Karolinum strana 99 z 184

Dnes už klasická povídka Eduarda Basse z roku 1922 vypráví příběh otce Klapzuby, který ze svých jedenácti synů vychová fenomenální fotbalový tým. Základní dílo české humoristické prózy můžeme číst jako oslavu ducha fair play, houževnatosti a sportovního nadšení i jako dobově aktuální hříčku, lehce ironizující opojení českou kopanou a narážející na události v poválečné společnosti. Ne náhodou si kniha získala obrovskou popularitu mezi mladými i dospělými čtenáři a dočkala se již více než 30 vydání. Nyní vychází nově v grafickém provedení Zdeňka Zieglera a s poutavými barevnými ilustracemi Jiřího Gruse.

Konec druhé světové války je často vnímán jako ukončení násilí, počátek míru a návrat k normalitě. Avšak monografie Návraty. Poválečná rekonstrukce židovských komunit v zemích středovýchodní, jihovýchodní a východní Evropy ukazuje, že takový obraz je do značné míry zjednodušující. Kniha zkoumá nejen samotnou cestu přeživších holocaust zpět, ale především mnohost a různorodost toho, jak jejich fyzický a mentální návrat ovlivnil je samotné a jejich okolí. Kam se vlastně vracejí? Kdo na ně čeká? A jak společnost jejich návrat přijímá? Čtenář záhy pozná, že autobiografické příběhy přeživších, kteří prožili rasovou perzekuci během druhé světové války v úkrytech, koncentračních a vyhlazovacích táborech, v odboji nebo pod falešnou nežidovskou identitou, dávají návratu, tedy klíčovému pojmu této knihy, jinou a v mnoha případech hořkou příchuť. Kniha za pomoci více než stovky rozhovorů v sedmnácti jazycích vykresluje poválečnou realitu plastickým způsobem. Přeživší sice okamžik osvobození sami vnímali jako „konec příběhu“ války a perzekuce, jak ale tato monografie dokládá, osvobozením jejich příběh zdaleka neskončil. Kolektivní práce pod vedením Kateřiny Králové a Hany Kubátové je unikátní publikací, která vznikla jako společné dílo s účastí mladých badatelů Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Je odrazem dlouhodobé a citlivé práce se studenty a jejím cílem je problematizovat stále poměrně opomíjenou, avšak pořád traumatizující poválečnou dobu.

Národní galerie v Praze má v držení unikátní japonský ilustrovaný rukopis Ögi no söshi (Kniha vějířů) – soubor poezie waka s ilustracemi ve tvaru vějířů. Tento básnický směr byl rozšířený od konce období Muromači (1336-1573) až do raného období Edo (1603-1867). Pražská kniha vějířů je se svými 120 dochovanými básněmi největší sbírkou svého druhu na světě. Průvodní studie této publikace napsali odborníci ze tří kontinentů: japonská odbornice Yasuhara Makoto provedla základní výzkum rukopisu, kanadský prof. Mostow jej analyzoval v souvislostech s dobovými literárními a divadelními formami a česká japanoložka Helena Honcoopová obohatila publikaci o výtvarný a literární kontext vývoje japonské kultury.

Sekundární metabolity rostlin jsou látkami v současné době velmi intenzivně studovanými z hlediska potenciálních léčiv a doplňků stravy. Tato monografie navazuje na sv. 1, který se zabýval primárními metabolity a látkami strukturovaných biologických systémů. Rozdělení látek vychází z jejich biogeneze (metabolity vycházející z 2-methyl-buta-1,3-dienových jednotek – terpeny, metabolity vycházející z šikimátu – fenolové sloučeniny a látky z metabolismu aminokyselin) a pokrývá všechny důležité strukturní typy, které disponují využitelnými biologickými účinky. U jednotlivých látek (rostlin, extraktů a dalších forem) využívaných nebo navržených pro použití jako součást doplňků stravy je uvedeno chemické složení (matečná rostlina), strukturní vzorec (vzorce), účinky a použití, kontraindikace, nežádoucí a vedlejší účinky, interakce se současně podanými léčivy a dávkování. Každá ze tří hlavních kapitol je uzavřena výpisem literárních zdrojů, z nichž byly údaje čerpány.

Nové vydání úspěšné učebnice Biologie člověka pro učitele. Autorka se postupně věnuje základům anatomie a fyziologie člověka, základům lidské genetiky, ontogenetickému vývoji a charakterizuje jednotlivá věková období. V závěru se autorka věnuje i otázkám zdraví člověka a rozebírá rozhodující faktory, které ovlivňují životní styl a životní prostředí. Kniha obsahuje velké množství orientačních obrázků a tabulek.

