Malvern strana 32 z 34

Andreas Weber (nar. 1967 v Hamburku), mezinárodně uznávaný biolog a filosof, se ve své knize Hmota a touha zabývá ekologií a dává jí nový rozměr. Pojímá ji jako něžné pěstování vztahů, touhu po spojení a vyjadřování těchto tužeb našimi těly. Být naživu je erotický proces – je to neustálá přeměna self prostřednictvím kontaktu s ostatními, přání stále více života. Weber v lásce překvapivě rozpoznává základní princip reality, protože je podnětem k navazování spojení, k vzájemnému mísení, k poetickému spřádání naší existence spolu s existencemi ostatních bytostí. Přehlížení tohoto principu vede ke globální krizi významu, která se projevuje lavinou mizení druhů a v našem přesvědčení, že svět je mrtvý mechanismus ovládaný ekonomickou efektivitou. Hmota a touha je založená na vědeckém pozorování, ale přesto představuje něžnou filosofii určenou pro antropocén, „poetický materialismus“, který zaceluje propast mezi myslí a hmotou. Nakonec Weber zjišťuje, že abychom zachránili život na Zemi – a svoji vlastní smysluplnou existenci jako lidských bytostí , musíme se naučit milovat.

Soubor mysteriózních povídek postavených na tradiční, často mystické symbolice, a na irském folklóru a ústní tradici. Je tragickým omylem věřících vědy, že popírají a odmítají tajemství... Nevidím na druhý břeh, tedy není. Ve světle denním nezáří hvězdy, tedy nejsou. A přece, krajina zahlédnutá na onom břehu, když jitřní větřík odvane mlhy, večernice třpytící se nad obzorem, srpek měsíce nad polem Boozovým - nebyly, když jsme o nich nevěděli? Yeatsova Tajemná růže znovu a slavně připomíná dnešním duším tuto kdysi tak obecnou a tak prostou pravdu: jsou záhady, a tma zastírá věci skutečné, byť skryté. Jsou kouzla, je neznámý svět za oponou zaslepení i v tomto životě na zemi. Četba této knihy okouzlí tak, že již nezapomenete, jestliže jste četli opravdově a byli dotčeni tou zvláštní poezií. A třeba jste četli v démonickém přítmí dnešního zoufalství, nezbavíte se dojmu vždy ještě možné záchrany ve jménu krásy.

Studie se zabývá kategoriemi tělesnosti, časovosti a prostorovosti jako významnými a podmiňující pro jakoukoli mezilidskou komunikaci i pro liturgické slavení. V první části autorka pojednává o liturgii jako symbolickém jednání, snaží se poukázat na určité napětí v chápání liturgických znamení jakožto symbolů a východisko hledá v uchopení liturgického úkonu jakožto aktu rituálního. Druhá a třetí část se zabývá kategoriemi prostoru a času z perspektivy filosofie, antropologie a religionistiky, ale také z hlediska liturgického. Autorka sleduje dějinný vývoj užívání významných liturgických symbolů i problematiku, která se objevuje v současné, rychle se měnící kultuře, kdy se některá liturgická znamení stala obtížně čitelnými.

Cesta Iana Czecha na Yukon se snad v ničem nevyvíjela podle původního plánu. Nevinný sjezd řeky Yukon za účelem dokumentace života tamních bobrů se náhle proměnil ve zlatokopecké expedice ve společnosti jedné z nejslavnějších prospektorských ikon na Yukonu. Buldozerem vytvářeli nové cesty v divočině a odstřelovali skály za účelem prozkoumání nových nalezišť zlata. V důsledku dalších neočekávaných událostí se však Ian přemístil na Aljašku, kde absolvoval letní a zimní sezonu lovu královských krabů. (Podle vyjádření časopisu National Geographic se jedná o nejnebezpečnější povolání na světě.) Pak pokračoval na Floridu, kde zrenovoval čtrnáctimetrový škuner, se kterým přežil hurikán poblíž ostrova Key West. Spolu s přítelem z Aljašky a novým členem posádky, odvážnou dvacetiletou dívkou z Quebeku, která svým šarmem dokázala přikouzlit do běhu událostí další výjimečný rozměr, absolvovali plavbu do Nassau se zastávkami na neosídlených karibských ostrovech. Po cestě zachránili život ztroskotaným utečencům z Kuby a prožili spoustu dalších těžko uvěřitelných dobrodružství.

Kalagua je příběh malého chlapce, který se v hloubi amazonského pralesa stal stromem, aby v sobě znovu našel mír. Je to příběh o úpadku a ztrátě původní nevinnosti a jejím opětovném nalezení. Začal v jednom malém pokoji nad soutokem tří velikých řek, ve velmi zvláštním městě obklopeném džunglí. Vyprávění o zapomnění, chamtivosti a zradě, ale také o lásce, odpuštění a přijetí vyslechla, zapsala a nakreslila malířka Tereza Tydlitátová během svého čtyřletého pobytu v amazonské džungli.

