomík Paleček“), tak i pohádky méně známé, s nimiž se český čtenář setká poprvé. Mohou být tedy stejně tak objevem pro studenty anglické literatury a etnology, jako i čtením pro potěchu rodičů i dětí. Jejich dvojjazyčné vydání jim navíc umožňuje stát se příjemným společníkem při osvojování si anglického jazyka. Pro středně pokročilé.