Lidové noviny strana 10 z 91

Edice pamětí Antonína Matuly (1885-1953) představuje osobnost úředníka působícího na ministerstvu školství a národní osvěty mezi lety 1919-1944. Paměti ilustrují nejen autorův soukromý život, ale zejména jeho veřejnou činnost kariéru středoškolského profesora na sklonku rakousko-uherské monarchie, spisovatele a autora odborných pedagogických prací, teoretika a zakladatele ruralismu a jednoho z hlavních organizátorů tzv. lidové výchovy. Matulův zájem o kulturní osvětu na venkově po roce 1918 vyústil v založení celorepublikové osvětové organizace Svobodné učení selské v rámci republikánské strany. Paměti rovněž poskytují autorovy reflexe složitého dění v letech tzv. druhé republiky, zejména v oblasti kulturní politiky, která spadala do jeho úřední gesce. Po nacistické okupaci se Matula až do vynuceného penzionování v roce 1944 jako jeden z mála českých úředníků v rámci ministerstva školství udržel ve vysoké pozici a ve vzpomínkách tak z vlastní perspektivy reflektuje interní poměry na ministerstvu i v protektorátní kulturní politice.

Středověký rukopis někdy připomíná veřejný prostor, v jehož středu probíhají jednání, zatímco vyměšovat se chodí stranou. Při listování mnohými kodexy se zdá, že legrace patří na okraj a naopak doprostřed stránky se klade vážné hlavní sdělení. Uprostřed často čteme seriózně formulovaná tvrzení, která jsou po stranách zdánlivě znevážena odstředivými úvahami, kratochvilnými veršovánkami, vulgárními kresbami. Takové marginální umístění komiky ovšem dobře vystihuje i její marginalitu jakožto účel a funkci být po straně znamená upozorňovat na meze, nebo je dokonce stanovovat, tvarovat, pomáhat v orientaci a usnadňovat chápání

Novátorská popularizační kniha o slovníkářství byla vytvořena především kolektivem pracovníků oddělení současné lexikologie a lexikografie Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., a lexikografické sekce Ústavu germánských studií FF UK. Uvádí zájemce o tuto disciplínu do aktuálního bádání i praxe. Umožňuje orientaci ve vybraných tématech oboru, jako je zařazování slov do hesláře, volbapříkladů, zpracování terminologie či frazeologie. Čtenáři budou moci sledovat dobrodružství psaní slovníku z největší blízkosti a nemusí se přitom obávat, že by jazykovědcům nerozuměli. Kniha přináší řadu zajímavostí a podnětů k zamyšlení.

Jaká je hodnota krajiny? Jaké svědectví o středověké společnosti přináší archeologie? Rozhovory s profesorem Janem Klápště, předním evropským archeologem středověku, se dotýkají široké palety otázek spojujících středověk se současností. Kniha je poutavým svědectvím o celoživotním hledání cest k pochopení proměn středověké společnosti a krajiny. Jelikož ale minulosti klademe jen ty otázky, které jsou aktuální pro nás, nabízí rozhovory i pestrý kaleidoskop setkání s osobnostmi, které Jana Klápště ovlivnily, a s problémy, které hýbou dnešním světem, a tím pádem i s našimi obrazy dějin.

Před několika desítkami let se začal v Čechách a na Moravě rozvíjet obor vědy o hradech, zvaný kastellologie. Jedním z průkopníků této historické disciplíny se stal právě doc. Ing PhDr. Miroslav Plaček (nar. 1943), český kastellolog, archeolog a vysokoškolský učitel, původním vzděláním i povoláním strojař, absolvent VUT v Brně v letech 19601965. Již záhy jej však začaly vábit historické vědy. Do ohniska jeho zájmu se hned z počátku dostaly vrcholně středověké hrady, zejména moravské. Později se však jeho zájem rozšířil i na problematiku českou, slovenskou, rakouskou, a dokonce středomořskou. Určujícím momentem pro něj byla dlouholetá spolupráce s naším předním archeologem Zdeňkem Měřínským. V letech 19891995 si našel čas na dvouoborové studium historie a archeologie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, což mu umožnilo dovršení profesionalizace. Krom desítek či spíše stovek odborných studií a článků přispěl zejména skvěle připravenou Ilustrovanou encyklopedií moravských hradů, hrádků a tvrzí (2001) a spolu s Martinem Bónou Encyklopedií slovenských hradů (2007).

