Malvern strana 29 z 40

Konvergence všech tří částí básnické sbírky Duše, Krajina, Lidé je naplněna časem, který nelze nikdy popřít, protože imaginace slov a příběhů nacházejí svou živnou půdu právě v jeho nesčetných proměnách. Dialogy, otázky a odpovědi v načrtnutých příbězích i pouhých momentkách, ukrývají mystickou uzavřenost, chladnou přesnost, hravost, ironii. Na pozadí existenciálního souboje dobra a zla autor zkoumá základní životní situace, naději čerpající z křesťanské tradice, duchovní hledání postihující lidskou bezbrannost a nemohoucnost, včetně metafyzické zkušenosti se světem, v kterém hledá podstatu bytí, za které odpovídáme každý sám sobě.

Monomýtus označuje hrdinský cyklus cesty do jiného světa a návratu zpět. Kniha ukazuje, jak významnou roli tento vzorec v mytologii hraje a jak úzce souvisí s obětí, s iniciací a s mýty o stvoření světa. Vedle toho se kniha věnuje řadě zásadních otázek mytologického bádání, například tomu, jak byly a jsou mýty vykládány, jak rozumět jejich symbolickému jazyku, jak fungují iniciační rituály a nakolik nás i v současnosti mýty a rituály obklopují.

MUDr. S. Grof (*1. 7. 1931), proslulý psychiatr českého původu žijící v USA a jeden ze zakladatelů transpersonální psychologie, mj. autor metody holotropního dýchání, se v knize věnuje nejznámějším památkám pojednávajícím o umírání, které vznikly v rámci světových náboženství (tzv. knihám mrtvých z oblasti starého Egypta, Tibetu, křesťanské Evropy a mayské a aztécké kultury). Stěžejní prvky jejich líčení zároveň klade do souvislosti nejen s fenomény, jež pravděpodobně prožívali lidé zasvěcení do dávných mysterií, nýbrž i s jevy, které mohl jako badatel sledovat při svém zkoumání změněných stavů vědomí. Obrázky protknuté symboly ze světových mytologií a posvátných tradic podněcují představivost čtenáře, jenž si tak může pomyslně projít cestu od počátečního hledání smyslu přes odumření starému až po zmrtvýchvstání do nového života; tento proces mu pak na psychické rovině připomene vývoj k úplné osobnosti a získání celistvé životní moudrosti. Autentické prožití jednotlivých fází totiž vede jednotlivce také ke změně běžného přístupu ke smrti: začíná si uvědomovat vážnost morálních výzev, jež plynou z nově se probouzejícího integrálního poznání, a s tím i své celkové postavení v tomto světě.

Když dětí přicházejí na svět, často pláčou, místo toho, aby prostě jen dýchaly. Co se skrývá za jejich křikem? Je možné, že by pro dítě bylo stejně bolestné narodit se jako pro matku porodit? V tomto lyrickém textu nám Frédérick Leboyer odhaluje, že tam, kde matčina zkouška končí, zkouška dítěte začíná, a ukazuje nám, jak udělat, aby dítě přijalo a milovalo tento svět, náš svět, v němž se právě ocitlo. Tato průkopnická a dnes již klasická kniha opírající se o porodnickou praxi autora významnou měrou přispěla k lidštějšímu porodnictví i k rozvoji oboru prenatální i perinatální psychologie. Narodit se můžeme jen jednou. Nemáme k dispozici více pokusů či oprav. A přestože víme, že nás prožitek a zkušenosti z porodu mohou ve větší či menší míře ovlivňovat po zbytek našeho života, zrození stále věnujeme jen velmi málo pozornosti anebo snižujeme význam jeho vlivu.

Máme tu novou sbírku Ivana Wernische, a samé nové básně! Básně ve verších, básně v próze a básně prozodicky hybridní. Experiment s formální realizací básní se poddává Wernischovu hravému géniu. A to znamená pro čtenáře čirou radost! Vzpomeňme něčeho opravdu velkého: představme si písčitý mořský břeh a na něm velrybí kostru, v níž deset harmonikářů hraje deseti hodovníkům pojídajícím deset pečených volů. A co deset! Dvacet harmonikářů si představme, a dvacet pečených volů! V zrcadle nad toaletním stolkem se vznášejí červené a černé rybičky. Don Čičo vychází do slunečného dne. Ve staré Liboci se cosi chystá. Don Čičo vychází do noci.

Sbírka nejen haiku nejen o kočkách.

Zralá sbírka autora, který má za sebou významné básnické a prozaické dílo. Ve svých nových verších navazuje na tradiční hodnoty české poezie, cítíme tu lyrickou hravost Wernische i Blatného. Petr Motýl je ale svébytný a svůj. Křehký a citlivý, ale také přesný v umění zachytit ve zkratce drsnou tvář skutecnosti. Vzpomínky, mikropříběhy, zvonivé poznámky k ryzí soucasnosti, biblické motivy, ohlasy na českou i světovou literaturu, hudbu a výtvarné umění, filosofický podtext, cizelované miniatury i řecište delších básní. Autorův výrazný rukopis všechny tyto polohy sjednocuje.

