Lidové noviny strana 9 z 91

Azorské souostroví je sice odedávna portugalským územím, ale od evropského jádra státu se liší svým geografickým charakterem, pozdějším historickým vývojem a částečně i etnickými a kulturními specifiky. Všechny odlišnosti vyvolává a podtrhuje jeho poloha uprostřed Atlantiku. Lidé, kteří žili a pracovali na portugalských ostrovech, nikdy nebyli zcela izolovaní, protože oceán sloužil jako univerzální a neomezená cesta pro dopravu osob, zboží i myšlenek. Teprve rozvoj techniky a moderních komunikací ve 20. století však tyto části portugalského státu přiblížil ostatnímu světu na dosah. Dnes jsou Azorské ostrovy i Madeira lákavým cílem turistů, kteří přicházejí obdivovat jedinečnou přírodu, půvabné dědictví minulých dob i statečný a milý lid. Ostrovní součásti Portugalska si plně zaslouží zvláštní pozornost, kterou jim prokazuje i tento svazek věnovaný jejich dějinám.

Staroměstský mariánský sloup patří k nejkontroverznějším barokním památkám a to i přesto, že již uplynulo přes sto let od jeho demolice. Cílem této publikace je ukázat široké spektrum představ, reakcí a postojů, které v sobě monument z dílny pražského sochaře J. J. Bendla zahrnul již v době svého vzniku. Události roku 1648, které se staly příčinou jeho vztyčení, analyzuje historik V. Vlnas. A. Catalano a O. Fejtová zase vysvětlují způsoby prosazování rekatolizační politiky v českých zemích a ukazují, proč se mariánský sloup stal důležitou figurkou na šachovnici politicko-náboženských událostí. Náboženským životem barokních Čech, projevujícím se mj. slavnostmi u staroměstského sloupu, se zabývá J. Mikulec. Historikové umění O. Jakubec a M. Šroněk objasňují fenomén barokní vizuality a sakrálního umění a ukazují proměny jeho sociální a náboženské funkce. Otázkám náboženské praxe a imaginace v širším kontextu barokních mariánských a svatotrojičních sloupů se věnuje P. Suchánek. Knihu završuje analýza B. Jiřincové, jež odkrývá klíčové aspekty provázející recepci pobělohorské doby a její mýtus. Kniha tak přináší nejen různé pohledy na vznik a osudy této významné památky, přibližuje i proměňující a vyostřující se vztah veřejnosti k ní, ale především detailně objasňuje podobu náboženské transformace, která byla a je považována za jednu z nejzásadnějších historických a kulturních proměn v dějinách naší země.

Dějiny Walesu přibližují českému čtenáři dlouhou a barvitou historii obyvatel jedné z tzv. keltských periferií Velké Británie. Velšské historické a kulturní dědictví dnes připomínají jak památky na římské dobytí Walesu, tak raně středověké hrady, jež vznikly v souvislosti s anglickým dobýváním velšského území anglickým králem Eduardem I. na sklonku 13. století a jsou oceňovaným architektonickým dědictvím. Nejvýraznějším obdobím velšských dějin je však nesporně období průmyslové revoluce, kdy se Wales stal jednou z nejdůležitějších ekonomických oblastí Británie, a to díky enormním zásobám uhlí, železné rudy a břidlice. Velšské dějiny jsou ale rovněž dějinami boje za uchování velštiny a velšské kultury, který začal romantismem, dovolávajícím se raně středověké literární tradice, a pokračoval snahou uchránit charakter velšského venkova v jeho mnohdy výrazně idealizované podobě. Ve 20. století se největším bojovníkem za velšskou jazykovou a národní identitu stala Velšská národní strana (Plaid Cymru).

Odboj a odpor proti komunistickému režimu patří mezi málo probádaná historická témata. Probíhající odborná diskuze je čas od času stimulovaná prudkými společenskými a politickými spory o jeho povahu. Tato kniha má v první řadě pomoci učitelům na základních a středních školách s výukou komplikovaného tématu. Čtenáři v ní najdou přehled konceptů rezistence a informace o stavu základního výzkumu. Teorii doplňují tři překladové studie, které přibližují soudobé uvažování o rezistenci a výuce kontroverzních témat. Jádro knihy pak tvoří čtyři kapitoly o konkrétních případech, ilustrující rozdílnost forem a motivací k protikomunistické rezistenci. Historický výklad je doplněn didaktickými úvahami o principech historického myšlení a dobré výuky dějepisu.

