Lidové noviny strana 11 z 91

Značná část jednání raně novověkého člověka měla symbolický význam. Projevoval se v každodenním životě jedince, mnohem zřetelněji se však dostával ke slovu ve výjimečných slavnostních okamžicích, k nimž patřily především mocenské rituály. Nacházel ale odraz i ve strategiích chování mužů a žen z různých vrstev tehdejší společnosti. Byl patrný v utváření a představování rolí jedince před jeho sociálním okolím. V neposlední řadě se zrcadlil rovněž v prostředcích reprezentace nebo při konstituování paměti. Právě těmto tématům věnují pozornost autoři textů otištěných v kolektivní monografii, kteří se na základě širokého spektra písemných, hmotných i obrazových pramenů zabývají různými formami symbolického jednání a jeho rolí ve vzájemné interakci dobových aktérů.

Dopisy Karla Havlíčka (18211856) odkrývají významnou část odkazu tohoto předního českého novináře, básníka, politika a organizátora národního života. O to překvapivější je, že ke kompletnímu kritickému vydání Havlíčkovy korespondence dochází až nyní. Druhý z plánovaných šesti svazků zahrnuje veškerou dnes známou odeslanou i přijatou Havlíčkovu korespondenci z let 18431844, tedy z doby Havlíčkova vychovatelského působení v Rusku a poté z období národní agitace v Německém Brodě. Dopisy z Moskvy staví před čtenáře oblouk sklenutý od počátečního proruského nadšení až k pozdější hořké deziluzi; mimoto umožňují pozorovat zrod Havlíčka-publicisty autora Obrazů z Rus a satirického básníka. V korespondenci z druhé půle roku 1844 pak Karla Havlíčka sledujeme především jako organizátora českého ochotnického divadla. Z Havlíčkova okolí je v tomto svazku nejvýrazněji slyšet hlas Viléma Gablera, jehož listy jsou zde otištěny úplně poprvé, a to v překladu do češtiny a v poznámkovém aparátu i v německém a francouzském originále. Dobový kontext a historické souvislosti otištěných dopisů jsou představeny v úvodní studii, dopisy jsou doplněny věcnými vysvětlivkami, kalendáriem Havlíčkova života a obrazovou přílohou.

Paměťová studia, o jejichž boomu v podobě nejrůznějších pamětí, vzpomínek či memoárů není pochyb, tematizovala povětšinou paměť jako individuálního nebo kolektivní/národní. Rodině v tomto kontextu nebyla zatím věnována náležitá pozornost, a to přesto, že valná část našeho života se odehrává právě v rodině. Tato publikace nahlíží na rodinnou paměť inovativním a originálním způsobem, prostřednictvím čtyř vědních disciplín psychologie, literární vědy, historie a filozofie. Spojnicí jednotlivých kapitol je předpoklad, že rodinná paměť je nestálá entita měnící se vzhledem k potřebám dané rodiny i vzhledem k současným společenským a kulturním normám.

Pochybovat o tom, že tradiční nářečí zanikají, může už jen málokdo. I dnes však po nich zůstává bohatství slov a slovních obratů. Nesou v sobě odraz dávné historie a vypovídají o tom, jak lidé dříve žili, jak uvažovali, jak pociťovali, prožívali a vůbec vnímali svět okolo sebe. Knížka autorského kolektivu pracovníků dialektologického oddělení Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., nám mnohá z těchto slov připomíná a umožňuje tak sledovat, jak silné jsou vazby mezi zanikajícím světem našich předků a světem současným.

Monografie sleduje výzdobu Padeřovské bible, která se z jazykovědného hlediska řadí k mimořádně významným dílům. Autor kodex hodnotí v kontextu vývoje umění doby husitských válek a zařazuje ho v souvislostech českého i (středo)evropského umění. Koriguje některá tradovaná tvrzení a předkládá otázka do dalšího studia umění pozdního středověku.

Suád Mekhennetová, německá novinářka s marocko-tureckými kořeny, celý život balancuje mezi západní a islámskou kulturou. Z bezprostřední blízkosti tak sleduje nedorozumění, k jakým mezi těmito zdánlivě ohraničenými světy dochází. Je také jednou z mála, které se podařilo proniknout až k vůdcům al-Káidy či ISIS a přežít. V její vzpomínkové knize se čtenáři dostávají k samému jádru událostí, jež v posledních letech otřásají světem - ať už se jedná o teroristický atentát z 11. září, odhalení masového vraha, který neblaze proslul jako džihádista John, či o útok na redakci satirického časopisu Charlie Hebdo. Jak se mladí muslimové radikalizují? Kde vzniká propast mezi západní a islámskou kulturou, kterou mnozí považují za nepřekonatelnou? To jsou otázky, které si, stejně jako mnoho dalších lidí po celém světě, Mekhennetová klade. Na rozdíl od ostatních však při hledání odpovědí neváhá riskovat vše - vlastní život nevyjímaje.

