Garamond strana 20 z 38

Bilingvilní vydání prózy známého autora pro pokročilé zájemce o angličtinu.

Červený pavilon Soudce Ti přebírá od náčelníka Lo ze sousedního okresu zdánlivě jasný případ sebevraždy akademika Li Liena a hned musí řešit vraždu kurtizány Podzimní luny a údajnou sebevraždu Tao Kunga, která se stala před třiceti lety. Všechny tyto případy mají společné to, že se staly v Červeném pavilonu a mají vypadat jako sebevraždy… Soudce Ti a vražedný zvon Soudce Ti je nově jmenován náčelníkem v Pu-jangu, kde usvědčí falešného opata a mnichy v chrámu Bezmezného milosrdenství, jejichž „zásluhou“ přicházely na svět nelegitimní děti. Při vyšetřování případu Liang versus Lin objeví soudce Ti pod obrovským zvonem několik let starou kostru a jen zázrakem se mu podaří zachránit si holý život. Strašidelný klášter Soudce Ti musí se svým pomocníkem Tao Kanem kvůli bouři přenocovat v taoistickém klášteře v horách Chan-jüanu a vyřeší zde tři záhadné případy. Případ balzamovaného opata, případ zbožné panny a případ nevraživého mnicha.

Náš oblíbený soudce je povolán do hlavního města Tchangů, aby vypovídal o svém posledním případu. Sotva se vydá na plavbu po Žluté řece, dostává nový služební příkaz: zajistit bezpečnost svědka netrpělivě očekávaného v Zakázaném městě. Je tu ale háček, soudce Ti vůbec neví, kdo z cestujících je ten Laj, kterého má chránit. Zatímco mu před očima ubíhá překrásná krajina severní Číny, množí se kolem mandarína vraždy a pokusy o zabití. Je to pro něj ta nejnebezpečnější plavba jeho kariéry v temné atmosféře, v níž se podezíravost mísí s legendární čínskou elegancí.

Kankán se svatozáří vyšel pouze jednou, a to roku 1969. Jedná se o biografický román o životě autorova otce. Jiří Mucha jako zkušený vypravěč poutavě líčí otcovy osudy od jeho narození do skromných poměrů rodiny ivančického soudního úředníka v roce 1860, přes jeho studia v Brně, Vídni a Mnichově až po pařížský vzestup, působení v Americe a závěr života v Čechách, kde tuto světovou secesní ikonu zastihla smrt na pokraji druhé světové války. Alfons Mucha, který se stal v průběhu času stejně jako ostatní umělečtí velikáni spíše mýtem, zde slovy svého syna, příležitostně doplněnými o citace z malířových vlastních zápisků a memoárů, získává lidský rozměr. Vedle života Alfonse Muchy se ovšem autorovi daří také výstižně líčit společensko-politické podmínky a kulturní kontext prostředí, ve kterém se Mucha právě pohyboval, ať už to byla rakousko-uherská Morava, nebo Paříž během přerodu na moderní metropoli. Společně s Muchou se setkáváme s řadou historicky známých osobností, jakými jsou např. Paul Gauguin, Sarah Bernhardt, August Strindberg, James McNeill Whistler či August Rodin. Dozvídáme se i spoustu úsměvných historek: jak se mu mikulovské dámy složily na kalhoty, když si ty svoje roztrhl a přestal navštěvovat společenské večery, jejichž byl oblíbeným účastníkem (jednotlivé kousky garderoby si ale musel vypůjčit od přátel ještě v Paříži, když byl pozván na své první představení Sary Bernhardtové), jak sháněl s Maroldem po celé Paříži mák na švestkové knedlíky s mákem, které si chtěli udělat na oslavu získání zakázky a jako vzpomínku na domovinu nebo jak si mezi sebou s ostatními českými malíři posílali jako trpěnou výpomoc Ženíška, který se nakonec dostal na prkna Folies Bergere – kde hrál žábu.