Kniha se zaměřuje na převratné společenské a politické změny, které charakterizují nejnovější dějiny Rakouska. Přibližně od druhé poloviny osmdesátých let minulého století se základní pilíře rakouské druhé republiky staly předmětem diskusí, reinterpretací a mnohdy též radikálního zpochybnění. Autoři vykreslují tento proces ztráty starých jistot na příkladech pěti případových studií. Jednotlivé kapitoly knihy se tak zabývají diskusí o minulosti (teorie oběti), proměnami rakouské zahraniční politiky v nové Evropě, migrací jako silou, která si vynucuje nové porozumění kolektivním identitám, privatizačním procesem, jenž narušil tradičně silnou roli rakouského státu a politiky v hospodářství, a nakonec změnami v politice samotné, především v oblasti politické kultury a volebního chování. Překotný vývoj Rakouska ve sledovaném období vykazuje řadu paralel s transformačními procesy, kterými procházely ve stejné době i bývalé země socialistického tábora ve střední Evropě. Autoři tak chtějí obrátit pozornost i na transformaci zemí západní Evropy, která dosud stojí ve stínu transformace jejich sousedů za bývalou železnou oponou.

Tradiční představa osob vystavených bezuzdnému vraždění, překvapivým útokům a černobílé volbě mezi kolaborací s husity a mučednickým osudem, kterou nalezneme především v pracích katolických historiků, se přetavuje v pestrou mozaiku podobných a přece rozdílných osobních a kolektivních příběhů. Jistě nelze paušálně popřít překvapivost některých útoků radikálního měšťanstva, polních vojsk či šlechty na církevní instituce. Na druhou stranu však výzkum zejména v případě venkovských, ale i některých městských klášterů ukázal, že jejich osazenstvo vývoj událostí dlouhodobě předvídalo a systematicky se na něj připravovalo... Emigrace katolického kléru z Čech a Moravy, jež proběhla za husitských válek, představuje unikátní fenomén evropských dějin. Katolickou, nacionalistickou i marxistickou historiografií bývaly okolnosti této emigrační vlny zjednodušovány a často líčeny podle ideologických požadavků. Kniha je prvním pokusem o nezaujatý souhrnný výklad exilových osudů a o postižení nejdůležitějších faktorů, které je ovlivňovaly. Navzdory rozdrobenosti pramenné základny se podařilo shromáždit dostatek podkladů, jejichž výpovědi zpřesnily znalosti o organizačních a ekonomických rysech této migrační vlny, ale i o názorech a emocích jednotlivých exulantů.

Podle mého mínění není žádné království, ve kterém by v naší době došlo k tolika změnám, tolika válkám, porážkám i zázrakům, kolik nám jich ukázaly Čechy, napsal v roce 1458 Enea Silvio Piccolomini. Zpětný pohled nicméně ukazuje, že leccos zůstalo nezměněno, a to i ve sféře konstrukcí smyslu, ať už individuálních, či kolektivních. V mnoha oblastech a ohledech se potvrzuje teze o revoluční vlně, tedy vzedmutý radikalismus raných dvacátých let následovaný návratem k normálu a pozvolným vyprcháváním radikálnějších přístupů po kompaktátech. Z hlediska proměny kulturního kódu jsou zajímavé zejména ty případy, kdy se nově nastolené normy udržely v platnosti až do 16. století. Znamená to, že změny v strukturách církve a společnosti dokázaly ovlivnit myšlení generací vychovaných již v porevolučních dobách Svébytnou interpretací základních křesťanských norem se husité odlišili od zbytku západního křesťanstva. Ačkoli Evropa reagovala na české kacířství z drtivé většiny odmítavě, historikům se husitství jeví jako součást širokého proudu reformních snah na přelomu středověku a novověku. Tucet badatelů z řad historiků, jazykovědců, teologů, historiků umění a muzikologů si položilo otázku, jak změny ve strukturách církve a společnosti v husitském období ovlivnily kulturní praxi, myšlení a rozumění světu. Název knihy vyjadřuje přesvědčení, že vzhledem k revizi systému hodnot a novým společenským konfiguracím byla snaha husitů o náboženskou reformu zároveň pokusem o přeskupení čili re-formaci kulturních obsahů a důrazů.

