JAKAB strana 6 z 10

V roce 2020, uplyne 15 let od ukončení služby MiGu-21 ve Vzdušných silách Armády České republiky, a tím zároveň skončilo i 54 let trvající působení letounů konstrukčního označení MiG v bývalém Československu a České republice. Poslední exempláře tohoto typu ve verzi MiG-21MF/MFN dosloužily v červnu roku 2005 v systému protivzdušné obrany České republiky a Severoatlantické aliance, tedy po boku bývalých úhlavních nepřátel, což je svým způsobem historický paradox. Byly tak do té doby poslední reminiscencí bývalých časů, kdy čs. i českému letectvu vládly bojové letouny sovětského původu. Publikace popisuje oněch cca 35 let služby poslední v čs. a českém letectvu zařazené bojové verze MiGu-21, familierně zvané „emefka“.

31. května 1918, půl hodiny před polednem, to bylo datum a hodina prvního použití lehkého tanku Renault FT, který svými konstrukčními prvky – otočnou věží s výzbrojí a motorovým prostorem vzadu v trupu se stal pravzorem všech kategorií tohoto bojového vozidla, tak jak je známe i v současnosti. Tehdy vyrazilo do útoku celkem 21 těchto vozů na frontě široké dva kilometry, severně od vesnice Chaudun, aby podpořily útok 4. a 7.pluku marocké divize na německé pozice. Afričtí pěšáci, kteří v životě neviděli takový podivný stroj, nebyli schopni využít této podpory a vrátili se na výchozí pozice, přesto však německý postup v tomto prostoru ustal. Tanky pronikly půl druhého kilometru do hloubky fronty a po ztrátě tří vozů se vrátily. Publikace popisuje vývoj a nasazení tanku Renault FT, který se stal prvním tankem zařazeným do výzbroje československé armády. Množství historických fotografií a barevných fotografií včetně detailů, barevné bokorysy.

Protivzdušná obrana Československa v počátečním období studené války do roku 1961 Ostraha vzdušného prostoru od přízemních výšek až po stratosféru, v každé denní i noční době a za jakýchkoli povětrnostních podmínek, je výsostným právem každého suverénního státu. Není to jednoduchý úkol ani v dnešní době, natož před desítkami let. Československé stíhací letectvo PLOSÚ (do 1.11.1954) i PVOS (od 2.11.1954) v úzké součinnosti s radiotechnickým vojskem i s podporou frontového stíhacího letectva tento úkol sice plnilo v mírové době, ale v podmínkách bipolárního rozdělení světa, na samé hranici dvou znepřátelených mocenských bloků, po dobu téměř čtyřiceti let. Navíc, přes všechny projevy různých státníků o nutnosti mírového soužití, stále v očekávání dalšího možného světového konfliktu, který by zřejmě lidskou civilizaci vrátil o staletí zpět, pokud by ji nezničil vůbec. Zkusme se podívat nezaujatě, bez nánosů ideologického balastu, co se skutečně dělo kolem oné Vysoké modré zdi, očima pamětníků, přímých účastníků, i ve světle dobových dokumentů, které konec konců také tvořili přímí účastníci. Časový interval 1945-1961 je zvolen záměrně, od poválečných počátků v podstatě nefunkční protivzdušné obrany republiky, přes padesátá léta, kdy se po deset let hledal její nejlepší organizační model, až po rok 1961, kdy bylo přijato optimální schema PVOS, které zůstalo v platnosti do konce 80. let.

