Lidové noviny strana 12 z 91

Kniha autorského kolektivu sestávajícího z tuzemských i zahraničních badatelů a badatelek je věnována dobovým koncepcím nového člověka, které se utvářely v souvislosti s projekty sociálního inženýrství v Evropě 20. století. Nový člověk představoval symbol, vzor a zároveň cíl mnoha myšlenkových hnutí a proudů, které chtěly radikálně transformovat společnost a zároveň dosáhnout vyššího stupně humanity. Dobové obrazy nových mužů a žen předkládaly optimistické vize krásné a šťastné budoucnosti a slibovaly brzké překonání všech stávajících obtíží. Současně byly koncipovány jako protipól starých, údajně překonaných ideálů. Jednotlivé kapitoly této kolektivní monografie se zaměřují na konkrétní podoby nového člověka v různých geografických a časových souřadnicích vymezeného rámce, ovšem nejvíce prostoru je vyhrazeno socialistickým a fašistickým sociálním experimentům.

Kniha Dějiny v diskuzi. Podoby československé normalizace představuje multižánrovou publikaci věnující se pozdně socialistickému Československu. Autoři nehledají odpověď na klasickou historickou otázku, jak to doopravdy bylo?, jde jim spíše o zachycení dosavadních debat o normalizaci coby živém a často kontroverzním tématu. V jednom svazku chtějí čtenáři zprostředkovat, jak se na normalizaci dívají rozdílné společenskovědní disciplíny včetně toho, jak se o ní vyučovalo a vyučuje ve školách. Kniha zohledňuje generační, metodologické, domácí i zahraniční perspektivy, obsahuje přehledové studie, záznamy z živých panelových diskuzí a překlady klíčových zahraničních textů (Gil Eyal, Alexej Jurčak, Jörn Rüsen, Katherine Verderyová).

Po svržení Saddáma Husajna v roce 2003 kontrolovaly americké a britské jednotky velkou část Iráku. Zatímco v sunnitských oblastech čelily sílícímu odporu, v regionech obývaných šíity se Američané i další zahraniční vojáci dlouho těšili když ne přízni, tak alespoň toleranci toleranci, k níž šíity vyzval jejich duchovní vůdce ájatolláh Sístání. Zanedlouho tento klerik naopak americkým elitám překazil úmysly. Namísto jejich plánu, aby byl nový irácký parlament vybrán prověřeným sborem volitelů, prosadil Sístání skutečně demokratický princip: jeden volič jeden hlas. Už jen tyto epizody dokládají význam často opomíjené politicko-společenské síly Blízkého východu šíitského duchovenstva. Monografie Lucie Jírů shrnuje postavení šíitského kléru v novodobé historii regionu, a usnadňuje tak rovněž pochopení nynějšího dění.

Kostel Panny Marie na Pražském hradě patřil k nejhledanějším památkám Čech již od druhé poloviny 19. století. Do bouřlivé názorové výměny nad jeho polohou a významem se postupně zapojili snad všichni přední znalci raného středověku. Mariánský svatostánek totiž naposledy zmiňuje tzv. Dalimilova kronika, jejíž vznik bývá zpravidla kladen nedlouho za rok 1300. O něco později kostel zanikl a jeho poloha upadla v zapomnění. Objevit se jej podařilo až výzkumem, který roku 1950 vedl Ivan Borkovský. Nevelký objekt zakončený apsidou o rozměrech zhruba 7,5 × 6 m byl však natolik poničen, že se jeho původní podoba i stavební vývoj vzpírají jednoznačné interpretaci. Osmička archeologů, historiků, lingvistů, religionistů a uměleckých historiků (Iva Adámková, Nora Berend, Jiří Dynda, Jan Frolík, Jana Maříková-Kubková, Dalibor Prix, Ivo Štefan a Martin Wihoda) se nyní zamýšlí nad možnostmi a mezemi výkladu a pokouší se provázat Borkovského objev s christianizací Čechů.