Kniha představuje nové, moderní zpracování tématu obchodních kontaktů mezi Prahou a Itálií na prahu raného novověku. Ekonomika a obchod tu nejsou prezentovány pouze jako svět čísel a cen zboží, ale především jako svět lidí, kteří neúnavně překonávali velké vzdálenosti i další překážky, aby byli v kontaktu se svými zahraničními partnery a pro své zákazníky zajistili tolik žádané koření, hedvábí a další luxusní zboží. Vzájemný obchod mezi Prahou a Itálií (1500-1618) je představen v širších souvislostech, z nichž jasně vyplývá, že Praha a české země byly v té době integrální součástí (středo)evropského trhu. Publikace zachycuje nejen smělé cesty pražských křesťanských a židovských kupců do slunné Itálie, ale současně také italské podnikatele, kteří naopak během 16. století pronikali za novými příležitostmi do Záalpí. Kniha sleduje životní příběhy těchto nejvýznamnějších italských přistěhovalců rudolfinského období a současně vypráví osudy italských židovských velkoobchodníků a bankéřů včetně prvního nobilitovaného Žida Jakuba Basseviho z Treuenberku a jeho širší rodiny. V řadě případů se jedná o nové informace, vycházející z výzkumů italských, rakouských, německých i českých archivů.

Miliony lidí po celém světě se ve 20. století upsaly myšlence komunismu. Ať byly jejich pohnutky jakékoliv, žádná jiná ideologie neovlivnila moderní dobu tak pronikavě a trvale jako právě vize spravedlivé beztřídní společnosti. Kniha podniká cestu do hlubin této pro nás již exotické mentality: rekonstruuje každodenní jazyk obyčejného komunisty, zkoumá jeho myšlenkový svět, jak se vyvíjel tváří v tvář politickým změnám. V ohnisku práce je pět ústředních motivů komunistické obrazotvornosti: dějiny, strana, národ, nepřítel a čas. Autor dochází k závěru, že prostí komunisté nebyli netečnou masou, nýbrž aktivními hybateli dění s bohatými formami politických postojů. Dějiny komunismu, jeho vzestupu a pádu, mohou v tomto pojetí sloužit jako vodítko k pochopení toho, jak fungují ideologie v soudobém světě.

Předkládaná publikace přehledně představuje dějiny a politický vývoj nejlidnatějšího státu světa a zároveň nastupující světové mocnosti. Analyzuje jak vnitropolitický vývoj ČLR od jejího vzniku v roce 1949, tak i vnější vlivy, které tuto zemi zásadním způsobem ovlivňovaly a formovaly. Zaměřuje se zvláště na otázky, které v současné době rezonují naším mediálním prostorem. Podrobně mapuje historii česko(slovensko)-čínských vztahů, události na náměstí Brány nebeského klidu v červnu 1989 a jejich důsledky, popisuje i problematické postavení národnostních menšin. Snaží se také přiblížit klíčové trendy kulturního vývoje se zvláštním zřetelem k literatuře a k překladům děl předních čínských spisovatelů do češtiny. Zatímco do konce sedmdesátých let minulého století patřila ČLR k nejchudším zemím světa a místo ekonomických problémů řešila z dnešního pohledu nesmyslné ideologické otázky, na začátku osmdesátých let nasadila čínská vláda kurz ekonomika především. Dosáhla v tomto smyslu obdivuhodných výsledků, ale platí za to příliš vysokou daň: narůstají rozdíly mezi životní úrovní i mezi životním stylem jednotlivých vrstev společnosti, přes nespornou snahu se nedaří řešit následky krajně znečištěného životního prostředí, honba za úspěchem a hmotným zabezpečením způsobuje stres a ztrátu tradičních hodnot. Problematický je i vztah centra k okrajovým oblastem a razantní vstup sebevědomé Číny na mezinárodní politickou scénu.Čína je tady a musíme s ní počítat. Chceme-li jí porozumět, nebo než ji začneme kritizovat, měli bychom znát historické zázemí pozitivních i negativních aspektů jejího současného vývoje. K tomu má přispět tato kniha.

Katalog k výstavě Na rozhraní času. Litoměřický biskup Emanuel Arnošt z Valdštejna

Máme mnoho různých cest, kterými se můžeme dostat z bodu A do bodu B. Jak to udělat, aby všechny naše cesty, pěšky, na kole, hromadnou dopravou nebo autem, byly pohodlné a bezpečné? Proč se v dopravě chováme tak, jak se chováme? A můžeme to změnit? Na tyto a další otázky hledá odpovědi Matúš Šucha, dopravní psycholog a tvůrce udržitelné městské mobility.

