Malvern strana 28 z 40

Podnětem ke vzniku této knihy, která dalece přesahuje obvyklé pojetí katalogu, byla výstava v Liberci v roce 2024 kurátorovaná Luďkem Lukuvkou. Z iniciačního setkání vznikla nakonec odvážná přehlídka malby, kresby a osobité animace, namísto plánované typografie. František Štorm (*1966) patří k předním světovým typografům-tvůrcům písma. Paralelně s jeho dlouholetým působením na poli užité grafiky vznikala vždy volná tvorba, zejména linoryty a kresby, ale v posledních letech také malby větších formátů. Kniha Libero zachycuje Štormovo tvůrčí vzepětí posledních let, ve kterém přirozené koexistují grafický design, knižní ilustrace a zakázky s volnou tvorbou. V té se stále více prosazují olejomalby a akvarely inspirované třeba jihočeskými rybníky nebo zážitky z cest. Šíři Štormova uměleckého záběru zachycuje Libero i ve výtvarném zpracování hudebních aktivit, díky nimž zasahuje velký okruh svých fanoušku. Čtenář se tak muže těšit z divotvorných, někdy až groteskně psychedelických děl v sousedství nápadité grafiky a typografie, jejíž tvarosloví je určujícím gestem autora.

Čas nezadržitelně uhání, a než se nadějeme, koloběh roku nás opět dovede k období adventu, kdy se den namnoze krčí pod nadvládou temné noci zabydlené zlovolnými bytostmi a nastávají takřka dokonalé podmínky pro vypravování úděsných, tajuplných příběhů. V duchu přísloví do třetice všeho dobrého i zlého proto přinášíme již třetí pokračování antologie štědrovečerních hororů, jež znovu poodkryje radostnou masku Vánoc a odhalí jejich odvrácenou tvář. Vedle dvou krátkých básní svazek čtenáři nabídne sedm povídek, do češtiny většinou doposud nepřeložených, jež vznikly zhruba od 70. let 19. století do 30. let toho minulého, a zavede jej do strašidelných domů, potemnělých hostinců, starobylých sídel či trouchnivějících vraků i na místa mnohem exotičtější, od dalekého Egypta po zemské hlubiny ukrývající nepojmenovatelnou hrůzu. Ke slovu přijdou přízraky ač děsivé, přesto vcelku ordinérní, pekelné bytosti z masa a kostí i entity mnohem obtížněji definovatelné. K zařazeným autorům patří ti v naších končinách nepříliš známí, například W. W. Fenn či Frank Cowper, i velikáni hrůzostrašné literatury jako E. F. Benson, autor slavné Opičí tlapky W. W. Jacobs a jedinečný H. P. Lovecraft.

Usmíváme se rádi, že? A při nejrůznějších situacích. Zkrásňuje nás to. Podněty k úsměvům bývají bohaté, pestré, tak jako rozkvetlá letní louka. Její pestrost má cosi podobného s pestrostí tváří usmívajících se lidí, i s pestrostí situací a příběhů, vyvolávajících úsměv. Louka je živá, jen trochu jinak, než my. Zahleďme se do ní, naše duše rozkvete. Louka nás, na rozdíl od mnoha lidí, nikam nesměruje, neagituje. Jen nabízí. Malým lidským pokusem toto napodobit jsou i kratičké drobnosti této knihy, odpozorované z našich pestrých příběhů a prožitků. Vyvstanou nám pak jaksi sama od sebe třeba tato témata, kterým se kniha inspirativně věnuje: láska, krása, umění, odpuštění, duševní terapie, soulad s osudem, vztah k Bohu, k duchovním světům, k životním zkouškám, k dnešnímu světu a době…, každý podle svého výběru.

Sága (nebo chcete-li příběh) se odehrává v Siranii, fantasy universu plné mýtů, legend a kouzel, kde se odehrávají rozličné příběhy, ať už psané v podobě ság, povídek či komiksu, hrané formou RPG či deskové hry, nebo jen vyprávěné. Sága o Lundirovi, přeložená z uldarštiny a vyzdobená dobovými iluminacemi z uldarských a altamoarských rukopisů, je vzácným prvním kouskem qurandské kultury v českém překladu. Sága vypráví o životě Lundira, stavitele a hvězdopravce, jehož rodina je stižena vyhnanstvím a pronásledována zlým osudem. Lundir se nechvalně proslaví stavbou Horologia, chrámu v podobě hodinového stroje, jenž má uspíšit návrat temného Stvořitele bloudícího mezi hvězdami.

Andrea Palladio (1508–1580) byl nejvýznamnějším architektem pozdní renesance, ale lze jej považovat i za nejvlivnějšího architekta celého novověku. Jeho nesčetné paláce, kostely a vily zdobí mnohá místa Veneta, regionu severní Itálie, ale stavby ovlivněné jeho stylem pronikly do celé Evropy i za oceán nejen za jeho života, ale také po všechna staletí následující. Vysvětluje to jejich krása, harmonie a umístění v krajině, ale i to, že se stejně jako jeho renesanční kolegové sochaři nechal inspirovat antikou, prapůvodním zdrojem veškeré evropské kultury. Nehynoucí slávu si Palladio ovšem zasloužil nejen svým architektonickým dílem, ale též teoretickým pojednáním, které o svém způsobu stavění napsal a které vychází od roku 1570, kdy bylo poprvé vytištěno v Benátkách, po celém světě znovu a znovu. Do češtiny byla jeho kniha přeložena už před více než šedesáti lety v době, kdy bylo od nás velmi obtížné cestovat do Itálie, a kdo se tam přesto dostal, zajímal se většinou o jiné památky. Dnes je první české vydání Čtyř knih o architektuře zájemcům těžko dostupné, a proto splácíme dluh naší kultuře jejich druhým vydáním doplněným o novou obrazovou přílohu a mapky Benátska a Vicenzy s vyznačením polohy Palladiových staveb.