Ve všech kulturách po celém světě se problematika sexuality a genderu promítá do přísloví, nejmenšího literárního žánru. Porovnání těchto přísloví nabízí objevný pohled na postavení žen napříč staletími a kontinenty a zároveň překvapivě ukazuje, že navzdory časovým, geografickým a kulturním vzdálenostem vykazují přísloví o ženách z pohledu mužů více podobností než rozdílů. Právě o tom je kniha Mineke Schipper, která se opírá o vybraná přísloví z více než 240 jazyků ze 150 zemí z její databáze téměř 16 000 přísloví. Představuje zábavného, ale i znepokojivého průvodce po hlavních fázích a aspektech života ženy zrcadlících se v příslovích a její základní myšlenka je prostá: Lidstvo se skládá z příbuzných, kteří si dosud nedali moc práce s tím, aby se navzájem potkali a poznali, jenomže vzájemná znalost je důležitým klíčem k pokojné koexistenci na všech úrovních. K tomu chce Schipperová svou knihou přispět. Kniha je určena stejně tak mužům jako ženám, kterým nepřímo sděluje to, co kdysi prohlásila americká politička, Faith Whittlesey: "Nezapomeňte, že Ginger Rogersová zvládla všechno, co Fred Astaire, jenomže pozpátku a na vysokých podpatcích."

Zhruba přes padesát let byla západočeská lázeňská města Karlovy Vary, Mariánské a Františkovy Lázně přes léto centry židovského života v Evropě. Cestovali sem nejen Židé z německých a rakouských vyšších společenských vrstev, ale také chasidé z východní Evropy. Během sezóny prodávaly obchody na kolonádě noviny v jidiš i v hebrejštině, otevřeny byly košer restaurace a židovským hostům byla nabízena speciální divadelní představení. Tato oblíbená židovská centra se však nalézala v místech rostoucího nepřátelského nacionalismu. Mimo sezónu bývala stejná města občas dějištěm prudkých antisemitských konfliktů. Na rozhraní mezi kulturní, literární a lékařskou historií analyzuje Mirjam Zadoff vývoj a proměny těchto dočasných židovských míst od jejich počátku na konci 19. století, přes období první světové války až do jejího konce v pozdních třicátých letech.

Necelé dva roky po komunistickém převratu v roce 1948 se v londýnském exilu scházeli uprchlí aktéři únorové krize, aby si vyjasnili příčiny svého vyhnanství. Rozhovorů se účastnil kancléř prezidenta Beneše Jaromír Smutný, ministři Československé strany národně socialistické Jaroslav Stránský a Hubert Ripka, sociálnědemokratičtí lídři Václav Majer a Blažej Vilím, novináři Ferdinand Peroutka a Lev Sychrava či slovenský demokrat Martin Kvetko. Předkládaná edice přináší stenografické záznamy těchto systematicky vedených diskusí z let 19491950. V debatách se účastníci vzájemně konfrontují, hodnotí období druhé světové války, politický vývoj a úlohu některých politiků v poválečném Československu s následným finále v únoru 1948. Unikátní ucelené svědectví odkrývá myšlenkový svět jedné generace československých politiků.

Život dělnického vůdce a předáka sociální demokracie Josefa Hybeše byl v minulosti častokrát námětem historických i uměleckých zpracování. Není divu, už na sklonku života byl Hybeš osobností legendární a mytickou s až uhrančivým vlivem na mnoho svých současníků. Byl nazýván Rudým světcem, Českým Tolstojem, Patriarchou strany, Maršálem chudých nebo prostě naším Pepíkem. Jeho košatá osobnost byla v bouřlivé době konfrontována s mnoha nesmírně složitými otázkami a přezdívky naznačují, jak pestré a rozporné byly úlohy, které mu publikum připisovalo. Kniha analyzuje životní příběh Josefa Hybeše a z něj vycházející mýtus z pohledu čtyř nejdůležitějších rolí: prostého proletáře, internacionalisty, revolucionáře a lidumila.

Univerzitní mistr, církevní úředník a autor mnoha polemických spisů, Václav Koranda mladší (kolem 1425 až 1519), byl čelným představitelem třetí generace českého utrakvismu. Zemřel krátce předtím, než do Čech začaly pronikat první reformační myšlenky z německých zemí. Utrakvismus v této době velké věroučné inovace nepřinášel, Koranda se nicméně velmi aktivně podílel na vymezování kališnických pozic vůči protivníkům z řad katolíků i radikální reformace. Historik Jindřich Marek ve své monografii věnuje pozornost zejména Korandově osobní knihovně, z níž se dodnes dochovalo více než sedmdesát svazků. Sledované období bylo z hlediska vývoje knižní kultury v mnoha ohledech převratné: vedle rukopisů se jako komunikační médium stále více prosazovaly tištěné knihy. Významné kulturní změny přelomu 15. a 16. století se projevily jak v Korandově literární činnosti, tak i ve skladbě jeho knihovny.