V dnes již klasické práci Tuhami: Portrét Maročana líčí Vincent Crapanzano výsledky svého setkávání s negramotným Maročanem, jenž se živil jako dělník v továrně na výrobu kachlů a věřil, že se oženil s Ajšou Kandišou, démonkou s velbloudíma nohama, která si jej zcela uzurpovala, a on se musel podřizovat její vůli. Za nocí jej pronásledovali démoni a navštěvovali svatí. Tuhami se snažil vysvobodit z moci Ajši Kandiši, na čemž se zprvu nevědomky podílel sám kulturní antropolog Crapanzano. Autor s námi sdílí své porozumění životním osudům a zmateným, nejasným, protimluvným a zároveň pravdivým Tuhamiho vyprávěním. Kniha Tuhami zásadním způsobem přispěla k formování nového přístupu v kulturní antropologii, který se vyznačuje reflexivitou a experimentováním s textem. Crapanzanovo průkopnické dílo inovativním způsobem otevřelo otázku vztahu antropologa a Jiného a jejich podílu na vyjednávání etnografické reality. Crapanzano staví na fenomenologii, psychoanalýze a antropologii a otevírá otázky po povaze skutečnosti a pravdy.

Kniha Les partis politiques (1951) Maurice Duvergera, jednoho z nejvýznamnějších představitelů francouzské politologie a ústavního práva, patří mezi zakladatelská díla v oblasti studia politických stran a stranických systémů. I po šedesáti letech prvního vydání v roce 1951 slouží politologům celého světa jako studnice základních, ale zároveň faktograficky bohatě dokumentovaných znalostí o strategii získání moci prostřednictvím stran, o vnitřní organizaci a struktuře stran, o jejich chování v odlišných volebních systémech, v různých typech vlád a různých politických režimech.

Od chvíle předání prvního vydání Sociálního mozku do tisku (Karolinum 2006) ubíhá desátý rok. Počet vědeckých prací zabývajících se sociální neurovědou a uveřejněných v průběhu této doby jen v těch časopisech, které lze považovat za nejkvalitnější, mimořádně vzrostl. Řada poznatků starých pouze několik let je zejména díky novým technologiím a velkému počtu vyšetřovaných lidí nepřesná nebo překonaná. Rozsáhlé soubory studií na stejné téma umožňují vytvářet databáze a výsledky metaanalyzovat. Poznatky jsou spolehlivější, nicméně v trvalém vývoji. Současné vydání je proto zásadně přepracované. Podobně jako vydání předchozí se zabývá evolucí sociálního mozku, empatií, mentalizací, poznáváním tváří, jazykem a rozhodováním. Cíleněji se soustřeďuje na lidské skupiny a na patologii sociálního mozku na příkladech onemocnění a poruch z okruhu autismu, demencí, deprese, psychopatie a schizofrenie. Nová kapitola je věnována neuronálním sítím velkého rozsahu – konektomům sociálního mozku. Každou kapitolu uzavírá stručný souhrn, užitá literatura není a ani nemůže být vyčerpávající. Koncepce současného vydání neumožnila věnovat se morálnímu, náboženskému a estetickému rozhodování. Kniha je náročná. Je určena všem zájemcům o neurovědecké aspekty sociálního poznávání, prožívání a chování: lékařům, psychologům, právníkům, sociálním pracovníkům, případně i filosofům.

Knihou Modernismus a fašismus vrcholí dlouholetý výzkum renomovaného britského historika Rogera Griffina, který se snaží vysledovat a prokázat podstatu generického fašismu a zároveň jej lokalizovat v kontextu mnoha hnutí modernismu. Griffin v první části odvážně interdisciplinární práce, provazující historii fašismu, historii a teorii literatury a kultury s filozofií a sociální antropologií, buduje přelomové, široké vymezení modernismu jako sociokulturního pohybu řešícího v nesčetných formách krizi modernity. Řešení je hledáno v novém začátku zčasovělé historie či člověkem režírovaného budoucího dění jako cesty z úpadku. Tato koncepce dovoluje Griffinovi v druhé části knihy postupně prokazovat realitu „fašistického modernismu“ – tedy prosazovat pohled většinově dosud odmítaný. Soustřeďuje se přitom klíčově na dvě dějinné formy generického fašismu, režimy Mussoliniho a Hitlera. Sleduje je od ideologické geneze přes fázi politického hnutí získávajícího společenskou podporu až do podoby modernistického státu, krachujícího v projektu ničivé a sebezničující globální expanze.