Soubor tří příběhů na téma světových náboženství (křesťanství, judaismu, islámu) se stal prvním Schmittovým bestsellerem a patří do stále se rozmnožujícího Cyklu o Neviditelném (pokud člověk nemá lásku, stává se neviditelným), který k letošnímu roku čítá už osm románů, jejichž ústředním tématem je duchovno, víra a kontrast mezi náboženstvími. V příběhu Oskar a růžová paní, který se u nás proslavil díky několika divadelním adaptacím, vedou Oskar a jeho ošetřovatelka kouzelný dialog o hodnotách lidského života. V části Pan Ibrahim a květy Koránu se ujímá osiřelého židovského dítěte Arab z krámku na rohu a podnikne s ním cestu do své země, aby mu ukázal „květy Koránu“. V Noemově dítěti je hrdinou příběhu katolický kněz otec Pemza, který ukrývá židovské děti za války. Zatímco jeho oblíbenec Josef musí chodit s ostatními na mši do kostela, otec Pemza se učí hebrejsky a sbírá předměty patřící do dědictví národa, který stál před vyhlazením.

Jeden z nejosobitějších brazilských romanopisců současnosti nabízí hořce ironický obraz naší doby. Velké nedorozumění způsobí, že se muž nazývaný student čínštiny ocitne v policejní cele, místo toho, aby odletěl na plánovanou cestu do Číny. Student je typickým představitelem současné informační společnosti: vděčný čtenář internetových zpráv a blogů, který si sám o sobě myslí, že má encyklopedické znalosti a na všechno názor. Přitom jen přejímá myšlenky, kterým nerozumí. Žije mezi realitou a virtuálním světem v jakémsi paranoidním prostoru s pocitem ohrožení. Zmatek ve studentově hlavě je jen jednou z podob nedorozumění, s nímž se potýkají všechny postavy románu, jak policejní komisař, zapletený do historky o domnělém otcovství, tak jeho kolegyně, která propadla evangelikálnímu hnutí. A hlavně učitelka čínštiny, která se pokouší vrátit do své země, aby si mohla zopakovat zničené dětství. Každá z postav má svoji verzi skutečnosti a ve chvílích, kdy se jejich pohled na věc střetne, nabývá román na hloubce, ale také jiskří osobitým až drsným humorem. Dochází přitom k celé řadě reprodukcí v různých významech lidé reprodukují cizí myšlenky, reprodukce uměleckých děl nahrazují originály, zatímco někteří zoufale usilují o reprodukci umělou, jiní se reprodukovat odmítají, a ač se to na první pohled nezdá, originality kolem nás ubývá. Na to všechno poukazuje román, jehož četba nabízí hodnotnou zábavu, podněty k zamyšlení i spoustu kuriózních informací.

Prvotina uznávaného argentinského autora se pohybuje na pomezí povídek a románu. Kapitoly sice spojují některé postavy, situace a motivy, ovšem čtenář často nepozná, která postava je fiktivní a která reálná, do kterého z těchto světů jednotlivé osoby patří a jak spolu souvisí. A tak se například osamělí gaučové prohánějí argentinskou pampou, kuchařský učeň chystá pomstu v luxusní restauraci, hrdina ztraceného románu srazí ve spěchu J. L. Borgese a partyzán na útěku si vychutnává pařížský croissant. Příběhů je ještě mnoho a stejně tak rozmanitá je podoba vyprávění. Roztříštěnost románu souvisí se skrytými úvahami o roli spisovatele a jeho vztahu ke skutečnosti, o paměti a historii a zejména o autorově vlasti v 70. a 80. letech 20. století.

Francouzský spisovatel Sylvain Tesson (*1972) se na půl roku uchýlil na samotu ruské Sibiře a tam, v zimě klesající až k minus třiceti stupňům Celsia, v tichu přerušovaném pouze praskajícím ledem Bajkalu a ve společnosti literárních klasiků a vodky rozjímá nad svým životem, moderní lidskou společností a naší společnou budoucností. Poutavé vyprávění čtenáře vytrhne z každodenního shonu moderní civilizace, přenese do klidu drsné Sibiře a donutí přemýšlet. "Poměrně brzy jsem si uvědomil, že změnit svět tak nějak nebude v mých silách. Slíbil jsem si tedy, že se na nějaký čas uchýlím o samotě do chaty. V sibiřských lesích. Daleko od všeho, na břehu Bajkalského jezera, jsem si obstaral dřevěnou izbu. Tam, pět dní chůze k nejbližší vesnici, jsem se ztracen v nezměrné přírodě snažil být šest měsíců šťastný. Myslím, že jsem to dokázal. K životu stačí dva psi, kamna na dřevo a okno s výhledem na jezero. Co když svoboda spočívá v panství nad časem? Co když se štěstí zakládá na možnosti být sám, mít svůj prostor a ticho - na všem, co se budoucím generacím nebude dostávat? Dokud budou stát chaty v hloubi lesů, nic nebude dočista ztraceno."

