Malvern strana 23 z 40

Kniha Snění temnoty: magie, sex a politika čelné představitelky hnutí wicca a významné politické aktivistky vystupující pod jménem Starhawk pozoruhodně spojuje oblasti magie, spirituality a snah o politické a společenské změny. Nabízí mýtus o životním naplnění a léčivé rituály spolu s neobvyklým, avšak zcela prakticky zaměřeným pohledem na naši kulturu a vizi přežití, uzdravení a růstu. Snění temnoty je příběhem o autorčině putování, o její cestě ze zoufalství k aktivitě. Chce čtenáře vyvést z beznaděje a povzbudit jej k prožívání vlastní vnitřní síly, poznání a spojení se Zemí. Obsahuje nejen vizi nové společnosti a lepšího světa, ale také nástroje k osobnímu rozvoji, vytváření společenství i transformaci kultury.

Kniha, kterou držíte v rukou, je mezi pedagogickou literaturou ojedinělá. Na rozdíl od většiny knih o vzdělávání se nezaobírá teoretickými koncepty, ale tím, jak je konkrétně uvést do praxe. Tato kniha je příručkou, která chce pomoci učitelům zvládnout vypjaté situace. Učí je mluvit s žáky způsobem, který posiluje vzájemný vztah, a řešit konflikty tvůrčím způsobem, který přináší oboustrannou spokojenost. Chce učitele povzbudit a poskytnout jim oporu. Chce je ujistit o tom, že mohou dělat chyby – a přesto být skvělými učiteli. Povinná četba pro každého učitele! Psychoterapeut Thomas Gordon, zakladatel úspěšného mezinárodního programu Teacher Effectiveness Training, pracoval dlouhá léta s dětmi a naléhavě si uvědomoval dvě skutečnosti: Na jedné straně viděl, jak dospělí svým jednáním dětem často nevědomky ubližují. Zároveň však věděl, že pracovat s dětskými emocemi je nesmírně těžké, a nemá-li k tomu člověk patřičnou průpravu, často je to téměř nemožné. Bylo mu nade vší pochybnost zřejmé, že jsou to právě učitelé, kteří musí denodenně zvládat projevy nejrůznějších dětských emocí od frustraci až po zoufalství, a že jsou z toho často bezradní. Vždyť jako vojáci v první linii čelí situacím, na nichž by si mnohdy vylámal zuby i zkušený psychoterapeut!

Co znamenalo světlo pro naše předky a co znamená pro nás? Vychází světlo z očí slunečního boha Re, anebo je to jen elektromagnetické vlnění? Proč ještě dnes cítíme bázeň před jevy, jako je duha nebo prostý plamen svíčky? Byli staří Řekové barvoslepí, když mluvili o bronzovém nebi a o moři vínové barvy? A proč se operace, které mají pacientům vrátit zrak, tak často nezdaří? Na tyto otázky hledá odpověď Arthur Zajonc, fyzik a současně znalec západních i východních duchovních tradic. Abychom porozuměli fenoménu světla, musíme porozumět také lidské mysli, která ho v té či oné době vnímala a zkoumala. Proto nás autor bere na neobyčejnou pouť dějinami světla – na pouť, kde se setkávají staří Egypťané, Řekové, středověcí mystikové a romantičtí básníci s vědeckými kapacitami, jako byl Newton, Faraday, Planck nebo Einstein.

Jsme nemocní. I když navenek můžeme překypovat zdravím, každý si v sobě nese nějaké trauma – nejčastěji z útlého dětství – které mu brání plně se realizovat a vést šťastný a plnohodnotný život. Alejandru Jodorowskymu během bouřlivého a plodného života pod rukama vykrystalizovala svérázná terapeutická metoda, kterou nazývá „psychomagie“. S traumaty a psychickými poruchami se nesnaží bojovat represivními postupy medicíny, ale prostřednictvím imaginace, umění, tvůrčího přístupu a kontaktu s nevědomím. Jodorowsky nechce být guru ani postmoderní šaman s iPhonem a obrázkem Panenky Marie. Je znalcem náboženských a hermetických tradic, ale neváže se na ně. Snaží se být „civilním světcem“, který si za svou terapeutickou praxi nenechává platit ničím jiným než dopisy klientů. Některé z nich obsahuje i tato kniha.