Jak vlastně vznikly Psí vycházky? Od konce devadesátých let V edici Psí vycházky již vyšlo jsem pravidelně psával do internetového periodika Neviditelný pes o architektuře. Jednou bylo to někdy v roce 2001 mě zakladatel Ondřej Neff požádal, zdali bych jej a několik nejbližších přátel neprovedl po areálu Pražského hradu a upozornil zvláště na méně známé části. Později jsme si řekli, že by bylo hezké připravit obdobnou vycházku pro čtenáře Neviditelného psa. Z toho následně vznikla tradice a pro tyto akce se vžil název Psí vycházky. Šesté Psí vycházky nás zavedou do části Bubenče v okolí budovy Akademie výtvarných umění, dokončené na počátku dvacátého století. V této oblasti se pak usazovali výtvarníci sochaři, malíři a grafici , ale také architekti a fotografové, kteří pracovali v četných ateliérech v podkroví zdejších činžáků nebo v objektech postavených ve vnitroblocích. Působili tu Jan Štursa, Stanislav Sucharda, Josef Mařatka, Cyprián Majerník, Josef Gočár, Bedřich Feuerstein, Josef Havlíček a mnozí další. Pestrá je i architektura zdejších domů, postavených ve stylu historismu, secese, moderny, kubismu, art deco i funkcionalismu. Podíleli se na ní například Václav Roštlapil, Antonín Balšánek, Bohumír Kozák, Ladislav Machoň, Kamil Roškot, Josef Havlíček a jiní. K půvabu této enklávy, vymezené ulicemi Kamenickou a U Sparty a dvěma pražskými parky Stromovkou a Letenskými sady , patří i domy s předzahrádkami a alejemi stromů.

Kniha nabízí neotřelý pohled na barokní kulturu v Čechách a na Moravě prostřednictvím analýzy tří velkolepých korunovací Madon z let 1732 a 1736: sošky Panny Marie ze Svaté Hory u Příbrami, reliéfu ze Svatého Kopečka u Olomouce a ikony z bývalého augustiniánského kláštera sv. Tomáše v Brně. Na rozdíl od dosavadních interpretací těchto monumentálních barokních slavností, jež byly nahlíženy výhradně jako církevní oslavy a jako důkaz tehdejší záliby v divadelnosti, demonstruje autor knihy, že s využitím antropologického a sociologického hlediska se tyto události mohou ukázat jako jeviště ambicí různých skupin účastníků i jako zrcadlo podstatných aspektů kultury 17. a 18. století.

Válka je ústředním tématem odborného záběru profesora Ivana Šedivého a jí také věnovali pozornost autoři většiny příspěvků otištěných v této kolektivní monografii. Zajímají je dopady války na rozdílné životy jedinců (např. rodiny kancléře Přemysla Šámala nebo pracovníka rozhlasu K. Kyncla), a to v různých obdobích (německá okupace, komunismus aj.). Nalezneme tu však i příspěvky s přesahy do vzdálených zemí, jakými jsou Kolumbie a Japonsko, a texty s články zabývajícími se problematikou ekonomickou, diplomatickými vztahy či prototypy a symboly českých dějin. Otevírají se před námi i stále citlivá a současná témata, mezi něž patří vývoj česko-německých vztah či struktura a principy fungování tajné policie v Československu. Neméně aktuálním je publikování nikdy nevydaného příspěvek vzácného tisku z 16. století.

Touto knížkou bere čtenář do ruky výbor z prací prof. Jana Klápště, archeologa a skvělého historika, jehož dílo po desítky let oživuje naše průhledy do světa středověku. Nebylo snadné vybrat z obsáhlé nabídky tituly nejvýstižnější, snad se to však alespoň dílem podařilo. U rodáka z Českého ráje nebylo možné nezačít odjinud, než právě z kraje pod Troskami. Paleta je ovšem barvitější a zavádí nás do středověkého města, vesnice i na panská sídla, z Mostecka na Černokostelecko nebo nazpět do Pojizeří a na hrady pyšných Markvarticů. Každý si tu může najít to svoje. Editoři sestavili předkládaný výbor s díkem za dlouhé přátelství a v úctě k jubilantovi i jeho inspirativnímu dílu.