Tématem této knihy je husitství a jeho ohlas ve výtvarném umění a v architektuře v českých zemích v době předbělohorské, ale i v 19. a na počátku 20. století, kdy se zájem o Jana Husa jakožto národního hrdinu stal opět aktuálním. Utrakvistické prostředí Čech tvořilo v rámci Evropy specifickou kulturní oblast, jejíž výraznou součástí byla i architektura a umělecké zakázky příslušníků strany podobojí. Avšak ne vždy je dnes možné v umělecké produkci doby husitské spolehlivě rozpoznat právě díla reformně smýšlejících objednavatelů.Jádro knihy tvoří soubor případových studií o proměně společnosti v neklidné době husitských válek a po nich, o architektuře, malířství a sochařství, které různými způsoby reflektují jak boje utrakvistů za sebeurčení, tak naopak jejich snahy o konsenzuální zapojení se do běžného církevního života.

Žili v minulosti pouze malí dospělí? Existovalo vůbec dětství jako svébytná životní etapa? Stala se rodičovská láska, starost o děti nebo výroba hraček až výdobytkem 20. století? Odpovědi na tyto a další otázky přinášejí přední domácí historici, archeologové a památkáři. Dokládají, že dívky a chlapci v českých zemích prožívali dětství podobně jako děti v dnešní době. Rozdíl však spočíval v životních podmínkách a nárocích, jež na ně kladla rodina či společnost. Dětský svět je i proto představován s ohledem na specifika jednotlivých sociálních vrstev při výchově, ochraně a péči o děti, případně v širokém spektru dobových textů a literatury o dětství. Nechybí ani bohatý obrazový doprovod, který ukazuje například hračky, oděvy i předměty každodenní potřeby od středověku až na práh osvícenství.

Korespondence, dochovaná v nemalém množství v osobním fondu českého historika, novináře a politika Josefa Kalouska (18381915), uloženém v Archivu Národního muzea v Praze, je odrazem rozsáhlých vědeckých, pedagogických, publikačních, redakčních, organizačních i politických aktivit svého pisatele a okruhu jeho kolegů, přátel či známých. Nejpočetnější, ale nepochybně i nejzajímavější je korespondence vedená s českými historiky, která zahrnuje dopisy jak Kalouskových kolegů z univerzity a fakulty starší i mladší generace a jeho žáků, postupně se etablujících na poli historické vědy, tak historiků regionálních, archivářů z různých typů archivů (včetně tehdy privátních a ne vždy snadno přístupných), středoškolských profesorů, muzejních a knihovních nebo i vlastivědných pracovníků či zapálených amatérů. Nejbohatší korespondence je dochována s Antonínem Rezkem, přičemž zahrnuje dlouhé období let 1876 až 1907, její největší a také nejrozsáhlejší část však souvisí zejména s přípravou vydání částí edičního podniku Archiv český, navazujícího na počin Františka Palackého a obnoveného v roce 1886. Do stávajícího dílu byla proto zařazena vedle korespondence mezi Josefem Kalouskem a Antonínem Rezkem také korespondence dalších adresátů, která se rovněž týká vydávání Archivu českého, i když to není jediný obsah souboru dopisů příslušných osob.

Politiku jako střetávání odlišných pohledů na fungování společnosti a hospodářství je podle technokratického myšlení možné nahradit chladně racionální ekonomickou kalkulací. Stát a společnost se tak stávají jedním velkým podnikem, který spravují nepolitičtí odborníci. Hospodářská výkonnost a odstranění politických sporů jsou cestou k blahobytu a stabilitě. Ačkoliv ideální technokracie nikdy nevznikla, myšlenka, že je nutné řídit stát jako firmu, našla vlivné stoupence v různých politických a regionálních kontextech. Československo v době vlády KSČ nebylo výjimkou. Tato kniha ukazuje, že technokratický socialismus, který se prosadil v Československu po roce 1968, nebyl negací pražského jara. Naopak, normalizační důraz na vládnutí prostřednictvím expertů a na hospodářskou výkonnost byl pragmatickým navázáním na technokratické tendence přítomné v reformním komunismu šedesátých let.

