Malvern strana 20 z 34

V předkládané knize, jež je nejvýznačnějším a monumentálním dílem mnichovského profesora Hanse Graßla, se autor snaží postihnout vzájemné působení různých německých a zčásti též francouzských myšlenkových proudů v počátcích romantiky. Zkoumá podrobně přínos vědeckých i tajných společností, především iluminátů a rosikruciánů, k německým duchovním dějinám a sleduje boje a spojenectví obou uskupení, jakož i jejich vztahy k jezuitskému řádu. Vzdor strohému titulu knihy dokázal Grassl předestřít jedinečný, nesmírně detailní a plastický obraz myšlenkového vření samotných počátků německé romantiky. Stěží lze najít jinou publikaci, jež by podobně vyčerpávajícím a objevným způsobem postihovala ideové zázemí a skryté motivy takových osobností, jako byl např. F. Schlegel, F. Schiller, L. Tieck, J. W. v. Goethe či F. v. Baader.

Kniha obsahuje texty o Medúse, bazilišcích, dvojnících i upírech; o fantastických světech za zrcadlem i o světech, ve kterých jsou zrcadla zakázána; o zrcadlových labyrintech a obludách, jež se v nich skrývají; o kouzelných zrcadlech vyjevujících budoucnost a odpovídajících na otázku, kdo že je na světě nejkrásnější; o profesních skupinách jako kulturisté, fyzioterapeuti, herci či tanečníci, pro něž je zrcadlo nepostradatelnou pomůckou při jejich práci; ale i o tom, co může díky pohledu do zrcadla nebo zrcadlící se plochy přinášet uvědomění si sebe sama, ať už se to týká zvířat, robotů nebo mytických bytostí jako Narcis či biblická Eva.

Kniha se věnuje tématu oproštění u Mistra Eckharta, středověkého teologa, a kazatele, "otce německé mystiky", který ve svém díle jedinečným způsobem spojuje středověkou teologickou tradici s hlubokou spirituální zkušeností mystické jednoty. Knihu doplňuje překlad cyklu Eckhartových vánočních kázání o zrození božského Syna v duši a klenot německé středověké mystické poezie, jímž je báseň Granum sinapis.

Souborné vydání autorských písňových textů/básní Petra Nikla doplňují autorské kresby a dvě nová Niklova hudební CD: Noty mollové s Lakomými barkami a Kudlanka čas Jaroslavem Mugrauerem a Miroslavem Černým.

Příběh maďarské katolické literatury se podobá příběhu katolické literatury české. Nejdřív zápasila o své místo v moderní kultuře, poté o překročení vlastních konfesních limitů, poté o přežití v komunistickém režimu. Antologie "...němá nauka stromů o spáse" dává v ukázkách básní, próz, programových esejů i kritických reflexí nahlédnout stoletý vývoj této dosud téměř neznámé oblasti středoevropské kultury. Český čtenář se může seznámit s osobnostmi, jako byl "maďarský Bedřich Fučík" Sándor Sík či "maďarský Václav Renč" László Mécs. Může však také zjistit, že spirituální struna zní i v díle mnoha moderních klasiků maďarské kultury, jako Endre Ady, Mihály Babits či Attila József. Antologii sestavili maďarský slavista Róbert Kiss Szemán a česká hungaristka Simona Kolmanová, úvodní studii napsal Martin C. Putna.

Kniha významného amerického astrologa shrnuje a reinterpretuje filosofii operativní celostnosti s ohledem na duchovní potřeby současného lidstva, procházejícího hlubokou transformací. Autor se zde zamýšlí nad nástrahami duchovní cesty a nad proměnou atomistického přístupu ke skutečnosti v holistický. Esej Volání k transformaci pojednává o dějinách lidské civilizace a jejich rozvíjení v rytmech určovaných cykly pomalých planet a uvažuje o situaci Země na přelomu tisíciletí z astrologického hlediska.

Základní a dnes již klasické dílo známého autora týkající se obecných i antropologických předpokladů symboliky a jejích proměn a funkcí. "Vždy zahalená řeč symbolů může uchránit před nejhorším omylem, kterým by bylo odhalení definitivního a konečného smyslu věcí a jsoucen. Neboť nikdo se nemýlí tolik, jako ten, kdo zná všechny odpovědi, leda snad ten, který zná jedinou."

Přední britská antropoložka Mary Douglasová si za předmět dnes již klasické práce Čistota a nebezpečí zvolila analýzu idejí čistoty, nečistoty, znečištění a tabu. Představitelka symbolické antropologie se ve strukturálně koncipované práci zabývá otázkou znečištění jako konstrukce, která se univerzálně objevuje v každé známé společnosti. Na bohatém etnografickém materiálu dokládá, že tato konstrukce slouží k zachování sociálního řádu symbolickým zdůrazněním jevů, které jsou chápány jako nepořádek a nečistota tento řád narušující. Douglasová ukazuje, že je nezbytné zkoumat čistotu, nečistotu, poskvrnění a tabu v širokém sociálním a kulturním kontextu, nikoli jako izolované jevy. Kniha ovlivnila nejen antropologii, ale zapůsobila také v sociologii, filozofii a religionistice.