Tento létající aparát je bezesporu možné přiřadit mezi poválečné „unikáty“ provozované čs. vojenským letectvem. Je sice dostatečně známo, že v ČSR létaly po válce dva exempláře tohoto dvourotorového vrtulníku, takže striktně vzato nešlo doslova o unikát, nicméně vojenské letectvo provozovalo do konce roku 1950 jen jediný. Snad každý jen trochu zasvěcený fanda historie vojenského letectví jistě dobře ví, že Fa 223 byl vrtulník vzniklý v době války u německé firmy Focke-Achgelis. Dne 14.10.1923 založili v Brémách pánové Heinrich Focke, Georg Wulf a Werner Neumann společnost Bremer Flugzeugbau AG, krátce po vzniku přejmenovanou na Focke-Wulf Flugzeugbau AG. Ve 30. letech se firma postupně přeorientovala na výhradně vojenský program, z něhož největší proslulosti dosáhl stíhací Fw 190, námořní průzkumný Fw 200 a průzkumný Fw 189. Během války se firma stala jedním z nejvýznamnějších německých leteckých výrobců, v r. 1944 u ní pracovalo na 30 000 osob. Po válce existovala do r. 1964, kdy se sloučila s Weser Flugzeugbau Gmbh do firmy Vereinigte Flugtechnische Werke a po dalších fůzích se zařadila mezi předchůdce nynějšího Airbusu. Publikace se věnuje vývoji Fa 223 a jeho zkouškám v poválečném Československu.

Mezi nejúspěšnější stíhací dvouplošníky 30. let minulého století náleží Fiat CR.32 Freccia (šipka), ve značném množství vyráběný pro italské letectvo i na export. Typ se proslavil zejména svou účastí na bojích občanské války ve Španělsku, zasáhl nicméně také do řady střetnutí druhé světové války. Létal nad čtyřmi kontinenty: nad Evropou, Asií, Afrikou a Amerikou. Fiat CR.32 sehrál svým způsobem důležitou roli také v příběhu československého letectví. První oběti z řad našich letců v rozbíhajícím se boji proti nacismu a fašismu způsobily v druhé polovině 30. let právě Fiaty CR.32. 31. května 1937 Italy ovládané Freccie sestřelily u středomořské Mallorcy bombardér Potez 540 španělského republikánského letectva, v jehož pracovních prostorech padli českoslovenští dobrovolníci, bojující dle tehdejší levicové dikce „u Madridu za Prahu“, Josef Soušek a Zdeněk Talaš. Z osádky přežil pouze zraněný a zajatý pilot Jan Ferák. V napjatých dnech územního ořezávání tehdejšího Československa v důsledku mnichovské dohody sestřelil 25. října 1938 maďarský Fiat CR.32 nad Maďary požadovaným územím jižního Slovenska pozorovací Letov Š 328 letky 10, přičemž padl pozorovatel sv. asp. Jaromír Šotola. Pilot des. Ján Kello vyvázl popálen.

Obsahuje 2 vystřihovací papírové modely v měřítku 1:48 a popis historie tohoto letounu Britský stíhací letoun Spitfire se stal jedním ze symbolů boje našich letců na Západní frontě v letech 1940 až 1945. Na tomto vynikajícím stroji dosáhli naši piloti mnoho úspěchů a na Spitfirech Mk.IXC se účastnili i invaze v roce 1944. Stroj této verze čs. leteckého esa F/Lt Otto Smika, 312. československá stíhací peruť, se stal předlohou prvního modelu. Druhý model představuje verzi Spitfire L.F.Mk.IXE na kterém se naši letci vrátili zpět do vlasti. Stroj má československý marking z roku 1946, 1. letka LP 4 z letiště České Budějovice. Model je možno postavit v jednoduché verzi anebo s proskleným a vybaveným interiérem. Publikace dále obsahuje historii Spitfire Mk.IX.

Letecká válka ve Středomoří 9. a 10. ledna 1941. Stuky útočí na nejmodernější letadlovou loď britského Královského námořnictva HMS Illustrious. Detailní popis tohoto střetu doplňuje informace o použitých letounech bojujících stran.

Vladimír Francev je významný odborník na techniku čs. armády, který spolupracuje jako odborný lektor i při tvorbě televizních pořadů a dokumentů. V publikaci Motorizace československé armády 1918-1939 se zaměřil na motorizovanou techniku naši armády v letech 1918 až 1939. Na většinou ještě nepublikovaných snímcích osobních a nákladních vojenských vozidel, pásových traktorů, obrněných vozů, tanků a speciálních vozidel popisuje motorizaci naši armády od jejího vzniku až po tragický rok 1939.