Barokní knihovny patří k nejkrásnějším a také nejzajímavějším interiérům, které se z období baroka zachovaly. Jejich umělecká výzdoba vyniká především nástěnnými malbami, jejichž ikonografie je mnohdy zcela jedinečná. Náměty fresek obvykle navrhovali představení klášterů či vzdělaní členové klášterní komunity a jejich tematika byla vždy spojena s oslavou Boží moudrosti. Tento základní námětový okruh byl různě variován a v mnoha případech zahrnoval unikátní motivy, jejichž interpretace je dnes velmi obtížná. Porozumět těmto výjimečným malbám umožňuje studium dobové ikonologie a kulturního kontextu, v němž tyto malby vznikaly. Kniha je první monografií věnovanou umělecké výzdobě barokních klášterních knihoven v 18. století na Moravě. Je zaměřena zejména na rekonstrukci ikonografických programů nástěnných maleb v knihovnách, ale zabývá se také formálně-stylovou stránkou fresek a jejich autorstvím. Všímá si i další umělecké výzdoby knihovních sálů, zejména sochařské, a je-li to možné, zapojuje výzdobu knihoven do ikonologické koncepce daných objektů.

Válečné zločiny spáchané nacisty a domácími kolaboranty v době druhé světové války nabyly nepředstavitelného rozsahu a rozmanitosti. Hromadné vraždy civilních obyvatel, dětí, těhotných žen, nemocných a hendikepovaných, ale i zajatců, raněných nebo jen odpůrců režimu vyvolaly oprávněný požadavek domácí i světové veřejnosti na potrestání všech válečných zločinců. Právní řády evropských zemí nebyly vůbec připraveny na hromadné vraždy a krutost jejich provedení. Teprve porážka nacistů a návrat k právním státům umožnily nejen jejich vyšetření, ale také odsouzení válečných zločinců. Válka překonala svou ničivostí veškeré představy o lidské agresivitě a ovlivnila život obyvatel nejen Československa v celé druhé polovině 20. století; řadu přeživších ostatně ovlivňuje dodnes. Sotva uvěřitelné je, že trestní stíhání posledního odhaleného válečného zločince, který páchal své zločiny na území bývalé Československé republiky, zastavila až jeho smrt v roce 2013. Desítky dalších vrahů, kteří se ve funkcích táborových dozorců nebo členů komand SS účastnili i vražd Čechoslováků, jsou na prahu třetí dekády 21. století vyšetřovány prokurátory ve Spolkové republice Německo. Doba zúčtování tedy ještě úplně neskončila. Co však začalo, je zpochybňování zločinů, zlehčování utrpení obětí a postupné zapomínání na hrůzy války. Zvrácená potřeba ovládat, ubližovat a ničit je skrytá v lidské společnosti od nepaměti. Porážkou nacistů temné síly lidských povah nezmizely, ale mohou být kdykoliv vyvolány. Za zločin přichází trest, chtělo by se říci. Platilo to v případě nacistické vyhlazovací války? Jak se ke svým činům postavili obvinění a odsouzení zločinci? A jak na ně reagovaly Československo, Spolková republika Německo, Německá demokratická republika a Rakouská republika?

Výbor z díla české lingvistky Světly Čmejrkové představuje reflexi jejích mnohostranných vědeckých zájmů, za jejichž sjednocující koncept lze pokládat dialog a dialogičnost (v nejrůznějších podobách). V jedenácti oddílech jsou zařazeny články a studie věnované závažným teoretickým problémům (z oblasti filozofie jazyka, teorie komunikace, sémiotiky), ale rovněž články ukazující osobitý přístup autorky k tématům nejaktuálnějším, jako je jazyk, styl, dialog v současných médiích, reklamě, elektronické komunikaci, v uměleckých textech (L. Vaculík, M. Urban) nebo sociolingvistická problematika vztahu jazyka a identity. Výrazný okruh tvoří i studie věnované problematice genderové (jak mluví a píší ženy, jak se mluví s ženami a o ženách) nebo stylu vědecké komunikace. Téměř všechny texty mají přitom na zřeteli současnou českou jazykovou situaci, pohyb prostředků spisovných a nespisovných mezi projevy mluvenými a psanými.

