Karolinum strana 97 z 184

Ruská agrese proti Ukrajině představuje patrně největší výzvu evropské bezpečnosti od roku 1945. Nejenže ztělesňuje útok na samotné základy systému mezinárodního práva, ale i s novou naléhavostí nastoluje otázku, kam až sahají ofenzivní ambice současného ruského režimu. Předkládaná monografie osvětluje širší pozadí poslední ruské agrese a podává analýzu vývoje na Ukrajině po roce 2014 v souvislosti s aktuálním ozbrojeným konfliktem. Rozebírá jeho hlavní příčiny a zdroje, přibližuje fungování a průběh ruské hybridní válečné kampaně a hodnotí dopady probíhající rusko-ukrajinské války na stávající mezinárodní uspořádání.

Obsah i zaměření knihy Korpus a korpusová lingvistika vystihuje v zásadě její název. Zabývá se korpusem, v moderní lingvistice teprve nedávno začínajícím, ale dnes už mohutným a vlivným jevem, jeho aspekty i navazující lingvistickou disciplínou, korpusovou lingvistikou. Podává vedle přehledu základních pojmů i zásady a metody práce s elektronickým korpusem a doplňuje ho ukázkami studií, které se k němu vztahují, i několika ukázkami jeho rozboru. Nabízí také relativně vyčerpávající bibliografii a stručný slovník pojmů. Kniha je koncipovaná jako úvod pro lingvisty, popř. i nelingvisty, i jako vhled do korpusové problematiky obecně, především však na základě Českého národního korpusu, u jehož vzniku autor stál.

Sborník k životnímu jublieu Marie Bořek-Dohalské je určený těm, kteří se chtějí na zvukovou matérii řeči podívat z různých úhlů. Fonologii reprezentuje příspěvek Tomáše Dubědy, Jaroslav Štichauer se věnuje historické výslovnosti, Pavel Štichauer míří od fonologie k morfologii. Podobně Jiří Jančík představuje přesah fonetické percepce k vyšším jazykovým rovinám, k morfologii a k lexikologii. Fonetika francouzštiny a hudební vnímání se stýkají v příspěvku Sylvy Novákové. V příspěvku Ivany Čeňkové se spojuje výuka, technika a tlumočení. Kolegy z dlouhodobé spolupráce univerzitní zastupuje Stanislav Štech, Jan Županič a Tomáš Cajthaml. Nechybí ani zástupci technického směru fonetických aplikací: Robert Vích a Jana Tučková tématem svých příspěvků a Zdeněk Smékal svou osobností. Jeho příspěvek zároveň představuje vítaný můstek k celoživotní lásce prof. Dohalské, k hudbě, jejímž bytostným zástupcem v tomto sborníku je Miloš Černý. Pevné sepětí prof. Dohalské s frankofonním, resp. pařížským univerzitním prostředím reprezentují příspěvky tří nejbližších kolegů, Georgese Boulakii, Philippa Martina a Jeana-Yvese Dommerguese. Po poetickém preludiu Františka Novotného následuje text, který představuje jubilantku: jeho autorem je Jan Kořenský, který s prof. Dohalskou vedl korespondenčně, telefonicky a pak i osobně rozhovor na různá témata. Závěr sborníku pak tvoří hříčka plná aluzí na společnou práci, jejímž autorem je Jan Raab.

Ačkoli se rodina Havlova těší velké pozornosti a osudy jednotlivých členů byly již literárně zpracovány, životu Ivana M. Havla se dosud nedostalo ze strany historiků systematického zájmu. Právě to bylo impulzem ke vzniku historické biografie, která kombinuje archivní a orálněhistorický výzkum. Vzniká tak obraz člověka, který není pouhým souhrnem biografických dat, ale živoucí osobností, která promlouvá skrze souvislosti a prostředí, v němž se pohybovala. Monografie se snaží čtenáři přiblížit život významného pokračovatele rodu, ale též vědce, intelektuála a autora, který se pohyboval v několika různých, zdánlivě nesourodých prostředích, na pomezí oficiální a neoficiální sféry, člověka, jenž propojuje vědu a umění. Snaha o porozumění osobnosti Ivana M. Havla je přitom doprovázena vědomím širších, především rodinných souvislostí, sahajících až do počátku dvacátého století.