V Čchang-anu je hlad a nouze, dodávky potravin váznou, obyvatel je příliš, a tak císařovna a dvůr sáhnou po prostém řešení: odsunout půl milionu duší do Luo-jangu. Vyhlásí losování jmen rodin, které budou vypovězeny, ale účelově ho zfalšují, protože se císařovna chce zbavit příbuzných svého zesnulého manžela. Tomu odpovídá i průběh strastiplné cesty, které se z vlastní vůle zúčastní i soudce Ti: někdo chce totiž jednoho po druhém zahubit tchangské prince. Zároveň se konvoje účastní - bez soudcova vědomí - i jeho nejmladší dcera, Malý poklad, která se zamilovala do vojáka-tanečníka, jehož jméno je na seznamu exulantů. K průvodu se přidá i první žena soudce Ti, paní Lin, protože chce nezdárnou dcerku najít a přivést k rozumu. Cesta je obtížná a navíc je v zájmu nejvyšších míst, aby do Luo-jangu dorazilo co nejméně osob. Proč, to se dozvíme až v závěru.

Jeden dům na poklidném předměstí, tři nájemníci, tři zpovědi, které se čtou se zatajeným dechem. Příběhy, jež se vzájemně proplétají a odhalují tajemství a lži, bez nichž by rodiny snad ani nemohly existovat. Tři patra, to jsou i tři freudovská patra lidské duše, id, ego a superego, na jejichž základě je román vystavěn. Eškol Nevo přináší tři neotřelé příběhy a dokazuje, že je skvělým vypravěčem, který dovede vystavit světlu ta nejtemnější zákoutí lidské duše. Tři patra jsou poutavým románem, jenž své hrdiny znovu a znovu vhání do pastí morálky a společenských konvencí a nutí čtenáře klást si otázku: Co bych na jejich místě dělal já? Děj románu předního izraelského spisovatele Eškola Neva se odehrává v současném Tel Avivu, ale témata, která přináší, jsou obecně lidská a blízká čtenářům napříč kontinenty. Román líčí příběhy tří různých obyvatel domu stojícího na poklidném předměstí a je rozdělen do pater, v nichž hlavní hrdinové bydlí. V prvním patře vede (zdánlivý) monolog Arnon, který se líčí jako vzorný a ochranitelský otec dvou malých dcer, ale postupně z jeho vyprávění vyplývá, že projevovaná starost je spíše špatně maskovanou majetnickostí a že vinu a trest posuzuje dvojím metrem. O patro výš si vezme slovo Chani, tentokrát prostřednictvím dopisu, který je pro ni formou terapie: už osm let je zavřená doma, po druhé mateřské se do práce nevrátila a manžel je doma zřídka. Najednou se ovšem za dveřmi zjeví jeho odcizený bratr a Chanina rutina dohánějící ji k šílenství je zlomena. Ve třetím patře nahrává soudkyně na penzi Dvora vzkazy na záznamník svému nedávno zesnulému manželovi podniká věci, které dřív dělat nemohla, a na jedné z demonstrací se seznamuje s mužem, jenž ji donutí vyrovnat se s těžkým tajemstvím z její minulosti. Co se stane, když je spořádaný člověk žijící celkem všední život vystaven nějaké mimořádné události? Jsou rozhodnutí postav a jejich důsledky už nezvratné, nebo vždy existuje cesta zpátky? A chtějí se hrdinové tou cestou vůbec vydat?