Život přední britské autorky 20. století Daphne du Maurier je nerozlučně spjatý s místy na jihozápadním konci Anglie, s regionem Cornwall. Autor čtenáře čtivou formou seznamuje s pozoruhodnými osudy spisovatelky, jejími knihami a s místy, kde žila a kde se odehrává většina jejích barvitých, napínavých příběhů. Provází nás obdivuhodnými, tajuplnými končinami Cronwallu, jeho historií a krásami. Daphne du Maurier vyrůstala v Londýně, ale ve svých 20 letech si zvolila za svůj domov Cornwall. A zde, mezi svéráznými potomky Keltů, v nádherné krajině u moře s divokým pobřežím, na němž se tyčí romantické skály, se zrodilo její dílo, které dodnes zná celý svět.

Srdeční selhání je společně s fibrilací síní považováno za epidemii 21. století. Nejen farmakologická, ale především nefarmakologická léčba srdečního selhání doznala za poslední desetiletí obrovských změn. Srdeční resynchronizační léčba se u vybrané skupiny pacientů stala naprostým standardem péče o nemocné, i když s rozvíjejícím se poznáním a zkušenostmi s tímto druhem terapie stále vyvstávají otázky, na něž dosud hledáme odpovědi. Cílem předkládané publikace je nejen poskytnout čtenáři praktického průvodce implantacemi levokomorových elektrod, který nabídne řadu postřehů, jak překonat nejrůznější nástrahy a obtíže, ale i koncisně a zároveň komplexně shrnout tematiku srdeční resynchronizace v textu obsahujícím poznatky z patofyziologie a léčby srdečního selhání v kontextu srdeční dyssynchronie, indikační kritéria pro srdeční resynchronizaci a evidenci z dosud publikovaných studií. Nedílnou součást textu tvoří videosekvence, jejichž zhlédnutí umožní zájemcům přesnější a čitelnější představu skiaskopického zobrazení tam, kde to statický obrázek neumožňuje. Nepostradatelná pro kardiologa v této specifické oblasti je orientace v problematice programování přístrojů pro srdeční resynchronizační léčbu, optimalizace stimulační terapie a možnosti ovlivnění suboptimální odpovědi na ni. Opomenuta nemohla být ani dynamicky se rozvíjející oblast dálkového sledování kardiologických implantátů.

Román se odehrává v bývalém Československu v letech 1948 až 1956. Hlavní hrdinkou je dvacetiletá dívka Věra, původem z Maďarska, která po traumatických válečných zkušenostech z Budapešti přichází plna nadějí na lepší život za prací do Prahy, a to právě v bouřlivých dnech po únoru 1948. Zde prožívá svůj první hluboký milostný vztah s hudebníkem Pražské filharmonie. Milenci se po svém snaží vyrovnávat s diktaturou a narůstající represí. On komunistický režim toleruje a je ochoten v zájmu své kariéry dělat kompromisy, Věra rostoucí nároky režimu snáší obtížně. Na schématu intimního milostného dramatu je vylíčen střet dvou individualit a dvou různých přístupů k požadavkům, jež na člověka klade nelehká společenská situace. Je to příběh o tom, jak se z malých počátečních ústupků mohou stát velké kompromisy, kvůli nimž se rozpadají vztahy i charaktery.

Jak spolu souvisí strahovský stadion, pozemková reforma, sázkové kanceláře, výstavky starého sportovního náčiní, Manifest poetismu nebo starý vídeňský šlágr Heute spielt der Uridil? Ona zpočátku možná matoucí pestrost témat a faktů směřuje k jedinému úběžníku: ukázat prostupování moderního sportu a ostatních sociálních polí (žurnalistického, státně-byrokratického, uměleckého, akademického). Co se může zpočátku jevit jako samoúčelná inventura různorodých poznatků, odhaluje jako celek překvapivou bohatost sportu v době, kdy se začal etablovat jako významný společenský a kulturní fenomén, postupně pronikající do nejzazších koutů našich životů. Na rozdíl od většiny knižní produkce se sportovní tematikou není tento svazek určen milovníkům sportu, nýbrž právě těm, které překvapuje a zaráží jeho současné postavení na společenském piedestalu nebo jeho všudypřítomnost a kteří chtějí pochopit historické kořeny a předpoklady tohoto stavu.