Jak sděluje reprodukce na přebalu, každý, kdo se věnoval filosofickému tázání, se určitým způsobem vyjádřil na tržišti idejí i k tématu náboženství. Toto téma nemůže filosofie obejít. Funda v textu nesmlčuje důvody svého ateistického přesvědčení, zároveň však v plné úctě a vážnosti vyzvedá jedinečné antropologické momenty, které artikuluje náboženství, v našem kulturním kontextu křesťanství. Činí rozdíl mezi náboženskou filosofií a filosofií náboženství a reaguje na debatu Rortyho a Vattima o budoucnosti náboženství. Všímá si též řeči náboženství a hermeneutických modelů jeho sebesdělování.

Práce se zabývá charakteristikou „mezijazyka“ studentů učících se češtinu jako cizí jazyk. Popis je založen na dlouhodobém výzkumu – analýze chyb psaného projevu skupiny studentů češtiny s mateřským jazykem neslovanským. Předmětem zkoumání byly chyby ve všech lingvistických oblastech s hlavním důrazem na morfosyntax. Chyby jsou popisovány ve vývoji, během období jednoho akademického roku. Výsledky kvantitativní analýzy podávají celkový obraz výskytu chyb v písemném projevu nerodilých mluvčích. Kvalitativní analýza systematických chyb pak umožňuje stanovit hypotézu o příčinách jejich vzniku a nabídnout návrhy na zlepšení metodiky výuky některých jazykových jevů.

Monografie pojednává o islámské kultuře v rámci euro-středomořského multikulturního dialogu s přihlédnutím k situaci v České republice. Po metodologickém a teoretickém rozboru koncepcí „konce dějin“ Francise Fukuyamy a „střetu civilizací“ Samuela Huntingtona se autorka věnuje například změně v přístupu Evropy k islámskému světu po skončení „tureckého nebezpečí“, muslimské komunitě v Evropě a také Barcelonskému procesu, jenž vyústil ve vznik Unie pro Středomoří v roce 2010. Analýza arabské a muslimské komunity v Čechách probíhá na základě osobních interview s jejími členy, pozornost je věnována rovněž historii Společnosti česko-arabské a vzniku a činnosti Česko-arabské obchodní komory. Vzhledem k aktuálnosti problematiky islámu v Evropě je monografie určena nejen odborné, ale i širší veřejnosti.

Tématem knihy je syntetizující interpretace Kantovy ideje praktické metafyziky, o níž lze hovořit také jako o ideji metafyziky dobré vůle. Tato idea je rozpracována zejména v Kantově Kritice praktického rozumu, ale do jisté míry také v dalších textech věnovaných teoretické a praktické filosofii. Přestože spojení „metafyzika dobré vůle“ či „praktická metafyzika“ se v žádném z těchto spisů nevyskytuje, vyjadřují myšlenku, jejímuž vypracování Kant věnuje značné úsilí a o níž platí, že stojí za to, abychom se snažili o její adekvátní porozumění. Lze ji shrnout do konstatování, že má-li být možné něco takového jako metafyzika, pak pouze ve vztahu k reflektované, zodpovědně pojímané praxi.