Uznávaná jungiánská analytička a autorka v této knize popisuje osobní cesty tří moudrých žen ke stavu vnitřní celistvosti a rovnováhy, kterou nazývá vědomá ženskost. Věčné ženství si proráží cestu do současného vědomí. Jeho cestou je mír, soucit, úcta k životu a smrti v jednotě s přírodou. Povědomí o něm neznamená slepě klopýtat k osudu, o němž si myslíme, že se mu nemůžeme vyhnout. Znamená především neustále rozvíjet vědomí, až bude tak silné, že se rozpor stane kreativní energií. V dnešní zmatené době nás vábí nový řád reality. Směřováním k tomuto vědomí trpíme, ale naše utrpení nás otevírá ranám světa a lásce, která může uzdravovat. Naším bezprostředním úkolem je nacházet vztah s vynořující se feminitou, ať už přichází ve snech, při ztrátě těch, které milujeme, v nemocech těla nebo v ekologických obavách. Každý z nás je svou vlastní cestou přiváděn k tomu, aby čelil Jejím výzvám. Vědomé ženství, vědomá feminita, jak se o ní mluví v této knize, se týká zapojení moudrosti v přírodě do vědomí. Příliš dlouho jsme brali instinktivně vnímanou Matku bohyni jako samozřejmost. Mysleli jsme, že bude živit a ochraňovat naše těla i naši Zemi. Libovali jsme si v sentimentálních představách. Na naší planetě nyní dochází k revolučnímu procesu a my jen můžeme doufat, že z této dnešní smrti vzejde zdravý rozum. V dávné minulosti byla nevědomá feminita spojována s instinktem; teď vědomá feminita přivádí tento instinkt na světlo, ozařuje přírodu novými představami, které k nám přicházejí ve snech a tvůrčí činnosti.

Paměti světoznámého rakouského autora jsou jednou z jeho nejlepších a nejdůležitějších knih, ale i jedním z pramenů pro pochopení novodobé evropské kultury. V knize jsou zachyceny formou očitého svědectví všechny nejdůležitější události novodobé evropské historie, atmosféra jejích měst a setkání s desítkami nejvýznamnějších evropských osobností.

Francouzský badatel v oblasti alchymie Eugene Canseliet (18991982) byl již českému čtenáři představen jak editor a autor rozsáhlých a zasvěcených úvodů ke dvěma stěžejním dílům alchymie 20. století, Fulcanelliho Tajemství katedrál (česky 1992) a Příbytkům filosofů (česky 1996). Před čtyřmi lety vydalo nakladatelství Malvern Canselietovo samostatné dílo nazvané Alchymie vysvětlená na základě svých klasických textů, které sepsal a publikoval jako své opus finalis. Uvedené práce představily Canselieta především jako zkušeného i originálního exegetu tradičních textů, ať již starých, nebo relativně moderních. Kniha, kterou nyní českému čtenáři předkládáme, vhodně dokumentuje další Canselietův interpretační dar, kterým byla jeho schopnost vykládat alchymickou ikonografii. K jejímu prokázání představuje MUTUS LIBER, kniha sestávající pouze z obrazů, více než vhodný námět. Canseliet se tohoto úkolu ujal zasvěceně i s nadhledem, jak odpovídá jeho rozsáhlým znalostem alchymické teorie a symboliky i zkušenostem při ověřování těchto poznatků při vlastní laboratorní práci, která jak Canseliet sám často zdůrazňoval byla a je pro pochopení skutečné hloubky a smyslu alchymické nauky nezbytná.

Kdo jsem? Kde stojím? Kam bych se měl posunout? To jsou otázky, které si mnoho lidí klade v kritických momentech svého života často zmiňovaná krize středního věku je pouze jedním z nich. Tato kniha dává čtenáři odpovědi. Na základě humanistického pojetí, které člověka chápe jako osobnost, popisuje autor různé fáze života i potíže a vývojové možnosti, které je provázejí. Obzvláštní důraz přitom klade na duchovně duševní vývoj dvou důležitých krizových fází puberty a let kolem padesátky. Přesvědčivě zde vyvrací rozšířený názor, že počínaje čtyřicítkou to jde z kopce s duchovními, tvůrčími a sociálními schopnostmi, podobně jako s biologickou životní linií. Právě pro člověka v druhé půlce života spatřuje autor šanci dalšího, duchovního rozvoje, který mu může odhalit příležitosti k prožívání a dávání.