Publikace Zvuková báze řečové komunikace představuje české veřejnosti nejnovější poznatky o fonetickém a fonologickém popisu řeči. Ve snaze nabídnout komplexní pohled na zvukové systémy jazyků se věnuje segmentálním i prozodickým jevům z několika vzájemně se doplňujících hledisek. Pojednává jak o artikulačním základu řeči, tak o akustických a psychoakustických vlastnostech řečového signálu. Popis segmentální úrovně se kromě vokalických a konsonantických systémů zabývá též interakcemi, k nimž dochází v souvislé řeči. Důkladně je pojat systémový (fonologický) přístup k segmentálním jednotkám a k systematickým procesům. Popis suprasegmentální úrovně vychází ze slabiky jakožto klíčové jednotky řečové produkce i percepce. Důraz je kladen na prozodickou strukturu řeči, na lexikální přízvuk a na melodické a rytmické vlastnosti řeči. Jedním z cílů knihy je rovněž sjednotit rozkolísanou terminologii řečových věd.

Monografie obsahuje příspěvky, jež byly 30. dubna 2014 představeny u příležitosti kulatého stolu, který zorganizovala katedra francouzského jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy ve spolupráci s Francouzským institutem v Praze. Tvoří ji osm příspěvků. Philippe Martin, Tomáš Duběda a Jana Vlčková-Mejvaldová se zabývají suprasegmentální stránkou jazyka a problematikou jejího osvojení. Jean-Yves Dommergues, Élise Ryst et Erwan Pépiot popisují způsoby lingvistického zpracování informací studenty francouzštiny jakožto jazyka cizího. Enrica Galazzi věnuje svůj příspěvek otázce výslovnostního modelu v dnešní globalizované společnosti. Sylva Nováková se zabývá současným postavení fonetiky ve výuce francouzského jazyka, podobně jako Kateřina Suková Vychopňová, která se zaměřuje na typy fonetických cvičení v učebnicích francouzštiny. Příspěvek Michaely Mádlové nastiňuje využití médií ve výuce francouzského jazyka. Každá z osmi kapitol je důkazem toho, jak je současné vědecké bádání úzce spojeno s didaktickými problémy výuky francouzštiny jakožto cizího jazyka.

Publikace navazuje na úspěšné Bohemistické miniatury (Karolinum, 2013). Skládá se ze dvou částí. První obsahuje 46 menších jazykových sloupků, které se zabývají málo zpracovanými nebo doposud nezpracovanými jevy současné češtiny z pohledu pravopisného, morfologického nebo lexikálního. V části druhé se pojednává o vybraných gramatických kategoriích a jevech (pád, mluvnické číslo) i o dalších otázkách (čeština v zahraničí, obecná čeština ve výuce cizinců aj.). Každá kapitola je prezentována se vstupním i závěrečným komentářem, v němž se popisují okolnosti jejího vzniku, naznačují další možnosti zpracování příslušného tématu apod. Popularizačně koncipovaná knížka je určena zájemcům, kteří se zajímají o češtinu jako jazyk mateřský, druhý i cizí.

Žurnalistika dnes čelí jedné z největších výzev ve své historii. Nové komunikační možnosti mění způsob šíření informací, do něhož se stále častěji zapojují lidé mimo redakce velkých mediálních domů. Profesionální novináři ztrácejí své postavení dominantního zprostředkovatele dění kolem nás a zároveň sílí tábor zastánců názoru, že novináři vůbec nejsou potřeba. Denis McQuail se v úvahách o žurnalistice vrací zpět do minulosti a upozorňuje na společenský a politický kontext jejího vývoje a její význam pro fungování demokracie. Proměna žurnalistiky tak podle něj souvisí s hlubší společenskou transformací, jejíž důsledky dnes nejsme schopni spolehlivě odhadnout. Kniha Žurnalistika a společnost představuje přehlednou syntézu základních pohledů na charakter a poslání žurnalistiky a nabízí teoretické základy pro její zkoumání a reflexi. Díky přístupnému stylu zpracování ji ocení nejen odborná veřejnost, akademičtí pracovníci, studenti komunikačních oborů (případně politologie a sociologie), ale také všichni zájemci o problematiku vývoje současných médií.Denis McQuail (1935) patří mezi nejvlivnější teoretiky médií. Jeho texty byly přeloženy do řady jazyků a vyšly po celém světě. K jeho nejznámějším publikacím patří například Television in Politics, několikrát doplňovaná Mass Communication Theory (v Česku vydaná například jako Úvod do teorie masové komunikace), Audience Analysis nebo z aktuálnějších pak právě Journalism and Society, v anglickém originále vydaná v roce 2013. Denis McQuail působil na několika významných univerzitních pracovištích, značnou část akademického života spojil s Amsterdamskou univerzitou (1977–1997), opakovaně zpracovával analýzy a doporučení pro regulační orgány v různých evropských zemích (Královská komise pro tisk, Euromedia Research Group atp.).

