Malvern strana 27 z 40

Kniha zkoumá nová paradigmata v současné biologii a do hloubky se zabývá přínosem vědců jako jsou Richard Dawkins, Barbara McClintock, Adolf Portmann, D. Bohm, R. Sheldrake a G. Bateson. Posláním tohoto biologického exkursu našich úvah o problémech, které vyvstaly přírodním vědám v souvislosti s kybernetickou zkušeností, bylo ukázat, že požadavek radikální revoluce v biologickém myšlení není výstřelkem radikálů, přeceňujících význam některých okrajových jevů či nečekaných objevů, nýbrž že se jím, zcela v souladu se soudobým epistemologickým kontextem, ohlašují také v biologii - poslední pevnosti metafyzického mechanicismu - obdobné změny, které se již v ostatních oblastech lidské poznávací i tvůrčí praxe přirozeně prosazují a mění tak jak naše chápání skutečnosti, tak naše sebepochopení, aniž si to sami uvědomujeme.

Annick de Souzenelle, autorka Symbolismu lidského těla, se v této knize zabývá otázkou ženství, a to jakožto ženství v biologickém smyslu, dále ženství jakožto "druhé stránky Adama", vnitřní dimenze muže i ženy, ale také ženství ve smyslu celého lidstva, které má úlohu ženy ve vztahu k Bohu. Annick de Souzenelle kromě poutavého rozboru mnoha ženských i dalších biblických postav (Marie, Máří Magdalena, Marta, Lazar...) ukazuje, jak došlo k tomu, že Iša byla nahrazena Evou, vnější, biologickou ženou, která spolu s Adamem odkazuje na čistě animální úroveň stvoření. Na Išu se od té doby zapomnělo a v židovské duchovni tradici přetrvává jako "první Adamova žena", známá pod jménem Lilith, tedy "noc". Stala se tak postavou zhmotněnou z nenaplněného - jinými slovy: nevědomého - jehož existenci člověk promítá navenek do Iša-Lilith podoby ženské osoby v šeru dávnověku, zatímco ve skutečnosti ji nese v sobě, v šeru svého nitra!"

Poutavé a poetické uvedení do symboliky tarotu od známého autora.

Kniha se věnuje tématu oproštění u Mistra Eckharta, středověkého teologa, a kazatele, "otce německé mystiky", který ve svém díle jedinečným způsobem spojuje středověkou teologickou tradici s hlubokou spirituální zkušeností mystické jednoty. Knihu doplňuje překlad cyklu Eckhartových vánočních kázání o zrození božského Syna v duši a klenot německé středověké mystické poezie, jímž je báseň Granum sinapis.

Ve dvanácti kapitolách se seznámíte s popisem systému probuzení vyvinutého G.I.Gurdžijevem , kterému se říká Práce. Věcný zhuštěný text nabádá k opakovanému čtení a vyžaduje více než jen povrchní koncentraci : totiž každodenní vytrvalé cvičení. Maurice Nicoll (1884-1953) byl jedním z předních psychologů první poloviny 20. století. Narodil se v Skotsku, studoval medicínu a později se stal žákem Carla Gustava Junga. S P. D. Uspenským se seznámil v roce 1921. V roce 1922 odešel na rok do Institutu pro harmonický vývoj člověka u Paříže, který založil a vedl G. I. Gurdžijev. Po návratu do Anglie studoval až do roku 1931 u Uspenského, který následně pověřil Nicolla vedením vlastních skupin a učením Systému, což Nicoll dělal až do své smrti v roce 1953. Jeho nejvýznamnějším přínosem jsou pětidílné „Psychologické komentáře k učení G. I. Gurdžijeva a P. D. Uspenského“. Kromě toho se zajímal o interpretaci biblických materiálů z pohledu idejí Gurdžijeva.

Výbor z esejí René Daumala, jednoho ze zakladatelů metafyzické a iniciační revue Vysoká hra, nám jej představuje jako filosofa, básníka, patafyzika a znalce sanskrtu a indické poetiky.>br> René Daumal (1908-1944) byl spisovatelem, básníkem, patafyzikem, alpinistou, znalcem sanskkrtu a indické poetiky a jedním ze zakladatelů metafyzické a iniciační revue Vysoká hra (Le Grand Jeu). V roce 1930 začal pod vedením Jeanne de Salzmann praktikovat gurdžijevovskou "Práci". Kromě esejí a básní je také autorem dvou novel Velká pitka a Hora analogie (kterou již nestihl dokončit, neboť podlehl tuberkulóze). Veškeré jeho dílo bylo vedeno dvěma ideály: sebevýstavbou a pomoci druhým°, svou práci lapidárně definoval těmito slovy: ...odnaučit se planě snít a naučit se myslet, odnaučit se filosofovat a naučit se skutečně vyjadřovat.

