JAKAB strana 5 z 9

ARMÁDA č.2 obsahuje: Automobilní jednotky 1. československého armádního sboru v SSSR; Soubor fotografií z horského cvičení pokusné baterie 305. dělostřeleckého pluku r. 1925; 8,35 cm protiletadlový kanon vz.22; Obranná výzbroj Liberator GR Mk.III, GR MkIIIA a GR Mk.V (Consolidated B-24D); Střední vojenský nákladní automobil a automobilová cisterna Tatra T 85; Německé tanky Pz.Kpfw.IV v československé armádě; Polikarpovy nad Ukrajinou, 22. červen 1941; Neřízené rakety na Liberatorech RAF Coastal Command.

Tento létající aparát je bezesporu možné přiřadit mezi poválečné „unikáty“ provozované čs. vojenským letectvem. Je sice dostatečně známo, že v ČSR létaly po válce dva exempláře tohoto dvourotorového vrtulníku, takže striktně vzato nešlo doslova o unikát, nicméně vojenské letectvo provozovalo do konce roku 1950 jen jediný. Snad každý jen trochu zasvěcený fanda historie vojenského letectví jistě dobře ví, že Fa 223 byl vrtulník vzniklý v době války u německé firmy Focke-Achgelis. Dne 14.10.1923 založili v Brémách pánové Heinrich Focke, Georg Wulf a Werner Neumann společnost Bremer Flugzeugbau AG, krátce po vzniku přejmenovanou na Focke-Wulf Flugzeugbau AG. Ve 30. letech se firma postupně přeorientovala na výhradně vojenský program, z něhož největší proslulosti dosáhl stíhací Fw 190, námořní průzkumný Fw 200 a průzkumný Fw 189. Během války se firma stala jedním z nejvýznamnějších německých leteckých výrobců, v r. 1944 u ní pracovalo na 30 000 osob. Po válce existovala do r. 1964, kdy se sloučila s Weser Flugzeugbau Gmbh do firmy Vereinigte Flugtechnische Werke a po dalších fůzích se zařadila mezi předchůdce nynějšího Airbusu. Publikace se věnuje vývoji Fa 223 a jeho zkouškám v poválečném Československu.

31. května 1918, půl hodiny před polednem, to bylo datum a hodina prvního použití lehkého tanku Renault FT, který svými konstrukčními prvky – otočnou věží s výzbrojí a motorovým prostorem vzadu v trupu se stal pravzorem všech kategorií tohoto bojového vozidla, tak jak je známe i v současnosti. Tehdy vyrazilo do útoku celkem 21 těchto vozů na frontě široké dva kilometry, severně od vesnice Chaudun, aby podpořily útok 4. a 7.pluku marocké divize na německé pozice. Afričtí pěšáci, kteří v životě neviděli takový podivný stroj, nebyli schopni využít této podpory a vrátili se na výchozí pozice, přesto však německý postup v tomto prostoru ustal. Tanky pronikly půl druhého kilometru do hloubky fronty a po ztrátě tří vozů se vrátily. Publikace popisuje vývoj a nasazení tanku Renault FT, který se stal prvním tankem zařazeným do výzbroje československé armády. Množství historických fotografií a barevných fotografií včetně detailů, barevné bokorysy.

Stav Československého letectva na prahu druhé poloviny třicátých let je dostatečně známý. Letecké pluky vybavené z drtivé většiny klasickými dvouplošníky s plátěným potahem pro většinu úloh letectva představovaly pro potenciálního protivníka pouze mizivou zastrašující sílu, kterou nemohla zvýšit ani dobrá vycvičenost personálu či relativní početnost. Ani parametry větších letounů již nebyly na výši doby. Tato situace si vynutila urychlený vývoj nových moderních letounu. Publikace popisuje vývoj a zkoušky letounů- původně dopravního Aero A-204, bombardovacího Aero A-300 a cvičného A-304. Publikace obsahuje mnoho historických fotografií, barevné bokorysy a výkresy.

Závěrečná cvičení byla v kontextu vojenského umění definována jako nácvik boje, který se měl svými podmínkami a námětem co možná nejvíce blížit reálné válečné situaci. Námět měl současně odrážet momentální politickou a vojenskou situaci země a rovněž předvídat tyto proměnné pro blízkou budoucnost. Námětům závěrečných cvičení československé branné moci z období let 1922 až 1928 dominovalo předpokládané nepřátelství s Německem s akcentem na spojenecké závazky vůči Francii. Markantně je to patrné z námětů vojenských cvičení zvláště z první poloviny dvacátých let minulého století, kdy šlo o praktický nácvik operací odvozených z hypotéz zkoumaných při teoretických činnostech přípravy štábů, které vycházely z vojensko-politických poměrů ve střední Evropě. Publikace detailně popisuje průběh cvičení, které proběhlo v roce 1929 na Moravě v oblasti od Bruntálu po Brno s těžištěm bojové činnosti na Kroměřížsku. Nasazené pozemní a letecké jednotky a jejich výzbroj. Všímá si vyjímečně bohaté účasti zahraničních pozorovatelů v čele s francouzským maršálem Petainem. Cvičení rovněž poctil svou návštěvou president T.G.Masaryk. Toto vše je dokumentováno celkem 110 dobovými fotografiemi reprodukovanými ve větším formátu v této publikací. Rozsah ARMÁDY č. 6 je proti předchozím číslům rozšířen o 16 stran. Množství dobových fotografií.