Tato monografie na větším množství praktických příkladů vysvětluje počítačově orientovanou statistickou analýzu vícerozměrných dat. Poslouží zejména začátečníkům a studentům přírodních a technických věd, kteří s vícerozměrnou analýzou teprve začínají. Každá kapitola se týká vždy jedné metody analýzy a popisuje cíl spolu se zaměřením metody, podrobným pracovním postupem a podrobnou interpretací výsledků. Na ilustračních příkladech jsou zde ukázány způsoby diagnostikování a odkrývání v datech skrytých vnitřních vztahů, struktur a vlastností. Důraz je kladen především na rozbor grafických diagnostik a diagramů. Kniha se soustřeďuje na v praxi nejpoužívanější metody statistické analýzy vícerozměrných dat, jako jsou průzkumová analýza dat, faktorová analýza, diskriminační analýza, kanonická korelace, logistická regrese, analýza shluků, vícerozměrné škálování nebo korespondenční analýza.

Český Američan Alois Richard Nykl (1885–1958) se do historie zapsal především jako lingvista, polyglot a orientalista. Po své devítileté pouti světem se v roce 1916 vrátil do Chicaga, kde se podílel na tamním hnutí krajanů za samostatnost Čech. V Poznámkách k revoluční akci v Chicagu zaznamenal vzpomínky na svou činnost ve válečných letech 1916–1918, do níž se aktivně zapojil na podzim 1916 jako tajemník českého oddělení demokratické kampaně za znovuzvolení Woodrowa Wilsona. Své autobiografické vyprávění doplnil komentářem k činnosti českého hnutí za samostatnost v letech 1914–1916, s níž se seznámil prostřednictvím chicagského krajanského tisku. Výjimečný historický dokument představuje netradiční interpretaci událostí let 1914–1918 a jednu z prvních kritických reflexí české akce za nezávislost. Autor se v knize vyrovnává i se změnami, jimiž česká komunita v Chicagu a americká společnost prošly během válečných a poválečných let. Edici textu napsaného v letech 1926–1927 doplňuje úvodní studie, v níž jsou přiblíženy životní osudy autora, jeho válečná pouť z Jokohamy do Chicaga a cesta z krajanské společnosti do amerického univerzitního prostředí. Kniha chronologicky navazuje na první díl autorova životopisu Padesát let cest jazykozpytce a filosofa. Text bohatě ilustrují unikátní fotografické a archivní materiály z pozůstalostí A. R. Nykla a E. St. Vráze. V přílohách se nachází výbor z Nyklovy válečné tvorby pro samostatnost Čech, jeho statě k panslavismu či krajanské komunitě, edice unikátních deníkových záznamů zachycujících Masarykovo přijetí v Chicagu v květnu 1918 a několik dalších drobných textů umožňujících lépe pochopit Nyklův náhled na krajanské dění v Chicagu válečných let.

Monografie představuje úvod do Freudova učení, klade si otázky, jak Freud přemýšlel, na jaký rozpor nebo nedostatek svých předchozích textů reagoval, ale také, jak mohou být další interpretace či resumé jeho díla zavádějící. Vybraná série Freudových děl představuje korpus dat, jímž nás autor chronologicky provází. Obsahová osa knihy je výsledkem určitého předběžného čtení Freuda a programového přístupu k němu. Autor si na základě dosavadní zkušenosti vybírá určité hledisko – hledisko pudu –, který podle názoru autora odlišuje freudismus od ostatních myšlenkových proudů, a k některým bodům – k průběžným prvotním interpretacím – se po dočtení Freudových textů znovu vrací.

S chalupařením se přímo či zprostředkovaně setkala většina české populace. Trávení volného času v objektech tzv. druhého bydlení je považováno za přirozenou součást životního stylu především městského obyvatelstva. Kniha Petry Schindler-Wisten přibližuje vývoj tohoto fenoménu v antropologicko-historické perspektivě, snaží se ozřejmit jeho vliv na každodenní život občanů v Československu před rokem 1989 a jeho proměnu v následujících dekádách. Autorka zkoumá, jaké vnější podmínky a vnitřní příčiny stály u zrodu a rozšíření chalupářství, proč se zrovna Češi titulují „národem chatařů a chalupářů“, když je kultura druhého bydlení běžná i v jiných částech světa.