Kniha obsahuje texty o Medúse, bazilišcích, dvojnících i upírech; o fantastických světech za zrcadlem i o světech, ve kterých jsou zrcadla zakázána; o zrcadlových labyrintech a obludách, jež se v nich skrývají; o kouzelných zrcadlech vyjevujících budoucnost a odpovídajících na otázku, kdo že je na světě nejkrásnější; o profesních skupinách jako kulturisté, fyzioterapeuti, herci či tanečníci, pro něž je zrcadlo nepostradatelnou pomůckou při jejich práci; ale i o tom, co může díky pohledu do zrcadla nebo zrcadlící se plochy přinášet uvědomění si sebe sama, ať už se to týká zvířat, robotů nebo mytických bytostí jako Narcis či biblická Eva.

Klasické dílo středověké mystičky, jež přeložil a komentářem opatřil Jakub Deml.

Kniha básníka Václava Vokolka je jedinečným svědectvím o zanikajícím světě pražských zahrádkářských kolonií a zároveň brilantní literární evokací tohoto specifického mikrosvěta. Knihu provází evokativní a vtahující fotografie Richarda Čermáka.

Tato kniha nám objevuje nový a zároveň prastarý vztah k druhým lidem i k sobě samému: dokonalé sebepoznání, vědomí, že existují dva zdroje poznání, mozek a srdce, pochopení, že svět i lidé nutně dosvědčují nezměrnost božích možností. Zároveň je předobrazem nové a přece starodávné medicíny ostatně jak můžeme léčit, nevíme-li z jakého archetypu vzniká nemocný orgán či pomíjíme-li metafyzické kořeny nemoci i utrpení a zbavujíce člověka jeho božské dimenze, klademe na stejnou úroveň psychologii s ontologií ? Stojí na předpokladu, že člověk je archetypální bytost. Ve světě, kde fyzika a metafyzika jsou dvěma aspekty jedné a téže skutečnosti, kde náhoda je prozřetelností a život se řídí zákony, tam je nutně každý živý tvor vtělením archetypů, stojících v pozadí projeveného. Jakožto mikrokosmos, někdy též makrokosmos, spojuje člověk nebe se zemí povolán k pojmenování všech tvorů rekapituluje celé stvoření vládne všem třem říším, je stvořen k obrazu božímu . Každý orgán, struktura, funkce či mechanismus je v určité rovině pouze vnějším projevem některého ze základních životních archetypů. Oddělit je od tohoto archetypu, znamená zahradit cestu k jejich porozumění.

V předkládané knize, jež je nejvýznačnějším a monumentálním dílem mnichovského profesora Hanse Graßla, se autor snaží postihnout vzájemné působení různých německých a zčásti též francouzských myšlenkových proudů v počátcích romantiky. Zkoumá podrobně přínos vědeckých i tajných společností, především iluminátů a rosikruciánů, k německým duchovním dějinám a sleduje boje a spojenectví obou uskupení, jakož i jejich vztahy k jezuitskému řádu. Vzdor strohému titulu knihy dokázal Grassl předestřít jedinečný, nesmírně detailní a plastický obraz myšlenkového vření samotných počátků německé romantiky. Stěží lze najít jinou publikaci, jež by podobně vyčerpávajícím a objevným způsobem postihovala ideové zázemí a skryté motivy takových osobností, jako byl např. F. Schlegel, F. Schiller, L. Tieck, J. W. v. Goethe či F. v. Baader.

Provokativní a hlubokomyslná, imperativní a neodolatelná kniha jednoho z největších básníků, katolického mystika a rosekruciána J. Péladana obsahuje kromě stejnojmenné sesje jetě pojednání Hezkost a soudobá žena a Tajemství trubadúrů. Dílo Péladanovo, v němž se hlásí o slovo jeden z největších básníků a nejdelikátnějších myslitelů, jeho myšlenky a ideje nejsou populární. Je toho škoda ne pro Péladana, poněvadž miluje tento polostín, ale pro čtenáře, kteří se zbavují nejvzácnějších literárních požitků, jež dnes můžeme chutnat. F.X.Šalda

Oldřich Janota představuje v této knize výběr z fejetonů a arabesek, ve kterých si od devadesátých let zaznamenává své zážitky z muzikantských toulek po Čechách a Moravě.

Básnická sbírka.

Sborník básní a povídek s fotografiemi Hany Rysové.

Oldřich Janota představuje v této knize výběr z fejetonů a arabesek, ve kterých si od devadesátých let zaznamenává své zážitky z muzikantských toulek po Čechách a Moravě.