Bitevní letoun A-10 je doslova jednou z moderních legend americké letecké konstrukční školy. Stejně jako v případě ruského typu Su-25 je i A-10 ukázkou účelového designu zamřeného na splnění jednoduchých požadavků – vysoké obratnosti na malých rychlostech umožňující lety v nízkých výškách, extrémní palebné síly pro likvidaci širokého spektra cílů, odolnosti proti zásahům nepřátelskou palbou a výrobní a údržbové jednoduchosti. Celý letoun byl doslova postaven kolem 30mm rotačního kanónu GAU-8/A, nejvýkonnější hlavňové zbraně použité kdy na letounu. Ohromná nosnost výzbroje ve spojení s dlouhou vytrvalostí dala vzniknout skutečně unikátnímu typu, který po celý svůj život vyniká nejen odolností vůči nepřátelské palbě, ale i vůči různým politickým, lobbistickým a jiným velitelským tlakům. Ještě před záletem prototypu se hovořilo o nepotřebnosti podobného jednoúčelového stroje a ani vítězství v porovnání s konkurenčním YA-9 nevedlo rovnou k sériové výrobě. I přes všechny plány a následné redukce se ale A-10 do služby dostaly a v ní vydržely několikeré pokusy o vyřazení. Jejich současný výhled provozu směřuje za horizont roku 2030 a před nedávnem přeživší flotila získala nová křídla prodlužující životnost. A již nyní samo americké letectvo přiznává, že ani extrémně sofistikované letouny páté generace na bojišti nedokážou plně zastoupit stroj, který byl od počátku určen k boji v blízkosti protivníka. A i když možná A-10 opakovaně prohrál v zákulisních hrách v americkém Kongresu, nikdy neprohrál na bojišti. Nasazení velkého množství A-10 v Iráku během operací Pouštní bouře a Pouštní štít jasně ukázalo, že flotila amerických bitevních letounů má ohromnou ničivou schopnost a dokázala kompletně zlikvidovat pozemní iráckou tankovou armádu, tehdy čtvrtého nejsilnějšího ozbrojeného sboru světa. Tento fakt jasně ukázal na technologickou dominanci Spojených států a sílu, kterou mu A-10 dávají. Téměř 1 000 zničených tanků jasně ukázalo, že i když A-10 postrádá eleganci stíhacích letounů a mezi piloty se mu opakovaně dostávalo nelichotivých přezdívek, představuje ten nejefektivnější prostředek pro likvidaci nepřátelské techniky v inventáři USAF. A stejně tomu bylo v dalších konfliktech v Iráku a Afghánistánu, které se bez přítomnosti A-10 neobešly. Bohužel, rozpad bipolárního uspořádání světa způsobil, že podobný letoun již pravděpodobně nikdy nevznikne a A-10 zůstane jediným západním zástupcem kategorie sériových proudových bitevních strojů. Bude jistě zajímavé sledovat, jak se bude vyvíjet koncept přímé letecké podpory v následujících letech. Neboť i přes všechnu snahu konstruktérů zvýšit vzdálenost letounů od cíle existuje nemálo situací, kdy je potřeba působit v přímé blízkosti nepřítele.

Vojenská továrna na letadla Letov se v polovině 20. let úspěšně uvedla sérií stíhacích letounů Letov Š-20 pro čs. letectvo, které také exportovala do zahraničí. Všechny poznatky a zkušenosti ze zalétávání prototypu Š-20J s motorem Jupiter využila továrna při návrhu nového stíhacího letounu označeného jako Š-31. Továrna Letov nabídla svůj nový stíhací letoun vojenské správě 19. dubna 1928. Ta zareagovala a první čtyři letouny Š-31 byly objednány 3. září 1928. Vojáci dali nakonec přednost stíhací Avii Ba-33 a Letov Š-31 byl vyroben ve všech verzích v počtu 21 kusů. Kniha detailně popisuje vývoj, výrobu a službu u stíhacích letek našeho letectva ve 30. letech minulého století a historii každého vyrobeného stroje.