Autoři nabízí poučný pohled na společenské, myšlenkové a estetické proudy moderní španělské literatury, vyvíjející se nejen v jedinečných vazbách středozemních románských literatur, ale i ve společném kontextu euroafrického a euroamerického světa. K českému čtenáři se tak dostává čtivě formulovaná informace o španělské próze, poezii, divadelní tvorbě a o jejich představitelích. Druhé, rozšířené vydání je doplněno o nejnovější vývoj.

Gérard de Nerval, dramatik, prozaik a básník, jedna z nejvýraznějších osobností francouzského romantismu, se jako správný romantik vzpírá rigidnímu zařazení: z představy sympatického, dobráckého a výstředního básníka pařížské frenetické bohémy se rozvinul v obraz nepřehlédnutelné osobnosti, již je třeba vnímat jako integrální součást umělecké Paříže. Skrze prohloubenou reflexi Nervalova psaní pro divadlo a o divadle, doplněnou o jeho teoretické uvažování nad uměleckou tvorbou obecně, se autor pokouší také o prozkoumání stěžejních principů francouzské podoby divadla evropského romantismu (inspirace jinými kulturami, vliv překladů, proměny moderního inscenování, specifika dobového divadelního provozu, programové manifesty romantismu, moderní dramaturgie ad.). Kniha se zaměřuje na méně reflektovanou divadelní a kritickou sféru Nervalova díla a pro tuzemské prostředí zároveň přináší dílčí nové a v drtivé většině první české překlady vybraných autorových textů a řadí je do kontextu dobové literárně-dramatické a divadelní produkce.

Publikace je volným pokračováním knih Poselství papíru, Papír všude a se vším, Na papíře napsáno a vytištěno. Přináší ve více než 150 populárněvědeckých statích, kulturněhistorických esejích a rozsahem vesměs kratších „obrázcích“ v nezvyklých souvislostech a na konkrétních příkladech fakta o rozmanitých formách širokého společenského uplatnění papíru, jeho estetického i praktického působení, způsobech jeho každodenního i výjimečného používání lidmi v různých dobách, činnostech, prostředích a životních situacích. Současně ukazuje význam psaní a tisku, jímž se myšlenky na papírech uchovávají a texty i obrázky předávají z generace na generaci. Nemalá pozornost je věnována vztahu osobností kultury k papíru a tisku v psané a tištěné komunikaci, při tvorbě dopisů, konceptů a definitivních podob děl, podílu na vzniku jejich typografického vzhledu a práci s knihami, novinami, časopisy, obaly apod. Kniha přibližuje teoretické názory, praxi i ryze osobní výpovědi v této oblasti, ať jde o domácí či zahraniční básníky, spisovatele, hudební skladatele, výtvarné umělce, lékaře, nakladatele, tiskaře, bibliofily, osobní a veřejné knihovny; je určena studujícím, učitelům i všem, kteří se zajímají o nové pohledy na aktuální otázky kulturních dějin, hledají podněty k oživení výuky humanitních oborů a další badatelské a podnikatelské činnosti v oblasti literární, hudební, výtvarné, polygrafické, papírenské a ediční.

Kniha se věnuje problematice sociální změny a různých badatelských přístupů k ní. Jedná se o příspěvek k rozvoji sociohistorické perspektivy, pochopené jako multidisciplinární způsob zachycení dlouhodobých procesů a změn. Ty jsou představovány v klíčových studiích, v nichž autoři zachycují politické události a jejich vliv na obyvatele (postavení šlechtice, měnová reforma, rozpad Československa), ale také kulturní život českých zemí (Národní divadlo za druhé světové války). Aktérství představuje vlastnost sociálního subjektu, jenž má úlohu hybatele jednání v určitém vysvětlujícím modelu. Autoři nevynechali ani teoretický rámec, který je nutný pro jejich zkoumání. Každá stať rovněž obhajuje jiný přístup, který lze použít při analýze vztahů aktérů a sociální změny, což rozšiřuje a obohacuje paletu metod a problematiky historické sociologie.