Malvern strana 30 z 34

Pečlivě vybraná sbírka ilustrativních příběhů, vyprávění a anekdot, které ilustrují zkušenostní filosofii a vyučovací postupy používané v súfijském učení. „To, co si omezení hloubalové představují pod moudrostí, je súfíji nahlíženo jako hloupost. Proto súfíjové často nazývají sami sebe hlupáky.“

Duševní choroba – schizofrenie – propukla u Gérarda de Nerval v únoru 1841 a projevovala se pak ve zrychlujícím se tempu stále novými záchvaty. Paradoxně však právě v tomto pochmurném období, jež skončilo 26. ledna 1855 Nervalovou sebevraždou v ulici de la Vieille Laterne, připravil básník k tisku ony knihy, které v očích budoucnosti vytvoří jádro jeho díla, knihy, v nichž se stále zřetelněji otevírají průhledy do alternativního světa a kde historické děje a mytické obrazy trvají ve věčné přítomnosti a prostupují se s událostmi vypravěčova života. V roce 1854 vyšel povídkový soubor Dcery ohně, asambláž sedmi textů, většinou staršího data, doplněná cyklem „supranaturalistických“ sonetů Chiméry. Právě zde se poprvé objevila povídka Sylvie, mimořádně hluboký „regressus ad originem“, v němž vypravěč během návratu do kraje svého dětství odkrývá prvotní obrazy, jež hluboce podmínily jeho další život. K vrcholným textům tohoto posledního období patří také povídka Pandora, krátký, ale neobyčejně koncizní text, v němž Nerval evokoval svou někdejší návštěvu Vídně, města, kde se každý může stát donjuanovskou postavou milostných zápletek, a kde titulní hrdinka – projekce jeho dvou životních lásek, herečky Jenny Colonnové a pianistky Marie Pleyelové – vypouští ze své skříňky šílenství, jež vrhá vypravěče do mytického prostoru. Nejhlubším ponorem do hlubin rozrušeného vědomí je pak Aurelie, mimořádně lucidní zpráva o tom, jak v období Nervalových záchvatů sen, vzpomínky, mýtus a literatura pohlcovaly životní skutečnost. Halucinace tu přivádějí básníka na rýnské břehy, jež jsou však zároveň Valois jeho dětství, a poté mu dávají sestoupit proudy roztaveného kovu do míst, kde se setkává s mrtvými příbuznými a může spatřit nekonečné řady mužů a žen všech národů a časů, „jimiž kdy byl a kteří byli jím“, a pochopí, že „jsme nesmrtelní a zde uchováváme obrazy světa, v němž jsme žili“.

Přírodovědec, poutník a vypravěč Miloslav Nevrlý, autor Knihy o Jizerských horách a Karpatských her v Nejkrásnější sbírce ukazuje, že milovník a znalec přírody nemusí sbírat jen motýly napíchané špendlíky do krabice, třídit kameny do škatulek nebo lisovat květiny do herbáře. Mnohem cennější je mu sbírka zážitků, dojmů a vzpomínek z nejkrásnějších míst dnešní České a Slovenské republiky, která jsou národními parky nebo chráněnými krajinnými oblastmi. Kniha vznikla jako poděkování za možnost toulat se kouzelnými krajinami Československa v dobách, kdy jsme o výpravách do jiných zemí mohli jen snít. Její už čtvrté vydání připomíná, že si lze podobnou “sbírku” vytvořit i v dnešním přetechnizovaném světě. Vychází v 90. roce autorovy pozemské pouti.

Jedním z hlavních témat biologa a filosofa Zdeňka Neubauera je zkoumání rozdílu mezi živými těly a tělesy, mezi přirozenou a předmětnou, ustavenou skutečností. Zatímco ustavenou skutečností se zabývá v knize Písmo, počet, pořadí v tomto drobném díle inspirovaném rozkvétáním ibišku se zabývá povstáváním a jevením přirozeného tvaru, který není utvářen ani skládán a je svým vlastním vznikem – tvarem sebeutváření. Projevem tohoto tvůrčího dění, výrazem plynulého vznikání ze sebe je tělesná PODOBA, jejíž proměny nelze spatřit (neboť podoba povstává časem, nikoliv v čase), přesto je lze zakusit.

Když Irene Hillel-Erlanger vydala v r. 1919 v nakladatelství Cres prózu "Voyages en kaleidoscope" (Cestování kaleidoskopem), stala se pro zasvěcence klasikou esoterické literatury a pro některé literární znalce až jakýmsi románovým kubismem. Před vydáním "Cestování kaleidoskopem" publikovala autorka pod pseudonymem Claude Lorrey v letech 1909-1913 i několik pozoruhodných básnických sbírek. Jako scénáristka spolupracovala na prvních filmech režisérky Germaine Dulac, a je tak možné se domnívat, že právě z těchto zkušeností pramení síla jejích vizí i vynález promítacího kaleidoskopu, který zjevuje "ukrytý smysl všech věcí" a "harmonii rodící se z výměny pohledů".

Tři inspirované pohádkové bajky pro dospělé i děti, zahlédnuté a sepsané zatoulaným Oslíkem. "Pomůže-li kniha jedinému čtenári priblížit se o trochu více vlastní Cestě štěstí, nebyla psána nadarmo..."

V iniciačním vyprávění slavného francouzského (a u nás velmi oblíbeného) autora sledujeme, jak tesař Alí ibn Hišám po smrti svých nejbližších prochází od setkání k setkání, a aniž by o tom věděl, postupuje až k nejvyššímu stupni hierarchie, která se zdá spojovat šíitský tradiční imámismus a rytířstvo vznešené lásky. Hledání Milované se postupně více a více spojuje s hledáním skrytého Imáma a pak s hledáním Boha během obratu ducha, který vede Alího od pesimismu k nostalgii a od nostalgie k vizím stále více se blížícím vášnivé extázi. Knihu doprovázejí mezzotinty Jana Híska.

Oldřich Janota představuje v této knize výběr z fejetonů a arabesek, ve kterých si od devadesátých let zaznamenává své zážitky z muzikantských toulek po Čechách a Moravě.