Gospodinovovu Fyziku smutku je možné zařadit k již etablovaným postmoderním románům. Ovšem kromě intelektuální hry, jež se projevuje například v mnohavrstevnatých odkazech na antickou mytologii či bulharské reálie, vykazuje také prvky lyrické prózy. Sice i v tomto případě Gospodinov tematizuje žánr románu a jeho hranice či principy, ale současně se snaží rehabilitovat klasické vyprávění. Mezi tyto snahy by se dala řadit i jedna z hlavních linií románu, jež nejen rekonstruuje mýtus o Mínótaurovi, ale zároveň se ho snaží nově nahlédnout a přehodnotit. Fyziku smutku je možné číst jako zprávu o složité románové kompozici a jejích stavebních principech, ale zároveň je možné v ní sledovat napínavé příběhy jednotlivých vypravěčů, jejichž osudy se proplétají napříč prostorem i časem.

Autorka žije na Korfu přes deset let se svým řeckým manželem a dvěma dětmi. Její postřehy jsou prodchnuty láskou a obdivem k novému domovu, což jí umožňuje vnímat jak krásu a poezii celého ostrova či vlídnost a pohostinnost jeho obyvatel, tak i méně příjemné stránky zdejšího života. Ty však dokáže glosovat s laskavým humorem i s jistým pochopením....Jejím prostřednictvím se seznamujeme se zákulisím" našich prázdninových pobytů a zjišťujeme, že život mimo turistickou sezónu je stejně fascinující a zajímavý. Jako matka nás provází radostmi i strastmi řecké reality od porodnice, přes školku, různé dětské aktivity až po specifika školní výchovy, jako manželka radostmi i strastmi cizinky sem provdané, zejména pak vztahem s tchýní, jako občanka nás seznamuje s potížemi při kontaktu s řeckým zdravotnictvím, řemeslníky, obchodníky apod., jako průvodkyně českých turistů s klady i nešvary našinců na dovolených, a konečně jako člověk s neuvěřitelně kosmopolitní společností na Korfu a se spoustou osudů lidí doslova z celého světa.

Konsilia tvořila důležitou součást středověké i raně novověké odborné lékařské literatury. Literární konsilium obsahovalo písemné vylíčení jednoho konkrétního případu pacienta a lékařovu radu na léčebný postup. Konsiliární literatura byla v 16. století běžnou součástí praxe mnohých významných lékařů a dnes je neprávem opomíjeným pramenem k dějinám medicíny. Tato skutečnost je doložena na prozkoumání obsahu dvaceti dvou sbírek konsilií patnácti vybraných lékařů, jejichž pacienti trpěli jednou z nejděsivějších chorob raného novověku francouzskou nemocí, jíž je v knize věnována zvláštní pozornost.

Bosí augustiniáni představovali v Čechách během 17. a 18. století mezi žebravými řády poměrně malé společenství. Výrazné stopy po jejich činnosti jsou však patrné dodnes, přestože na našem území nepůsobí již dlouhou řadu let. Výmluvným příkladem připomenutí jejich existence jsou umělecká díla, která pro své klášterní areály objednali. V souvislosti s touto zadavatelskou činností vystupuje do popředí úzce propojená spolupráce objednavatele, donátora a umělce, jež poodhaluje nejenom samotnou historii vzniku uměleckých děl, ale také nezbytné vazby, které si bosáci se svým okolím vytvořili.

Přestože bylo první republice vyměřeno pouhých dvacet let života, je dnes vnímána jako významná etapa našich dějin, jako jakýsi jejich uzlový bod. Při mnoha příležitostech se na ni odkazuje jako na vzor. Jak ji však doopravdy známe? Reprezentativní publikace nabízí členěný pohled na meziválečné Československo, mapuje strukturu jeho společnosti, životní rytmy i proměny krajiny. Přitom ukazuje na místa a fenomény, o kterých stále víme velmi málo. Jaká tedy byla politika a společnost republiky, jež je označována za ostrov demokracie v moři autoritativních států? Kniha, na které se podílel mezinárodní kolektiv více než šedesáti autorů, ukazuje Republiku československou v její komplikované rozmanitosti.