Čas nezadržitelně uhání, a než se nadějeme, koloběh roku nás opět dovede k období adventu, kdy se den namnoze krčí pod nadvládou temné noci zabydlené zlovolnými bytostmi a nastávají takřka dokonalé podmínky pro vypravování úděsných, tajuplných příběhů. V duchu přísloví do třetice všeho dobrého i zlého proto přinášíme již třetí pokračování antologie štědrovečerních hororů, jež znovu poodkryje radostnou masku Vánoc a odhalí jejich odvrácenou tvář. Vedle dvou krátkých básní svazek čtenáři nabídne sedm povídek, do češtiny většinou doposud nepřeložených, jež vznikly zhruba od 70. let 19. století do 30. let toho minulého, a zavede jej do strašidelných domů, potemnělých hostinců, starobylých sídel či trouchnivějících vraků i na místa mnohem exotičtější, od dalekého Egypta po zemské hlubiny ukrývající nepojmenovatelnou hrůzu. Ke slovu přijdou přízraky ač děsivé, přesto vcelku ordinérní, pekelné bytosti z masa a kostí i entity mnohem obtížněji definovatelné. K zařazeným autorům patří ti v naších končinách nepříliš známí, například W. W. Fenn či Frank Cowper, i velikáni hrůzostrašné literatury jako E. F. Benson, autor slavné Opičí tlapky W. W. Jacobs a jedinečný H. P. Lovecraft.

Tajemství Opeřeného hada je poslední knihou Armanda Torrese, která dosud nevyšla v češtině. Armando mohl v jediné knize popsat své patnáctileté učednictví u čarodějů náležejících k tísicileté nepřerušené tradici jen díky celoživotnímu dílu Carlose Castanedy. Západní svět tak může vůbec poprvé nahlédnout do pradávného tajemného kultu Opeřeného hada a přesvědčit se, že v současném Mexiku je stále živá tradice léčitelství a čarodějství, která je svým rozsahem a hloubkou souměřitelná s tím, co v době ještě poměrně nedávno vzkvétalo v Tibetu. Toto přímě svědectví žáka čarodějů – kuranderů zajisté bude přínosem i pro lidi zabývajícími se léčitelstvím a alternativní péčí o zdraví. Jejich poselství – klíč, odemykající dveře k hlubinám lidské duše, vnímání a vnitřního štěstí – je pak určeno každému: „Buď dobrý. Buď čestný. Buď morální. Buď opravdový. Buď bezúhonný. Buď trpělivý. Buď nepřipoutaný. Konej dobro. Udržuj energii. Udržuj ticho.“

V knize Zero Gáta autor formou navazuje na básnické prózy, které publikoval v devadesátých letech minulého století. Imaginace se uvolňuje naplno, snový příběh nesmrtelného poutníka, který se jaksi mimoděk stane detektivem uprostřed Velkého případu, dosahuje parametrů surrealistické tvorby. Jak tomu u Murrera bývá, kniha se hemží pitoreskními, bizarními postavami, úhlavním nepřítelem je detektivu Gátovi škorpion Cháron, hlavním pomocníkem černý pes Titán z Oficia. Zero Gáta je jako Labyrint světa, jenom na konci neočekávejte žádný „ráj srdce“, Murrer zvolil konec konců, konec definitivní. Ale u tvořícího Murrera nemůžete brát za bernou minci vůbec nic, takže ani definitivní konec nutně nemusí bránit dalšímu pokračování děje. Nedílnou součástí díla jsou básníkovy koláže, ilustrující jednotlivé kapitoly příběhu.

Johannes Helmond (vlastním jménem Willi Slezacek) se v této knize, která vyšla poprvé v roce 1963 pod názvem Die entschleierte Alchemie, snaží na základě mnoha citací z klasické, převážně rosenkruciánské literatury, vysvětlit mystéria alchymie, jak se předávala v řádu Zlatého a Růžového kříže. Student hermetických věd záhy zjistí, že alchymie není pouhou výrobou zlata ani "individuačním procesem", nýbrž iniciací, při níž se zároveň očisťuje tělo, duše i duch. Helmondova kniha, jež neklade důraz na fyzické Dílo, je zejména vhodná pro ty, kteří jsou otevřeni archaické moudrosti a chtějí proniknout do symbolického jazyka alchymie. Autor rovněž užíval pseudonym Archarion, pod nímž publikoval v roce 1967 neméně známou knihu Von wahrer Alchemie.

Vít Kremlička a jeho sebraná drobná próza. Málem čtyři dekády „života s vínem“. Z undergroundu k patafyzice a dada – a zase zpátky. Volné fantazie, bohatýrsky načechraný slovník, totální styl. Slovesné výlety mezi skutečností a sněním, subjektem a objektem, mezi minulým, přítomným a budoucím; cesty do známa i neznáma. Samozřejmě v mokasínech Kiltec. „Dlouhé léto“ na startu – v cíli „Domov“. V mezičase pak vynalézavě podvratné hry, živené čirou slastí, jemnočtením světa; pokušení i pokoušení. Ale hlavně osvobodivá sranda, vitální a radostná nota. Co jiného dneska číst!

Kniha je pokus o znázornění hlavních principů nové politické filosofie odpovídající parametrům antropocénu, tj. epoše, kdy negativní vliv člověka na přírodu dosáhl stupně, který převyšuje vliv geologických sil. Lidstvo se stalo dominantní silou ovlivňující všechny složky planetárního ekosystému (biosféru, hydrosféru, atmosféru, kryosféru, litosféru) a jeho činnost s sebou přináší problémy, které se dotýkají sociální a politické sféry. Úvod do environmentální politické filosofie tyto problémy znázorňuje, zkoumá jejich příčiny a jevovou formu a hledá možnosti jejich detailního porozumění. Kniha neformuluje levná populistická řešení ani neslouží jako politický program. Naopak, přináší filosofické analýzy ekologicky, sociologicky, politologicky a ekonomicky podmíněného materiálu s cílem dosáhnout komplexního poznání sociálně-politické situace antropocénu.