Jak to voní v lese? Jaký je na omak kmen stromu? Jak vypadá červenka? Místo aby chytaly žáby, stavěly si domečky na stromě nebo se oběma rukama nořily do bláta, sedí děti u televize nebo u počítače. Bez těsného vztahu k rostlinám a zvířatům však strádá jejich emocionální schopnost vazby. Mizí empatie, fantazie, kreativita a radost ze života. Andreas Weber, filozof, biolog a otec dvou dětí napsal odvážnou obhajobu za záchranu dětství. Povzbuzuje rodiče, aby si se svými dětmi připravili vlastní záhon se zeleninou, aby i za špatného počasí chodili ven a hledali ladem ležící místa, kde si jejich potomci mohou dělat, co chtějí. Takováto škola smyslů je důležitější, než učit se holá fakta. Hra a nezávislost ve světě, který se sám vytvořil a není uměle zhotovený dospělými, je bezpodmínečně nutná pro rozvoj zdravé, lidské osobnosti.

Sibylle von Olfers, autorka slavných Kořenových dětí či Marjánčina dobrodružství, patří díky svému hravě lineárnímu stylu, který se vyznačuje především fantazijním orámováním a ornamentální květinovou výzdobou, mezi nejdůležitější představitelky secesního ilustrátorství. Kouzelné ilustrace a veršovaný příběh Princezničky v lese si zamilují nejen holčičky od 3 do 10 let, ale jejich podmanivému kouzlu již sto let podléhají i jejich rodiče.

Vydání několika posledních děl jednoho z nejvlivnějších a nejuhrančivějších polských spisovatelů 20. století obsahuje poprvé v úplnosti do češtiny přeložené texty: Přistupuji k Tobě, Se, Missa pagna, Hle a Fabula rasa. Rozpětí podob Edwarda Stachury sahá od tuláka, který s batohem putoval Polskem (a později i dalšími zeměmi: Sýrií, Mexikem, USA, jihoamerickými státy), noci trávil na nádražích, v non-stop barech, v krajině, někdy v bytech přátel, a živil se tím, co se naskytlo – po literáta a překladatele z několika světových jazyků ověnčeného mnoha domácími i mezinárodními cenami; od úspěšného karetního hráče, pro kterého v ekonomicky nejkritičtějších obdobích života, než se stal „kultovním spisovatelem“, byly zisky z hazardních her ve studentských klubech jediným zdrojem financí – po „gurua“ hlásajícího, ale především vlastním životem naplňujícího úplné odosobnění, odpoutání od majetku a vztahů, a totální bytí v souladu s přirozeným řádem světa; od pijáka, který alkoholem rozhání pocity zmaru z nemožnosti dosáhnout ideálů, kterých se nemůže vzdát – po do sebe zahleděného egocentrika, který je přesvědčen, že na jeho bedrech spočívá úkol najít lék na problémy světa; a řada dalších, neméně kontroverzních, neméně zdánlivě neslučitelných. Kniha je opatřena úvodem překladatele Davida Zelinky.

Idea je prvním významným dílem Erwina Panofského, slavného historika umění, který se věnoval převážně ikonografii a ikonologii. Tato kniha vychází z přednáškového cyklu pořádaného E. Cassirerem na Warburg Institute v Londýně a zabývá se proměnami platónského pojmu „idea“ od antického umění až po Michelangela a Dürera. Mapuje hlavní milníky vývoje estetických teorií a na textech antických i renesančních teoretiků umění i umělců samotných ukazuje, jak se tento pojem postupně začal používat zcela proti Platónově původní intenci.

Martin C. Putna vydává po pěvecké prvotině O smrti i vesele druhé hudební CD, opět spojené se studií o spiritualitě písňových textů: Písně pro Ježíše. Kniha představuje literární motiv osobního citového vztahu k Ježíšovi, který je inspirován starozákonní Písní Šalomounovou a rozvíjí se především ve středověké a barokní katolické mystice, v protestantském pietismu a v lidové duchovní písni. CD přináší široký výběr těchto písní: Píseň Šalomounovu v překladu J. A Komenského, Prudentiův starokřesťanský hymnus na Krista, mystického Slavíka svatého Bonaventury v překladu Jakuba Demla, drásavou Mariinu ukolébavku o utrpení Páně, pašijové a magdalenské písně Adama Michny z Otradovic, Jiřího Třanovského stesk Jako kuřátko ztracené a další ukázky z téměř neznámého repertoáru pietistických písní českých exulantů, kristocentrické písně ze Sušilovy sbírky i ohlasy těchto nálad v současných písních Miloše Rejchrta. Na CD zpívá spolu s M. C. Putnou chlapecký soprán David Cizner a soubor Musica Fresca. Mimořádným hudebním hostem nahrávky je sopranistka Irena Troupová. Nastudování a hudební režie Květa Ciznerová.