Obsahuje vystřihovací papírový model v měřítku 1:48 a popis historie tohoto letounu - AERO A-300 – bombardovací a zvědný letoun AERO A-300 byl zalétán v dubnu 1938. Hned zpočátku bylo jasné, že se zrodil letoun výjimečných kvalit. Vysoká rychlost, dostatečná nosnost pum a současně jednoduchá výroba s použitím převážně domácích surovin. To byly hlavní klady tohoto letounu. Žel události roku 1938 přerušily vývoj tohoto letounu a neumožnily jeho zařazení do výzbroje našeho letectva. Model je možno postavit v jednoduché verzi anebo s proskleným a vybaveným interiérem.

Když 31. srpna 1939 dělily Evropu od začátku strašného válečného konfliktu pouze hodiny, sloužilo u operačních jednotek německé Luftwaffe celkem 1073 Messerschmittů Bf 109 různých verzí. Převládaly vysokovýkonné Bf 109E, v té době s přehledem nejlepší řadově používané jednomístné stíhačky na světě. Ve službě stále ještě zůstávalo 447 strojů starších verzí. Vedle menších počtů Bf 109B („Berta“) a Bf 109C („Cäsar“) se jednalo hlavně o Bf 109D („Dora“). Všechny tyto tři varianty již patřily, kvůli poměrně nevýkonným pohonným jednotkám Jumo 210D a 210G výrobce Junkers Flugzeug- und Motorenwerke AG se sídlem v Dessau, mezi stíhací letouny spíše průměrných výkonů. Sto šedesát čtyři z nich sloužilo u stíhacích skupin (Jagdgruppen) a plných 283 používaly jako prozatímní výzbroj skupiny těžkých stíhačů (Zerstörergruppen), čekající na příchod u Luftwaffe vysoko ceněných dvoumotorových Messerschmittů Bf 110. Letouny starších variant zasáhly v září 1939 do polského tažení, kde zejména Bf 109D-1 doslova zazářily v rukou pilotů těžké stíhací skupiny I./ZG 2. „Dory“ se angažovaly také v úvodních střetnutích na západní frontě. Publikace navazuje na AERO č.51 Messerschmitt Bf 109A a Bf 109B.

Název Dakota je sice původně označením severoamerického indiánského kmene, v současnosti spíše pojmem zeměpisným, označujícím jeden ze států USA, ale milovníci letectví si jej spíše ztotožní s letounem Douglas DC-3, nespornou legendou v oblasti letecké civilní ale zejména vojenské dopravy. Dakotou se však stal až v průběhu své vojenské služby jaksi dodatečně a vlastně v naprostém rozporu s původním typovým označením. Naše publikace se věnuje historii služby tohoto stroje spolu s jeho sovětskou licenční verzí Lisunov Li-2 v našem letectvu.

Německý letoun Messerschmitt Bf 109 se do historie letectví zapsal skutečně významně. Stal se nejvíce produkovanou stíhačkou v dějinách: v letech před druhou světovou válkou a během tohoto krvavého konfliktu vzniklo na 35 000 exemplářů stále vylepšovaných variant. V první linii Luftwaffe typ vydržel od roku 1936 až do zhroucení Velkoněmecké říše v květnu 1945. Během tohoto období prošel skutečně mimořádným vývojem, při kterém dramaticky rostly jeho výkony, bojová hodnota, ale také hmotnost. Operační činnost Bf 109 byla nejen dlouhá, ale přitom doslova nabytá významnými událostmi. Typ se podílel prakticky na všech důležitých bitvách, které Hitlerova Velkoněmecká říše podstoupila během své tragické válečné pouti za chimérou světovlády. Tedy od počátečních triumfů až po totální pád na jaře roku 1945. S Bf 109 létalo bezkonkurenčně velké množství stíhacích es (podle německých zvyklostí tzv. experten), a to včetně několika nejúspěšnějších stíhačů všech dob. Na absolutní špičce z nich stál nepřekonatelný Erich Hartmann s 352 sestřely. Zde se soustředíme na začátek mimořádně pohnuté dráhy Bf 109: na okolnosti jeho vzniku a úvodní varianty poháněné motory Junkers Jumo 210.