Alfred A. Tomatis (1920-2001) byl světoznámým lékařem, odborníkem na v oblasti ušního, nosního a krčního lékařství a badatelem v oblasti akustiky. Je autorem alternativního lékařského postupu založeného na slyšení a poslouchání, kterému se podle jeho tvůrce říká metoda TOMATIS nebo podle vědecké disciplíny, jejíž je součástí, audiopsychofonologie. Jeho rané výzkumy potvrdily, že lidské ucho se začíná formovat už několik dní po oplození vajíčka v děloze a plně vyvinuté je již ve čtvrtém měsíci těhotenství. Svými výzkumy ukázal, že lze stimulovat a podporovat rozvoj mozku plodu skrze ucho. Příčinu mnoha komunikačních potíží spatřoval už v těhotenství, kdy plod správně nereagoval na matčin hlas. Tvrdil, že do procesu mluvení a zpracovávání řeči zapojené celé tělo a že tiché čtení je aktivitou pouze ucha. Doporučoval hlasité čtení alespoň 30 minut každý den, takto by měli číst nejen děti, ale i dospělí. Hlasité čtení jednak stimuluje mozek, ale také je tím nejlepším způsobem, jak se něco naučit, jak si zapamatovat to, co čteme. Svoji léčebnou techniku později upravil i pro řadu dalších různorodých potíží, jako jsou například potíže sluchového zpracovávání, dyslexie, poruchy učení, poruchy pozornosti, autismus, poruchy senzorické integrace a senzomotoriky. Jeho metodu vyzkoušelo i mnoho hudebníků, zpěváků a herců, mimojiné herečka Romy Schneider nebo anglický hudebník Sting či operní pěvkyně Maria Callas. Ve své knize Naslouchat univerzu pak na základě celoživotní zkušenosti a nejnovějších vědeckých poznatků představuje zvukovou „kosmogonii“. Pomocí poznatků z oblasti akustiky pak zkoumá vztah zvuku k architektuře, barvám a utváření těla a zejména pak podrobně popisuje jeho využití v terapii. V závěru knihy se zabývá vnímáním zvuku v jednotivých kulturách a nastiňuje novou antropologii založenou na poslechu.

Legenda o rytíři Parsifalovi a hledání sv. Grálu, která spadá do okruhu pověstí o králi Artušovi, patří k právem k pokladům evropské literatury. Zpracování Tomáše Vondrovice vycházející převážně z pramenů Wolframa z Eschenbachu je určené zejména pro srdce a představivost dětských čtenářů; kromě etického významu zachovává i rozměr poetický a hlubinně archetypální.

Román Kassandra a vlk, surrealistická zpověď o dětství a dospívání osmadvacetileté řecké autorky Margarity Karapanou, se stal současnou klasikou v Řecku, a poté co byl přeložen do mnoha různých jazyků přinesl mladé autorce mezinárodní věhlas, coby mimořádně původnímu novému talentu, který snese srovnání s Proustem a Schulzem. "Žádný rozbor Kassandry a Vlka nemůže vysvětlit půvab a záhadnost této knihy. Prvotina Margarity Karapanou, Kassandra a Vlk, je jedním z těch vzácných výtvorů, které se rodí záhadně, úplně bezprecedentně. Kniha je původní, děsivá, zakončená. Vynalézá svůj vlastní příběh, vstupuje to hororových situací a vyplétá se z nich, když mísí sen se skutečností. Kassandra a Vlk je krátký, nervní román s dokonalým citem pro techniku. Není nikde sentimentální, krásný nebo přepjatý. (Jerome Charyn - New York Times)

Studie se zabývá kategoriemi tělesnosti, časovosti a prostorovosti jako významnými a podmiňující pro jakoukoli mezilidskou komunikaci i pro liturgické slavení. V první části autorka pojednává o liturgii jako symbolickém jednání, snaží se poukázat na určité napětí v chápání liturgických znamení jakožto symbolů a východisko hledá v uchopení liturgického úkonu jakožto aktu rituálního. Druhá a třetí část se zabývá kategoriemi prostoru a času z perspektivy filosofie, antropologie a religionistiky, ale také z hlediska liturgického. Autorka sleduje dějinný vývoj užívání významných liturgických symbolů i problematiku, která se objevuje v současné, rychle se měnící kultuře, kdy se některá liturgická znamení stala obtížně čitelnými.

Kniha významného amerického badatele v oblasti židovských dějin a náboženství, nyní již emeritního profesora Davida J. Halperina (?1947) ze Severokarolínské univerzity v Chapel Hill, zavede čtenáře do oblasti židovského výkladu vybraných kapitol z Ezechielova proroctví, jež zahrnují vizi Božího trůnního vozu (hebr. merkava). Zkoumá společné vlastnosti i ojedinělé rysy, jichž nabývají související motivy a obrazy v písemných pramenech počínaje prvotními vrstvami výkladů (v apokalyptice, midrašových sbírkách, v obou Talmudech či v literatuře Hejchalot) až po jejich proměnu ve zdrojích raně křesťanských a islámských. Důraz přitom klade na rozbor záznamů spojených s mystickou praxí, tzv. dílem merkavy, přičemž vše sleduje v rozmezí prvních antických století až do raného středověku. Autor se ve svých polemikách se současnými představiteli oboru i v dialogu se starověkými autory snaží odpovědět na otázku míry homogenity tehdejších tradic výstupu do nebes a v nich zakotvené praxe, jež se někdy odehrávala v oblasti podzemních proudů mystiky, gnóze a magie. Zde předpokládá vývoj jisté opozice či alternativy vůči formujícímu se rabínskému proudu, která podle něj vycházela z řad méně vzdělaných laiků, příp. konvertitů, navíc v mladém věku plném vnitřních dilemat. Při interpretaci jejich prožitků dochází k závěrům plynoucím z psychoanalytických východisek, aniž by se čtenář musel obávat přílišného zjednodušování: své metody spojuje s náročným požadavkem svobodného, ale nikoli svévolného přístupu.