Ve své druhé básnické knize se Jan Škrob zabývá napětím mezi skutečností a fikcí, rozbíjí stěny mezi různými světy skutečnými a neskutečnými až tam, kde toto rozdělení přestává dávat smysl. A někdy právě mýtus, psychedelická vize, počítačová hra proniká nejpřesvědčivěji a nejjasněji k podstatným otázkám a bolestem světa. Škrob odmítá poezii jako psaní "o něčem", sama poezie se mu stává realitou, sama kniha propojeným a vrstevnatým světem. Ne ale jako forma úniku -- Reál je v první řadě pokus o generační zpověď a osobní (duchovní i politický) manifest. Boj proti katastrofě, vzpoura proti dystopii, ve které svým způsobem už dnes žijeme, nespoutaná básnická imaginace jako nabitá zbraň a cesta k osvobození člověka.

V pořadí desátá básnická sbírka Františka Dryjeho představuje v celku jeho díla odlišnou poetickou polohu: vedle textů první části, tradičně uplatňujících vedle intimně lyrických evokací agresivní a kritické polohy básnické imaginace, rozsáhlejší druhý oddíl obsahuje výrazově úsporné, tematicky vyostřené imaginativní portréty jedinečných věcí či reflexe asociovaných vzpomínkových stop a věcných konstelací. Osobité varianty básnického uchopení každodennosti tak slučují postupy surrealistické tvůrčí interpretace a imaginativního civilismu. Tato poetická linie je pak ve třetí části plynule rozvinuta do tvaru intimní lyrické elegie.

Kniha Vysoká hra mýtus nenávratného, jejímiž editory jsou Jakub Hlaváček a Miloslav Topinka, navazuje na předchozí kompletní knižní vydání všech čtyř čísel časopisu Le Grand Jeu / Vysoká hra v českém překladu (Malvern, 2017). Zahrnuje texty Rogera Gilbert-Lecomta, Reného Daumala a Rollanda de Renéville, účastníků skupiny Vysoká hra, jež nebyly publikovány ve stejnojmenné revue, texty věnované jednomu z největších malířů dvacátého století Josefu Šímovi, zakládajícímu členu Vysoké hry (zejména texty Rogera Gilbert-Lecomta a Věry Linhartové), dále eseje, vzpomínky, svědectví a studie o Vysoké hře, jejím významu, myšlenkové a básnické síle, od P. Mineta, L. Pierre-Quinta, A. Pravdové a B. Schmitta, Rollanda de Renéville a M. Thivoleta, text Věry Linhartové o vztahu Vysoké hry a Richarda Weinera, dopisy či úryvky z korespondence mezi R. Gilbert-Lecomtem, R. Daumalem, M. Henrym, R. Weinerem, R. Vaillandem a P. Minetem. Publikaci doprovázejí medailony členů a spolupracovníků Vysoké hry a fotografie, jejichž autorem je Artür Harfaux. Zařazené texty dokládají, že Vysoká hra, jejímž základním krédem byla Vzpoura Zjevení, neustálé zpochybňování jakékoli jistoty, soustavné rozrušování hranic vnímání a myšlení, pokus o zásadní proměnu člověka, jako se motýl prodírá kuklou, snaha dotknout se neznáma, stát se vidoucím a přepadnout mimo poezii, jež se tak stává prostředkem k dosažení nejzazšího poznání, představuje jedno z největších duchovních dobrodružství dvacátého století, dodnes stejně naléhavé a inspirativní.

Na západě Spojeného království se nachází tajemná země Wales. Je opředena mnoha mýty a tajemstvími, a vyprávění o nich se šířilo po horských úbočích, bažinách i plážích. Hemží se to v něm skřítky, čarodějnicemi, vílami, elfy a dalšími bytostmi, které se nacházejí na hranici mezi naším světem a světem nadpřirozeným. Skřítkové v pohádkách někdy škodí, jindy zase pomáhají obyčejným lidem, králové vládnou svým královstvím a jeskyně vydávají potřebným své poklady. Převyprávění Věry Borské obsahuje kromě několika příběhů z artušovského cyklu i méně známé místní legendy a pověsti, určené nejen dětem, ale i všem milovníkům keltských pověstí.

Základem jakékoliv pedagogiky je otázka, jak se mohu naučit porozumět člověku a jeho vývoji během školní docházky. Pokládání si této otázky není překvapivě vůbec samozřejmé. Nejsou snad děti těmi bytostmi, se kterými a pro které máme pracovat? Není tedy nezbytné vědět, jak se vyvíjejí, znát zákonitosti jejich vývoje, jak jsou osmileté děti odlišné od desetiletých nebo čtrnáctiletých? Cožpak nejsou tyto znalosti zásadní? Není snad důležité vědět, jaké výzvy a podněty vyžadují a jakou potřebují pomoc v každé věkové fázi? Tuto knihu autor napsal s myšlenkou na všechny, kterým není jedno, jakou školu jejich děti navštěvují, původně ale především na ty rodiče, kteří se rozhodli zapsat své děti na waldorfskou školu nebo kteří o tom uvažují. Je ale určena komukoliv, koho zajímá, co vlastně školství dle Rudolfa Steinera je.