Obsahuje 2 vystřihovací papírové modely v měřítku 1:48 Avia CS-199 a AERO L-29 Delfín a popis historie Avia CS-199 Ddvoumístný cvičný stíhací letoun Avia CS-199 byl v padesátých letech minulého století přechodovým typem na stíhací letoun Avia S-199 „Mezek“ v československém letectvu. AERO L-29 Delfín V šedesátých letech minulého století bylo jasné, že pro přechod na proudové stíhací letouny MiG-21 československého letectva, bude nutno zařadit do výcviku pilotů cvičný proudový letoun. Aero L-29 Delfín byl odpovědí na tento požadavek. Stroj nakonec zvítězil i v soutěži na cvičný stroj pro letectva Varšavské smlouvy.

Publikace navazuje na 1.díl a věnuje se dále všem verzím stroje, ale zejména detailně fotograficky dokumentuje výzbroj a speciální výstroj jednotlivých verzí bombardovacího letounu B-24 Liberator, které používala i 311. československá bombardovací peruť. Stovky kvalitních detailních fotografií a nákresů z manuálů pro obsluhu.

V létě roku 1938 sovětský stát dovolil „nepříteli lidu“ Vladimiru Michajlovičovi Petljakovovi vrátit se ke konstruktérské práci v STO, tedy Zvláštním technickém oddělení NKVD. Pod jeho hlavičkou vznikly zkušební konstrukční kanceláře, zabývající se navrhováním a vývojem nových typů letounů. Pracovali v nich odsouzení letečtí konstruktéři a inženýři, kteří byli soustředěni v někdejší budově KOSOS CAGI, přeměněné na věznici. Petljakov zde začal pracovat na projektu těžkého výškového stíhacího letounu pod označením VI-100. Velení se v té době domnívalo, že příští letecká válka se bude odehrávat ve velkých výškách, a tomu odpovídaly i specifikace nového stroje: dálkový doprovodný stíhací a výškový přepadový stíhací letoun. Číslo 100 v označení letounu bylo odvozeno ze zkratky STO, která vzápětí dala vzniknout familiárnímu pojmenování projektu „Stovka“. Publikace popisuje vznik vývoj a nasazení letounu Petjakov Pe-2, původně stíhacího letounu, který se stal nakonec nejrozšířenějším frontovým bombarderem sovětského letectva. Publikace doplňuje AERO č.9, kde byla popsána služba tohoto letounu v československém letectvu.

Mezi největší postavy sovětského i ruského letectví patří bezesporu Nikolaj Nikolajevič Polikarpov. Právem zaujal pozici nekorunovaného sovětského „krále stíhaček“. Během neklidných třicátých let minulého století se jeho jméno stalo prakticky synonymem pro stíhací letoun z výzbroje VVS RKKA (Vojenských vzdušných sil Dělnicko-rolnické rudé armády). Jeho životní a tvůrčí pouť se odvíjela za podmínek sovětského totalitního státu, ovládaného Všesvazovou komunistickou stranou (bolševiků) a především Josifem Vissarionovičem Stalinem, jednou z nejtemnějších postav dějin minulého století. Jako muž na vrcholu sil zažil Polikarpov pád až na samotné dno. Po úspěšném rozběhu profesní kariéry jej během honu na nepřátele režimu na sklonku dvacátých let soukolí státní moci téměř semlelo. Konstruktéra zatkla 24. října 1929 státní policie OGPU (Sjednocená státní politická správa, která byla v roce 1934 nahrazena známější NKVD). Bez procesu, pouhým úředním rozhodnutím, byl za údajnou sabotáž odsouzen k trestu smrti zastřelením. Na rozdíl od masy podobně postižených nevinných občanů prvního státu dělníků a rolníků na světě však měl štěstí. Zachránil jej jeho um a schopnosti leteckého konstruktéra, příliš cenné komodity ve Stalinem rychle industrializovaném Sovětském svazu. Omilostněný konstruktér poté pro sovětské vojenské letectvo vytvořil svá nejslavnější dítka, dvouplošnou stíhačku I-15 a její deriváty po I-153, a především jednoplošný I-16. Nějakou dobu se hřál ve výsluní Stalinovy přízně. Na sklonku 30. let však nadešel nový sestup. Ze hry ho vyřadila nastupující generace mladých a velmi dravých leteckých konstruktérů, zejména v získávání Stalinovy přízně nepřekonatelný Alexandr Sergejevič Jakovlev.