Kniha shrnuje základy lékařské bakteriologie tak, jak jsou vyučovány na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Poskytuje obecné informace o mikrobiologické problematice a jejích základních pojmech, významu bakterií pro člověka, nejdůležitějších patogenech, hlavních mechanismech vzniku a průběhu důležitých infekčních onemocnění, podmínkách jejich vzniku a příznacích, jejich diagnostice, zásadách terapie a prevence. Tyto informace jsou základem pro rozvíjení detailnějších znalostí potřebných pro specialisty v lékařské mikrobiologii a infekčním lékařství.

Monografie trojice autorů FF UK v Praze představuje estetickou teorii, kterou roku 1908 jako originální experiment, propojující čínské tradiční teorie s evropskou estetikou, formuloval Wang Kuo-wej, velikán čínské humanitní vědy 20. století. V centru zájmu zde stojí ústřední pojem ťing-ťie a jeho mnohafazetové zkoumání v interdisciplinární fúzi zmíněných disciplín. Čínský pojem, jednoduše a bez deformací nepřevoditelný na singulární koncept západní estetiky, je „obklíčen“ sadou kontaktních pojmů a kategorií moderní evropské estetiky a literární vědy s cílem uchopit jeho komplexní obsah a smysl. Wang Kuo-wejova estetická teorie, nahlížená zde v zastřešující perspektivě dvou disciplín, sinologie a estetiky, nabízí vzácnou příležitost sledovat pokus o spojení dvou odlišných tradic ještě předtím, než nový myšlenkový model přejatý ze Západu vytěsnil domácí tradici. Interpretace Wang Kuo-wejova pojmu tak přesahuje hranice zájmu historika estetiky a dotýká se obecnějších otázek osudu čínské kultury ve 20. století. Českému čtenáři se vůbec poprvé dostává do ruky studie, která ukazuje intelektuální svět moderní Číny bez předsudků a v historických a transkulturních souvislostech. Důležitou součástí knihy je úplný překlad Wang Kuo-wejových Poznámek k písním ze světa lidí, doplněný rozsáhlým poznámkovým aparátem.

Kniha je pokračováním ediční řady o školním vzdělávání v evropských zemích, kterou od roku 2008 vydáváme.Finské školství je v mezinárodním hodnocení oceňováno jako jedno z nejlepších na světě. Což dokládají především finské úspěchy v mezinárodních měřeních vzdělávacích výsledků žáků. V České republice je zájem o finské školství vysoký, avšak dosud chyběl systematický popis finského vzdělávacího systému, který přináší teprve tato monografie.Čtenáře nejprve uvádí do širšího kontextu finského vzdělávání, objasňuje stručně historii Finska, současný politický a ekonomický systém. Zvláštní pozornost je věnována národní kultuře a mentalitě Finů a principům vzdělávací politiky. Popis finského vzdělávacího systému pokrývá všechny jeho složky, od předškolního vzdělávání až po vysokoškolské vzdělávání a vzdělávání dospělých. Významnou specifičností finského vzdělávání je vysoká míra inkluze žáků se zvláštními vzdělávacími potřebami do běžných tříd a škol.Podrobně se také věnuje principům přípravy učitelů a dalším záležitostem učitelské profese, stejně jako vzdělávání etnických menšin a přistěhovalců. Novým obsahovým komponentem je kapitola o pedagogickém výzkumu. Na závěr je zařazena kritická kapitola, z pera finského experta Pertti Kansanena (Helsinská univerzita), o současných problémech objevujících se ve finském školství.Publikace je užitečným zdrojem poznatků a inspirací pro české učitele a ředitele škol, pracovníky školské správy a vzdělávací politiky.