Na otázku, proč se tolik významných událostí českých dějin událo v letopočtech, které končí číslicí osm, je nesnadné odpovědět. Někdy se hovoří o magické osmičce, která pronásleduje české dějiny po řadu staletí všimněme si, že čím blíže k naší době, tím je osmička častější. Ale při detailním zkoumání se osmičková výročí jeví jako pevná, byť svým způsobem zvláštně náhodná součást obecnějších dějin, v jejichž rámci není český přínos vždy rozhodujícím (někdy ale ano). Střet římského krále s Přemyslem Otakarem II. byl nepochybně velkou politikou, rok 1848 byl součástí jara národů a rok 1968 byl pražským jarem, kde se znovu projevila brutalita sovětského režimu. Rok 1918 souvisel s koncem světové války, v roce 1938 jsme se možná měli bránit, zatímco o deset let později po hitlerovské devastaci myšlení a úspěšné bolševické propagandě jsme znovu podlehli totalitě. Škoda, že rok 1989 vlastně nepřišel o rok dříve. Všechna důležitá výročí končící na osmičku vám přibližují variabilními formami historikové z Historického ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.

Z důvodu skepse a nedůvěřivosti české společnosti k tradičnímu náboženství, je katolicismus často obecně považován za synonymum pro nehybnost či zpátečnictví. Vzhledem k problematičnosti a spletitosti studia náboženství se zdá být užitečné, obrátit svou pozornost k jednotlivým (historickým) aktérům. Kvůli dlouhodobému opomíjení je tento pohled zdola ještě zajímavější u žen. Jak se tedy náboženství odrazilo v jejich konkrétním psaní nebo jednání? Kniha pojednává o ženských aktivitách v českém politickém katolicismu. Sleduje proměny sebepojetí organizovaných katolických žen, popřípadě strategiemi a vyjednáváním s katolickými muži. Obrací svou hlavní pozornost na přelom 19. a 20. století, kdy se v českém prostředí zvětšují možnosti uplatnění žen ve veřejné sféře.

Druhý svazek deníků prof. MUDr. Josefa Charváta, DrSc., významného českého internisty a endokrinologa, v edici EGO obsahuje dva deníky z poválečných zahraničních studijních cest 1946 do USA a 1948 do Polska a dále domácí deník z roku 1948-1949. Tyto deníky psané jako zcela věcné osobní poznámky za účelem soukromého zachycení historické paměti poskytují závažné i jinak zajímavé informace o vědeckém, personálním i společenském stavu a inspirativních momentech poválečné interní medicíny v navštívených zemích. Domácí deník je pak strhujícím podrobným zrcadlem pohnutých událostí zmíněných let.

Svazek přináší edici memoárově laděných textů, které se vztahují k aktivitám Maffie během první světové války. Dosud nepublikované příspěvky osob, které rozličnými způsoby participovaly na domácím protirakouském odboji, jsou cenným a dosud opomíjeným zdrojem informací k vybraným aspektům moderních českých dějin. Edice obsahuje dvanáct ego-dokumentů vznikajících (až na jednu výjimku) v éře první československé republiky, které mají z hlediska formy a okolností sepsání rozličný charakter. Právě tato skutečnost z nich ale činí mnohovrstevnatý a specifický historický pramen. Autoři příslušných textů (František a Vladimír Sísovi, Otokar Chlup, Josef-Záruba Pfeffermann ad.) rekapitulují své aktivity mezi lety 1914 a 1918 a zaznamenávají některé detaily o organizačním fungování Maffie. Avšak obsahově cenné jsou u jednotlivých příspěvků nejen popisované události, ale i doba a motivy vedoucí k jejich vzniku. Podstatně zajímavější rovinou předkládaných dokumentů je tak zvolená argumentační strategie autorů, míra celkové stylizace i akcentování odlišných, často zcela protichůdných faktorů českého vnitřního vývoje za první světové války. Z tohoto hlediska představuje edice neocenitelný zdroj pro zkoumání odlišných interpretačních rámců, které se objevovaly v meziválečné československé společnosti ve vztahu k reflexi vzniku samostatného státu.

První moderní česká práce o císařské diplomacii v 17. a 18. století, která vznikla jako výsledek spolupráce předních odborníků na dějiny raného novověku. Jejich úkolem bylo sestavit obraz fungování diplomatické sítě ve složité době, kdy se zvyšovaly nároky na zastoupení a kdy bylo nutné komplikovaně vyjednávat o aliancích proti nepřátelské Francii a Osmanské říši. Text knihy vás provede napříč Evropou a představí císařovy diplomaty, kteří museli být urození, bohatí a vzdělaní, aby mohli vyjednávat s ostatními panovníky a dlouhodobě působit u jejich dvora. Otevře se tak před vámi svět šlechtických diplomatů v celé své šíři i pestrosti.