Svazek obsahuje vše, co básník a grafik B. Reynek vytvořil pro nakladatelství Vlastimila Vokolka; Reynkovy rozsáhlejší překlady i drobnější básně vycházely často také ve formě příležitostných tisků, z nichž většina je dnes nedostupná a málo známá. Knihy graficky vypravoval Vojmír Vokolek. Svazek edičně připravil Jan Šulc a provází jej studie Jiřího Pelána. Obsahuje např. dílo J. Giona: Vysočiny či Obranu Tartuffovu od Maxe Jacoba; dále jsou obsaženy sbírky či drobnější tisky autorů jako je R. M. Rilke, P. Valéry, F. Jammes, G. Bernanos, S. Renaud, J- Lebrau, Ch. d´Orléans a další...

Přední britská antropoložka Mary Douglasová si za předmět dnes již klasické práce Čistota a nebezpečí zvolila analýzu idejí čistoty, nečistoty, znečištění a tabu. Představitelka symbolické antropologie se ve strukturálně koncipované práci zabývá otázkou znečištění jako konstrukce, která se univerzálně objevuje v každé známé společnosti. Na bohatém etnografickém materiálu dokládá, že tato konstrukce slouží k zachování sociálního řádu symbolickým zdůrazněním jevů, které jsou chápány jako nepořádek a nečistota tento řád narušující. Douglasová ukazuje, že je nezbytné zkoumat čistotu, nečistotu, poskvrnění a tabu v širokém sociálním a kulturním kontextu, nikoli jako izolované jevy. Kniha ovlivnila nejen antropologii, ale zapůsobila také v sociologii, filozofii a religionistice.

Jedním z hlavních témat biologa a filosofa Zdeňka Neubauera je zkoumání rozdílu mezi živými těly a tělesy, mezi přirozenou a předmětnou, ustavenou skutečností. Zatímco ustavenou skutečností se zabývá v knize Písmo, počet, pořadí v tomto drobném díle inspirovaném rozkvétáním ibišku se zabývá povstáváním a jevením přirozeného tvaru, který není utvářen ani skládán a je svým vlastním vznikem – tvarem sebeutváření. Projevem tohoto tvůrčího dění, výrazem plynulého vznikání ze sebe je tělesná PODOBA, jejíž proměny nelze spatřit (neboť podoba povstává časem, nikoliv v čase), přesto je lze zakusit.

Marek Vadas (* 1971 v Košicích) na svých cestách do rovníkové Afriky získal nejen znalosti místní kultury a zvyků, ale dokonce i důvěru krále jednoho z domorodých kmenů Kamerunu, a stal se jeho poradcem. Vadasovy povídky nás berou na cestu do tropických pralesů, zapadlých vesnic i bujících velkoměst černé Afriky, do míst, kde lidé dosud žijí s duchy, šamany a mytickými bytostmi. V takovém světě si může běloch vyměnit tělo s černochem, muž se přes noc promění v ženu a kuře přichystané k večeři vám zhltne neviditelný pes. Sny, vnuknutí a kouzla zde splývají se skutečností, ale základem je nakonec pokaždé lidská zkušenost – někdy úsměvná, jindy bolestná. Čtenář si postupně zvyká na exotické kulisy černého kontinentu a přitom zjišťuje, co je na těchto příbězích nejpodstatnější: ne to, že jsou africké, ale to, že jsou lidské.

Ars Magna (Velké dílo) jednoho z největších básníků 20. století,je záznamem meditací a zkušenosti vycházející z nových převratných poznání na pozemském horizontu vědy, překvapivě souznících ve směru vertikálním s dávnými duchovními směry ústícími v čirém transcendentnu věčného božství. V této mystické básni v próze se mísí a spájí prvky a elementy dávné alchymie a kabalistické algebry s nejnovějšími poznatky přírodovědy či kvantové fyziky; narážky, ohlasy a filiace protínající jednou sféry Dantova Empyrea, podruhé Hölderlinova Hesperionu či Goetheho nebo Schillerova Elysia.

Kniha Přečlovek spojuje povídky s komentovanými záznamy snů a zamyšlením nad úlohou některých psychotropních látek. Autor vtahuje „do debaty“ poměrně široký kulturní kontext. Pozornost je věnována Renému Daumalovi, své místo má zde Svetozar Nevole, Aldous Huxley i Marcel Schwob. Jakkoli je kladen důraz na argumenty a styl rozboru vědecké povahy, řada textů přechází až do básní v próze, neboť intuitivní stránka jazyka burácivě koliduje se suchopárnými vysvětlivkami.K tomu patří i dávka jízlivého humoru a civilizační skepse, s níž autor glosuje některé stránky naší každodennosti. Nezanedbatelnou pozici ve víru událostí plných interpretačních kolapsů si udržuje indická a tibetská duchovní nauka.

Kniha se věnuje Meyrinkovu zájmu o alchymii a podrobně rozebírá alchymickou a tarotovou symboliku a strukturu v Meyrinkových románech Golem a Bílý dominikán.