Text, jenž byl původně zamýšlen jen jako doprovodný materiál k expozici sbírky ptolemaiovských mincí Strahovského kláštera, se postupně rozšířil, až vznikla publikace, která shrnuje životní příběhy členů poslední dynastie faraonů a přináší základní přehled jejich mincí. Cílem publikace je přiblížit a popularizovat zajímavou oblast antického mincování. Měla by sloužit i jako základní příručka pro sběratele těchto nádherných a zajímavých historických artefaktů.

Kniha Dějiny Liberce představuje severočeské město, které se od 16. století, kdy získalo městský znak a začali v něm působit první soukeníci, zvolna rozvíjelo jako město poddanské. Průmyslová textilní výroba v 19. století z něho učinila významné průmyslové centrum habsburské monarchie. V souvislosti s formováním moderních národů, nacionalizací společnosti a česko-německým soupeřením se Liberec zároveň stal nejvýznamnějším německým centrem v Čechách s vyspělou samosprávou a nezanedbatelnými politickými ambicemi. Dramatický vývoj ve 20. století přinesl městu zlomové změny, které tato kniha přibližuje až do roku 1990.

Předkládaná kniha je podrobná analýza příčin sociální a politické nestability Blízkého východu Jde o základní příručku pro pochopení dynamiky a složitosti blízkovýchodního regionu v druhé polovině 21. století. Na základě velmi solidní znalosti historického pozadí problematiky a s pomocí vyváženého mezioborového přístupu a pronikavých vhledů poskytuje autor možný klíč k porozumění nevyzpytatelné a chaotické reality politiky zkoumané oblasti.

Mezinárodní autorský kolektiv usiloval o celistvé uchopení vlády Habsburků v raně novověkých zemích Koruny české, kterou zahrnul do středoevropského dějinného panoramatu Výklad o dějinách společnosti doprovázejí portréty představitelů habsburské dynastie a jejich pestré životní osudy. Stranou pozornosti nezůstala reprezentace panovnického majestátu v rezidencích Habsburků, v symbolickém významu rituálů, ceremoniálů, slavnosti a projevů každodenního života. Pohled do labyrintu manýristické Prahy za Rudolfa II. a barokní Vídně v době Leopolda I. přiblíží čtenářům příběhy osob v zázemí císařských rezidencí.

Předkládaná kniha je podrobná analýza příčin sociální a politické nestability Blízkého východu Jde o základní příručku pro pochopení dynamiky a složitosti blízkovýchodního regionu v druhé polovině 21. století. Na základě velmi solidní znalosti historického pozadí problematiky a s pomocí vyváženého mezioborového přístupu a pronikavých vhledů poskytuje autor možný klíč k porozumění nevyzpytatelné a chaotické reality politiky zkoumané oblasti.

Soubor studií vybraných z díla předního českého historika Eduarda Maura, jenž od roku 1962 působí na Filozofické fakultě UK a od roku 2003 zároveň na Univerzitě Pardubice, je důkazem o neobvyklém rozpětí jeho zájmů. Ve svém rozsáhlém díle se Maur věnuje především hospodářským a sociálním dějinám raného novověku a historické demografii. Jeho studie však disponují řadou přesahů do středověku i novějších období. Právě překračování tematického a chronologického vymezení práce dělá ze souboru Maurových studií celek, jenž drží pohromadě díky záběru, který se nepohybuje pouze striktně ohraničeným prostorem.

Korespondence mezi českým ministrem ve Vídni Antonínem Rezkem a mladočeskými politiky Václavem Škardou a Karlem Kramářem navazuje na první díl dopisní výměny mezi A. Rezkem a Bedřichem Pacákem a ukazuje šíři a rozmanitost působnosti českého ministra ve vídeňské vládě stejně jako rozličné osobní a stranické zájmy jeho mladočeských spolupracovníků a přátel. Zatímco Kramářova korespondence představuje příspěvek k jeho životopisu a politickým aktivitám v období před první světovou válkou, v případě Václava Škardy jde o vůbec první zhodnocení role a působení tohoto politika na české a rakouské politické scéně přelomu 19. a 20. století. Kniha je uvozena studií vzájemného vztahu všech tří pisatelů, ediční poznámkou, doplněna obrazovou přílohou, seznamem editovaných dokumentů a jmenným rejstříkem.